Vernix caseoza – složení a funkce
Vernix caseoza – composition and function
Objective: To summarize current knowledge about the composition and function of the vernix caseoza with respect to the prenatal and postnatal period.
Design: Summary article.
Setting: Department of Obstetrics and Gynecology, University Hospital Hradec Kralove.
Conclusion: According to current knowledge about composition, vernix caseoza consists of desquamate cells from outer layers of epidermidis with proteolipid material. The formation of vernix caseoza is related to the formation of the fetal skin. The lipid content protects a fetus from maceration with amniotic fluid. Vernix caseoza further enhance the process of adaptation during the transition of a newborn from intrauterine to postnatal life. During delivery, vernix caseoza serves mainly as lubricant function. In a postpartum period, verxic caseoza may have moisturizing, antiinflammatory, antioxidative and healing function.
Keywords:
vernix caseoza – corneocyte – fetus – newborn – biofilm
Autori:
T. Faist
Pôsobisko autorov:
Porodnická a gynekologická klinika FN a 1. LF UK, Hradec Králové, přednosta prof. MUDr. J. Špaček, Ph. D., IFEPAG
Vyšlo v časopise:
Ceska Gynekol 2020; 85(4): 263-267
Kategória:
Původní práce
Súhrn
Cíl studie: Shrnutí současných poznatků o složení a funkci vernix caseoza ve vztahu k prenatálnímu a postnatálnímu období.
Typ studie: Souhrnný článek.
Název a sídlo pracoviště: Porodnická a gynekologická klinika Fakultní nemocnice Hradec Králové.
Závěr: Vernix caseoza je tvořen odloupanými buňkami svrchní vrstvy pokožky společně s proteolipidovým materiálem, s ne zcela přesně známým složením. Utváření mázku souvisí s utvářením pokožky plodu. Obsah lipidů chrání utvářející pokožku plodu před macerací plodovou vodou. Mázek zabezpečuje adaptaci při přechodu z nitroděložního prostředí na postnatální život. Při porodu se uplatňuje hlavně jeho lubrikační funkce. Postnatálně jsou významné hydratační, antiinflamatorní, antioxidativní či hojivé funkce mázku.
Klíčová slova:
mázek – korneocyt – plod – novorozenec – biofilm
ÚVOD
Mázek, vernix caseosa, je bělavá krémově sýrovitá substance pokrývající v různé míře plod během posledního trimestru gravidity [17]. Mázek obsahuje dvě hlavní komponenty: i) oloupané kožní buňky ze svrchní vrstvy pokožky plodu a ii) proteolipidovou složku, jež je produkována převážně mazovými žlázkami kůže plodu [2, 33, 43].
Buněčná součást mázku souvisí s vývojem a utvářením pokožky plodu [19]. Pokožka plodu se skládá v 11. týdnu ze tří vrstev – spodní bazální, intermediární a povrchové vrstvy zvané periderm [18]. Buňky peridermu, tzv. korneocyty, jsou po 21. týdnu těhotenství postupně obměňovány [18]. Během tohoto procesu jsou korneocyty uvolněny z peridermu, uvolňují se do plodové vody a mohou se také stát součástí mázku [19]. V této fázi gravidity dochází také k přeměně struktury pokožky [18, 31]. Povrchová vrstva pokožky se mění na tzv. stratum corneum, tedy nejsvrchnější rohovějící vrstvu pokožky [31, 43]. Proces utváření stratum corneum začíná v okolí pilosebaceózního aparátu [5, 12, 18]. Kompletní stratum corneum u plodu se objevuje až po 30. týdnu těhotenství [1, 11].
Druhou součástí mázku je proteolipidový materiál, který produkují mazové žlázky již od 16. týdne gestace [52]. Mazové žlázy se postupně zvětšují a zvyšují produkci mazu, s maximem ve třetím trimestru gravidity [11, 14]. V nižším gestačním stáří produkují mazové žlázy hlavně steroly a fosfolipidy [58, 59]. Ve vyšším stadiu těhotenství produkují především vosky a skvalen [22].
Spojení korneocytů a mazu utváří mázek, který má velmi komplexní strukturu [37, 40]. Mázek se objevuje v průběhu nitroděložního vývoje plodu nejprve v zadních partiích plodu, v oblasti hlavičky a vrchní části zad [46]. Proces pokrývání plodu mázkem poté postupuje směrem dolů k nožkám plodu a poté ventrálně [46].
STRUKTURA MÁZKU
Makroskopicky má mázek vzhled krémově pastózní bělavé substance [16]. Odlišná barva mázku či jeho zápach mohou být spjaty s přítomností nějaké těhotenské patologie [28, 48]. Žlutavá barva mázku může naznačovat hemolytickou nemoc novorozence či potermínové těhotenství [28, 48]. Žlutohnědá barva mázku naznačuje kontakt s mekoniem [28]. Při zápachu mázku je nutno pomýšlet na možnost intraamniální infekce [28].
Mikroskopické vyšetření mázku potvrzuje jeho komplexní strukturu: vysokou buněčnost spolu s beztvarými lipidy [37]. Hlavní buněčnou složkou mázku jsou korneocyty. Jsou veliké přibližně 1–2 μm, jsou polygonální, ovoidní, bez jádra či jen s jaderným stínem [2, 37, 40]. Uvnitř těchto buněk se nacházejí intracytoplazmatické granule s enzymatickou aktivitou [37]. Elektronovou mikroskopií je pak možné prokázat řídkou síť buněčného skeletu – keratinová vlákénka [37, 40]. Tato keratinová vlákénka vytvářejí uvnitř korneocytu lešení zadržující vodu uvnitř buňky [2].
Mikroskopická struktura mázku se liší od struktury stratum corneum především absencí těsných spojení, absencí lamelární struktury a větší plasticitou [26, 40]. Díky této architektonice má mázek větší pohyblivost, tekutost a větší propustnost než stratum korneum [26, 40]. Souhrnně lze mázek charakterizovat jako korneocyty vestavěné do lipidového složení a jeho morfologie je popisována jako „těstoviny se sýrem“ [37].
SLOŽENÍ MÁZKU
Mázek vytváří komplexní biofilm, který je z 80 % tvořen vodou, umístěnou převážně v hydratovaných korneocytech, a z 20 % z lipidů a proteinů (obě složky jsou zastoupeny rovným dílem) obklopujících korneocyty [16, 17, 40]. Podíl jednotlivých složek mázku je velice stabilní, jen s minimálním rozptylem (1–2 %) [17].
Voda se v mázku nachází ve dvou kompartmentech [37]. Menší část vody je zadržena extracelulárně a může být po porodu rychle uvolněna vysušením a odpařením [37]. Majoritní část se nachází uvnitř korneocytu a po porodu se tato voda uvolňuje odpařováním z korneocytů jen velice pomalu (v řádech dnů) [37]. Korneocyty jsou tak schopny měnit svou velikost a objem vody v závislosti na zevním prostředí (vlhkost vzduchu, hyper/hypo/ izotonické prostředí) [37, 47].
Lipidové složení mázku je velmi komplexní a unikátní [7, 30, 32]. Dodnes nebylo jeho přesné lipidové složení objasněno [7, 30, 32]. Hlavními složkami jsou ceramidy, cholesterol, triacylglyceroly, volné mastné kyseliny, vosky, skvalen a fosfolipidy. Majorita tukové součásti mázku je produkována mazovými žlázami. Jedná se především o skvalen, voskové estery, triacylglyceroly a fosfolipidy [22, 44, 60]. Naopak lipidy produkované stratum corneum, tzv. barierové lipidy, tvoří jen 10 % lipidové složky mázku. Patří mezi ně hlavně cholesterol, volné mastné kyseliny a ceramidy [17, 57].
Chromatografickými metodami bylo v mázku identifikováno široké rozmezí v počtech uhlíků u mastných kyselin C14 až C32 [40, 51]. Dále bylo v mázku nalezeno široké spektrum lineárních cis/ trans saturovaných a nesaturovaných mastných kyselin, mastné kyseliny v izo- a anteizo-konformaci, α a ω – hydroxy mastné kyseliny [33, 40]. Saturované mastné kyseliny v anteizo-konformaci s jedním nebo více metylovaným postranním řetězcem přítomné v mázku jsou významné pro jejich prokázaný protizánětlivý efekt [39, 61].
Proteinová složka mázku je stále obtížně definovatelná [51]. Recentně byla v mázku identifikovaná přítomnost lyzozymu, laktoferinu, lidských neutrofilních peptidů 1–3, inhibitory sekreční leukocytové proteázy, katelicidinu, cystatinu A a kalgranulinů A, B a C [4, 27, 51]. Pro tyto proteiny a peptidy je společná antimikrobiální aktivita proti běžným bakteriím a kvasinkám [4, 27, 51, 62]. Dalšími součástmi proteinové složky mázku jsou volné aminokyseliny, převážně asparagin a glutamin [8, 16]. Mázek obsahuje také vitamin E a melanin [49, 50, 55]. Tyto složky mázku akcentují jeho možné antioxidační vlastnosti a ochranu novorozence před expozicí ultrafialovému záření [49, 50, 55].
FYZIKÁLNÍ VLASTNOSTI MÁZKU
Mázek se chová jako disperzní směs, odpovídající hydratovaným korneocytům uloženým ve vodoodpudivých lipidech [40, 63]. Díky lipidům, které jsou v kontaktu s plodovou vodou, převládají hydrofobní vlastnosti mázku, a tím je zajištěna ochrana kůže plodu před macerací [35]. Vrstva lipidů je také málo elektricky vodivá. Plod v místech pokrytí mázku je tak elektricky více izolován od plodové vody [34]. Role této nevodivosti zatím není jednoznačně objasněna. Tato elektrická izolace povrchu plodu způsobuje například vznik šumů a artefaktů s nízkou amplitudou při snímání fetálního EKG [34, 56].
Vazkost je další důležitou fyzikální vlastností mázku [16]. Se zvyšující teplotou mázku, např. při porodu, v důsledku zvyšujícího tření dochází k poklesu jeho vazkosti [16]. Mázek se tak stává více tekutým a tato vlastnost napomáhá jako lubrikant při porodu plodu [15, 43].
FUNKCE MÁZKU V PRŮBĚHU TĚHOTENSTVÍ, BĚHEM PO PORODU A V POPORODNÍM OBDOBÍ
Je možné říci, že funkce mázku plasticky kopírují potřeby plodu a novorozence ve třech hlavních obdobích života: i) v intrauterinním prostředí, ii) během porodu a iii) v poporodní adaptaci.
Funkce mázku v intrauterinním prostředí kryje především potřeby vyvíjející se pokožky [13, 45]. Mázek zde představuje ochrannou bariéru před macerací kůže, dále chrání plod před ztrátou vody a elektrolytů a také usnadňuje růst, utváření a zrání pokožky [13, 16, 43, 45, 46, 53, 55]. Během třetího trimestru gravidity dochází k vystupňování produkce mázku činností mazových žláz, a to pod vlivem stimulace androgeny z nadledvinek [20]. Mimo jiné se androgeny z nadledvinek podílejí také na zvyšování produkce surfaktantu v plicní tkáni [29]. Surfaktant se z plic následně uvolňuje do plodové vody a zde reaguje s mázkem [29]. Dochází tak k emulzifikaci a uvolnění části mázku do plodové vody [3, 29]. To vede k jejímu pozvolnému zakalování mázkem v období těsně před termínem porodu. Mázek také pozitivně ovlivňuje vývoj gastrointestinálního traktu. Plodová voda, kterou polyká plod, obsahuje také mázek [9, 23]. V něm je obsažena aminokyselina glutamin, která podporuje výživu gastrointestinálního traktu [10]. Navíc, surfaktant navázaný na mázek tlumí apoptózu buněk trávicího ústrojí plodu, a snižuje tak riziko vzniku nekrotizující enterokolitidy [8, 10].
Při porodu funguje jako kluzký biofilm a minimalizuje třecí síly při průchodu plodu porodním kanálem [15, 43]. Nejvíce mázku je lokalizováno v oblastech hlavy a zad plodu a zde mázek působí jako lubrikant [46]. Při porodu se mázek dostává do přímého kontaktu se sliznicí porodních cest a vytváří zde jemný ochranný film s protizánětlivým účinkem [8, 21].
I přes tuto ochranu může docházet při porodu k mikrotraumatům pokožky [46]. Zde mázek podporuje regeneraci pokožky zvýšením metabolismu a utilizaci glukózy a laktátu [6, 16, 43]. Svým trofickým efektem podporuje zvýšenou obnovu a reparaci stratum corneum [54]. Díky pozitivnímu vlivu mázku na hojení hráze po porodu, se uvažuje o jeho možném využití v léčbě atopické dermatitidy či k hojení bércových vředů [41, 64].
Po porodu se pokožka novorozence musí adaptovat na bezvodé prostředí, ale zároveň musí být zajištěna optimální bariérová funkce pokožky [46]. Pokožka novorozence je po porodu vystavena zvýšené zátěži v podobě vzniku mikrotraumat při otírání, sušení a tření [46]. Vystavení radiačnímu teplu při zahřívání ve vyhřívaných lůžkách dále zvyšuje vysoušení pokožky [46, 55]. Dalším negativním faktorem je časné mytí novorozence vedoucí k alkalizaci pokožky [55]. Společně tyto faktory usnadňují invazi patogenních mikroorganismů na kožní povrch novorozence, iritaci kůže a vznik dermatitid [55].
Mázek ponechaný po porodu na novorozenci proto zajišťuje plynulý přechod v hydrataci po narození. Voda uchovaná v keratocytech mázku se uvolňuje odpařováním pozvolna během několika dnů po porodu a zajišťuje optimální hydrataci pokožky [16, 43]. Poté dochází ke spontánnímu odloučení již bezvodého mázku od pokožky kolem pátého dne po porodu [43]. Podle doporučení WHO a studií se ponecháním mázku po porodu významně zvyšuje hydratace povrchu pokožky novorozence [25, 46, 55].
Mázek také obsahuje četné mastné kyseliny, dále pak triacylgyceroly, které mohou symbiotické bakterie hydrolyzovat na další mastné kyseliny a glycerol [6, 38]. Glycerol pak slouží těmto bakteriím jako zdroj živin a zároveň mastné kyseliny způsobují kyselé pH, čímž chrání před vznikem infekce [6, 36, 38, 55]. Antimikrobiální peptidy a proteiny obsažené v mázku také napomáhají optimálnímu osídlení pokožky novorozence nepatogenními bakteriemi [8, 15, 21, 24].
Termoregulační role mázku na povrchu novorozence po porodu je stále předmětem odborné diskuse [42, 43]. Uvažuje se o roli hydrofobní vrstvy, která odpuzuje vodu, a zamezuje tak ztrátám tepla [16].
ZÁVĚR
Mázek představuje unikátní propojení odloupaných buněk a směsi lipidů a proteinů na povrchu vyvíjejícího se plodu a novorozence. Mázek představuje klíčovou multifunkční ochrannou vrstvu kůže s četnými biologickými funkcemi.
Poděkování
Poděkování patří především prof. MUDr. Marianu Kacerovskému, Ph.D., celé Porodnické a gynekologické klinice Fakultní nemocice a lékařské fakultě v Hradci Králové.
MUDr. Tomáš Faist
Porodnická a gynekologická klinika
Fakultní nemocnice a lékařské fakulty
Sokolská 581
500 05 Hradec Králové
e-mail: tomas.faist@fnhk.cz
Zdroje
1. Afsar, FS. Physiological skin conditions of preterm and term neonates. Clin Exp Dermatol, 2010, 35(4), p. 346–350.
2. Agorastos, T., Hollweg, G., Grussendorf, EI., et al. Features of vernix caseosa cells. Am J Perinatol, 1988, 5(3), p. 253–259.
3. Agorastos, T., Lamberti, G., Vlassis, G., et al. Methods of prenatal determination of fetal maturity based on differentiation of the fetal skin during the last weeks of pregnancy. Eur J Obstet Gynecol Reprod Biol, 1986, 22(1–2), p. 29–40.
4. Akinbi, HT., Narendran, V., Pass, AK., et al. Host defense proteins in vernix caseosa and amniotic fluid. Am J Obstet Gynecol, 2004, 191(6), p. 2090–2096.
5. Akiyama, M., Smith, LT., Yoneda, K., et al. Periderm cells form cornified cell envelope in their regression process during human epidermal development. J Invest Dermatol, 1999, 112(6), p. 903–909.
6. Aly, R., Maibach, HI., Rahman, R., et al. Correlation of human in vivo and in vitro cutaneous antimicrobial factors. J Infect Dis, 1975, 131(5), p. 579–583.
7. Ansari, MN., Nicolaides, N., Fu, HC. Fatty acid composition of the living layer and stratum corneum lipids of human sole skin epidermis. Lipids, 1970, 5(10), p. 838–845.
8. Baker, SM., Balo, NN., Abdel Aziz, FT. Is vernix caseosa a protective material to the newborn? A biochemical approach. Indian J Pediatr, 1995, 62(2), p. 237–239.
9. Brown, DL., Polger, M., Clark, PK., et al. Very echogenic amniotic fluid: ultrasonography-amniocentesis correlation. J Ultrasound Med, 1994, 13(2), p. 95–97.
10. Buchman, AL. Glutamine: is it a conditionally required nutrient for the human gastrointestinal system? J Am Coll Nutr, 1996, 15(3), p. 199–205.
11. Hardman, MJ., Moore, L., Ferguson, MW., et al. Barrier formation in the human fetus is patterned. J Invest Dermatol, 1999, 113(6), p. 1106–1113.
12. Hardman, MJ., Sisi, P., Banbury, DN., et al. Patterned acquisition of skin barrier function during development. Development, 1998, 125(8), p. 1541–1552.
13. Harriger, MD., Hull, BE. Cornification and basement membrane formation in a bilayered human skin equivalent maintained at an air-liquid interface. J Burn Care Rehabil, 1992, 13(2 Pt 1), p. 187–193.
14. Hashimoto, K., Gross, BG., DiBella, RJ., et al. The ultrastructure of the skin of human embryos. IV. The epidermis. J Invest Dermatol, 1966, 47(4), p. 317–335.
15. Haubrich, KA. Role of Vernix caseosa in the neonate: potential application in the adult population. AACN Clin Issues, 2003, 14(4), p. 457–464.
16. Hoath, SB., Pickens, WL., Visscher, MO. The biology of vernix caseosa. Int J Cosmet Sci, 2006, 28(5), p. 319–333.
17. Hoeger, PH., Schreiner, V., Klaassen, IA., et al. Epidermal barrier lipids in human vernix caseosa: corresponding ceramide pattern in vernix and fetal skin. Br J Dermatol, 2002, 146(2), p. 194–201.
18. Holbrook, KA., Odland, GF. Regional development of the human epidermis in the first trimester embryo and the second trimester fetus (ages related to the timing of amniocentesis and fetal biopsy). J Invest Dermatol, 1980, 74(3), p. 161–168.
19. Hu, MS., Borrelli, MR., Hong, WX., et al. Embryonic skin development and repair. Organogenesis, 2018, 14(1), p. 46–63.
20. Ito, N., Ito, T., Kromminga, A., et al. Human hair follicles display a functional equivalent of the hypothalamic-pituitary-adrenal axis and synthesize cortisol. FASEB J, 2005, 19(10), p. 1332–1334.
21. Jha, AK., Baliga, S., Kumar, HH., et al. is there a preventive role for vernix caseosa?: An in vitro study. J Clin Diagn Res, 2015, 9(11), p. SC13–16.
22. Kaerkkaeinen, J., Nikkari, T., Ruponen, S., et al. Lipids of vernix caseosa. J Invest Dermatol, 1965, 44, p. 333–338.
23. Karamustafaoglu Balci, B., Goynumer, G. Incidence of echogenic amniotic fluid at term pregnancy and its association with meconium. Arch Gynecol Obstet, 2018, 297(4), p. 915–918.
24. Kitzmiller, JL., Highby, S., Lucas, WE. Retarded growth of E. coli in amniotic fluid. Obstet Gynecol, 1973, 41(1), p. 38–42.
25. Leyden, JJ., Grove, GL. Vernix caseosa: a „natural biofilm“ in very low birthweight infants. Pediatr Dermatol, 2001, 18(4), p. 361–364.
26. Madison, KC., Swartzendruber, DC., Wertz, PW., et al. Presence of intact intercellular lipid lamellae in the upper layers of the stratum corneum. J Invest Dermatol, 1987, 88(6), p. 714–718.
27. Marchini, G., Lindow, S., Brismar, H., et al. The newborn infant is protected by an innate antimicrobial barrier: peptide antibiotics are present in the skin and vernix caseosa. Br J Dermatol, 2002, 147(6), p. 1127–1134.
28. Monteagudo, B., Labandeira, J., Leon-Muinos, E., et al. [Influence of neonatal and maternal factors on the prevalence of vernix caseosa]. Actas Dermosifiliogr, 2011, 102(9), p. 726–729.
29. Narendran, V., Wickett, RR., Pickens, WL., et al. Interaction between pulmonary surfactant and vernix: a potential mechanism for induction of amniotic fluid turbidity. Pediatr Res, 2000, 48(1), p. 120–124.
30. Nazzaro-Porro, M., Passi, S., Boniforti, L., et al. Effects of aging on fatty acids in skin surface lipids. J Invest Dermatol, 1979, 73(1), p. 112–117.
31. Nemes, Z., Steinert, PM. Bricks and mortar of the epidermal barrier. Exp Mol Med, 1999, 31(1), p. 5–19.
32. Nicolaides, N., Apon, JM. Further studies of the saturated methyl branched fatty acids of vernix caseosa lipid. Lipids, 1976, 11(11), p. 781–790.
33. Nishijima, K., Yoneda, M., Hirai, T., et al. Biology of the vernix caseosa: A review. J Obstet Gynaecol Res, 2019. 45, p. 2145–2149. doi: 10.1111/jog.14103.
34. Okah, FA., Wickett, RR., Pickens, WL., et al. Surface electrical capacitance as a noninvasive bedside measure of epidermal barrier maturation in the newborn infant. Pediatrics, 1995, 96(4 Pt 1), p. 688–692.
35. Okah, FA., Wickett, RR., Pompa, K., et al. Human newborn skin: the effect of isopropanol on skin surface hydrophobicity. Pediatr Res, 1994, 35(4 Pt 1), p. 443–446.
36. Parra, JL., Paye, M., Group, E. EEMCO guidance for the in vivo assessment of skin surface pH. Skin Pharmacol Appl Skin Physiol, 2003, 16(3), p. 188–202.
37. Pickens, WL., Warner, RR., Boissy, YL., et al. Characterization of vernix caseosa: water content, morphology, and elemental analysis. J Invest Dermatol, 2000, 115(5), p. 875–881.
38. Puhvel, SM., Reisner, RM., Amirian, DA. Quantification of bacteria in isolated pilosebaceous follicles in normal skin. J Invest Dermatol, 1975, 65(6), p. 525–531.
39. Ran-Ressler, RR., Khailova, L., Arganbright, KM., et al. Branched chain fatty acids reduce the incidence of necrotizing enterocolitis and alter gastrointestinal microbial ecology in a neonatal rat model. PLoS One, 2011, 6(12), p. e29032.
40. Rissmann, R., Groenink, HW., Weerheim, AM., et al. New insights into ultrastructure, lipid composition and organization of vernix caseosa. J Invest Dermatol, 2006, 126(8), p. 1823–1833.
41. Roos, TC., Geuer, S., Roos, S., et al. Recent advances in treatment strategies for atopic dermatitis. Drugs, 2004, 64(23), p. 2639–2666.
42. Saunders, C. The vernix caseosa and subnormal temperature in premature infants. J Obstet Gynaecol Br Emp, 1948, 55(4), p. 442–444.
43. Singh, G., Archana, G. Unraveling the mystery of vernix caseosa. Indian J Dermatol, 2008, 53(2), p. 54–60.
44. Stewart, ME., Quinn, MA., Downing, DT. Variability in the fatty acid composition of wax esters from vernix caseosa and its possible relation to sebaceous gland activity. J Invest Dermatol, 1982, 78(4), p. 291–295.
45. Supp, AP., Wickett, RR., Swope, VB., et al. Incubation of cultured skin substitutes in reduced humidity promotes cornification in vitro and stable engraftment in athymic mice. Wound Repair Regen, 1999, 7(4), p. 226–237.
46. Taieb, A. Skin barrier in the neonate. Pediatr Dermatol, 2018, 35, Suppl. 1, p. s5–s9.
47. Tansirikongkol, A., Hoath, SB., Pickens, WL., et al. Equilibrium water content in native vernix and its cellular component. J Pharm Sci, 2008, 97(2), p. 985–994.
48. Taylor, WC., James, JA., Henderson, JL. The significance of yellow vernix in the newborn. Arch Dis Child, 1952, 27(135), p. 442–444.
49. Thiele, JJ., Packer, L. Noninvasive measurement of alpha- -tocopherol gradients in human stratum corneum by high-performance liquid chromatography analysis of sequential tape strippings. Methods Enzymol, 1999, 300, p. 413–419.
50. Thiele, JJ., Weber, SU., Packer, L. Sebaceous gland secretion is a major physiologic route of vitamin E delivery to skin. J Invest Dermatol, 1999, 113(6), p. 1006–1010.
51. Tollin, M., Bergsson, G., Kai-Larsen, Y., et al. Vernix caseosa as a multi-component defence system based on polypeptides, lipids and their interactions. Cell Mol Life Sci, 2005, 62(19–20), p. 2390–2399.
52. Visscher, M., Narendran, V. The ontogeny of skin. Adv Wound Care (New Rochelle), 2014, 3(4), p. 291–303.
53. Visscher, MO., Adam, R., Brink, S., et al. Newborn infant skin: physiology, development, and care. Clin Dermatol, 2015, 33(3), p. 271–280.
54. Visscher, MO., Barai, N., LaRuffa, AA., et al. Epidermal barrier treatments based on vernix caseosa. Skin Pharmacol Physiol, 2011, 24(6), p. 322–329.
55. Visscher, MO., Narendran, V., Pickens, WL., et al. Vernix caseosa in neonatal adaptation. J Perinatol, 2005, 25(7), p. 440–446.
56. Wakai, RT., Lengle, JM., Leuthold, AC. Transmission of electric and magnetic foetal cardiac signals in a case of ectopia cordis: the dominant role of the vernix. caseosa. Phys Med Biol, 2000, 45(7), p. 1989–1995.
57. Wertz, PW., Miethke, MC., Long, SA., et al. The composition of the ceramides from human stratum corneum and from comedones. J Invest Dermatol, 1985, 84(5), p. 410–412.
58. Williams, ML., Hanley, K., Elias, PM., et al. Ontogeny of the epidermal permeability barrier. J Investig Dermatol Symp Proc, 1998, 3(2), p. 75–79.
59. Williams, ML., Hincenbergs, M., Holbrook, KA. Skin lipid content during early fetal development. J Invest Dermatol, 1988, 91(3), p. 263–268.
60. Wysocki, SJ., Grauaug, A., O‘Neill, G., et al. Lipids in forehead vernix from newborn infants. Biol Neonate, 1981, 39(5–6), p. 300–304.
61. Yan, Y., Wang, Z., Wang, D., et al. BCFA-enriched vernix- -monoacylglycerol reduces LPS-induced inflammatory markers in human enterocytes in vitro. Pediatr Res, 2018, 83(4), p. 874–879.
62. Yoshio, H., Lagercrantz, H., Gudmundsson, GH., et al. First line of defense in early human life. Semin Perinatol, 2004, 28(4), p. 304–311.
63. Youssef, W., Wickett, RR., Hoath, SB. Surface free energy characterization of vernix caseosa. Potential role in waterproofing the newborn infant. Skin Res Technol, 2001, 7(1), p. 10–17.
64. Zhukov, BN., Neverova, EI., Nikitin, KE., et al. [A comparative evaluation of the use of vernix caseosa and solcoseryl in treating patients with trophic ulcers of the lower extremities]. Vestn Khir Im I I Grek, 1992, 148(6), p. 339–341.
Štítky
Detská gynekológia Gynekológia a pôrodníctvo Reprodukčná medicínaČlánok vyšiel v časopise
Česká gynekologie
2020 Číslo 4
- Ne každé mimoděložní těhotenství musí končit salpingektomií
- Mýty a fakta ohledně doporučení v těhotenství
- Gynekologické potíže pomáhá účinně zvládat benzydamin
- Je „freeze-all“ pro všechny? Odborníci na fertilitu diskutovali na virtuálním summitu
Najčítanejšie v tomto čísle
- Defekt v jizvě po SC – signifikace, diagnostika, terapie
- Jak dále ve screeningu karcinomu děložního hrdla?
- Výhody cvičenia v prenatálnom a postnatálnom období
- Metody asistované reprodukce – aktuální stav a perspektivy