Nemoci z povolání – jejich význam a dopady

Súhrn

Zdravotní a sociální dopady nemocí z povolání lze považovat za velice významný faktor ovlivňující systém nemocenského a důchodového pojištění, a to zejména ve vztahu k nemocnosti a invaliditě. Jejich důsledky pro jednotlivce i společnost se promítají do oblasti zdravotní, sociální i ekonomické. Efektivní ochrana pracovníků představuje přibližně desetinu finančních nákladů na ekonomické ztráty způsobené pracovními úrazy a nemocemi spojenými s prací a důsledným dodržováním efektivních preventivních opatření při práci lze zdravotní i sociální dopady podstatně snížit. Ústředním úkolem posuzujících lékařů v systému důchodového pojištění a posuzování poklesu pracovní schopnosti a invalidity je objektivní zhodnocení pracovního potenciálu posuzovaného jedince.

Klíčová slova:
nemoc z povolání – pracovnělékařská péče – seznam nemocí z povolání – rizika při práci – posuzování zdravotního stavu

Vztah práce a zdraví

Zdraví při práci je charakterizováno jako tělesná, duševní a sociální pohoda při práci. V podmínkách ekonomických snah o zvýšení kvantity a kvality produkce za současné minimalizace nákladů není požadavek na zajištění této hodnoty v realitě podnikové praxe vnímán jako prioritní. Ekonomické rozbory však ukazují, že efektivní ochrana pracovníků představuje přibližně desetinu finančních nákladů na ekonomické ztráty způsobené pracovními úrazy a nemocemi spojenými s prací a důsledným dodržováním efektivních preventivních opatření při práci lze zdravotní i sociální dopady podstatně snížit. Obecně lze konstatovat, že zdravý pracovník je základem efektivního pracovního výkonu pro zaměstnavatele. Poškození zdraví z práce je společensky vysoce nežádoucím jevem, neboť přináší značnou ekonomickou i morální újmu. Zdravotní stav pracovníka je výsledkem nezávislého působení pracovních i mimopracovních vlivů a osobní dispozice, a proto je nutný multidisciplinární přístup a komplexní hodnocení profesionální expozice, faktorů životního stylu a dalších možných vlivů. Mezi formálně uznávané poškození zdraví z práce patří pracovní úrazy, nemoci z povolání a ohrožení nemocí z povolání.

Nemoc z povolání je nemoc vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických a jiných škodlivých vlivů, pokud vznikla za podmínek stanovených příslušným právním předpisem. Základní podmínkou je, že nemoc vznikla při plnění pracovních povinností nebo v přímé souvislosti s nimi a je uvedena v seznamu nemocí z povolání, vydaném právním předpisem – v současné době je to nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Zda se jedná o nemoc z povolání, posuzuje příslušné středisko nemocí z povolání, které vydá posudek o uznání či neuznání nemoci z povolání. Uvedené nařízení vlády č. 290/1995 Sb. obsahuje 6 kapitol – nemoci z povolání způsobené chemickými látkami, fyzikálními faktory, nemoci z povolání týkající se dýchacích cest, kožní nemoci z povolání, přenosné a parazitární nemoci z povolání a nemoci z povolání způsobené ostatními faktory a činiteli. Nemoci z povolání mohou vznikat bezprostředně na pracovišti (např. akutní otravy), při opakovaném kontaktu (např. chronické otravy), po několikaleté expozici poměrně brzy (např. silikóza) nebo až o desítky let později (např. nádory vyvolané azbestem). Léčením se upravují jen některé nemoci z povolání, pro mnoho nemocí není účinná léčba známá.

Ohrožením nemocí z povolání jsou podle zákoníku práce míněny takové změny zdravotního stavu, které vznikly za stejných podmínek jako nemoc z povolání, avšak nedosahují stupně poškození zdravotního stavu, který lze posoudit jako nemoc z povolání. Další výkon práce za stejných podmínek by vedl ke vzniku nemoci z povolání. Pro uznání ohrožení nemocí z povolání platí obdobná pravidla jako pro nemoci z povolání, kritéria stanovují odborné lékařské společnosti. Po vyřazení z expozice je možné jak úplné vyléčení, tak i rozvoj nemoci z povolání.

Stěžejní součástí ochrany zdraví při práci je pracovnělékařská péče, podle platné legislativy tzv. závodní preventivní péče. Jedná se o multidisciplinární obor, jehož podstatu tvoří současná znalost faktorů působících na zaměstnance v pracovním procesu, tedy náplně práce, pracovního prostředí a zdravotního stavu. Nezbytnými součástmi pracovnělékařské péče je odborné poradenství, dohled nad pracovními podmínkami a dohled nad zdravím. Úkolem pracovnělékařské péče je zabezpečit ve spolupráci se zaměstnavatelem prevenci včetně ochrany zdraví zaměstnanců před nemocemi z povolání a jinými poškozeními zdraví z práce. Povinnost zajistit pro své zaměstnance pracovnělékařskou péči je uložena zaměstnavateli ustanovením § 40 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v platném znění. 

Přehled základní legislativy v oblasti

Legislativa Evropské unie

Závazná rámcová direktiva č. 89/391/ES, která zahrnuje celou oblast bezpečnosti a zdraví při práci, uvádí tři hlavní problémy k soustavnému řešení – hodnocení rizika, ochranné a preventivní služby a konzultace a účast pracovníků. Směrnice obsahuje zmocnění k vydání dalších právních úprav na úseku ochrany zdraví při prácí v zemích Evropské unie, zejména četných směrnic upravujících jednotlivé oblasti.

Národní legislativa vztahující se k nemocem z povolání

• Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v platném znění
• Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví
• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění
• Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění, v platném znění
• Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání
• Vyhláška č. 342/1997 Sb., kterou se stanoví postup při uznávání nemocí z povolání a vydává seznam zařízení, která tyto nemoci uznávají, ve znění pozdějších předpisů
• Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví kategorizace prací
• Vyhláška č. 487/2001 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání
• Vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění

Z hlediska vztahu nemocí z povolání k sociální oblasti hraje klíčovou roli Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. V § 1 uvedeného nařízení vlády se stanoví, že nemocemi z povolání jsou choroby vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za stanovených podmínek. Nemoci z povolání jsou uvedeny v seznamu, který je přílohou tohoto nařízení vlády a člení se na nemoci z povolání způsobené chemickými látkami, fyzikálními faktory, nemoci z povolání týkající se dýchacích cest, nemoci z povolání kožní, nemoci z povolání přenosné a parazitární a nemoci z povolání způsobené ostatními faktory. Těchto šest kapitol seznamu se pak člení na jednotlivé položky, u kterých je uvedeno označení nemoci z povolání a podmínky jejího vzniku. Současný český seznam nemocí z povolání je platný od 1. ledna 1996. Od té doby došlo k významnému technickému pokroku, který přinesl nové materiály a technologie spojené s novými pracovními riziky a tím s možností výskytu nových typů poškození zdraví. Zároveň v oblasti pracovního lékařství značně pokročilo vědecké poznání kauzálních souvislostí mezi různými riziky práce a některými chorobami. Tyto skutečnosti odůvodňují potřebu novelizace českého seznamu nemocí z povolání, aby lépe odpovídal současnému stavu technologického pokroku i vědeckého poznání v oblasti pracovního lékařství a aby byl více harmonizován s příslušnou direktivou Evropského společenství. 

Rizika při práci – analýza a hodnocení zdravotních rizik, kategorizace prací

Analýza rizik při práci vychází ze systematického sledování všech faktorů pracovního prostředí a pracovních podmínek z hlediska zátěže lidského zdraví a možného škodlivého vlivu na zdraví při práci. Součástí je i posouzení návrhů na opatření k omezení nebo vyloučení rizik.

Hodnocení rizik je legislativně upraveno v zákoníku práce a v zákoně o ochraně veřejného zdraví. Jedná se o stěžejní oblast pro ochranu zdraví a bezpečnost při práci. Hodnocení rizik je proces kvalitativního a kvantitativního určení rizika při práci pro zdraví a bezpečnost pracovníka, cílem je odhadnout možnost poškození zdraví člověka. Klíčem pro hodnocení rizik je hodnocení expozic a zátěží faktory pracovního prostředí s přihlédnutím k pracovním podmínkám. Zhodnocení míry rizika a pracovní zátěže se týká všech pracovníků, kteří pracují v prostředí, kde je možné riziko ohrožení zdraví předpokládat.

Kategorizace prací, která je zavedena vyhláškou k zákonu o ochraně veřejného zdraví, umožňuje souhrnné hodnocení úrovně zátěže zaměstnanců takovými faktory, které ze zdravotního hlediska rozhodují o kvalitě pracovních podmínek a které jsou charakteristické pro danou práci na konkrétním pracovišti. Účelem kategorizace je získat objektivní a srovnatelné podklady, zejména pro určení rizikových prací, optimalizaci pracovních podmínek a pro racionální opatření k odstranění nedostatků a zabezpečení ochrany zdraví při práci. V rámci čtyřstupňové kategorizace je hodnocena rizikovost chemických, fyzikálních a biologických faktorů.

Vznik profesionálního onemocnění

Podezření na možnou souvislost mezi onemocněním pracovníka a jeho profesí a pracovními podmínkami může vyslovit kterýkoliv ošetřující lékař na základě odborných poznatků a klinických projevů nemoci vyšetřovaného. Posouzení profesionality onemocnění, ohlášení nemoci z povolání (nebo ohrožení nemocí z povolání), dispenzarizaci postiženého pracovníka a návrh na bodové hodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění provádí odborné spádové pracoviště oddělení nebo kliniky nemocí z povolání nebo pracovního lékařství. Seznam středisek nemocí z povolání, která uznávají nemoci z povolání s jejich rajonizací je uveden ve vyhlášce č. 342/1997 Sb. v platném znění, kterou se také stanoví postup při uznávání nemocí z povolání. Podmínky vzniku onemocnění ověřuje orgán ochrany veřejného zdraví, v jehož spádovém území je pracoviště postiženého pracovníka nebo Státní úřad pro jadernou bezpečnost (u onemocnění, která mají souvislost s prací s ionizujícím zářením nebo radioaktivními látkami) nebo zdravotnické zařízení posuzující zdravotní způsobilost osob, které vykonávaly práci v tropických nebo jinak zdravotně obtížných oblastech. Za vznik profesionálního poškození odpovídá poslední zaměstnavatel, u kterého pracovník vykonával práci za podmínek, které splňují kritéria uvedená v seznamu nemocí z povolání. Každá organizace zaměstnávající alespoň jednoho pracovníka je pro případ své odpovědnosti za škodu při nemoci z povolání povinna být pojištěna u stanovené pojišťovny. Odpovědnost zaměstnavatele za vznik nemoci z povolání je zakotvena v zákoníku práce. Organizace je povinna nahradit pracovníkovi škodu, i když dodržela povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Legislativa pamatuje i na možné zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu na zdraví, rozhodnutí však může učinit pouze soud. Rozsah odpovědnosti a zproštění se odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání upravují §§ 366–368 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění. Ohlášení nemoci z povolání umožňuje postiženému pracovníkovi, aby u předmětného zaměstnavatele uplatňoval odpovídající finanční náhrady, které mu z nemoci z povolání vyplývají. Příslušná organizace je povinna poskytnout v rozsahu své odpovědnosti náhradu, která se týká újmy z tohoto onemocnění vyplývající. Náhrada se poskytuje za ztrátu na výdělku, za bolest a ztížení společenského uplatnění, za účelně vynaložené náklady spojené s léčením a za věcnou škodu, kterou pracovník utrpěl při plnění pracovních úkolů (§§ 369–374 zákoníku práce). Při úmrtí pracovníka následkem nemoci z povolání zaměstnavatel poskytne náhradu za účelně vynaložené náklady v rozsahu své odpovědnosti (§§ 375–379 zákoníku práce).

Statistické údaje k nemocem z povolání (zdroj SZÚ Praha) – tabulka 1, graf 1.

Zdravotní a sociální dopady do sociálního zabezpečení

Zdravotní a sociální dopady nemocí z povolání lze považovat za velice významný faktor ovlivňující systém nemocenského a důchodového pojištění, a to zejména ve vztahu k nemocnosti a invaliditě. Jejich důsledky pro jednotlivce i společnost se promítají do oblasti zdravotní, sociální i ekonomické. Při hodnocení nákladů a ztrát vyvolaných nemocemi z povolání je třeba uvažovat nejen výdaje a ztráty vzniklé bezprostředně po vzniku události, ale současně je nutné zabývat se i výdaji a ztrátami, které jsou spojené s důsledky události v dalších letech – tj. výplaty invalidních důchodů, různých příspěvků, ztráty na výdělku apod. Zhruba je možno tyto náklady rozdělit na pojištěné a nepojištěné. V pojištěných nákladech představují největší položku úhrady zdravotní péče, na druhém místě jsou náhrady škod při nemocech z povolání, třetí místo zaujímají náklady na invalidní důchody a na čtvrtém místě jsou náklady na nemocenské. V nepojištěných nákladech tvoří největší položku ztráta na hrubém domácím produktu v důsledku pracovní neschopnosti pro nemoc z povolání, na druhém místě jsou ostatní přímé náklady, které zahrnují např. náklady na mzdy ostatních pracovníků zúčastněných na události, náklady na soudní řízení, peněžité podpory poškozeným aj.

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Alena Váňová

Společnost posudkového lékařství

Ruská 85

100 05  Praha 10

e-mail: posudkove@ipvz.cz