Možnosti léčby střevních zánětů: od klasiky po moderní cílenou léčbu

1. Aminosalicyláty

Sulfasalazin a mesalazin jsou základním lékem pro útočnou i udržovací léčbu nemocných s mírně až středně aktivní ulcerózní kolitidou. Příznivého účinku terapie je přitom u 80–90 % nemocných dosaženo během 4–6 týdnů. Aminosalicyláty se však uplatňují i v léčbě Crohnovy choroby, zejména pokud je postiženo tlusté střevo nebo konečná část tenkého střeva, takzvané terminální ileum. Účinnou látkou těchto léků je kyselina 5-aminosalicylová, která vykazuje silné protizánětlivé účinky na sliznici tlustého střeva. U ohraničeného postižení, zejména v případě ulcerózní kolitidy, se preparáty užívají ve formě čípků nebo rektálních nálevů. U nemocných s rozsáhlejším postižením je však vhodné zvolit podání přípravku ústy. Mesalazin je oproti sulfasalazinu velmi dobře snášen, výskyt nežádoucích účinků je u obou léků obecně velmi nízký.

2. Glukokortikoidy

V terapii nespecifických střevních zánětů se užívají místně i celkově působící glukokortikoidy. Ty celkově působící vykazují silný protizánětlivý účinek a používají se při léčbě těžších průběhů Crohnovy choroby i ulcerózní kolitidy. Jejich dlouhodobé podávání je však zatíženo vysokým výskytem nežádoucích účinků. Celkově působící glukokortikoidy jsou tak vyhrazeny pro rychlé navození ústupu nemoci a bývají postupně vysazeny během 3–4 měsíců. Místně působící glukokortikoidy, které se nevstřebávají do organismu, jsou využívány v terapii mírné až středně těžké Crohnovy choroby lokalizované v konečné části tenkého střeva.

3. Imunosupresiva

Léky potlačující imunitní funkce organismu neboli imunosupresiva jsou vyhrazena pro léčbu chronických aktivních forem nespecifických střevních zánětů. Jejich účinek je však využíván i v terapii některých mimostřevních projevů a u Crohnovy choroby s tvorbou patologických komunikací mezi střevem a dalšími orgány. V dlouhodobé léčbě dostávají díky nižšímu výskytu nežádoucích účinků přednost před glukokortikoidy.

4. Cílená léčba

V terapii nespecifických střevních zánětů se nejčastěji užívají protilátky namířené proti tumor nekrotizujícímu faktoru (TNF), který produkují bílé krvinky. Po vazbě protilátky na TNF dojde k blokování jeho účinku a tím dochází k ústupu zánětlivých procesů. Cílená léčba je určena pro obzvláště těžký průběh nemoci. Nežádoucím účinkem je stejně jako u imunosupresivní léčby častější výskyt různých infekcí. Cílenou léčbu je obvykle nutné doplnit dalšími léky, především aminosalicyláty.

(holi)

Zdroj:
www.medicinapropraxi.cz