XIII. Psychosociální péče

Problematické komunikační situace v onkologii

Alexandrová R.

Úsek klinické psychologie, MOÚ, Brno

Interaktivní workshop pro nelékařské zdravotnické pracovníky, kteří se ve své praxi setkávají s těžce nemocnými pacienty a jejich rodinami, často v kontextu velkého strachu z nemoci, bolesti, ze ztráty a možné smrti. Formou aktivní diskuze se pokusíme zmapovat, pojmenovat a pochopit komunikační problémy, se kterými se ve své praxi potýkáme, a zkusíme si uvědomit, jak souvisí s pacientovým i naším prožíváním a myšlením. Ukážeme si, jak s citlivými tématy zacházet a jak najít v komunikaci větší jistotu a sebepodporu.

Psychologické problémy u vyléčených onkologických pacientů

Alexandrová R.

Úsek klinické psychologie, MOÚ, Brno

Přednáška mapuje nejčastěji přetrvávající psychické problémy již uzdravených onkologických pacientů. Většina z nich napne veškeré své síly k uzdravení s očekáváním, že po uzdravení z onkologického onemocnění navážou ve svém životě na dobu před onemocněním. Bohužel jsou však konfrontováni v nové realitě s nečekanými problémy, ať již psychickými, nebo po nemoci přetrvávajícími fyzickými, nastávají i problémy v blízkých vztazích. Otevírají se opět emoce, strach z návratu onemocnění, deprese, úzkosti, panika, stavy podobné posttraumatické reakci apod. Pacienti mají problémy s vnímáním vlastní sebehodnoty, objevují se obavy, strach z návratu do zaměstnání. Na podkladě kazuistik se pokusíme ukázat možný proces psychické rekonvalescence, který může vést ke zlepšení kvality a hledání nového smyslu života vyléčených pacientů.

Typologie osobnosti v kontextu péče o onkologického pacienta

Cacková H.

Úsek klinické psychologie, MOÚ, Brno

Zážitkový interaktivní workshop pro nelékařské zdravotnické pracovníky, který si klade za cíl usnadnit účastníkům orientaci v základních strukturách osobnosti a přiblížit praktické důsledky různosti lidských povah pro komunikaci a vzájemné pochopení. K jednotlivým specifikům typů osobnosti se pokusíme přiblížit především cestou sebepoznání. Účastníci budou mít příležitost pomocí krátkých dotazníků a dalších psychologických technik poodhalit taje vlastní struktury osobnosti, uvažovat o svých silných a slabších stránkách. Další část pak bude zaměřena na porozumění zádrhelům v mezilidské komunikaci a spolupráci, které mohou snadno vznikat dokonce i při dobré vůli na obou stranách, právě důsledkem různosti vnímání, prožívání, hodnot apod. Zaměříme se především na praktické situace vznikající při každodenním chodu zdravotnických pracovišť pečujících o onkologické pacienty. Práce ve workshopu předpokládá aktivní spolupráci účastníků.

Potřeby rodin s onkologicky léčeným dítětem z pohledu sociální koordinátorky

Doležalová K.

Nadační fond dětské onkologie KRTEK, Brno

Práce sociální koordinátorky na oddělení dětské onkologie je rozdělena na náplň práce sociálního pracovníka, tedy komunikaci s rodinou léčeného dítěte, a na sociální poradenství. Péče sociální koordinátorky v žádném případě nenahrazuje péči lékařů a zdravotnického týmu. Podílí se však na zkvalitnění průběhu léčby a pobytu v nemocnici a návratu do běžného života. Vystupuje jako člen týmu odborníků působících na Klinice dětské onkologie FN Brno. Diagnóza onkologického onemocnění je stále pro většinu populace něčím, co je spojováno se smrtí, přestože vývoj medicíny zaznamenal v tomto odvětví velký pokrok. Potřeba diskuze na toto téma je vnímána zejména ve vztahu k prarodičům a starší generaci. Dopady onkologické léčby na rodinu dítěte jsou stejně jako potřeby rodin rozmanité. Pomoc vychází z jejich individuálně určených potřeb a liší se zejména podle fáze léčby, ve které se dítě nachází. V průběhu léčby dítěte vnímá rodina potřebu své úlohy jako partnera v péči o dítě. Čím víc se dají očekávat dlouhodobé komplikace nebo trvalé postižení, tím víc je důležité posilování spolupráce a pomoci. Vzhledem k tomu, že onkologické onemocnění dítěte je velká zátěž pro všechny členy rodiny, může se stát, že se objeví sociální a vztahové problémy v rodině, které doposud nebyly vidět. Potřeba pochopení sociálního zázemí je vnímána zejména u neúplných rodin a je zde nezbytná interdisciplinární spolupráce. Další potřebou je resocializace uzdravených dětí a mládeže. Resocializační pobyty jsou zaměřeny na zlepšení komunikace a vztahů, které jsou obvykle po náročné onkologické léčbě oslabeny. Vlivem životní změny spojené s celým průběhem onkologické léčby dochází u rodičů ke změně životních hodnot, potřebě smysluplné práce pro druhé lidi a k prosociálnímu chování, kdy přenáší své prožití zátěžové situace do konkrétního jednání. Potřeby se mění ve všech životních oblastech rodiny – manželství a vztah se životním partnerem, práce a zaměstnání, vztahy s druhými lidmi, plány do budoucna, vztah k vlastním dětem, vztah k sourozencům, volný čas a zájmy.

Motivace a leadership v týmu vzhledem ke generačním odlišnostem

Sehnalová A.

a.sense, s. r. o., Praha

Podle poznatků z praxe není jednoduché oslovit zaměstnance v současných pracovních týmech tak, abychom je dokázali jednotně namotivovat, podněcovat k přijímání změn, nových nároků na obsah práce i její kvalitu apod. Stále častěji také zjišťujeme, že nevystačíme s dosavadními úspěšnými styly vedení týmů a základní postupy leadershipu napříč pracovními týmy příliš nefungují. Proč tomu tak je? Tento blok se zaměří na odlišnosti jednotlivých generací v pracovních týmech s ohledem na změny v očekávání příslušníků těchto generací. Pojmenujeme si vnitřní motivátory a jejich odlišné uplatnění v pracovním procesu. Na tomto základě zmapujeme vývoj motivačních činitelů současnosti a jejich uplatnění v moderním leadershipu, ve vedení a řízení současných týmů. Z toho vyplyne i potřebná změna ve stylech vedení týmů a důvody, proč tomu tak je.

Možnosti psychosociální pomoci onkologicky nemocným v ordinaci praktického lékaře

Slavíková Š.

Amelie, z.s., Praha

Většina onkologicky nemocných se léčí ambulantně. Komplexní onkologická a hematologická centra obvykle nemají v ambulantních týmech psychologa nebo sociálního pracovníka nebo jsou jeho kapacity velmi omezené. Onkologicky nemocní nejrůznějších diagnóz mají různou závažnost onemocnění a také náročnost a intenzitu léčby a to vše přináší různou míru zatížení v oblasti psychicky na nemocného i blízké a odlišné sociální dopady. Každý nemocný má také jiné startovací podmínky dle situace, v jaké ho onemocnění postihne. Cílem příspěvku je upozornit praktické lékaře na nejohroženější skupiny onkologicky nemocných s vysokou potřebou psychosociální pomoci ve všech fázích onemocnění. Jedná se zejména o: osoby se souběžnou vážnou zdravotní diagnózou (např. psychiatrický pacient); osoby osaměle žijící (bez rodiny či s rodinou v nějakém konfliktu); rodič osaměle pečující o nezaopatřené děti; osoba pečující o partnera či rodiče; osoby s nižším příjmem (bez práce, důchodci) či vysokými závazky (hypotéka, dluhová problematika); rodina se členem cizincem. Zároveň je cílem připomenout brožuru Amelie pro praktické lékaře www.amelie-zs.cz/pomoc-pro-zivot-s-rakovinou/brozury-amelie/zdravotne-socialni-pece-u-onkologicky-a-jinak-dlouhodobe-nemocnych-pro-prakticke-lekare, kterou většina praktických lékařů v loňském roce obdržela, a ukázat, jak s ní pracovat. Psycholog, sociální pracovník, nutriční terapeut, trenér paměti a další mohou být dobrými pomocníky při co nejlepším zvládání léčby i při návratu zpět do běžného života. Jen je třeba, aby se potřebný nemocný o nich dozvěděl včas. Mnohdy se stává, že kvůli absenci dílčí podpory se problémy nakupí a jsou poté hůře řešitelné. Mezi nejčastější situace, které potřebují onkologicky nemocní řešit, patří: strach z návratu onemocnění a nízké sebevědomí; invalidní důchody a jiné sociální dávky v léčbě, po léčbě i v paliativní péči; návrat do zaměstnání; role v osobním i pracovním životě; partnerské vztahy a sexualita; nutriční podpora; rekonvalescence a změna životního stylu; zdravotní a sociální služby a služby hospicové péče; odvolání, námitky, odškodnění a jiné sociálněprávní informace; možnosti podpory pacientské organizace a nadací. Příspěvek bude také obsahovat příklady dobré praxe v podobě krátkých kazuistik.

Jak pracovat s nadějí u pokročile onkologicky nemocných pacientů

Slezáčková A.

FF MU, Brno

Naděje pacienta úzce souvisí s jeho duševním zdravím, jež je významnou složkou kvality života. V kontextu léčby závažného onemocnění lze nahlížet na naději jako na očekávání budoucího pozitivního výsledku, který je osobně hodnotný a reálně dosažitelný. Výzkumy dokládají, že osoby s vyšší mírou naděje vykazují lepší adaptaci, nižší hladinu stresu, méně trpí úzkostí a depresí a udržují si aktivní přístup k řešení problémů. Pro posouzení a ovlivnění míry naděje u pacientů s pokročilým onkologickým onemocněním vznikly dotazníkové a intervenční metody, jejichž efekt byl empiricky ověřen. Zjišťovány byly také zdroje a konkrétní obsahy pacientových nadějí, jež se mění v závislosti na životní situaci a závažnosti onemocnění. Opakovaně bylo zjištěno, že naděje pacientů s pokročilým onemocněním se netýkají výhradně vyléčení z nemoci, ale jsou směřovány spíše do psychosociální oblasti kvality života. Mezi hlavní zdroje naděje patří existence vztahu s blízkou osobou, možnost dosažení dílčích smysluplných životních cílů, kladně hodnocený prožitý život, pocit vlastní hodnoty a spirituální podpora. Naopak negativní vliv na naději má pocit osamělosti, přetrvávající bolest a snížené sebehodnocení. Ukazuje se také, že pacientova naděje je do velké míry ovlivněna kvalitou komunikace s lékaři a ostatními zdravotnickými pracovníky. V rozhovoru o nepříznivé prognóze pacienti nejvíce oceňují empatický dialog, v němž je upřímnost a jasnost sdělení vyvážena povzbuzením, které ponechává prostor pro naději. Znalost obsahu nadějí, přání a životních hodnot pacienta může významně přispět k rozhodování o optimální péči v závěru života.