Verdikt zní: cukrovka 1. typu. Nezoufejte, konejte!

Diabetes 1. typu přichází většinou jako blesk z čistého nebe – rodinná historie onemocnění existuje jen asi v jednom z 10 případů. Dítě, dosud naprosto zdravé, se najednou musí vyrovnat s břemenem celoživotní nemoci, jeho vyděšení rodiče se zase učí zacházet s léčbou a zjišťují, co choroba pro jejich potomka znamená. To vše zákonitě nabourá běžný chod domácnosti, překazí plány a je ohromnou zátěží na psychiku. Nenechte se proto zahltit a postupujte rozvážně – poradíme vám, jak na to.

Být klidný znamená vědět

Přečtěte si něco o chorobě. Vyhněte se při tom pochybným zdrojům, jakými jsou například internetové diskuse – mohly by vás zmást či zbytečně vystrašit. Důvěryhodné informace a doporučení, kde se o nemoci dozvědět víc, vám jistě poskytne i lékař. My přinášíme stručný přehled toho nejzákladnějšího:

• Při cukrovce 1. typu je zvýšená hladina glukózy (krevního cukru), protože v těle chybí hormon inzulin, který umožňuje její přesun do buněk. Inzulin je normálně produkován buňkami ve slinivce břišní, které však byly zničeny nenormální zánětlivou reakcí vlastního imunitního systému pacienta.
• Nemoc je potřeba léčit, protože dlouhodobě vysoký krevní cukr může poškozovat cévy, nervy či ledviny.
• Nehledejte viníka. Choroba nebyla vyvolána nějakou chybou a není pravděpodobně ani zděděna.
• Nezoufejte, diabetes 1. typu se sice zatím nedá vyléčit, ale správná terapie dokáže krevní cukr zvládnout a riziko komplikací snížit na minimum. Na nemoc i léčbu si dítě a jeho rodina brzy zvyknou a nebude to pro ně představovat žádné zásadní omezení.

Začínáme s inzulinem

Tato látka je nezbytná pro to, aby buňky těla měly dostatek cukru a tím energie na své fungování. Diabetikům 1. typu ji tedy musíme podávat injekčně. Jistě vás zajímá, proč nejde jednoduše spolknout inzulinovou tabletku. Je to proto, že inzulin je protein, který by se z trávicího systému nevstřebal do krve, ale rozštěpil by se a strávil. Nutnost píchat dítěti injekce může zpočátku v rodičích vyvolávat nesmírnou úzkost. Věřte však, že ze všeho se časem stane rutina. Dítě se naučí si injekce podávat samo pomocí jednoduchého aplikátoru, který je téměř bezbolestný. Může využít i tzv. inzulinovou pumpu, zařízení, které na základě nastavení na přístroji vydává inzulin do podkoží.

Stálá kontrola 

Jelikož vaše dítě nemá funkční slinivku, která by kontrolovala krevní cukr a podle toho uvolňovala inzulin, do budoucna budete muset „myslet za ni“.

• Neznamená to jen podávat inzulin, ale i pravidelně zjišťovat hladinu cukru (glykémii) z kapky krve pomocí přístroje.
• Musíte také mít představu, kolik sacharidů bylo ve snědeném jídle.
• Je nutné vědět, jak mnoho glukózy se mohlo spálit při tělesné aktivitě.
• Podle toho zjistíte potřebnou dávku inzulinu, kterou nastavíte na inzulinovém aplikátoru či pumpě.

Nechte si poradit

I přes všechnu snahu zůstat klidný a rozumný může vás i vaše dítě někdy přepadnout úzkost, beznaděj nebo deprese. V této situaci se nestyďte a vyhledejte pomoc. Ta může pocházet od vašich blízkých, od zdravotnického personálu, který vám pomáhá s diabetem, nebo i od psychologa či psychiatra. Ještě jednou a naposledy však opakujeme: Nebojte se. Vy i vaše dítě budete žít normálně a téměř bez omezení. Vše je jen otázkou času.

(luko)

Zdroje:
www.joslin.org
www.diabetes.org