'PATOLOGIE GIT

... morfologie fundických glandulárních polypů poukazuje na jejich etiologii

Fundické glandulární polypy (polypy fundické žlázky, angl. fundic gland polyps, FGP) jsou nejčastějším typem žaludečních polypů. Většinou jsou sporadické ne-syndromové (podle současných názorů způsobené především terapií inhibitory protonové pumpy (angl. proton pump inhibitors, PPI)), vzácněji však mohou být asociovány s polypózami, zejména s familiální adenomatózní polypózou (FAP), dále se syndromem žaludečního adenokarcinomu a proximální polypózy žaludku (angl. gastric adenocarcinoma and proximal polyposis of the stomach, GAPPS), vzácně i s MUTYH-asociovanou polypózou (MAP). Rozdíly v morfologii mezi ne-syndromovými FGP a FGP asociovanými s jednotlivými syndromy nebyly dosud komplexně studovány.

Autoři citované studie porovnávali architektoniku fundických žlázek, výstelku mikrocyst, přítomnost hyperplázie parietálních buněk a alterace foveol ve 118 FGP od 109 pacientů (39 ne-syndromových, 38 s FAP, 32 s GAPPS). Kombinací charakteristických variant výše uvedených parametrů definovali 3 histologické obrazy:

Obraz A charakterizuje přítomnost mikrocyst střední velikosti (0,3-0,6 mm), které jsou vystlány směsí mucinózních, hlavních a hyperplastických parietálních buněk; nepravidelně vinuté žlázky a hyperplázie foveol. Obraz B je definován malými mikrocystami (< 0,3 mm) vystlanými hlavními buňkami a parietálními buňkami bez jejich hyperplázie; hvězdicovitou konfigurací žlázek a zkrácením foveol. Obraz C sestává z přítomnosti velkých mikrocyst (> 0,6 mm), lemovaných mucinózními buňkami, v kombinaci s nepravidelně vinutými žlázkami a invertovanou foveolární hyperplázií (při níž vznikají aberantní bazálně se rozšiřující foveoly).

Obrazem A se prezentovaly většinou ne-syndromové FGP (74 %), zbytek (26 %) tvořily FAP-asociované FGP. Do obrazu B spadaly převážně (82 %) FAP-asociované FGP, zatímco ne-syndromové tvořily méně než pětinu (18 %). Obraz C byl pozorován výhradně v GAPPS-asociovaných polypech. Z jednotlivých znaků je vhodné ještě zdůraznit hyperplázii parietálních buněk, vyskytující se signifikantně častěji v ne-syndromových polypech, a významně větší rozměry polypů asociovaných s GAPPS.

Z praktického hlediska má nejvyšší diagnostickou hodnotu nález obrazu C, který pravděpodobně svědčí takřka určitě pro výskyt v rámci GAPPS. Naopak, distribuce ne-syndromových a FAP-asociovaných FGP mezi obrazy A a B, i když s významnými statistickými rozdíly, vykazuje značný překryv, který vyžaduje seznámení se s farmakologickou a rodinnou anamnézou pacienta, případně i s dalšími endoskopickými nálezy, před stanovením příliš konkrétní (a někdy i alarmující) diagnózy. Nelze vyloučit, že diferenciální diagnóza mezi etiologickými typy polypů prezentujících se obrazy A a B je modifikována „epidemií preskripce“ PPI, která je zodpovědná za hyperplázii parietálních buněk, a to i v případných syndromových polypech (informace o užívání PPI nebyla bohužel ve studii zahrnuta).

Zdroj:

Kovari et al. Fundic gland polyps related to diverse aetiologies show subtle morphological differences: a multicentre retrospective study. Histopathology 2022; 80(5): 827-835.