Akutní hepatitida C – vysledované charakteristiky prevence, průběhu a léčby

HCV infekce způsobuje akutní nebo chronickou hepatitidu C a je zdravotním problémem po celém světě. Rozpoznání akutní fáze hepatitidy C je důležité pro zabránění další progrese nemoci do chronicity, neboť v této fázi choroba lépe reaguje na léčbu. Chronická forma je poté jednou z hlavních příčin cirhózy a hepatocelulárního karcinomu a jednou z indikací k transplantaci jater.

Vysledované charakteristiky nemoci

• Virus je přenášen zejména infikovanou krví, méně pak tělesnými tekutinami.
• Přenos viru v západním světě je výrazně omezen lepším screenigem při transfuzi krve a jehlami na jedno použití.
• Inkubační doba trvá nejčastěji 7 týdnů, možné rozmezí je 2 až 12 týdnů.
• Po této inkubační době pouze menšina (10–15 %) pacientů udává symptomy.
• Viremie perzistující déle než 6 měsíců je akceptována jako chronická infekce.
• Akutní forma nemoci vede většinou k chronické hepatitidě C.
• Spontánní clearance viru je možná kdykoliv během 6 měsíců trvání nemoci, ale je mnohem častější během prvních 3 měsíců od vzniku nemoci.
• Spontánní rezoluce je častější u symptomatických pacientů.
• Detekce protilátek proti viru (anti-HCV) není spolehlivá metoda k diagnostice akutní HCV infekce, neboť se tyto protilátky objevují až ve 30 % případů opožděně vůči symptomům.
• Diagnostika akutní hepatitidy C je založena na kvalitativní detekci HCV RNA pomocí PCR, která je možná nejdříve 1–2 týdny po expozici.
• Detekce HCV RNA je rychle následována výrazným vzestupem ALT.
• Po 8 až 12 týdnech sledování (follow-up) pro možnost spontánní rezoluce je vhodné již zahájit léčbu.
• Monoterapie pegylovaným interferonem či v kombinaci s ribavirinem se zdá být efektivní při trvání alespoň 24 týdnů.
• Terapii je možno individualizovat dle charakteristik konkrétního pacienta.

(ercp)

Zdroj: Expert Rev Anti Infect Ther. 2009 Apr; 7 (3): 351–61.