Cvičení jako nástroj pro zlepšení kvality života pacientek po léčbě karcinomu prsu

Súhrn

Východiska: Zvyšující se kvalita onkologické léčby a včasný záchyt nádorů má vliv na počty pacientů, kteří přežijí onkologickou léčbu. Pozornost lékařů, ale i vědců se proto stále více zaměřuje na následky léčby než jen na léčbu samotnou. Jednou z možností, jak pozitivně ovlivnit nežádoucí účinky onkologické léčby, se jeví pohybová aktivita. Metody: Do našeho výzkumu se zapojilo 18 žen po prodělané léčbě karcinomu prsu, 17 z nich výzkum dokončilo (průměrné hodnoty testovaného souboru: 55,9 let, 165,1 cm, 76,9 kg, body mass index (BMI) 28,3). Pacientky, které podepsaly informovaný souhlas, byly rozděleny do tří skupin (SAPA = cvičení pod dohledem 3× týdně, HAPA = cvičení doma 3× týdně a kontrolní skupina bez pohybové aktivity). Celá intervence trvala 12 týdnů a samotná cvičební jednotka obsahovala aerobně-rezistentní složku a jógovou složku. Během cvičení byla u pacientek sledována srdeční frekvence pomocí hrudních pásů a sporttesterů. Pro zhodnocení změn kvality života jsme použili spiroergometrii (VO₂peak), bio­elektrickou impedanci a spektrální analýzu variability srdeční frekvence. Výsledky: VO₂peak se u cvičících skupin zvýšilo v průměru o 5 ml/min/kg (p = 0,082). Podobný trend byl patrný i u ně­kte­rých hodnot složení těla (kosterní svalovina: p = 0,005; beztuková tělesná hmota: p = 0,006). Statistické významnosti nedosáhly hodnoty změn BMI (p = 0,131) a autonomního nervového systému (p = 0,513; p = 0,585). Závěr: I přesto, že naše výsledky naznačují pozitivní trend v ovlivnění kvality života pacientek po léčbě karcinomu prsu pomocí cvičení, je potřeba podobný výzkum zopakovat na větším zkoumaném souboru, abychom mohli naše výsledky potvrdit.

Klíčová slova:

pohybová aktivita – složení těla – autonomní nervový systém – nádor prsu – fyzická zdatnost

Úvod

Epidemiologická data potvrzují, že nádor prsu je jedno z nejčastějších onkologických onemocnění vyskytujících se u žen. Během roku 2014 byl v ČR nově dia­gnostikován nádor prsu u 7 008 žen a tentýž rok zemřelo 1 940 žen, přičemž incidence tohoto onemocnění roste, ale mortalita stagnuje, až nepatrně klesá [1]. Konkrétní příčiny vzniku nejsou zcela známé, a proto nemůžeme s určitostí předpovědět, u které ženy dojede ke vzniku nádoru. Existují ale jisté rizikové faktory, které nemocné pacientky léčící se s karcinomem prsu mají společné nebo alespoň v ně­kte­rých z nich se shodují. Jsou jimi: pohlaví, věk, vrozené a genetické faktory, hormonální změny, životní styl či dříve dia­gnostikován nádor prsu [2].

Onkologická léčba je pro všechny pacienty zatěžující a nese s sebou množství vedlejších účinků (lymfedém, únava, deprese, snížená fyzická zdatnost aj.) [3,4]. Jako jeden z funkčních nástrojů, proti mnohým vedlejším účinkům onkologické léčby se zdá být pohybová aktivita (PA) [5]. Pokud onkologičtí pacienti vykonávají dlouhodobou a pravidelnou PA, dochází u nich ke zlepšení fyzické kondice, navýšení svalové tkáně, zlepšení kognitivních funkcí, zvyšuje se u nich míra odolnosti vůči stresu a v neposlední řadě má PA pozitivní vliv na únavu a tzv. únavový syndrom, který je u onkologických pacientů velmi častý [6]. Dále u pacientek s karcinomem prsu praktikující PA dochází ke zlepšení kvality života a nálady [7]. PA může snížit rizika vzniku karcinomem prsu a její recidivu, zároveň napomáhá k prodloužení doby přežití pacientů [8].

Prospěšnost PA byla ověřena a prokázána u pacientek s karcinomem prsu nejen po ukončení léčby v rámci rehabilitace, ale i v průběhu léčby samotné, kdy po zařazení mírného aerobního cvičebního programu v rané fázi léčby dochází ke zlepšení fyzické, funkční a sociální pohody, snížení symptomů úzkosti (zejména únavy), a zvýšení hladiny spokojenosti se životem [9].

PA je jakousi formou a objemem pohybového programu s cílem ovlivnit určitou složku tělesné zdatnosti. Cílem pohybových intervencí (PI) je kultivace a regenerace organizmu a celkově zlepšení uplatnění jedince ve společnosti [10]. V neposlední řadě napomáhá kvalitní rehabilitace a PA k dřívějšímu návratu pacientek do pracovního procesu, což je neodmyslitelná součást života a nepochybný milník, dle kterého se řada pacientek cítí plně uzdravena [11]. Hlavní cíle PI: ovlivnění svalové zdatnosti (kombinace programů pohybových aktivit); ovlivnění pohyblivosti rozhodujících segmentů pohybového aparátu (programy gymnastiky); ovlivnění aerobní zdatnosti (programy cyklického charakteru). Ideálním případem je současné ovlivňování všech tří uvedených oblastí s dopadem na ovlivnění tělesného složení – body mass index (BMI), aktivní tělesná hmota (ATH), beztuková tělesná hmota (fat free mass – FFM), extracelulární hmota / hmotnost tělesných buněk (extracellular mass / body cell mass – ECM/BCM) atd. Základním předpokladem úspěchu aplikace PI u osob bez pravidelného pohybového tréninku je respektování potenciálu volného času a předchozí pohybové zkušenosti jedince.

Materiál a metody

Cílem výzkumu bylo zmonitorovat efekt řízené 12týdenní pohybové intervence sestávající z aerobního tréninku (z důvodu ovlivnění kardiovaskulárního systému), rezistentního/odporového tréninku (z důvodu ovlivnění svalové síly) a jógového cvičení (z důvodu ovlivnění psychiky) na vybrané parametry (fyzická zdatnost, složení těla, dynamika autonomního nervového systému) u pacientek po prodělané léčbě karcinomu prsu. Výzkumný projekt byl schválen etickou komisí Masarykovy univerzity (EKV-2019-095, číslo návrhu 0832/2019) a probíhal na přelomu roku 2019 a 2020.

Charakteristika výzkumného souboru

Do výzkumu bylo zapojeno 18 pacientek s prodělanou léčbou karcinomu prsu. Všechny splňovaly kritéria pro přijetí do výzkumu a zároveň nespadaly do žádné ze skupin pro nezařazení. Konkrétní kritéria jsou uváděna níže.

Před vstupem do výzkumu byla každá pacientka informována o průběhu výzkumu, metodách testování a možných rizicích při testování. Po úvodním seznámení s výzkumným šetřením každá pacientka podepsala informovaný  souhlas.

Při vstupním měření byly pacientky rozděleny do 3 skupin, a to na základě vzdálenosti místa bydliště dané pacientky od Brna, kde probíhalo kontaktní cvičení. Rozdělení bylo zvoleno na základě toho, že Masarykův onkologický ústav (MOÚ) je spádovou nemocnicí, kam na léčbu dojíždí pacientky z celého Jihomoravského kraje i jiných části ČR. Homogenita souboru byla zachována z hlediska věku ± 6 let.

Skupina I – SAPA – pacientky, které mají bydliště v Brně a je v jejich možnostech navštěvovat PI 3× týdně (skupina cvičící pod supervizí).

Skupina II – HAPA – pacientky, které mají bydliště mimo Brno a není v jejich možnostech navštěvovat PI 3× týdně (skupina cvičící doma).

Skupina III – kontrolní skupina.

Po vstupním měření a rozdělení do skupin následovala 12týdenní PI, což platilo pro skupinu SAPA a HAPA, kontrolní skupina nevykonávala žádnou řízenou PI. V průběhu výzkumu 1 účastnice odstoupila ze zdravotních důvodů a výzkum byl dokončen 17 účastnicemi. Základní antropometrické údaje pro celý soubor jsou shrnuty v tab. 1 a pro každou skupinu zvlášť v tab. 2.

Zařazovací kritéria

Kritéria pro zařazení do výzkumu byla hodnocena lékaři z MOÚ a byla následující: věk nad 18 let, věkové rozmezí 30–80 let; odhadovaná délka života nejméně 1 rok; stadium I–II karcinomu prsu; po systematické neadjuvantní nebo adjuvantní chemoterapii, radiační terapii; s probíhající hormonální terapií; stav výkonu (pohybový status 0,1); schopnost ujít 400 metrů bez sezení, opírání nebo pomoci jiné osoby.

Vyřazovací kritéria

Mezi vylučovací kritéria bylo společně s lékaři z MOÚ zařazeno stadium IV karcinomu prsu, funkční postižení znemožňující cvičení, nekontrolovatelné onemocnění srdce, kloubů nebo plic, neléčená hypertenze, těhotenství či kojení. Dále do výzkumu nebyly zařazeny pacientky, u kterých jejich onkolog nedoporučil fyzické zatížení, a také ty, které odmítly podepsat informovaný  souhlas.

Výzkumné metody

Ve výzkumu byly sledovány tři parametry, a to kardiovaskulární/aerobní kapacita, složení těla a dynamika autonomního nervového systému. Pro každou z uvedených oblastí byly použity nejvhodnější přístroje a standardizované postupy, viz níže. Kontraindikace ke každé použité výzkumné metodě byly předem vyloučeny.

Zátěžový test – spiroergometrie

Pro zjištění stavu kardiovaskulární/aerobní kapacity (VO₂peak) byl použit standardizovaný test na bicyklovém ergometru s očekávanou dobou trvání přibližně 10 (± 2) min. Byl aplikován kontinuální rampový protokol, u kterého byla zátěž zvyšována o 15–20 W/min, dokud testované subjekty nedosáhly respiračního kvocientu (RQ) ≥ 1,1. Frekvence šlapání byla držena na 60/70 otáčkách za minutu. Maximum křivky VO₂ byl vzat jako vrchol. Během testování byl monitorován srdeční rytmus a frekvence pomocí 12svodového EKG. Exspirovaný vzduch byl shromážděn pomocí dýchacího přístroje a analyzován metabolickým měřicím vozíkem (V_max Encore, Viasys, CareFusion, San Diego, CA), aby byly určeny proměnné ventilace a výměny plynů na základě nádechu a výdechu.

Bioelektrická impedance

Složení těla bylo hodnoceno pomocí neinvazivní metody nazývané bio­elektrická impedance, konkrétně přístrojem InBody 770 (InBody Co., Ltd InBody Bldg., Seoul, Korea). Měření bylo složeno z impedance ruka-noha nebo noha-noha o 30 impedancích pomocí 6 různých frekvencí (1,5, 250, 250, 500, 100, 1 000 kHz) na každém z 5 segmentů (pravá paže, levá paže, trup, pravá noha, levá noha). Před měřením byla každá testovaná osoba vyzuta a vysvlečena do spodního prádla. Poté byla instruována, aby si stoupla na značky a uchopila madla. Horní končetiny byly oddáleny od trupu přibližně na 15°, takže se jej nedotýkaly, stejně tak i dolní končetiny byly rozestoupeny na šířku pánve tak, aby nedošlo ke kontaktu stehen. Samotné měření zabralo  přibližně 30 s.

Spektrální analýza variability  srdeční frekvence

Pro zhodnocení dynamiky autonomního nervového systému byla použita spektrální analýza variability srdeční frekvence, která byla měřena pomocí PC softwaru DiANS PF8 a Medical DiANS PC. Na začátku testu byl testované osobě nasazen hrudní pás spojený s přístrojem a testovaná osoba si lehla na lehátko. Hlava i dolní končetiny byly pro větší pohodlí podloženy pěnovými podložkami. V lehu na zádech setrvala testovaná osoba přibližně 5 minut, dokud nebylo naměřeno 300 R-R intervalů. Poté si stoupla a opět probíhal odpočet 300 R-R intervalů, a nakonec si testovaná osoba opět lehla na záda a následovalo poslední měření 300 R-R intervalů, tím bylo toto testování ukončeno. Všechna naměřená data byla přenesena do stolního počítače a poté analyzována pomocí softwaru PC DiANS. Pro náš výzkum jsme z celkových výsledků vybrali komplexní ukazatele, jako je sympatiko-vagová rovnováha (S-V balance) a celkové skóre.

Design výzkumu

Všechny účastnice výzkumu byly rozděleny do tří skupin (aerobně-rezistentní trénink v kombinaci s jógou pod supervizí = SAPA, aerobně-rezistentní trénink v kombinaci s jógou bez supervize = HAPA a kontrolní skupina). Každá účastnice podstoupila vstupní a výstupní testování. Skupina SAPA a HAPA navíc podstoupila pohybovou intervenci.

Vstupní testování obsahovalo:

• zátěžový test na bicyklovém ergometru pro zjištění ventilačních parametrů (VO₂peak);
• měření složení těla pomocí bio­elektrické impedance;
• testování funkce autonomního nervového systému pomocí spektrální analýzy variability srdeční frekvence.

Obsah PI dle atributů dané skupiny je uveden níže. Výstupní měření bylo totožné se vstupním.

Pohybová intervence

PI trvala 12 týdnů a byla přizpůsobena individuálním schopnostem každé pacientky. Cvičení probíhalo 3× týdně, přičemž 2× týdně se jednalo o kombinovaný trénink (aerobní a odporová cvičení) a 1× týdně byla zařazena jóga a s ní spojená dechová cvičení. Délka jedné tréninkové jednotky byla stanovena na 60 minut. Cvičení probíhalo ve skupinách po 3–5 lidech a každá účast byla zaznamenaná v docházkovém listu. Zmíněné principy platily pro skupinu SAPA i skupinu HAPA, která jednotlivá cvičení prováděla doma dle instruktážních videí. Se skupinou HAPA probíhala pravidelně edukační schůzka, během níž došlo k vysvětlení nového cvičebního videa a kontrole sporttesterů. Kontrolní skupina neprováděla žádnou řízenou pohybovou aktivitu, tudíž se účastnice v této skupině chovaly jako běžný pacient v následné péči.

Kombinovaný trénink

Každá tréninková jednotka (TJ) začínala 10minutovým zahřátím celého těla a kloubní mobilizací v cefalo-kaudálním směru. Hlavní část TJ obsahovala aerobní a odporová cvičení, konkrétní poměry těchto dvou cvičení uvádíme v tab. 3. Na závěr tréninkové jednotky byl zařazen strečink a zklidnění trvající 10 minut. V průběhu cvičení byla kontinuálně kontrolována intenzita cvičení, a to pomocí monitorů srdeční frekvence (tzv. sporttesterů). Intenzita cvičení byla nastavena individuálně na základě výsledků ze spiroergometrie a v průběhu 12týdenní pohybové intervence se postupně zvyšovala. Nošení kompresních návleků/rukávů nebylo striktně nařízeno a každá pacientka si sama určila, zda je chce mít, nebo ne. Detailní popis makrocyklu, mikrocyklu a jednotlivých částí tréninku uvádíme  v tab. 3.

Aerobní trénink

Obsahem této části byly cyklické pohyby se zapojením především velkých svalových skupin nejdříve dolních končetin, později byly zapojeny horní končetiny. V 1.–4. týdnu intervence byla zařazena chůze na pásu, jízda na spinningovém kole a stepperu, vždy v délce 10 minut na každém stroji. V 4.–8. týdnu intervence byla zvýšena intenzita cvičení se zkrácením doby cvičení na 8–9 minut na každém stroji. V 8.–12. byl, k již zmíněným strojům přidán eliptický trenažér, opět byla zvýšena intenzita cvičení a délka se změnila na 6–7 minut na každém stroji.

Odporový trénink

Trénink zahrnoval izotonická cvičení různých svalových skupin, přičemž nejprve byl kvůli zlepšení stability těla posilován střed těla, poté byly procvičeny dolní a horní končetiny. Do odporového tréninku byly zařazeny především cviky s vlastní vahou či s využitím odporové gumy. V prvním mikrocyklu (1.–4. týden) byly zařazeny cviky na střed těla, volné dřepy a veslování v sedě, a to vždy po 10 opakováních ve 2 sériích. V druhém mikrocyklu (4.–8. týden) byl prodloužen čas cvičení a přibyly další cviky, jako např. pánevní most, stahování gumy před/za hlavu, a to po 8 opakováních ve 3 sériích. V posledním mikrocyklu (8.–12. týden) zůstal čas cvičení stejný, ale opět byly přidány cviky navíc. Jednalo se o výpady a cviky na horní končetiny. Počet opakování klesl na 6 a počet sérií se zvýšil na 4; aby byl tento plán dodržen, zvolili jsme kruhový typ cvičení.

Jóga a dechová cvičení

Jógová cvičení probíhala 1× týdně, a to vždy 60 minut. Obsahem lekce byly primárně ásany na začátečnické úrovni, které kladou důraz na pozice otevírající hrudník a pracují s rozvojem pohyblivosti v hrudní oblasti páteře. V každé pozici byla výdrž v rozmezí 10–30 s, odpočinek mezi pozicemi byl 30 s až 1 minutu. Dále byla zařazena práce s dechem a dechové techniky – pranájáma. Na závěr lekce byla zařazena meditace s aromaterapií a relaxace na zádech. Všechny pozice byly přizpůsobeny účastnicím. U tohoto typu cvičení neměly účastnice sporttestery, a to z toho důvodu, abychom dosáhli maximálního efektu jógových cvičení.

Statistické zpracování dat

Vzhledem k povaze výzkumu, který můžeme charakterizovat jako kvantitativní, empiricky zaměřený, víceskupinový kvaziexperiment s kontrolní skupinou, byly zkoumány kvantitativní znaky spojité i diskrétní a pro zhodnocení byla použita metrická škála poměrová. Analýza dat proběhla pomocí deskriptivní statistiky, kde byl zjištěn aritmetický průměr, medián, maximální a minimální hodnoty a směrodatná odchylka. Pro statistické zpracování byla použita analytická statistika. Nejprve byla data otestována na normalitu, poté byl použit párový Wilcoxonův test pro zhodnocení statistické významnosti diference pro danou skupinu. Pro hodnocení statistické významnosti rozdílu mezi třemi analyzovanými skupinami byl použit Kruskalův-Wallisův test. Hladina statistické významnosti byla stanovena na hodnotu 5 %, tedy p < 0,05

Výsledky

Následující kapitola obsahuje graficky zpracované výsledky doplněné slovním hodnocením. Graf 1–3 znázorňuje hodnoty odrážející změny ve složení těla, těmi hodnotami jsou BMI, kosterní svalovina a FFM. Graf 4 vyobrazuje změny hodnot VO₂peak jako odraz kardiovaskulární zdatnosti.

U všech čtyř hodnocených proměnných byl použit sloupcový graf, přičemž modrý sloupec znázorňuje hodnoty získané při vstupním měření, tedy před začátkem pohybové intervence, a šedý sloupec znázorňuje data z výstupního měření, tedy po absolvování pohybové intervence. Do analýzy nebyly zahrnuty pacientky, které měly chybějící záznam dané proměnné ať už v prvním, či ve druhém měření. V grafech jsou vyobrazeny průměrné hodnoty s úsečkami standardní chyby.

U proměnných, které jsou umístěny v grafu 1 (BMI: p = 0,131) nebyla zaznamenána statistická významnost, v grafu 2 (kosterní svalovina: p = 0,005) a v grafu 3 (FFM: p = 0,006), byl zaznamenán statisticky významný výsledek změny středních hodnot mezi třemi testovanými skupinami.

Průměrné hodnoty BMI se u skupiny SAPA snížily z 32,8 před intervencí na 31,9 po intervenci, u skupiny HAPA došlo k nepatrnému poklesu z 23,6 na 23,5 po intervenci a u kontrolní skupiny jsme zaznamenali nepatrné zvýšení hodnot BMI, a to z 28,4 u vstupního měření na 28,5 u výstupního měření.

Hodnoty kosterní svaloviny se změnily následovně: u skupiny SAPA došlo po pohybové intervenci k mírnému snížení průměrných hodnost kosterní svaloviny z 25,9 kg na 25,4 kg, u skupiny HAPA cvičící doma došlo k mírnému zvýšení z 26,5 kg na 26,6 kg a u kontrolní skupiny jsme zaznamenali nárůst z 25,9 kg na 26,2 kg.

V neposlední řadě jsme se zaměřili na hodnoty FFM, u kterých došlo ke snížení v případě skupiny SAPA, a to ze 47,6 kg na 46,7 kg. U zbývajících dvou skupin došlo k mírnému nárůstu hodnoty FFM, v případě skupiny HAPA to bylo ze 48,3 kg na 48,5 kg a u kontrolní skupiny se jednalo o posun ze 47,9 kg na 48,3 kg.

Výsledky kardiorespirační zdatnosti ukázaly zvýšení VO₂peak v obou cvičících skupinách (z 16,25 ml/min/kg na 17,00 ml/min/kg pro supervizovanou skupinu a z 22,75 ml/min/kg na 24,50 ml/min/kg pro domácí skupinu) a pokles v kontrolní skupině (z 20,83 ml/min/kg na 17,83 ml/min/kg). Zjištěný průměrný rozdíl ve změně hodnot VO₂peak mezi tréninkovými skupinami po intervenci a kontrolní skupinou byl téměř 5 ml/min/kg (p = 0,082). Procentuální změny pro všechny parametry jsou znázorněny v grafu 4.

Doplňující graf 5 prezentuje diferenciace vybraných proměnných mezi vstupním a výstupním měřením pro konkrétní skupinu zvlášť. Rozdíly pro skupinu cvičící pod dohledem (SAPA) vyobrazuje šedá barva, rozdíly pro skupiny cvičící doma (HAPA) vyobrazuje světle modrá barva a tmavě modrá barva patří kontrolní skupině.

Z grafu je patrné, že hodnoty BMI, kosterní svalovina a FFM se snížily u skupiny SAPA, zatímco ostatní tři vyobrazené hodnoty (VO₂peak, celkové skóre a S-V balance) se zvýšily. U skupiny HAPA došlo ke snížení u hodnot BMI, celkového skóre a S-V balance, naopak u kosterní svaloviny, FFM, VO₂peak došlo k nárůstu těchto hodnot. Kontrolní skupina dosáhla zvýšení hodnot BMI, kosterní svaloviny, FFM a snížení hodnot  VO₂peak, celkového skóre a S-V balance.

Diskuze

Pacienti, kteří podstoupili léčbu karcinomu prsu, mají zvýšené riziko vzniku komorbidit. V 60–90 % případů se u nich projevuje nadměrná únava [12], dále pak snížená fyzická kondice [13] a v neposlední řadě je ovlivněn i jejich psychický stav. Pravidelná a dlouhodobá fyzická aktivita může zlepšit výsledky ve fyzických, mentálních a sociálních aspektech pacientů s karcinomem prsu [14,15].

Existuje široká škála výzkumů, ně­kte­ré se zaměřují na efekt cvičení během onkologické léčby [16–18] či po léčbě [19–22].  iné studie zkoumají vliv výhradně aerobního cvičení [23,24], nebo pouze efekt odporového cvičení [25–27]. Část výzkumů řeší vliv jógových cvičení či tzv. body and mind cvičení [28,29]. V minulém roce vyšla rozsáhlá metaanalýza [30], jejíž výsledky naznačují, že zařazení jógových cvičení může být prospěšné jako léčba únavy a depresí u pacientů, kteří přežili léčbu zhoubného nádoru.

S přihlédnutím k provedeným výzkumům a jejich výsledkům se pohybová aktivita/intervence jeví jako vhodný nefarmakologický nástroj, který by měl být zahrnut do následné péče o onkologické pacienty. To ovšem v ČR není standardem. I kvůli tomu vznikl pilotní výzkum, jehož cílem bylo sledovat účinek řízeného tréninku sestávajícího z aerobní, odporové a jógové složky na vybrané parametry u pacientek po léčbě karcinomu prsu.

Výzkumu se zúčastnilo 18 žen a dokončilo jej 17 z nich. Účastnice výzkumu byly rozděleny do tří skupin (cvičící pod supervizí, bez supervize, kontrolní). Ve skupině cvičící pod supervizí bylo 5 účastnic, ve skupině cvičící doma bylo také 5 účastnic a v kontrolní skupině, která neprováděla žádnou řízenou pohybovou aktivitu, bylo 7 účastnic.

Z výsledku je patrné, že u skupiny cvičící pod supervizí došlo ke snížení hodnot BMI, kosterní svaloviny a FFM a u hodnot VO₂peak, celkového skóre a sympatiko-vagové rovnováhy došlo ke zvýšení. K podobným výsledkům zlepšení kardiovaskulární zdatnosti u cvičící skupiny, došli v roce 2007 Schwart et al [31]. U jejich testovaného vzorku (n = 66) došlo ke zvýšení aerobní kapacity o 25 % u žen cvičících aerobním způsobem, u 4 % došlo ke zvýšení u skupiny cvičící odporovým způsobem a u běžné následné péče, tedy ve skupině bez cvičení, došlo k poklesu aerobní kapacity  o 10 %.

Novější studie od Mostarda a jeho kolegů [32] zkoumala 4týdenní efekt kombinovaného tréninku (aerobní a rezistentní) na kardiorespirační kapacitu a autonomní nervový systém; studie tyto výsledky podporuje. Do jejich výzkumu se zapojilo 18 žen, které byly rozděleny na kontrolní skupinu, skupinu s dia­gnostikovaným karcinomem prsu bez cvičení a skupinu s dia­gnostikovaným karcinomem prsu, která navíc 3× týdně cvičila kombinovaný trénink. Výsledkem bylo zvýšení hodnot VO₂max v průměru o 3 ml/kg/min a velký „effect size“ u změn sympatiko-vagové rovnováhy u cvičící skupiny.

Co se týká změn hodnot BMI, shoduje se většina studií, že pohybová aktivita vede ke snížení BMI [33–35], což může mimo jiné pozitivně působit na kvalitu života přeživších pacientek  [36–38]. Jedna ze studií od Thomase et al [39] zkoumala efekt 12měsíčního aerobního a odporového cvičení oproti obvyklé péči na změny složení těla u postmenopauzálních pacientek s karcinomem prsu. Došli k závěrům, že cvičící skupina ve srovnání s běžnou následnou péčí signifikantně snížila hodnoty procent tělesného tuku, BMI a zvýšily se u ní hodnoty FFM, což částečně koresponduje i s našimi výsledky.

Výsledky naší studie jsou potvrzením, že pohybová aktivita by měla do následné péče pacientek po prodělané léčbě karcinomu prsu patřit. I když naše výsledky nejsou zcela statisticky signifikantní, ze zpětné vazby účastnic je jasné, že díky participaci na výzkumu subjektivně pociťují zlepšení, což může být placebo efekt, ale i ten může být stěžejní, pokud zlepší kvalitu života pacientek. Tento fakt vyplývá i z anonymní zpětné vazby, kterou pacientky poskytly po ukončení výzkumu. V té mimo jiné zmiňovaly, že oceňují změnu prostředí z nemocničního na sportovní, a největším benefitem pro ně byl sociální kontakt s ženami, které se nacházejí ve stejné situaci a prožívají velmi podobné emoce.

Závěr

Náš pilotní výzkum zkoumal změny ve fyzickém stavu, složení těla a autonomním nervovém systému u pacientek s prodělanou léčbou karcinomu prsu, které podstoupily 12týdenní pohybovou intervenci. Výzkumu se zúčastnilo 18 pacientek a 17 z nich jej dokončilo. Z našich výsledků vyplývá, že pravidelné cvičení se správnou intenzitou, frekvencí a délkou může pozitivně působit na kardiovaskulární zdatnost, a to bez ohledu na to, zda se jedná o cvičení pod dohledem, nebo doma. Další výsledky naznačují, že cvičení pod dohledem má pozitivní vliv na dynamiku autonomního nervového systému. Výsledky složení těla jsou nejednoznačné a pro jejich možné potvrzení je nutné rozšířit výzkumný soubor. Vzhledem k nízkému počtu účastnic výzkumu nelze naše závěry zobecnit a generalizovat. Jsme si vědomi toho, že se v našem výzkumu vyskytuje několik limitujících faktorů, jako např. malý testovaný vzorek, žádná kontrola či ovlivnění stravovacích zvyklostí a další psycho-socio-ekonomické atributy. I přesto je zřejmé, že komplikace, které se vyskytují v důsledku léčby, kladou další požadavky na výzkum zlepšování kvality života pacientů v remisi.

 

Poděkování

Práce vznikla za podpory interního projektu Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity (MUNI/51/01/2020 „Efekt 12týdenního cvičebního programu na fyzickou kondici, kvalitu života a hustotu kostí, aplikovaném po léčbě rakoviny prsu”).

Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy.

The authors declare that they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study.
 

Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do biomedicínských časopisů.

The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE recommendation for biomedical papers.

Mgr. Marie Crhová
Fakulta sportovních studií
Masarykova univerzita
Kamenice 753/5
625 00 Brno

e-mail: 409415@mail.muni.cz

Obdrženo/Submitted: 24. 1. 2022
Přijato/Accepted: 20. 4. 2022