Vyčerpání signální dráhy I. typu pro interferon jako hlavní příčina selhání léčby pegylovaným interferonem a ribavirinem u pacientů infikovaných současně virem HIV a HCV
Studie se zabývá setrvalou virologickou odpovědí u pacientů infikovaných současně virem hepatitidy a virem HIV, kteří byli léčeni kombinací pegylovaný interferon s ribavirinem.
Popisovaná studie se zabývá setrvalou virologickou odpovědí u pacientů infikovaných současně virem hepatitidy C (HCV) a virem HIV, kteří byli léčeni kombinací pegylovaný interferon (peg-INF) s ribavirinem (RBV).
Již dříve autoři ukázali, že zvýšená exprese genu pro INF v mononukleárech periferní krve (PBMC – peripheral blood mononuclear cells) před zahájením léčby je silným negativním prediktorem setrvalé virologické odpovědi (SVR – sustained virological response) u pacientů s výše zmíněnou koinfekcí. V této studii autoři popisují interferonem indukované hostitelské faktory, jež určují účinnost léčby peg-INF/RBV u pacientů infikovaných HIV/HCV.
Celkem se studie zúčastnilo 32 pacientů, kteří byli léčeni peg-INF v dávce 1,5 µg týdně a RBV v dávce 1–1,2 g denně po dobu 48 týdnů. Pacienti byli rozděleni na subjekty nereagující na léčbu (non-responders – NR) a na ty, kteří vykazovali SVR. Před léčbou a ke konci léčby byla provedena série genetických testů.
Lékaři dospěli k následujícím výsledkům. Vysoká endogenní exprese interferonem indukovatelných genů (IFIG) byla spojena s vyšší pravděpodobností, že pacient bude patřit do skupiny NR, navíc u takových subjektů chyběla dobrá schopnost indukovat tvorbu IFIG (p > 0,5) po léčbě interferonem. Naopak pacienti, kteří dosáhli SVR, byli schopni indukovat IFIG po iniciální terapii signifikantně (p < 0,01). Exprese IFIG v játrech a PBMC spolu silně korelovaly (p < 0,001, r = 0,091). NR měli vyšší IFIG expresi na začátku ve srovnání se skupinou se SVR (p < 0,001) a nebyli schopni indukovat signifikantně IFIG expresi ve srovnání se SVR po in vitro stimulaci INF (p > 0,5 a < 0,001).
Závěrem lze konstatovat, že vysoká endogenní IFIG odpověď, která byla pozorována u NR, má za následek nedostatečnou virologickou odpověď na léčbu peg-INF/RBV u pacientů infikovaných HIV/HCV. Nonrespondeři neindukují IFIG in vivo po iniciální terapii ani in vitro po léčbě INF, což podporuje tu skutečnost, že se jedná o vyčerpání signální dráhy I. typu pro interferon.
(jos)
Zdroj: přednáška S. Kottilil, R. A. Lempicki, J. Yang, H. Masur, M. A. Polis. Místo konání: Hynes, Exhibit Hall C, November 1, 2009; 0800–1730
Páčil sa Vám článok? Radi by ste sa k nemu vyjadrili? Napíšte nám − Vaše názory a postrehy nás zaujímajú. Zverejňovať ich nebudeme, ale radi Vám na ne odpovieme.
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Masturbační chování žen v ČR − dotazníková studie
- Nejasný stín na plicích – kazuistika
- Těžké menstruační krvácení může značit poruchu krevní srážlivosti. Jaký management vyšetření a léčby je v takovém případě vhodný?
- Somatizace stresu – typické projevy a možnosti řešení