#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

XXVI. Gynekologická onkologie


Vyšlo v časopise: Klin Onkol 2022; 35(Supplementum 1): 96-99
Kategória:

XXVI/ 31. První zkušenosti s implementací molekulární klasifikace u karcinomu endometria do reálné klinické praxe

Bednaříková M.1, Hausnerová J.2, Minář L.3, Taslerová R.2, Vinklerová P.3, Princ D.4, Ehrlichová L.1, Ovesná P.5, Matulová K.2, Weinberger V.3

1 Interní hematologická a onkologická klinika LF MU a FN Brno, 2 Ústav patologie LF MU a FN Brno, 3 Gynekologická a porodnická klinika  LF MU a FN Brno, 4 Klinika radiační onkologie LF MU a MOÚ Brno, 5 Institut bio­statistiky a analýz, MU Brno

Východiska: Molekulární klasifikace přináší významné změny do standardního dia­gnosticko-léčebného algoritmu pacientek s karcinomem endometria (EC). Cílem sdělení je shrnutí dosavadních zkušeností s molekulárním testováním (DOP_2020), které je ve FN Brno součástí klinické praxe od května 2021, a porovnání s dříve používanou klinickou klasifikací (DOP_2016). Materiál a metody: Od května 2021 je prospektivně u všech pacientek s EC imunohistochemicky vyšetřován p53 a MMR status. U pacientek nesplňujících kritéria pro nízké riziko (endometrioidní low-grade karcinom s absencí podstatné LVSI ve stadiu IA) je navíc Sangerovým sekvenováním vyšetřován mutační stav POLE. Následné zařazení do jedné ze skupin podle míry rizika v souladu s DOP_2020 je základem pro doporučení adjuvantní léčby nebo dispenzarizace. Všechny pacientky byly retrospektivně pro účely této analýzy zařazeny do rizikových skupin také podle DOP_2016. Výsledky: Celkem bylo za období od 5/ 2021 do 5/ 2022 zařazeno 85 pacientek, 51 (60 %) ve stadiu IA, 7 (8 %) ve stadiu IB, 7 (8 %) ve stadiu II, 16 (19 %) ve stadiu III a 4 (5 %) ve stadiu IV. Medián doby od operace po projednání na komisi byl 21 dní (8; 36). Z celkem 41 (48 %) pacientek s provedenou analýzou POLE nebyl u žádné prokázán POLE-ultramutovaný status, 17 (41 %) pacientek bylo zařazeno do skupiny MMRd, 16 (39 %) do skupiny p53wt/ NSMP a 8 (20 %) do skupiny p53abn. Celkem 44 pacientek (52 %) bylo v nízkém riziku, 2 (2 %) v středním, 14 (16 %) ve vyšším středním a 20 (24 %) ve vysokém riziku recidivy. U 5 pacientek (6 %) bylo onemocnění primárně metastatické nebo inoperabilní. Oproti DOP_2016 vedla klasifikace dle DOP_2020 k přeřazení do skupiny s vyšším rizikem u 4 (5 %) pacientek, a naopak do skupiny s nižším rizikem u 7 (8 %) pacientek. Závěr: Molekulární testování využívající kombinaci cíleného sekvenování POLE a IHC analýz MMR + p53 je v klinické praxi proveditelné a neprodlužuje rozhodnutí o adjuvantní léčbě. V našem pilotním souboru bylo v porovnání s dříve užívanou klinickou klasifikací modifikováno riziko u celkem 13 % pacientek.

XXVI/ 68. Postavení miniinvazivní chirurgie v onkogynekologii

Klát J.

Gynekologicko-porodnická klinika, LF OU a FN Ostrava

Cílem přednášky je shrnutí poznatků o úloze miniinvazivní chirurgie (laparoskopie a robotické chirurgie) v léčbě jednotlivých gynekologických malignit. Především u karcinomu čípku děložního na podkladě posledních studií je diskutována onkologická bezpečnost tohoto přístupu, stejně tak přetrvává kontroverze u karcinomu ovaria.

XXVI/ 69. Nový léčebný protokol karcinomu děložního těla

Feranec R.

Oddělení gynekologické onkologie, Klinika operační onkologie LF MU a MOÚ Brno

V roce 2021 byly publikovány nové ESGO-ESTRO-ESP guidelines pro management pacientek s karcinomem endometria. Doporučení vychází z nové molekulární klasifikace karcinomu endometria, na základě které byly definovány nové prognostické skupiny. Změny se týkají i chirurgické léčby zhoubných nádorů dělohy, a to především rozsahu a indikace chirurgického stagingu a využití konceptu sentinelové uzliny. K dispozici jsou nová doporučení adjuvantní léčby. Novinkou je využití checkpoint inhibitorů v léčbě recidivujícího karcinomu těla dělohy.

XXVI/ 70. Radioterapie nádorů děložního těla

Princ D.

Klinika radiační onkologie LF MU a MOÚ Brno

Východiska: Radioterapie využívá ionizující záření v léčbě nádorových i nenádorových onemocnění. Hraje důležitou úlohu také v terapii gynekologických malignit buď samostatně, nebo jako součást multimodálního přístupu. V léčbě gynekologických malignit se uplatňuje jak zevní radioterapie, tak i brachyterapie. U nádorů děložního těla můžeme radioterapii indikovat s kurativním, adjuvantním i paliativním léčebným záměrem. Obecně můžeme říct, že časná stadia gynekologických malignit je většinou možné řešit operační léčbou a adjuvantní radioterapie je indikována v případě zvýšeného rizika lokální recidivy. Kurativní radioterapii zase častěji používáme u lokálně pokročilých stadií onemocnění, inoperabilních nálezů nebo v případě kontraindikace operačního výkonu. Paliativní ozařování je důležitou součástí léčby symptomů velmi pokročilého, resp. diseminovaného onemocnění s cílem zlepšení kvality života pacientky a úlevy od potíží. Cíl: Prezentace se zaměřuje na konkrétní možnosti využití radioterapie u nádorů děložního těla. Podrobně rozebírá indikace léčby zářením a klade důraz na změny a novinky v doporučených postupech léčby ozařováním zejména s ohledem na molekulární klasifikaci nádorů endometria. Konkrétně popisuje moderní techniky zevní radioterapie a brachyterapie. Zabývá se také doporučenými dávkami na cílové objemy a rizikové orgány. V neposlední řadě se věnuje i nežádoucím účinkům radioterapie, doporučenému sledování pacientek po léčbě zářením a léčebným výsledkům. Závěr: Radioterapie hraje zásadní roli v léčbě nádorů děložního těla a je nedílnou součástí multimodálního přístupu. Pro určení správného léčebného postupu, šitého na míru konkrétní pacientce, je důležitá multioborová spolupráce radiačního onkologa, gynekologa a klinického onkologa, ideálně v rámci onkogynekologické indikační komise.  

XXVI/ 71. Chemorezistence ovariálního karcinomu

Sedláková I.1, Laco J.2, Brigulová K.3, Špaček J.1

1 Porodnická a gynekologická klinika LF v Hradci Králové UK a FN Hradec Králové, 2 Fingerlandův ústav patologie, LF v Hradci Králové UK a FN Hradec Králové, 3 Ústav lékařské bio­logie a genetiky, LF v Hradci Králové UK

Cíl: Cílem této práce je zhodnocení současné problematiky chemorezistence v léčbě pacientek s ovariálním karcinomem na základě vědeckých prací a vlastních výsledků a zjištění jejich vztahu k histopatologickým vlastnostem a klinickému průběhu onemocnění. Metodika: V první části je zpracována problematika chemorezistence ovariálního karcinomu z literárních zdrojů. Ve druhé části jsou prezentovány vlastní výsledky týkající se chemorezistence u pacientek s karcinomem ovaria. Imunohistochemicky jsme stanovili proteiny rezistence Pgp/ ABCB1), MRP1/ ABCC1), MRP3/ ABCC3) u 153 chemonaivních pacientek s karcinomem ovaria operovaných na Porodnické a gynekologické klinice Fakultní nemocnice Hradec Králové v letech 2009–2015. Pomocí MTT testu (3-(4,5-dimethylthiazol-2-yl)-2,5-diphenyltetrazolium bromid) jsme stanovovali chemorezistenci/ chemosenzitivitu in vitro u pacientek s karcinomem ovaria. Zhodnotili jsme vztah exprese proteinů rezistence a chemorezistence in vitro k histopatologickým vlastnostem. Vzhledem k dostatečnému follow up jsme stanovené parametry korelovali především s klinickým průběhem onemocnění. Výsledky: Chemorezistence je hlavním klinickým problémem současné cytostatické léčby. Rezistence nádorových buněk na cytostatickou léčbu je komplexní děj, je vázána na více faktorů a působí různými mechanizmy. Exprese proteinů rezistence Pgp/ ABCB1, MRP1/ ABCC1 a MRP3/ ABCC3 byla ovlivněna pokročilostí onemocnění, histologickým typem a stupněm diferenciace. Exprese proteinů rezistence Pgp/ ABCB1, MRP1/ ABCC1 a MRP3/ ABCC3 statisticky významně ovlivnila délku přežití bez progrese (p = 0,050, p = 0,077, p = 0,030) a celkovou dobu přežití (p = 0,050, p = 0,002, p = 0,141). Závěr: Chemorezistence zásadně zhoršuje průběh onemocnění u pacientek s karcinomem ovaria. Exprese proteinů rezistence Pgp/ ABCB1, MRP1/ ABCC1 a MRP3/ ABCC3 a chemorezistence in vitro významně ovlivňuje klinický průběh onemocnění a má prediktivní a prognostický význam u pacientek s karcinomem ovaria.

XXVI/ 72. Gestační trofoblastická nemoc – novinky v organizaci a managementu

Turyna R.1, Mareš J.1, Utracká E.1, Feyereisl J.2, Šafář P.1, Staňková – Lisová S.3

1 Centrum pro trofoblastickou nemoc, Ústav pro péči o matku a dítě, Praha, 2 Ústav pro péči o matku a dítě, Praha, 3 Oddělení klinické patologie, Ústav pro péči o matku a dítě, Praha

Cílem našeho sdělení v edukačním bloku je seznámit širší onkologickou veřejnost s problematikou trofoblastické nemoci (TN). TN zahrnuje spektrum onemocnění od premaligních po maligní formy. Maligní formy TN se zařídí mezi vzácná onemocnění s velmi dobrou kurabilitou. Představeny budou principy klinické, laboratorní a histologické dia­gnostiky. Uvedeme přehled studií, které se zabývají nastupující trendem imunoterapie v léčbě maligních forem TN. Zmíněny budou rovněž organizační aspekty, vč. principů centralizace a začlenění Centra pro trofoblastickou nemoc (CTN) do Evropské referenční sítě (ERN-EURACAN). V závěru přednášky budou demonstrovány vlastní retrospektivní výsledky léčby maligních forem TN v Ústavu pro péči o matku a dítě a přehled současných evropských guidelines.

XXVI/ 73. Novinky v bio­logické léčbě zhoubných gynekologických nádorů

Zvaríková M.

Klinika komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ Brno

Gynekologické malignity, karcinom vaječníku, děložního čípku a endometria, vážně ovlivňují zdraví žen na celém světě. Epiteliální ovariální karcinom (OC) zahrnuje až 90 % všech maligních ovariálních novotvarů, a představuje tak jednu z hlavních příčin úmrtí na onkologickou dia­gnózu u žen. Standardní léčbou 1. linie OC je debulking chirurgie a perioperační chemoterapie na bázi platiny. Ačkoli je míra odpovědi na léčbu 1. linie vysoká, u většiny pacientek nakonec dojde během následujících 3 let k relapsu onemocnění. Již při prvním relapsu má 20–25 % pacientek platina rezistentní nebo refrakterní onemocnění, které má velice špatnou prognózu s mediánem OS 12 měsíců. Rakovina děložního čípku (CC) je čtvrtá nejčastější rakovina u žen v celosvětovém měřítku. Vysoce riziková infekce lidským papilomavirem (HPV) je zodpovědná za > 90 % těchto nádorů. Díky včasnému screeningu a účinné léčbě, jako je radikální chirurgický zákrok nebo souběžná chemoradiace, může dosáhnout v časném stadiu (FIGO I-II) míra vyléčení až 80 %. Možnosti léčby jsou však omezené a míra přežití je nízká u pacientek s metastatickým onemocněním, stejně jako u pacientek s neresekabilním či recidivujícím onemocněním. Karcinom endometria (EC) je šestým nejčastějším ženským karcinomem. Incidence EC roste v důsledku zvýšené délky života a obezity. Standardní léčba spočívá v chirurgickém zákroku s adjuvantní radioterapií a chemoterapií nebo bez ní v závislosti na stadiu onemocnění. Na základě Cancer Genome Atlas (TCGA) je EC rozdělen do čtyř molekulárních podskupin, přičemž každá má odlišnou prognózu. Většina pacientek s nízkým rizikem a raným stadiem onemocnění se dá vyléčit chirurgicky a má dobrou prognózu. Prognóza pokročilých stadií u EC je však špatná. V současné době u gynekologických malignit zahrnují potenciální terapeutické cíle signální dráhy nádoru, angiogeneze, deficit homologní rekombinace (HDR), hormonální receptory a imunologické faktory. Podle současných klinických studií dosáhly inhibitory PARP významného pokroku v léčbě OC v závislosti na identifikaci onemocnění s HRD (např. BRCAm). Vzhledem k identifikaci histologického typu EC závislého na hormonech a molekulárních podtypů POLE/ MSI se zdá být terapie cílená na PI3K/ AKT/ mTOR, PD-1 a hormonální receptory velice slibná. Protože CC je většinou spojena s přetrvávající infekcí virem, zdá se, že perspektivní léčebnou strategií je imunitně cílená terapie (např. anti-PD-1/ PD-L1 protilátky). Mnoho klinických studií je založeno na kombinaci cílených agens jako předpokladu koinhibice různých cílů k překonání lékové rezistence.

XXVI/ 162. Retrospektivní studie případů pacientek s tuboovariálními karcinomy (n = 510) s analýzou hlavních faktorů vlivu na PFS a OS – zkušenost komplexního onkologického centra z období 2010–2019

Vokurka S.1, Ambrožová M.2, Ngo O.2, Vaněček V.3, Fiala O.1, Votavová M.1, Hes O.4, Presl J.5, Ferda J.6, Fínek J.1

1 Onkologická a radioterapeutická klinika LF v Plzni UK a FN Plzeň, 2 Institut bio­statistiky a analýz, LF MU Brno, 3 Ústav farmakologie a toxikologie LF v Plzni UK a FN Plzeň, 4 Šiklův ústav patologie LF v Plzni UK a FN Plzeň, 5 Gynekologicko-porodnická klinika LF v Plzni UK a FN Plzeň, 6 Klinika zobrazovacích metod LF v Plzni UK a FN Plzeň

Východiska: Malignity C56 jsou významná onemocnění. V ČR byla za rok 2018 hlášena incidence 956 případů a mortalita 637 (data Ústavu zdravotnických informací a statistiky). Dominantní skupinu zde představují karcinomy. Páteří 1. linie léčby je dostatečně radikální chirurgický výkon, v naprosté většině případů s chemoterapií s karboplatinou (paklitaxel/ karboplatina). Analýzy výsledků léčby center ČR jsou prezentovány ojediněle [1]. Soubor pacientů a metody: Pacientky s nově dia­gnostikovaným a morfologicky verifikovaným karcinomem tubo-ovariálním v období 2010–2019 a aktivní péčí Komplexního onkologického centra FN Plzeň. Byly sledovány základní faktory s možným vlivem na dobu od dia­gnózy do progrese (PFS) nebo úmrtí (OS): stav dosažení kompletní remise (CR) v 1. linii léčby (ano vs. ne), grade (low = 1–2 vs. high = 3–4), stadium (1 vs. 2 vs. 3 vs. 4), typ (serózní vs. neserózní, nespecifikovaný), věk (< 65 let vs. ≥ 65 let), rok dia­gnózy (2010–2012 vs. 2017–2019). Pro analýzu PFS a OS byl využit Kaplan-Meierův odhad funkce přežití, log-rank test a byly stanoveny mediány přežití. Výsledky: Bylo registrováno 510 pacientek, z toho pro PFS validních 498 a pro OS 507. Byl prokázán statisticky významný rozdíl v „křivkách přežití“ (p ≤ 0,001) u PFS dle stadia: I (medián přežití t. č. nedosažen), II (49 měsíců), III (16 měsíců), IV (14 měsíců); dle gradingu: low (36 měsíců) vs. high (19 měsíců); dle dosažení CR: ano (33 měsíců) vs. ne (11 měsíců); dle věku: < 65 let (23 měsíců) vs. ≥ 65 let (15 měsíců). Statisticky významné rozdíly v OS (p ≤ 0,019) byly zaznamenány rovněž dle stadia: I (medián t. č. nedosažen), II. (medián t. č. nedosažen), III (36 měsíců), IV (27 měsíců); dle gradingu: low (87 měsíců) vs. high (46 měsíců); dle dosažení CR: ano (91 měsíců) vs. ne (18 měsíců); dle věku: < 65 let (66 měsíců) vs. ≥ 65 let (32 měsíců). Statisticky významný rozdíl PFS a OS dle typu malignity a roku dia­gnózy nebyl prokázán. Závěr: Uváděný soubor lze považovat za reprezentativní a neselektovaný. Potvrzujeme obecně očekávané výsledky, které jsou výstupem komplexní multioborové spolupráce se zásadní pozicí chirurgických resekcí (pozn.: u neresekabilních případů byl stav CR při chemoterapii s případným bevacizumabem jen 9 %). Srovnání výsledků podle období léčby (2010–2012 vs. 2017–2019) neukázalo rozdíly a pro zhodnocení efektu bevacizumabu nebo nověji udržovací léčby PARPi či koncentrace operativy do komplexních onkologických center by bylo nutné další sledování nebo multicentrická spolupráce. Soubor dat z reálné praxe může být cenným zdrojem pro další analýzy a výzkum.

Dedikace: Program Cooperatio, vědní oblast ONCO.

Literatura: [1] Kulhavý M, Kmoníčková E, Petera J et al. Terapie pokročilých stadií karcinomu ovaria, desetileté zkušenosti ústavu. Klin Onkol 1997; 10(4): 116–120.

XXVI/ 359. Pilotní analýza exprese PD-L1 u pacientek s ovariálním karcinomem léčených chemoterapií na bázi platiny

Hausnerová J.1, Ehrlichová L.2, Ovesná P.3, Gazárková E.4, Chlubnová J.2, Matulová K.1, Minář L.4, Weinberger V.4,  Bednaříková M.2

1 Ústav patologie LF MU a FN Brno, 2 Interní hematologická a onkologická klinika LF MU a FN Brno, 3 Institut bio­statistiky a analýz, MU Brno, 4 Gynekologická a porodnická klinika LF MU a FN Brno

Východiska: V současnosti nejsou k dispozici jednoznačná data o prevalenci a významu imunohistochemického (IHC) stanovení PD-L1 (programmed death-1 ligand) u ovariálního karcinomu (OC). V rámci našeho projektu komplexního profilování pacientek s OC léčených chemoterapií založené na platinovém derivátu (P-CHT) jsme se proto zaměřili kromě jiného i na analýzu IHC exprese PD-L1. Materiál a metody: Z klinické databáze pacientek léčených ve FN Brno pro OC v letech 2010–2020 byla dle předem definovaných kritérií identifikována retrospektivní kohorta celkem 50 pacientek léčených minimálně 6 cykly P-CHT v rámci primární systémové léčby. U všech pacientek byla provedena IHC analýza PD-L1 (klon 22C3, Agilent) na vzorcích tumoru odebraných před zahájením P-CHT a byla vyhodnocena míra PD-L1 exprese dle TPS (% pozitivních nádorových elementů) a CPS (kombinované pozitivní skóre hodnocené jako počet všech pozitivních nádorových buněk, lymfocytů a makrofágů dělený počtem vitálních nádorových buněk a násobený 100). Výsledky: Z celkového počtu 50 pacientek mělo 25 pacientek P-rezistentní onemocnění (medián doby bez progrese onemocnění (TFIp) byl 1 měsíc a celkové přežití (OS) bylo 10 měsíců) a 25 pacientek mělo P-senzitivní onemocnění (progrese u celkem 15 (60 %) pacientek s TFIp 14 měsíců a OS 51 měsíců). V obou kohortách bylo rovnoměrné zastoupení pacientek podle histotypu, stadia v době dia­gnózy a rozsahu cytoredukce v rámci primární léčby. V P-rezistentní kohortě byly výsledky následující: TPS negativní u 24 (96 %), TPS pozitivní u 1 (4 %), CPS < 1 u 13 (52 %), CPS 1–10 u 9 (36 %) a CPS 10–100 u 3 (12 %) pacientek. V P-senzitivní kohortě mělo TPS negativní 23 pacientek (92 %), TPS pozitivní 2 pacientky (8 %), CPS < 1 mělo 12 (48 %) pacientek, CPS 1–10 celkem 7 (28 %) pacientek a 6 (24 %) pacientek mělo hodnotu CPS v rozmezí 10–100. Závěr: Na konferenci budou prezentovány výsledky rozšířených analýz korelace PD-L1 exprese se základními klinicko-patologickými charakteristikami pacientek.

XXVI/ 360. Spinocelulární karcinom v jizvě po epiziotomii – kazuistika

Mouková L.1, Holánek M.2, Kolářová H.1, Plch M.1, Poprach A.2, Lakomý R.2, Krejčí E.1, Koukalová R.3

1 MOÚ Brno, 2 Klinika komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ Brno, 3 Oddělení nukleární medicíny, MOÚ Brno

Popis případu: Pacientka narozená v roce 1973. V gynekologické anamnéze pacientka 5× rodila, z toho 1× císařským řezem, jinak byla gynekologická a osobní anamnéza bezvýznamná. V říjnu 2007 si vyhmatala bulku v oblasti jizvy po epiziotomii. Sama pacientka potíže z konečníku necítila, krev ve stolici nebyla, bolesti při defekaci či problémy se stolicí neměla. Na spádové gynekologii provedena exstirpace bulky z epiziotomie. Dle histologického nálezu prokázán G2 spinocelulární karcinom v jizvě po epiziotomii, v mikroexcizi z anální oblasti byla infiltrována submukóza spinocelulárním karcinomem pod neporušenou sliznicí, se zachycenou angioinvazí v krevní cévě. Vedle primárního tumoru anorekta se zvažoval primární gynekologický karcinom (cervix, vagina, vulva) se sekundární infiltrací anální stěny. Odeslána do MOÚ. V 11/ 2007 provedena stagingová vyšetření. Dle endosonografie rekta popsána TU infiltrace počínající hned za svěračem a šířící se do vzdálenosti 5–6 cm, bez přítomnosti patologické lymfadenopatie. Na CT břicha 11/ 2007 detekován obraz vícečetných MTS ložisek v jaterním parenchymu, zvětšené regionální lymfatické uzliny pararektální, presakrální a precoccygeální, zvětšené parailické uzliny bilaterálně, preaortální uzliny v oblasti bifurkace do 9 mm, inguinální uzliny vpravo. V 11/ 2007 v MOÚ původně klasifikováno jako spinocelulární karcinom rekta, cT3N3M1 dle CT vyšetření. Provedena bio­psie jater, s histologickou verifikací MTS spinocelulárního karcinomu. Finálně klasifikováno jako spinocelulární Ca G2 v jizvě po epiziotomii a v anorektální junkci, TXNXM1 (hepar), klinického stadia IV. Od 12/ 2007 do 6/ 2008 aplikována paliativní chemoterapie I. linie (9 sérií v režimu DDP/ FU s redukcí o 25 %). V 2/ 2009 dle PET/ CT popsána stacionární drobná ložiska na játrech, bez PET aktivity. V 7/ 2009 dle PET/ CT velikostní i početní progrese MTS v játrech, recidiva Tu rekta a perinea. Od 7/ 2009 do 1/ 2010 aplikována II. linie paliativní chemoterapie (6 sérií v režimu DDP/ 5-FU s redukcí cDDP o 20 %). V 5/ 2010 dle PET/ CT opětovná progrese MTS jater i anorekta. Druhou bio­psii MTS jater v 5/ 2010 histologicky verifikován MTS nerohovějícího spinocelulární karcinomu. Následně aplikována III. linie paliativní chemoterapie (3 série v režimu Taxol weekly). V 9/ 2010 další PD – játra, rektum, lymfadenopatie v malé pánvi. Ve 12/ 2010 přeléčena pleuropneumonie. V 1/ 2011 pacientka prodělala hlubokou flebotrombózu PDK. Od 9/ 2010 do 2/ 2011 podána IV. linie paliativní chemoterapie (6 sérií v režimu DDP/ FU s redukcí o 20 %). V 4/ 2011 zavedena sigmoideostomie. Plánována lokální radioterapie, která ale s ohledem na celkový stav pacientky nezahájena. V 6/ 2011 indikována symptomatická terapie pro ascites, hepatomegalie a celkové zhoršení stavu. Pacientka zemřela v 7/ 2011. Závěr: Suturou porodního poranění může dojít k zanoření povrchového epitelu dovnitř, čímž se příp. mohou maskovat prekancerózní změny s následným rozvojem tumoru v atypické lokalizaci. Zejména podíl lidského papilomaviru a mikrotraumat tkáně přispívá k maligní transformaci buněk a vzniku spinocelulárních karcinomů v genitoanální oblasti. Přes veškerou dostupnou léčbu pacientka žila od primární dia­gnózy 4 roky.

Podpořeno MZ ČR – RVO (MOÚ, 00209805).

XXVI/ 361. Význam posilování pánevního dna po onkogynekologické léčbě

Mouková L.

Oddělení gynekologické onkologie, MOÚ Brno

U onkogynekologických pacientek po provedené hysterektomii s adnexektomií a s následným deficitem estrogenů bez možnosti substituce či u mladých hormonálně aktivních žen s karcinomem prsu s provedenou hormonální blokací může vlivem hormonální dysbalance postupně dojít ke ztrátě pružnosti pánevního dna. Pánevní dno za fyziologických podmínek tvoří oporu pro orgány dutiny břišní, zároveň stabilizuje trup, zabraňuje vzniku inkontinence. Hlavním významem pánevního dna je jeho podpůrná, posturální, svěračová a sexuální funkce. K dalším spolupůsobícím faktorům jeho deregulace patří i nedostatek pohybu, nadměrná zátěž či stres. Poruchy pánevního dna vedou např. k močové inkontinenci, bolestem beder a kyčlí, obstipaci, vzniku rektokély, varikozitě, bolestivosti při pohlavním styku. Tyto obtíže mohou vyústit až k psychickým problémům. Pánevní dno bývá buď trvale stažené, jakoby v křeči, nebo naopak není schopno aktivace a dochází k jeho ochabnutí. V rámci podpory po onkogynekologické terapii by nemělo být zapomínáno na pravidelné posilování pánevního dna. Doporučeny jsou např. Kegelovy cviky postavené na principu stahování a následného povolování pánevního dna. Kromě cvičení lze v dnešní době zakoupit např. sady masážních vaginálních kuliček o různé hmotnosti, které vytváří jemné intenzivní vibrace a vedou k rychlému posílení pánevního dna. Kuličky s integrovaným závažím utváří svalům protiváhu tak, aby byla zvládnuta správná technika napínání a zvedání pánevního dna. Kuličky lze používat i v kombinaci. Je možné zakoupit i svalový elektrický stimulátor pánevního dna, tzv. „vaginální trenér“, jehož efekt je obzvláště viditelný při terapii inkontinence. Závěr: Pravidelným posilováním svalů pánevního dna dochází ke zlepšení kvality života žen s onkogynekologickým onemocněním.

Podpořeno MZ ČR – RVO (MOÚ, 00209805).


Štítky
Paediatric clinical oncology Surgery Clinical oncology
Článek Editorial

Článok vyšiel v časopise

Clinical Oncology

Číslo Supplementum 1

2022 Číslo Supplementum 1
Najčítanejšie tento týždeň
Najčítanejšie v tomto čísle
Prihlásenie
Zabudnuté heslo

Zadajte e-mailovú adresu, s ktorou ste vytvárali účet. Budú Vám na ňu zasielané informácie k nastaveniu nového hesla.

Prihlásenie

Nemáte účet?  Registrujte sa

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#