Tělo potřebuje inzulín. Když ne přirozený, pak alespoň umělý

Pečuje o cukr 

Inzulín je tvořen slinivkou břišní, konkrétně beta-buňkami Langerhansových ostrůvků. Jeho uvolňování do krve je u zdravého člověka závislé na hodnotách glykémie – tedy na množství cukru v krvi. Čím je tato hodnota vyšší, tím více inzulínu je ze slinivky uvolněno. Glykémie se zvyšuje typicky po jídle. Určité množství (tzv. bazální) inzulínu je však vylučováno bez ohledu na příjem potravy, tj. po celých 24 hodin. Inzulín má v organismu hned několik účinků:

• funguje jako klíč, který zprostředkovává vstup cukru z krve do tkání (svalů, srdce a tukové tkáně) a podporuje jeho zpracování,
• v játrech zastavuje proces odbourávání glykogenu (zásobárna cukrů v organismu) a naopak podporuje jeho tvorbu,
• zesiluje přeměnu cukru na tuk a brzdí rozklad tuků.

Zásadní lék

Umělý inzulín se dnes vyrábí za pomoci metod genového inženýrství a bakterií či kvasinek. Do jejich DNA je vpraven gen pro tvorbu inzulínu totožného s lidským. Úpravou struktury syntetického produktu vznikají takzvaná inzulínová analoga. Ta se od klasického hormonu liší například rychlostí nástupu účinku a dobou působení v organismu. Inzulín lze běžně podat podkožní injekcí klasickou jehlou, prostřednictvím speciálního pera či inzulínové pumpy. Pro diabetiky I. typu je pravidelná aplikace hormonu (vedle spíše výjimečně prováděné transplantace slinivky) jediným možným způsobem léčby. Umělý inzulín se však uplatňuje také u některých diabetiků II. typu.

(veri)

Zdroj:
www.endocrineweb.com