Náhradní sladidla – mají své výhody, ale i stinné stránky

Lidé v rozvinutých zemích dnes konzumují 4× více cukru než před padesáti lety. Jde o jednu z hlavních příčin současné epidemie obezity, cukrovky a nemocí srdce a cév. Jakmile si uvědomíme negativní vliv cukrů na naše zdraví, pozornost se rychle přesune k možným náhražkám – čili umělým sladidlům. Přehled jejich hlavní skupin najdete v článku Cukry a náhradní sladidla – víte, co jíte?

Následující řádky odpovědí na to, jaký je rozdíl v bezprostřední reakci organizmu na sladidlo a na klasický cukr a jestli je vůbec bezpečné dlouhodobě sladidla užívat.

Bez cukru není glykémie

Umělá sladidla mají jinou chemickou strukturu než přírodní cukry. I jejich zpracování v organismu probíhá naprosto odlišnými cestami.

• Některá z nich (aspartam, sacharin, stévie) mají ve srovnání s cukrem tak vysokou sladivost, že jejich množství v potravinách je zanedbatelné a nepřináší žádné kalorie.
• Cukerné alkoholy (sorbitol, xylitol) mají sladivost podobnou jako cukr a pro tělo představují i zdroj kalorií.
• Ani jedna ze skupin umělých sladidel však významně neovlivňuje hladinu krevní glukózy. Nemají tak vliv ani na množství vylučovaného inzulinu a nejsou potravinou, jejíž příjem by si diabetici měli úzkostlivě hlídat.

Díky neuvěřitelné komplexnosti našeho organismu však poslední tvrzení nemusí být tak docela pravda. Existují hypotézy, že vylučování inzulinu je kromě vzrůstu glykémie spouštěno i jinak. Konkrétně nervovými signály vznikajícími při očekávání jídla či při vnímání sladké chuti v ústech. V tom případě by umělá sladidla samozřejmě hladinu inzulinu zvyšovala. Tyto teorie se však zatím vědecky neprokázaly, a i kdyby ano, množství vyloučeného inzulinu by nejspíše bylo ve srovnání s konzumací cukru zanedbatelné.

Obavy se nepotvrdily

Asi nejznámějším a zároveň nejprostudovanějším umělým sladidlem je aspartam. Od jeho objevu v roce 1965 proběhlo přibližně 100 vědeckých studií, které se zabývaly jeho možnou zdravotní závadností. Výsledek byl a zůstává negativní. Neprokázal se vliv aspartamu na zvýšení rizika rakoviny ani kardiovaskulárních onemocnění, z čehož byl v minulosti podezříván. Škodlivost byla prokázána jen u lidí s fenylketonurií, což je vzácná vrozená porucha metabolismu. Obdobně je to i se všemi ostatními umělými sladidly. Ovšem s tím rozdílem, že většina z nich (např. stévie) se na našich talířích nevyskytuje zdaleka tak dlouho jako aspartam – množství informací o nich je tedy mnohem menší.

Všeho moc ale vážně škodí

Milovníci sladkostí a limonád by mohli jásat: 2 litry dietní koly bez cukru vyjdou tedy nastejno jako 2 litry vody? Opět je však nutné vyzvat ke zdrženlivosti. Nelze říci, že umělá sladidla jsou naprosto neškodná. Mohou ohrožovat naše zdraví způsobem, jaký vědci dosud neobjevili. Je téměř jisté, že cukr ubližuje lidskému organismu více než sladidla (samozřejmě hovoříme-li o množství obsaženém v potravinách a nápojích). Nejzdravější a zároveň i nejpřirozenější variantou však je nejíst sladkosti vůbec. Pravidelný přísun ovoce je pro pokrytí naší potřeby jednoduchých cukrů více než dostatečný. Lidem stačil po tisíce let. A věřte, že i v dnešní „přeslazené“ době si lze na život bez cukrovinek zvyknout. 

(luko)

Zdroje:
www.acefitness.org
http://eatingacademy.com