Střípky současnosti

Máme nového ministra zdravotnictví. Za léta mé dospělosti již pětadvacátého. Dotkne či nedotkne se to chodu zdravotnictví, tedy i chirurgie? Ze zkušenosti víme, že spíše nikoli. Hodí se nicméně opět shrnout dosažené, pojmenovat dosažitelné, opustit nedosažitelné.

Za uplynulé století bylo ve vlasti dosaženo poměrně husté sítě chirurgických pracovišť řady typů a zaměření. Pokulhává zatím smysluplná koncentrace a specializace tam, kde je jí třeba. Proces nicméně běží v traumatologii, torakochirurgii, onkochirurgii, dokonce v subspecialitách jako herniologie, proktochirurgie a dalších. Ať už je členění zájmů anatomické, nosologické či technologické. Biodiverzitě ani iniciativě se bránit nemá, nespěje-li ad absurdum. Profilace chirurga je v jisté fázi vývoje individua logická a prospěšná. Potřeby určí lépe sám život než hlasování. Diskuzi stran fragmentace oboru je lépe vést dole než nahoře. O chirurgii lépe s chirurgy než bez nich. Kompromis bude dosažitelný, plný soulad nedosažitelný.

Naše zdravotní pojišťovny se léty vyvinuly v platební, nikoli však strategicky tvořivé instituce. Tedy nevyvinuly se. Co není naceněno, vydohaduje se. Celá generace chirurgů se vyčerpala a krvácela na reálnějším naceňování chirurgické práce. O skutečný posun se nakonec stará na druhý pokus systém plateb DRG. Do obnovy kategorizace činností chirurgie zasáhla, výsledku ovšem nedohlédne. V současném mixu paušálů, dohod a plateb DRG místo od místa jiném, se ztrácíme. Do mechanismu radostněji vidí manažeři a ekonomové nemocnic. Chce-li se z pokroku radovat chirurg, nechť se stane ředitelem. Finanční skok zařídil covid.

Lidí je na světě stále více, leč nejsou lidi. Počty mladých lékařů, spíše už lékařek, třicet let lineárně rostou. Exponenciálně však rostou stesky na jejich nedostatek tam, kde je jich pro udržitelnost zdravotnictví třeba, například také v operačních oborech. Na druhé straně je dostatek poradců, analytiků, promotérů, influencerů a mluvčích. Problémem je rovněž vnitřní emigrace z úseků nezbytných do zbytných čili do autonomie a klidu. Ze mnou dotazovaných mediků pátých ročníků se do chirurgických oborů chystá 15−20 %. Bývaly to kdysi až dvě třetiny. Mezi zahraničními studenty je to stále polovina. Klesá resilience zejména mužské populace. Bude dosažitelné (či nedosažitelné) udržet chirurgické týmy aspoň na současné úrovni? Věřme, že ano. Jejich složení bude více ženské. Budiž to hodno obdivu, neboť dámy plní ve společnosti roli trojí. Mateřskou, profesní a stabilizující. Rodina základ státu. Co s tím zmůže ministr? Soudím, že nic.

Nemoudře jsme si rozbili skládačku specializačního vzdělávání a už sedmnáct let ji pracně skládáme. Namísto atestací dvou máme kmen a jednu. Uhájili jsme atestace nadstavbové. Stran požadavků je administrátorům jasno, konzumentům jen polojasno. Máme euromodel. Aspoň tak. Vědění i svět se ovšem dále vyvíjejí. Kdo bude systém dále cizelovat? Asi komise, stesky, aktivisté a romantici.

Léta dychtíme po analýze dat operativy. Toužíme vědět, co, kde, kolik a případně jak děláme. Technologicky prý je to dosažitelné. Fakticky se to zdá nedosažitelné. Právní názor říká, že se všeobecně nemá u poskytovatelů vědět, co se někam povinně vykazuje, a tudíž někde ví. Snad jen omezeně či utajeně, aby se nemohlo srovnávat a někdo neutrpěl újmu. Hlava to občas nebere, ale nemusí, je-li právní názor jednotný. Ledaže není. Prostě potřebujeme mít plynulé výkaznictví chirurgických činností, abychom od něj mohli odvíjet jakékoli organizační úvahy a opatření. Čísla, fakta a proporce jistě ocení i pan ministr. Analytiku covidu má už dokonalou, tož ještě tu chirurgickou.

Medicína bytní rozsahem i obsahem. Kdo ji dělí na nezbytnou, zbytnou a zbytečnou, je blízko realitě. Chirurgie setrvá v té nezbytné. Ta se nenafukuje. Nesleduje- li inflační trendy, může setrvat v uznání, ale ztrácet v čase opět na ceně a příchylnosti činitelů. Na průběžné investice i rozvoj je potřeba myslet trvale. Princip „sedávej, panenko v koutě, budeš-li skromná, najdou tě“ mívá vždy stejný výsledek. Nenajdou.

Narážím také na potřebnost zastoupení chirurgů v různých zastupitelských tělesech. Aby se nezapomnělo, že existuje akutní medicína, ke znalostem i dovednosti, řešení někdy prostá, jindy neodkladná, také medicína nehod a katastrof, válečné ani nepřivolávejme, ale také levná řešení třeba nádorů včas zachycených, operace korektivní a rekonstrukční, záchranné, opravné a nápravné. Že to vědí chirurgové, nestačí. Opakovat se to musí médiím a veřejnosti. Také medikům, o nichž už byla řeč. Změna náhledu je dosažitelná, ale pracovat se na ní musí trvale.

Připraveni jsme z novověku, vstupujeme do virověku. Novému druhu regulací teprve uvykáme. Vypínání elektivní operativy vlnami hrozeb medicínsky a mediálně naléhavějších. Po vypnutí pak zapnutí i přepnutí z hromadění a dohánění pozůstalostí. Nejsem si jist, že to už máme vyřešeno. Konzumujeme tři křivky − sinusovou, Gaussovu a Gompertzovu, na které je vždy spolehnutí. Vystačíme s nimi i pro plánování práce v chirurgii. Přes ně jít netřeba, vlastně ani nemožno. Odpovědnost je vrstevnatá. Od globální, státní, lokální, kolektivní až po osobní. V té osobní jsou chirurgové jako ryby ve vodě. Tím se liší.

Nová německá trojkoaliční vláda onehdy poprvé jasně vyslovila cíl plné federalizace Evropy. Jednou vyřčené krouží a už bude žít svým životem. Co to znamená pro chirurgii? Dnes nic, brzy leccos. Zvýrazní se proces komparací, standardizací a nových požadavků v širším kontextu než dosud. Dnes nedosažitelné se může změnit v dosažitelné a dosažené. Kolik dalších ministrů se ovšem mezitím u nás vystřídá, fakt nevím.

prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.

Masarykův onkologický ústav v Brně

Předseda Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu PČR

e-mail: jan.zaloudik@mou.cz