XXIII. Nádory nervového systému

XXIII/ 26. PROTONOVÁ TERAPIE ATYPICKÝCH A MALIGNÍCH MENINGEOMŮ

VINAKURAU S.¹, ONDROVÁ B.¹, KUBEŠ J.¹, EMMEROVÁ R.², VONDRÁČEK V.¹, HAAS A.¹, NAVRÁTIL M.¹

¹Protonové centrum Praha, ²Krajská nemocnice Liberec a.s.

High-grade meningeomy tvoří 5–15 % všech meningeomů a mají významně horší prognózu v porovnání s benigními tumory. Pooperační radioterapie je asociována se zlepšením celkové prognózy, ale zároveň se projevuje v alteraci neurokognitivních funkcí, vyššímu riziku poškození orgánů sluchu a zraků a také zvýšením rizika vzniku sekundárních malignit. Použití protonové terapie umožňuje aplikací vysoké dávky ozařování do oblasti makroskopického s minimalizací ozáření okolních zdravých tkání. V příspěvku jsou uvedeny současné možnosti, technické aspekty a úskalí aplikace protonové terapie.

XXIII/ 44. ÚLOHA CYTOTOXICKÝCH GAMA-DELTA T BUNĚK NA TERAPEUTICKÉ REZISTENCI A RECIDIVĚ GLIOBLASTOMA MULTIFORME

KNIGHT A.¹, KOHLOVÁ B.¹, PISKÁČEK M.¹, ZMÁTLO V.¹, TOMANDLOVÁ M.¹, SOVA M.², JURÁŇ V.², KAZDA T.³, VYBÍHAL V.², FADRUS P.²

¹LF MU, Brno, ²Neurochirurgická klinika LF MU a FN Brno, ³Klinika radiační onkologie LF MU a MOÚ Brno

Gama-delta (γδ) T lymfocyty patří mezi významné efektorové buňky přirozené imunity s prokázanou protinádorovou reaktivitou proti agresivnímu nádoru mozku glioblastoma multiforme (GBM) [1]. Terapeutické přístupy imunoterapie GBM mají omezenou úspěšnost, zejména v důsledku ochranné bariéry mozku a imunosupresivního mikroprostředí nádoru. Cílem projektu je detailní analýza Vδ1 a Vδ2 populací γδ T lymfocytů infiltrovaných v nádorové tkáni a párových vzorcích periferní krve pacientů GBM. V projektu je zařazeno 33 pacientů GBM; 16 žen (48 %) a 17 mužů (52 %), medián věku pacientů byl 60 let (rozmezí 33–80 let). Všichni pacienti byli operování na Neurochirurgické klinice FN Brno se snahou o maximální možnou cytoredukci a získání reprezentativních vzorků patologické tkáně. Po operaci byla u pacientů v Neuroonkologickém centru Brno na Neuroonkologické komisi MOÚ indikována komplexní onkologická terapie zahrnující standardní terapii podle Stuppova protokolu tj. konkomitantní chemo-radioterapií a adjuvantní chemoterapii temozolomidem, která včetně paliativních režimů probíhá na Klinice radiační onkologie a Klinice komplexní onkologické péče MOÚ. Populace CD3+Vδ1 γδ T buněk byla určena u zdravých dárců (HD, n = 35, medián věku je 61 let) v periferní krvi průtokovou cytometrií v rozmezí 0,1–6,5 % (medián 1,8 %), CD3+Vδ2 γδ T lymfocyty u HD stanoveny v rozmezí 0,3–12,5 % (medián 3,6 %). U GBM pacientů byl nalezen signifikantní nárůst Vδ1 γδ T buněk (p < 0,01) ve srovnání se zdravými dárci. Vδ2 γδ T buňky byly u GBM pacientů sníženy (p < 0,05). Vzorky tumorů zpracováváme pomocí enzymatických kitů (disociátor Miltenyi), buněčné suspenze jsou analyzovány průtokovou cytometrií pro stanovení exprese receptorů NKG2D, DNAM1, TIGIT, PD-1 a Tim3. Nádorové buňky jsou fenotypovány protilátkami stresových ligandů MICA/ B, ULBP a CD122, CD155. Dále jsme demonstrovali cytotoxickou reaktivitu γδ T lymfocytů vůči nádorovým liniím U251 a U373, a zejména vůči primárním nádorovým buňkám. Popsali jsme významnou úlohu EphA2 tyrozinkinázy v interakcích s Vδ1 T lymfocyty. Blokováním exprese EphA2 protilátkou a pomocí inhibitoru ALW-II-41-27 jsme pozorovali významně snížení specifické cytotoxicity. Analýza solubilních proteinů v plazmě pacientů metodou Luminex určila významně zvýšené hladiny MICA, checkpoint inhibitorů B7-H3 (CD276) a PD-L1 (B7-H1, CD274).

Literatura: [1] Knight HE, Self A, Kennedy SH. Why are women dying when they reach hospital on time? A systematic review on the ’third delay’. [online]. Available from: https:/ / journals.plos.org/ plosone/ article?id=10.1371/ journal.pone.0063846.

Podpořeno z programového projektu MZČR (AZV), grant č. NV19-05-00410.

XXIII/ 45. TUMORIFORMNÁ DEMYELINIZÁCIA INICIÁLNE DIAGNOSTIKOVANÁ AKO GLIÓM

RYCHLÝ B.¹, KARLÍK M.², PUCHERTOVÁ M.¹, FABIAN M.³, KALINA P.²

¹Unilabs, s. r. o., Bratislava, Slovenská republika, ²II. neurologická klinika LF UK a UN Bratislava, Slovenská republika, ³Dr. Magnet, s. r. o., Bratislava, Slovenská republika

Autori príspevku popisujú kazuistiku 25-ročnej ženy bez podstatnejšieho predchorobia. V 6/ 2013 náhle začala horšie komunikovať, produkovala slovný šalát, poklesol jej pravý ústny kútik. Bola hospitalizovaná a na MR mozgu bolo zachytené nejednoznačné ložisko v corona radiata. Likvorologické vyšetrenie bolo s normálnym nálezom. 18FDG PET vyšetrenie mozgu zobrazilo v rovnakej lokalite hypermetabolické ložisko charakteru HG procesu. V 08/ 2013 bola vykonaná stereobiopsia so záverom IDH negat. astrocytóm gr. II. V 09–10/ 2013 podstúpila RAT terapiu s celkovou dávkou 50,4 Gy. Pri MR vyšetrení v 02/ 2014 bola pozorovaná regresia pôvodného ložiska a pribudnutie viacpočetných ložísk v bielej hmote supratentoriálne, hodnotených radiológom ako multiplexná skleróza. Pacientka bola riešená v BTB komisii a histologický nález bol následne prehodnotený na demyelinizáciu. V 12/ 2014 bola zahájená liečba interferónom -1a s.c. a v 12/ 2015 glatiramer acetátom. Multiplexná skleróza sa vo väčšine prípadov nebioptuje, lebo jej diagnostika je založená na MR obraze. Občas ale môže na MR viac alebo menej verne napodobňovať tumor. Histologizácia takéhoto procesu predstavuje jednu z najhorších diagnostických pascí neuropatológie. V ložisku demyelinizácie sú prítomné reaktívne gliové bunky, ktoré môžu cytologicky vyzerať „atypickejšie“ ako nádorové a je veľmi ľahké nález mylne interpretovať ako tumor. Následné ožiarenie ložiska tumoriformnej demyelinizácie je vážnou terapeutickou chybou. Histologická diagnostika demyelinizácie je problematická aj z ďalších aspektov. Prítomnosť makrofágov sama o sebe nie je diagnostická pre SM. Nie zriedkavo sa dajú zachytiť v gliómoch. Histologicky takmer identický obraz môže navodiť regredovaný lymfóm, prípadne dokonca aj ischémia mozgu. Multiplexnú sklerózu tiež nie je možné histopatologicky odlíšiť od iných typov demyelinizačných ochorení. Rádiológ aj patológ pri diagnostike gliómov by stále mali myslieť na dôležitú diferenciálnu diagnostiku tumoriformnej multiplexnej sklerózy.

XXIII/ 48. INTEGROVANÁ DIAGNOSTIKA DIFUZNÍCH GLIOMŮ – UPDATE

HENDRYCH M., HERMANOVÁ M.

I. ústav patologie, LF MU a FN u sv. Anny v Brně

Východiska: Difuzní gliomy představují nejčastěji se vyskytující primární nádory mozku dospělých. V jejich diagnostice založené na revidované WHO klasifikaci nádorů CNS z roku 2016 byl zaveden koncept tzv. integrované diagnostiky, kombinující tradiční histopatologicko-morfologický nález s molekulárněgenetickou charakteristikou nádoru, a tak stratifikující jednotlivé jednotky do více homogenních skupin. Integrovaná diagnostika tedy umožňuje přesnější prognostické rozdělení, zvyšuje objektivitu diagnostiky a umožňuje lépe predikovat odpověď na protinádorovou léčbu. Vzhledem k akcelerujícímu rozvoji znalostí na poli molekulárně-genetické podstaty mozkových nádorů bylo v roce 2017 ustanoveno mezinárodní konsorcium (The Consortium to Inform Molecular and Practical Approaches to CNS Tumor Taxonomy – not official WHO (cIMPACT-NOW)), které v obdobích mezi vydáním jednotlivých WHO klasifikací nádorů CNS tvoří a formuluje praktická doporučení pro integrovanou diagnostiku nádorů CNS a budoucí WHO klasifikaci. Cíl: Shrnutí aktuálních doporučení pro diagnostiku gliálních nádorů mozku založených na recentní WHO klasifikaci, update konsorcia cIMPACT NOW a EANO guidelines. Závěr: Ustanovení integrované diagnostiky difuzních gliomů vede k zpřesnění diagnostiky a zároveň přináší i významné informace prognostického a prediktivního charakteru s využitím v klinickém managementu neuroonkologických pacientů a individualizované léčbě difuzních gliomů.

Tato práce byla podpořena Grantovou agenturou Masarykovy univerzity (MUNI/ A/ 1645/ 2020).

XXIII/ 49. NEJDŮLEŽITĚJŠÍ NEUROONKOLOGICKÉ KLINICKÉ STUDIE PUBLIKOVANÉ V ROCE 2020

KAZDA T.¹, LAKOMÝ R.2, POSPÍŠIL P.¹, HYNKOVÁ L.¹, BELANOVÁ R.¹, FADRUS P.³, JANČÁLEK R.⁴, ŠÁNA J.⁵, ŠLAMPA P.¹

¹Klinika radiační onkologie LF MU a MOÚ Brno, ²Klinika komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ Brno, ³Neurochirurgická klinika LF MU a FN Brno, ⁴Neurochirurgická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně, ⁵CEITEC, MU Brno

V přednášce budou prezentovány a diskutovány nejdůležitější klinické studie zabývající se primárními i sekundárními nádory mozku publikované v roce 2020. Jedná se o již tradiční přehledové sdělení na GlioMeetingu. V úvodu budou představena nová EANO guidelines diagnostiky a léčby difuzních gliomů dospělých. Z randomizovaných studií budou diskutovány především výsledky interim analýzy studie CATNON hodnotící radioterapii a chemoterapii u anaplastických astrocytomů bez kodelece 1p/ 19q. Dále bude zmíněna studie GEINO 14-01 srovnávající 6 a 12 měsíců adjuvantního temozolomidu u glioblastomů. U mozkových metastáz bude diskutována cílená stereotaktická radioterapie u mnohočetných metastáz.

XXIII/ 50. NOVINKY V TERAPII GLIOMŮ V ÉŘE PRECIZNÍ ONKOLOGIE – KDE JSME A KAM KRÁČÍME

POLÍVKA J. JR.¹, ŠVAJDLER M.², POLÍVKA J.³

¹Neurologická klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň, ²FN Plzeň a Bioptická laboratoř s.r.o., Plzeň, ³LF UK v Plzni a FN Plzeň

Gliální nádory, tzv. gliomy, představují početnou skupinu primárních malignit centrálního nervového systému (CNS). Především gliomy vysokého stupně malignity (tzv. high-grade gliomy) patří k nejagresivnějším nádorům CNS s velmi nepříznivou prognózou. Standardní multimodální terapie přináší pouze limitovaný benefit s relativně nízkým procentem dlouhodobých léčebných odpovědí. Pokrok ve výzkumu molekulárních biomarkerů posledních let vyústil v recentně představenou pátou edici 2021 WHO klasifikace nádorů CNS, která zároveň umožní další optimalizaci a personalizaci léčebných strategií. Hlubší analýza nádorového mutačního profilu umožňuje identifikovat potenciálně léčebně ovlivnitelné aberace, např. fúze onkogenů NTRK nebo FGFR, mutace genů IDH1, BRAF a dalších. Extenzivně je u nádorů CNS zkoumána role moderní protinádorové imunoterapie. V rámci sdělení budou diskutovány novinky z těchto oblastí a další perspektiva využití přístupů precizní onkologie a personalizované medicíny u gliomů.

Podporováno projektem Institucionálního výzkumu MZČR – FNPl, 00669806 a Programem rozvoje vědních oborů Univerzity Karlovy (Progres Q39).

XXIII/ 52. 18F-FET A 18F-FLT PET/ CT V DIAGNOSTICE LOW-GRADE GLIOMŮ: PILOTNÍ STUDIE

VAŠINA J.¹, JANČÁLEK R.², HODOLIČ M.³, MACKERLE Z.², HENDRYCH M.⁴, KAZDA T.⁵, ŘEHÁK Z.⁶

¹Oddělení nukleární medicíny, MOÚ Brno, ²Neurochirurgická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně, ³Klinika nukleární medicíny LF UP a FN Olomouc, ⁴I. ústav patologie, FN u sv. Anny v Brně, ⁵Klinika radiační onkologie LF MU a MOÚ Brno, ⁶Oddělení nukleární medicíny, MOÚ Brno

Východiska: Stanovení diagnózy low-grade gliomu (LGG) je nelehké vzhledem k tomu, že konvenční diagnostické metody často poskytují nejednoznačné výsledky. PET svým charakterem metabolického zobrazení může diagnostiku upřesnit. Tymidin je nukleosidem obsaženým v DNA, jeho analog, 3’-deoxy- 3’-[18F]-fluorothymidin (18F-FLT) byl zaveden do PET diagnostiky jako marker proliferační aktivity. 18F-FLT má vysokou senzitivitu pro high-grade gliomy (HGG), ale poskytuje systematicky horší výsledky v diagnostice LGG. O-(2-[18F]-fluoroethyl)-L-tyrozin (18F-FET) je radiofarmakum schválené pro diagnostiku a upřesnění gliomových ložisek. Cíl: Cílem této studie bylo zjistit diagnostickou přesnost 18F-FET a 18F-FLT PET/ CT u pacientů s primárním LGG. Materiál a metody: Pacienti se suspekcí na LGG dle MR s plánovanou biopsií nebo resekčním výkonem předoperačně podstoupili vyšetření 18F-FET a 18F-FLT PET/ CT v průběhu jednoho týdne. Chirurgický výkon s patologickou diagnostikou následoval v průběhu dalších dvou týdnů. Histopatologické nálezy byly korelovány s nálezem PET vyšetření. Výsledky: Šest pacientů (22–43 roků) s podezřením na LGG dle MR podstoupilo 18F-FET a 18F-FLT PET/ CT s následnou chirurgickou resekcí a patologickou klasifikací. Nálezy z PET vyšetření byly rozděleny do tří skupin dle pozitivity 18F-FET a 18F-FLT PET vyšetření. První skupina obsahovala jednoho pacienta (n = 1/ 6) s pozitivním 18F-FET PET (SUVmax 5,52/ T5, 6,05/ T40) a negativním 18F-FLT PET, s histologickou diagnózou oligodendrogliomu (grade II). Druhá skupina s pacienty s pozitivními nálezy na 18F-FET PET a jen mírně pozitivním nálezem na 18F-FLT PET. Tuto skupinu tvořili dva pacienti (n = 2/ 6) s nižším SUVmax u pacienta s difuzním astrocytomem WHO grade II (18F-FET PET SUVmax 3,13/ T5, 3,48/ T40; 18F-FLT PET SUVmax 0,84/ T15) a pacientem s anaplastickým astrocytomem WHO grade III (18F-FET PET SUVmax 5,6/ T5, 5,9/ T40; 18F-FLT PET SUVmax 0,96/ T15). Třetí skupinu tvořili pacienti s výrazně pozitivními nálezy v obou PET vyšetřeních. V této skupině byli tři pacienti (n = 3/ 6) s nálezy 18F-FET (SUV_max 6,69/ T5, 4,74/ T40; 8,85/ T5, 6,85/ T40; a 13,31/ T5, 9,15/ T40) a 18F-FLT PET (SUV_max 2,69/ T15; 3,91/ T15; a 1,75/ T15) metabolicky aktivních lézí a finálními diagnózami difuzního středočárového gliomu s H3 K27M mutací (grade IV), anaplastickým astrocytomem (grade III), resp. anaplastickým astrocytomem (grade III). Závěr: Předběžné výsledky v našem malém souboru pacientů potvrzují potřebu přesnější diagnostiky pacientů s LGG při nízké specificitě MR vyšetření. FET PET vyšetření je s přesnějšími výsledky než FLT u pacientů s LGG.

XXIII/ 53. DÉLKA ŽIVOTA PACIENTŮ PO BIOPSII S DIAGNÓZOU GLIOBLASTOMA MULTIFORME – ZKUŠENOSTI NEUROONKOLOGICKÉHO CENTRA FN OLOMOUC

HALAJ M.¹, KALITA O.¹, ŠPORÍKOVÁ Z.², TUČKOVÁ L.³, VAVERKA M.¹, HRABÁLEK L.¹, CWIERTKA K.⁴, TROJANEC R.², DRÁBEK J.², HAJDÚCH M.²

¹Neurochirurgická klinika LF UP a FN Olomouc, ²Laboratoř experimentální medicíny, Ústav molekulární a translační medicíny, LF UP v Olomouci, ³Laboratoř molekulární patologie, Ústav klinické a molekulární patologie, LF UP v Olomouci, ⁴Onkologická klinika LF UP a FN Olomouc

Východiska: Prognóza pacientů s diagnostikovaným multiformním glioblastomem je již několik let stacionárně neútěšná. Největší šanci na dlouhodobé přežívání dosahujeme radikální a bezpečnou chirurgickou resekcí, po které následuje multimodální adjuvantní chemoradioterapie. V malém počtu případů však nejsme schopni radikální resekci nabídnout, pročež jsou tito pacienti indikováni k provedení biopsie. Cíl: Cílem přednášky je zhodnocení výsledků terapie a délky přežití pacientů po biopsii s multiformním glioblastomem. Metodika: Retrospektivně jsme hodnotili pacienty s podezřením na gliální nádor, vyšetřených na naší klinice od roku 2006. Za zásadní jsme považovali výchozí klinický stav pacienta, předoperační MRI a PET/ CT nález, typ operačního výkonu a následně histologický typ nádoru. Pro účely studie byli vyselektováni pacienti, kteří absolvovali pouze biopsii s jasným histologickým potvrzením multiformního glioblastomu, operovaných od června 2006 do prosince 2016. Indikací k provedení biopsie (stereotaktické či navigované) byla lokalizace nádoru, kterou jsme považovali za neresekabilní, klinický stav pacienta (KS < 60, PS WHO < 2) a věk pacienta. Po histologickém potvrzení, jsme pacienty v případě dobrého klinického stavu indikovali k adjuvantní konkomitantní chemoradioterapii. Pooperačně následovala dispenzarizace s hodnocením MR nálezu a klinického stavu, každé 3 měsíce až do úmrtí pacienta. Výsledky: Šedesát dospělých pacientů (27 žen a 33 mužů) od 58 do 78 let bylo zařazených do této studie. Čtrnáct z nich (23 %) absolvovalo izolovanou radioterapii. Pouze 5 pacientů absolvovalo adjuvantní chemoradioterapii v celém rozsahu. Celkem 41 pacientů (69 %) progredovalo v klinickém nálezu, který neumožňoval absolvování kterékoliv formy navazující onkologické terapie. Průměrná délka přežití v skupině u pacientů s kompletní adjuvantní chemoradioterapií byla 6,6 měsíce, s radioterapií 3,1 měsíce a bez onkologické terapie pouze 2,3 měsíce. V celé skupině byla průměrná doba přežití 2,8 měsíce. Závěr: Dle doporučení EANO, je biopsie indikována u pacientů, kteří nejsou schopni další onkologické terapie. Dle našeho názoru, je biopsie indikována u pacientů s nepříznivým klinickým stavem, u pacientů s objemným nádorem zasahujícím do hlubokých mozkových struktur a u starých pacientů. Důvodem k provedení biopsie by měla být zejména histologická verifikace nádoru a zabránění chybné diagnóze. Neméně důležitý je pak i sběr biologického materiálu pro účely dalších studií. Z výše uvedených důvodů taktéž nedoporučujeme zařazení těchto pacientů do souborů hodnotících délku přežití po radikální resekci.

XXIII/ 54. GLIOMY LIMBICKÉHO A PARALIMBICKÉHO SYSTÉMU, TECHNIKA A VÝSLEDKY RESEKCÍ

BARTOŠ R.¹, MALUCELLI A.¹, TŘEBICKÝ F.², RADOVNICKÝ T.¹, SAMEŠ M.¹

¹Neurochirurgická klinika, Masarykova nemocnice v Ústí na Labem, Krajská zdravotní a. s., ²FN Na Bulovce, Praha

Gliomy limbického a paralimbického systému představují anatomicky a tím pádem i operačními přístupy unikátní skupinu mozkových nádorů. Mikrochirurgie v kombinaci s moderními perioperačními postupy zvyšuje šance na radikální odstranění těchto gliomů. Z hlediska lokalizace je dělíme do 3 základních skupin: 1) gliomy inzuly; 2) gliomy amygdalohippokampálního komplexu; 3) gliomy oblasti gyrus cinguli. V přednášce se věnujeme anatomii i funkci limbického a paralimbického systému a v návaznosti na ni představujeme ucelený pohled na jednotlivé neurochirurgické přístupy k těmto oblastem. Maximální resekce za zachování funkční integrity mozku je předpokladem následné smysluplné onkologické léčby. Taktéž prezentujeme výsledky operací našeho pracoviště ve smyslu morbidity a radikality za posledních 10 let.

XXIII/ 55. GLIOBLASTOM: FENOMÉN RYCHLÉ PROGRESE PŘED ZAHÁJENÍM ADJUVANTNÍ LÉČBY

LAKOMÝ R.¹, KAZDA T.2^,3, SELINGEROVÁ I.⁴, BELANOVÁ R.⁵, POPRACH A.¹, SMRČKA M.⁶, FADRUS P.⁶, JANČÁLEK R.6, SLABÝ O^.1,3, ŠLAMPA P.²

¹Klinika komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ Brno, ²Klinika radiační onkologie LF MU a MOÚ Brno, ³CEITEC, MU Brno, ⁴RECAMO, MOÚ Brno, ⁵Oddělení radiologie, MOÚ Brno, ⁶Neurochirurgická klinika LF MU a FN Brno

Východiska: Standardní léčba glioblastomu se za posledních 15 let zásadně nezměnila. Stále spočívá v maximální bezpečné resekci nádoru, adjuvantní konkomitantní chemoradioterapii a následné chemoterapii s temozolomidem. U cca poloviny pacientů s glioblastomy se na plánovacím MR vyšetření před zahájením pooperační radioterapie objevuje časná progrese nádoru. Soubor pacientů a metody: Retrospektivní analýza souboru 155 pacientů s glioblastomem léčených v našem onkologickém centru od 1/ 2014 do 12/ 2017 se zaměřením na incidenci, lokalizaci a predikci časné progrese (REP) nádoru po operaci a srovnání přežití pacientů s nebo bez progrese ve vztahu k použité léčbě. Do analýzy bylo vybráno celkem 90 pacientů, kteří měli provedeno předoperační, pooperační a plánovací MR vyšetření. Výsledky: Medián věku byl 59 let, v 59 % se jednalo o muže a 39 pacientů (43 %) podstoupilo makroskopicky radikální resekční výkon. Stuppův režim byl indikován u 64 (71 %) pacientů, u 26 (29 %) byla podána samotná radioterapie. Časná progrese nádoru (REP) na plánovacím MR vyšetření byla zachycena u 46 (51 %) pacientů, nejčastěji v lůžku po operaci a hlavním prediktorem pro její výskyt byl neradikální resekční výkon (p < 0,001). Přítomnost REP na plánovacím MR vyšetření potvrdila roli silného negativního prognostického faktoru, medián celkového přežití (OS) pacientů s REP byl 10,7 vs. 18,7 měsíce, 2leté OS 15,6 % vs. 37,7 % (HR 0,53 pro pacienty bez REP; p = 0,007). Pacienti s REP, kteří byli léčeni Stuppovým režimem měli delší OS ve srovnání se samotnou radioterapií, medián OS byl 16,0 vs. 7,5 měsíce (HR = 0,5; p = 0,022), 2leté OS 22,3 % vs. 5,6 %. Interval mezi operací a zahájením radioterapie neměl na OS vliv, a to jak u pacientů s REP, tak v celém souboru. Závěr: Časná progrese glioblastomu na plánovacím MR vyšetření je silný negativní prognostický faktor, který by měl být zohledněn při zařazování pacientů do klinických studií. Výskyt REP je častější u pacientů po neradikálních resekcích. Absolvování kompletního Stuppova režimu u pacientů s REP je příznivým prognostickým faktorem.

Práce byla podpořena MZ ČR – Koncepční rozvoj výzkumné organizace (MOÚ 00209805 a FN Brno 65269705) a grantem AZV NU20-03-00148 a NV19-05-00410.

XXIII/ 56. ANTIVIROVÁ TERAPIE U GLIOBLASTOMŮ

KALITA O., HRABÁLEK L.

FN Olomouc

Cílem toho sdělení je seznámení se současným stavem antivirovové terapie u glioblastomů, vč. studie a grantu, do kterého jsou zahrnuta i pracoviště v ČR. Mnoho proteinů cytomegaloviru (CMV), např. IE protein apod., mají schopnost kontrolovat buněčný cyklus, diferenciaci, chromosomální stabilitu, angiogenezi, metabolizmus a migraci buněk. U 90–100 % primárních maligních mozkových nádorů byla jednoznačně potvrzena přítomnost nukleových kyselin CMV. Vše ukazuje k tomu, že CMV může ovlivňovat i progresi glioblastomu (GBM). Experimentální a klinická data ukázala rozdíl v celkovém přežití (OS) mezi „low grade infection“ (33 měsíců) a „high grade infection“ GBM (13 měsíců). Tyto závěry vedly k testování antivirové terapie u GBM. Studie VIGAS zkoušela nejprve bezpečnost a potencionální efektivitu vangancikloviru u GBM. Pacienti dostávali dávku 900 mg vangancikloviru 2krát denně po dobu 3 týdnů, a následně 450 mg 2krát denně po dobu 21 týdnů. Dvouleté OS bylo 50 % ve srovnání s 18 % v kontrolní skupině. Medián OS byl 24,1 měsíce u skupiny s valganciklovirem a 13,1 měsíce v kontrolní skupině. Na základě těchto dat byla v současnosti započata multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená studie fáze II (Vigas-2). Dospělí pacienti jsou randomizováni do skupiny se Stuppovým režimem + placebo a do skupiny se Stuppovým režimem + valganciklovir. Distribuce do skupin je v poměru 1 : 1, s ohledem na metylaci promotoru MGMT a použití Optune. Souběžně probíhá i grant zabývající se hodnocením vzorků nádoru vzhledem k detekci CMV infekce a reakce na antivirovou terapii. Projekt ve formě grantu (Strategie antivirové léčby glioblastomu: hodnoceni klinické odpovědi a studie biomarkerů – AZV (NU21-03-00195) má tyto hlavní cíle: 1) optimalizovat v současné době nejednotný imunohistochemický (IHC) protokol pro detekci proteinů HCMV v biopsiích GBM; 2) provést translační laboratorní testy s lidskými astrocyty a modely GBM infikovanými či neinfikovanými HCMV nebo exprimujícími hlavní transkripční faktory HCMV IE72/ 86, sledovat biologické chování a odpověď na experimentální terapii; 3) provést rozsáhlou IHC analýzu buněčného cyklu, odpovědi na poškození DNA, kmenových buněk a proteinů asociovaných s viry jako kandidátních prediktivních biomarkerů pomocí vzorků GBM z Olomouce a Švédska; 4) korelovat naše laboratorní výsledky s klinickým výsledkem pacientů pro posouzení dopadu antivirové léčby a identifikovat potenciální biomarkery, které by vedly k budoucí terapii GBM. Doufáme, že uvedené projekty zlepší naše porozumění patogeneze GBM a významu HCMV jako cíle léčby.

XXIII/ 58. ONKOLOGICKÁ LÉČBA PO OPERACÍCH LOW GRADE GLIOMŮ POHLEDEM OD OPERAČNÍHO STOLU

NEUMAN E.¹, SOVA M.¹, VYBÍHAL V.¹, KOŠŤÁLOVÁ M.², PROCHÁZKOVÁ K.³, DOLEŽELOVÁ A.¹, KYJAS P.¹, SMRČKA M.¹

¹Neurochirurgická klinika LF MU a FN Brno, ²Neurologická klinika LF MU a FN Brno, ³FN Brno

Onkologická léčba po operacích low grade gliomů se řídí doporučeními EANO 2021. Málo se však myslí na to, že následná onkologická léčba (myšleno radioterapie, ne chemoterapie) negativně ovlivní možnost reoperace recidiv těchto nádorů. V současné době, kdy se operativa téměř všech low grade gliomů přesunuje do sféry awake resekcí, je důležité zachování kognitivních funkcí. Deficit kognitivních funkcí (k němuž radioterapie vede) výrazně omezuje spolupráci pacienta při operaci. V součtu s poradiačními změnami na MR, které věrně imitují low grade gliom, tak pooperační radioterapie víceméně znemožňuje smysluplné provedení operace recidivy. A přitom chirurgická léčba je ze všech léčebných modalit nejúčinnější. Doporučení EANO 2021 stojí především na studii RTOG 9802, která sama má ale vratké základy (jak bude v přednášce doloženo). A přitom existuje jiný přístup k léčbě, spočívající v opakovaných operacích, následné chemoterapii a teprve nakonec radioterapii, když už není jiného východiska. Publikované výsledky (máme na mysli pouze délku přežití) jsou více než srovnatelné. Není tedy čas na změnu?

XXIII/ 257. ZVÝŠENÁ EXPRESIA DLHEJ NEKÓDUJÚCEJ RNA BTN2A3P PRISPIEVA K MALÍGNEMU FENOTYPU GLIOBLASTOMU

JASÍK M.¹, SOUČKOVÁ K.¹, VEČERA M.¹, SMRČKA M.², ŠÁNA J.^1,3, SLABÝ O.^1,4

¹CEITEC, MU Brno, ²Neurochirurgická klinika LF MU a FN Brno, ³Klinika komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ Brno, ⁴Biologický ústav LF MU, Brno

Východiská: Dlhé nekódujúce RNA (lncRNA) sú významným regulátorom širokého spektra bunkových procesov. V zdravom tkanive vykazujú vysoko špecifické expresné profily. Dysregulácia lncRNA je predmetom štúdia u rady nádorov vrátane glioblastomu, ktorý je najčastejším primárnym malígnym nádorom mozgu. Podľa dát získaných z TCGA a nezávislej kohorty pacientov analyzovanej na našom pracovisku bola expresia BTN2A3P lncRNA v tkanivách glioblastomu zvýšená oproti normálnemu tkanivu. Funkcia tohoto transkriptu nebola zatiaľ popísaná. Materiál a metódy: Knockdown BTN2A3P lncRNA v bunečnej línii U251-MG bol docielený metódou CRISPR/ Cas9 s využitím lentivírového represorového konštruktu dCas-KRAB v kombinácií s gRNA cieliacimi na pozície –22, +137 a +256 nt od miesta počiatku transkripcie. K tvorbe línií slúžiacich ako negatívna kontrola boli využité necieliace gRNA. Expresia BTN2A3P bola analyzovaná pomocou qRT-PCR (TaqMan Gene Expression Assay). Stabilita represie bola monitorovaná po dobu 16 pasáží. Línie boli podrobené panelu in vitro testov a analýze bunečného cyklu. Ortotopická xenotransplatácia do NOD scid gama myší (n = 11) poslúžila k posúdeniu vplyvu miery expresie BTN2A3P na malígny fenotyp buniek in vivo. Výsledky: Expresia BTN2A3P sa vo vygenerovaných líniách líšila v závislosti na použitej gRNA. Pokles v efektivite represie so stúpajúcou pasážou poukazoval na možnú selekčnú výhodu klonov s vyššou hladinou BTN2A3P. U línie s najefektívnejšou represiou BTN2A3P (B3) bola pozorovaná nižšia schopnosť zakladať kolónie (p < 0,05), oproti negatívnej kontrole. Analýza vzťahu medzi expresiou BTN2A3P a počtom kolónií odhalila pozitívnu koreláciu (p < 0,05). Priemerná veľkosť nádorových ložisiek u myšieho ortotopického modelu sa medzi pokusnými skupinami nelíšila. V kontrolnej skupine došlo k rozvoju nádoru u všetkých myší, zatiaľ čo v skupine B3 tomu tak bolo len u 60 % jedincov. Pilotný experiment ukázal, že by sa BTN2A3P lncRNA mohla podieľať na regulácií expresie miR-34a-p5. Záver: Z našich experimentov vyplýva, že zvýšená expresia BTN2A3P sa podieľa na malignite glioblastomu in vitro. Výsledky pilotného experimentu na myšom ortotopickom modely naznačili, že zvýšená hladina BTN2A3P môže prispievať k schopnosti zakladať nádory in vivo. Molekulárny mechanizmus, prostredníctvom ktorého BTN2A3P reguluje génovú expresiu je v súčasnosti predmetom skúmania.

Podporené z programového projektu MZ ČR s reg. č. NV19-03-00501, NV19-03-00559, NV18-03-00398. Všetky práva podľa predpisov na ochranu duševného vlastníctva sú vyhradené.