XI. Imunoonkologie

XI/26. Překvapivý vliv cirkadiánního rytmu a výživy na účinnost anti-PD1 léčby aneb je vůbec možné objevit univerzální bio­marker predikující odpověď na moderní imunoterapii?

Šťastný M.

Medicínské oddělení, Bristol-Mayers Squibb, Praha

Východiska: Klinická odpověď pacientů při léčbě moderní imunoterapií (anti-CTLA-4, anti-PD1/ PD-L1) je ovlivněna celou řadou faktorů. Mezi nejznámější bio­markery, které jsou využívány či testovány v klinické praxi, patří exprese PD-L1, počet mutací v nádoru (tumor mutation burden – TMB) nebo přítomnost vysoké mikrosatelitové instability. Nicméně ukazuje se, že prediktivní hodnota těchto bio­markerů se může lišit. Studie u jedné histologie vyjdou, u druhé nemají vliv. Ně­kte­ré studie vyjdou pozitivně v 1. linii léčby, ale u předléčené populace ztrácí svou prediktivní hodnotu. Aby byla situace ještě komplikovanější, recentní data ukazují, že klinickou účinnost protinádorové imunoterapie mohou výrazně ovlivňovat zdánlivě „benigní“ faktory, jako je cirkadiánní rytmus či výživa a obsah vlákniny v ní. Cíl: Na základě epidemiologických, preklinických a klinických dat bychom chtěli ukázat příklady faktorů, které překvapivě výrazně ovlivňují účinnost imunoterapie, vč. cirkadiánních rytmů, pohlaví, výživy a obsahu vlákniny ve stravě. Závěr: V klinické praxi by bylo ideální mít k dispozici jednoduše stanovitelný bio­marker, který by umožnil s jistou mírou přesnosti určit pacienty, u nichž je velká pravděpodobnost odpovědi na imunoterapeutickou léčbu. Řada klinických studií s inhibitory imunitních checkpoints naznačuje rozdíly v účinnosti podle pohlaví, což vedlo v posledních letech k tomu, že v klinických studiích už dochází ke stratifikaci pacientů podle pohlaví. Překvapivé je ale zjištění, že velmi výrazné klinické rozdíly v účinnosti imunoterapie jsou pozorovány podle toho, jestli je pacientům aplikována ráno, nebo pozdě odpoledne/ večer. Ukazuje se, že imunitní odpověď může být velmi výrazně ovlivněna právě cirkadiánními rytmy, a to nejen na úrovni experimentálních myších modelů, ale i u lidí. Imunoterapie podaná v dopoledních hodinách měla výrazně lepší výsledky přinejmenším u dvou typů nádorů (melanom a karcinom plic). A obrovskou složitost celé problematiky pak naznačuje fakt, že účinnost moderní imunoterapie může výrazně ovlivnit i typ výživy a obsah vlákniny v potravě. Z důvodu vysoké komplexity imunitního systému bude proto zřejmě velmi obtížné hledat jednoduchý, univerzální bio­marker, který by úspěšně predikoval odpověď pacientů na imunoterapeutickou léčbu u různých typů nádorových onemocnění. Nicméně s těmito novými znalostmi bude do budoucna jednodušší vytvořit homogennější skupiny pacientů, u nichž bude snadnější zjistit vliv jednotlivých bio­markerů na klinickou účinnost moderní imunoterapie (omezením vlivu cirkadiánních rytmů stratifikací dle pohlaví a výživou).

XI/221. Paraneoplastické protilátky – patofyziologie, význam a možnosti detekce

Černá Pilátová K., Mauderová M., Dojčarová E., Zdražilová Dubská L.

Oddělení klinické mikrobio­logie a imunologie, FN Brno

Paraneoplastické protilátky jsou autoprotilátky cílené proti neurálním antigenům ektopicky exprimovaným nádorem. Tyto protilátky se váží také na příslušné antigeny centrálního a/ nebo periferního nervového systému (Purkyňových buněk a neuronů), vyvolávají zde imunitní odpověď, a způsobují tak spektrum neurologických onemocnění známých jako paranaeoplastické neurologické syndromy (PNS). PNS jsou nejčastěji asociovány s malobuněčným karcinomem plic, karcinomem prsu a ovariálním karcinomem. Jelikož PNS často předchází klinické manifestaci nádoru, detekce paraneoplastických protilátek může vést k včasnému odhalení paraneoplastické etiologie neurologického syndromu, k lokalizaci souvisejícího nádorového onemocnění a rychlému zahájení terapie [1,2]. V závislosti na typu nádoru nádorové buňky exprimují různé neurální antigeny, které mohou indukovat tvorbu specifických protilátek. Ty lze rozdělit na dobře charakterizované, se silnou asociací s nádory (anti-Hu, anti-Yo, anti-Ri, anti-CV2, anti-Ma2/ Ta, anti-amfifyzin), částečně charakterizované (např. anti-Tr, anti-Zic 4) a další, které mohou, ale nemusí být asociovány s malignitou [2]. Paraneoplastické protilátky jsou analyzovány v séru nebo likvoru metodou nepřímé imunofluorescence za využití tkání nebo transfekovaných buněk nebo imunoblotem. Detekované protilátky by měly být vždy potvrzeny dvěma nezávislými metodami, imunoblot se tedy často využívá jako metoda konfirmační.

Literatura: [1] Graus F, Vogrig A, Muñiz-Castrillo S et al. Updated dia­gnostic criteria for paraneoplastic neurologic syndromes. Neurol Neuroimmunol Neuroinflamm. 2021; 8(4): e1014. doi: 10.1212/ NXI.0000000000001014. [2] Štourač P, Ambler Z. Paraneoplastické neurologické syndromy – základní charakteristika, klasifikace, etiopatogeneze a dia­gnostika. Neurol Praxi 2013; 14(1): 8–11.

XI/222. Immunofluorescence detection of anti-ALK ALCL antibody in the plasma of ALK-ALCL children and young adults

Adamová E.1,2, Černá Pilátová K.1,3, Müller P.4, Hlaváčková E.5, Štěrba J.1,5, Skoupilová H.1, Křenová Z.5, Zdražilová Dubská L.1,3

1 Advanced Cell Immunotherapy Unit, Department of Pharmacology, Faculty of Medicine, Masaryk University, Brno, Czech Republic, 2 Laboratory of Odontogenesis and Osteogenesis, Institute of Animal Physiology and Genetics, The Czech Academy of Sciences v. v. i., Brno, Czech Republic, 3 Department of Clinical Microbio­logy and Immunology, University Hospital Brno, Czech Republic, 4 Regional Centre for Applied Molecular Oncology, Masaryk Memorial Cancer Institute Brno, Czech Republic, 5 Department of Pediatric Oncology, University Hospital Brno, Czech Republic

Anaplastic large cell lymphoma (ALCL) is a subtype of T cell lymphoma. It is considered to be a rare type of non-Hodgkin lymphoma [1]. Two groups of systemic ALCL are recognized: ALK-positive and ALK-negative ALCL. ALK gene can be affected by translocations resulting in ALK fusions such as nucleophosmin (NPM)-ALK fusion [2]. NPM-ALK fusion occurs in most cases, and is associated with the t(2;5) (p23;q35) translocation [3]. ALK-positive ALCL usually affects children and young adults, ALK-negative ALCL occurs more in older patients. ALK-positive ALCL is characterized as highly sensitive to the therapy. Anti-ALK ALCL antibody is considered to be a positive prognostic factor for the therapy with a reduced relapse risk [4]. We used H1299 cell line, that is commonly used for research purposes. The piggyBac™ transposase was used to prepare a stable cell line, and Lipofectamine 3000 was used as a transfection reagent. The cells were sorted in a media with puromycin (5 μg/ mL) after the transfection. GFP cells were sorted as a pool of positive cells and as clones using single cell sorting. Also, the cell line H1299 was used as a negative control. This cell line has Hsp70 (HSPA1A) gene inserted instead of NPM-ALK. We included 8 patients (4 males, 4 females) at the Children‘s Hospital of the University Hospital in Brno. Transfected H1299 cells and control cell line were incubated with patient‘s serum diluted 1/ 10, 1/ 100 and 1/ 1000. Also, healthy donor’s serum was used as a control. The complex antigen-antibody was visualized by fluorescence microscopy using Sheep Anti-Human IgG H&L (Texas Red®). We detected anti-ALK ALCL antibody in the plasma of three patients included in the study. The optimized detection method of anti-ALK ALCL antibody can provide more specific information about the patient‘s prognosis.

References: [1] Amin HM, Lai R. Pathobio­logy of ALK+ anaplastic large-cell lymphoma. Blood 2007; 110(7): 2259–2267. doi: 10.1182/ blood-2007-04-060715. [2] Morris SW, Kirstein MN, Valentine MB et al. Fusion of a kinase gene, ALK, to a nucleolar protein gene, NPM, in non-Hodgkin‘s lymphoma. Science 1995; 267(5196): 316–317. doi: 10.1126/ science.267.5196.316-b. [3] Benz-Lemoine E, Brizard A, Huret JL et al. Malignant histiocytosis: a specific t(2;5) (p23;q35) translocation? Review of the literature. Blood 1988; 72(3): 1045–1047. [4] Ait-Tahar K, Damm-Welk C, Burkhardt B et al. Correlation of the autoantibody response to the ALK oncoantigen in pediatric anaplastic lymphoma kinase-positive anaplastic large cell lymphoma with tumor dissemination and relapse risk. Blood 2010; 115(16): 3314–3319. doi: 10.1182/ blood-2009-11-251892.