XX. Nádory skeletu a sarkomy

Aktuální doporučení pro léčbu agresivní fibromatózy

Adámková Krákorová D.1, Šimůnek R.2, Pazourek L.3, Mahdal M.3, Křístek J.4, Standara M.4, Veselý K.5, Tuček Š.1, Vašina J.6, Komínek J.7

1 Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ, Brno, 2 Oddělení chirurgické onkologie, MOÚ, Brno, 3 I. ortopedická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně, 4 Oddělení radiologie, MOÚ, Brno, 5 MOÚ, Brno, 6 Oddělení nukleární medicíny, MOÚ, Brno, 7 Klinika radiační onkologie, MOÚ, Brno

Východiska: Agresivní fibromatóza (AF) – desmoid – je vzácně se vyskytující onemocnění pojivové tkáně (0,03 % všech nádorů). Jde o monoklonální proliferaci fibroblastů, tedy o dobře diferencovanou fibrózní tkán s agresivní fibroblastickou proliferací. Charakteristickým rysem je lokálně destruktivní růst, časté lokální recidivy, nulový metastatický potenciál. Biologické chování desmoidů je nevyzpytatelné. Lokalizace, věk, pohlaví, asociace s familiární adenomatózní polypózou (FAP) a další faktory mohou ovlivňovat biologické chování a prognózu AF. Principy diagnostiky a léčby: Aktuálně neexistuje stabilizovaný nebo na důkazech založený diagnosticko-terapeutický postup. V případě suspekce na AF by měl být management léčby vč. biopsie organizován multidisciplinárním týmem (MDT) v komplexním onkologickém centru. V posledních letech došlo k výraznému posunu od agresivních terapeutických postupů (chirurgická resekce a/nebo radioterapie up front) k více konzervativnímu postupu a také pouhé wait-and-see strategii u indikovaných pacientů. Tato strategie navíc umožňuje selektovat pacienty, u kterých má onemocnění indolentní průběh, od těch, u kterých se onemocnění chová agresivně. Součástí sdělení jsou aktuálně platná evropská doporučení pro léčbu desmoidů z roku 2017 i zkušenosti pracoviště s dobře tolerovanou léčbou systémovou. Závěr: Léčba AF je komplexní proces zahrnující multimodální terapii. Měla by probíhat v režii MDT v centrech. K jednotlivým případům je nutné přistupovat individuálně s přihlédnutím na lokalizaci tumoru, biologické chování, pohlaví, věk, komorbidity a přání pacienta. Agresivní první linie terapie v podobě radikálního chirurgického výkonu a/nebo radioterapie je již překonaná, 50 % pacientů profituje z méně radikálních postupů. V případě terapie je preferovaným způsobem léčby eskalace terapie od nejméně po nejvíce toxické/zatěžující modality léčby.

Podpořeno MZ ČR – RVO (MOÚ, 00209805).

Tumor malé pánve

Jílek J.1, Krolupper M.2

1 Urologické oddělení, Oblastní nemocncie Kladno; Canadian medical, Praha; Urocentrum Kladno, 2 Urologické oddělení, Oblastní nemocnice Kladno

Úvod: Sarkom malé pánve (desmoplastic small round cell tumour – DSRCT) patří mezi vzácné nádory, je však velmi často onemocněním fatálním. Častěji postihuje muže v poměru 3: 1, věkový průměr výskytu je 27 let (16–45 let). Medián přežití je pouhých 16 měsíců. Velmi často je prvním příznakem bolest břicha, která může mít více projevů, od pocitů diskomfortu až po velmi intenzivní tupé bolesti v podbřišku. Bohužel již v době diagnózy je v 80 % patrná přítomnost metastáz. Kazuistika: Mladý muž věku 30 let s negativní rodinnou či osobní anamnézou uváděl intermitentní pocit diskomfortu v podbřišku a oblasti skrota. Při ultrasonografii skrota nebyl patrný žádný patologický nález. Pacient udával bolest při palpačním vyšetření hypogastria, avšak bez hmatné rezistence, bylo doplněno ultrasonografické vyšetření břicha, kde bylo popsáno patologické ložisko s cystickou složkou v játrech, malý ascites, zejména patologické ložisko v malé pánvi. Laboratorně se jednalo o nález leukocytózy. Doplněné CT přineslo nález objemného expanzivního tumoru retrovezikálně, s počínajícím městnáním v dutém systému obou ledvin, hepatomegalie s metastatickými ložisky v játrech. Byla doporučena biopsie jater s následným zahájením onkologické léčby ve FN Motol. Závěr: DSRCT je přes nízký výskyt velmi vážným onemocněním s chabou prognózou dalšího přežití. Ačkoli může chirurgická resekce u lokalizovaného nálezu či radioterapie u metastatického výskytu dobu přežití prodloužit, je stále mortalita toho nádoru vysoká.

Mezenchymální tumory s kinázovými fúzemi NTRK, RET a BRAF vč. sarkomů dělohy

Michal M.

Bioptická laboratoř s. r. o., Plzeň

Spolu s rozvojem metod sekvenování nové generace (NGS) v diagnostické patologii v posledních několika letech došlo k výraznému prohloubení znalostí o problematice mezenchymálních tumorů s fúzemi zahrnujícími kinázové geny jako např. NTRK, BRAF, RET či jiné, k jejichž terapii je dnes dostupná cílená biologická léčba. Přestože v obecné onkopatologické literatuře je stále jako hlavní představitel těchto tumorů uváděn infantilní fibrosarkom s ETV6-NTRK3 genovou rearanží, genetické, klinické i morfologické spektrum těchto tumorů se ukazuje být mnohem širší. Ačkoli stále platí, že tyto tumory postihují především dětskou populaci, zcela identické tumory se vyskytují i u dospělých. Přestože jde převážně o low grade tumory, přibližně 10 % případů může metastazovat a tito pacienti mohou výrazně profitovat z cílené biologické léčby. Hlavním cílem prezentace je poskytnout onkologům informace pro výběr tumorů, u nichž je nejvyšší pravděpodobnost záchytu těchto terapeuticky významných molekulárních aberací.

Assessment of Immune Response Following Dendritic Cell-Based Immunotherapy in Pediatric Patients With Relapsing Sarcoma

Múdry P.1, Fědorová L.2, Pilátová K.2, Merhautová J.3, Valík D.4, Černá D.1, Mazánek P.1, Zdražilová Dubská L.2, Štěrba J.1, Demlová R.5

1 Klinika dětské onkologie, LF MU a FN Brno, 2 Oddělení laboratorní medicíny, MOÚ, Brno; Farmakologický ústav, LF MU, Brno, 3 Centrum komunikace s veřejností, MOÚ, Brno, 4 Oddělení laboratorní medicíny, MOÚ, Brno; Klinika dětské onkologie, LF MU a FN Brno; Farmakologický ústav, LF MU, Brno, 5 Oddělení klinických hodnocení, MOÚ, Brno; Farmakologický ústav, LF MU, Brno

Introduction: Monocyte-derived dendritic cell (DC) -based vaccines loaded with tumor self-antigens represent a novel approach in anticancer therapy. We evaluated DC-based anticancer immunotherapy (ITx) in an academic Phase I/II clinical trial for children, adolescent, and young adults with progressive, recurrent, or primarily metastatic high-risk tumors. The primary endpoint was safety of intradermal administration of manufactured DCs. Methods: Here, we focused on relapsing high-risk sarcoma subgroup representing a major diagnosis in DC clinical trial. As a part of peripheral blood immunomonitoring, we evaluated quantitative association between basic cell-based immune parameters. Furthermore, we describe the pattern of these parameters and their time-dependent variations during the DC vaccination in the peripheral blood immunograms. Results: The peripheral blood immunograms revealed distinct patterns in particular patients in the study group. As a functional testing, we evaluated immune response of patient T cells to the tumor antigens presented by DCs in the autoMLR proliferation assay. This analysis was performed with T cells obtained prior to DC ITx initiation and with T-cells collected after the fifth dose of DCs, demonstrating that the anticancer DC-based vaccine stimulates a preexisting immune response against self-tumor antigens. Finally, we present clinical and immunological findings in an Ewing’s sarcoma patient with an interesting clinical course. Prior to DC therapy, we observed prevailing CD8+ T-cell stimulation and low immunosuppressive M-MDSC and regulatory T-cells (Tregs). This patient was Q21 subsequently treated with 19 doses of DCs and experienced substantial regression of metastatic lesions after second disease relapse and was further rechallenged with DCs. In this patient, functional ex vivo testing of autologous T-cell activation by manufactured. Conclusion: DC medicinal product during the course of DC ITx revealed that personalized anticancer DC-based vaccine stimulates a preexisting immune response against self-tumor antigens and that the T-cell reactivity persisted for the period without DC treatment and was further boosted by DC rechallenge.

Kazuistika multilokulárního high grade sarkomu s tvorbou hemoragických cyst – diagnostika, terapie

Raisová G., Pospíšková M.

Nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně

Sarkomy měkkých tkání se řadí mezi vzácné nádory vycházející z mezenchymální tkáně s výskytem kolem 0,5–0,7 %. Dle dat ÚZIS z roku 2017 se incidence pohybuje stabilně pod hranicí 2/100 000 obyvatel, přičemž výskyt je u obou pohlaví prakticky stejný. Zásadní v terapii těchto tumorů je časná a správná diagnostika s následným managementem terapie, jejímž cílem je dosažení R0 resekce, předtím nebo poté v kombinaci s radioterapií a systémovou léčbou. Tento proces by měl být soustředěn do onkologických center se zkušenostmi v léčbě sarkomů, ev. s těmito pracovišti konzultován. Uvedená kazuistika si dovoluje představit pacienta s primárně multilokulárním/metastatickým high grade sarkomem s tvorbou rozsáhlých hemoragických cyst.