Celoživotně od histologie po patologii
Vyšlo v časopise:
Čes.-slov. Patol., 60, 2024, No. 3, p. 132-133
Kategória:
Interview
MUDr. Ivana Vítková, MBA, je absolventka Fakulty všeobecného lékařství v Praze. Po ukončení studia v r. 1972 nastoupila jako sekundární lékař na II. patologicko-anatomický ústav Fakultní nemocnice 2 v Praze. V roce 1977 složila atestaci 1. stupně v oboru Patologická anatomie a od r. 1987 atestaci 2. stupně. Od r. 1991 byla jmenována primářkou tohoto pracoviště, tuto funkci vykonávala až do r. 2022. Krátce po nástupu byla současně zaměstnána i na 1. lékařské fakultě jako odborný asistent a vyučovala studenty stomatologického a později i magisterského oboru. Od nástupu se věnovala nekroptické a později i bioptické činnosti. Po období vyšetřování všeobecné bioptické praxe se intenzívněji zaměřila na gastroenterologickou problematiku zejména střevní záněty. Po několikaleté spolupráci s Gastroenterologickým centrem ISCARE, a.s. opakovaně přednášela na školících akcích pořádaných tímto pracovištěm. Spolupracuje také s 2. interní klinikou kardiologie a angiologie VFN při vyšetřování endomyokardiálních biopsií, jejichž výsledky byly kliniky publikovány v řadě zahraničních kardiologických časopisech.
Kdo nebo také co tě přivedlo k oboru patologie. Rozhodovala ses mezi patologií nebo jsi zvažovala i jiné obory? Pokud ano, co tě nakonec přimělo k rozhodnutí stát se patologem.
Stejně jako mnoho jiných budoucích lékařů jsem chtěla studovat medicínu proto, abych mohla léčit nemocné. Ale při cvičeních z histologie mě nadchlo mikroskopování do té míry, že jsem hned po zkoušce byla do Ústavu histologie přijata jako demonstrant a až do konce studia jsem se věnovala praktické výuce studentů. V té době pracoval na ústavu doc. MUDr. Zdeněk Rychter, CSc., kterému jsem byla přidělena ke konzultacím. Pod jeho vedením jsem získala cenné poznatky o histologické laboratorní práci a naučila se samostatně dělat do sbírky mediků histologické preparáty. Ke konci studia jsem neměla vyhraněný zájem o klinický obor a byl to právě doc. Rychter, který mě na patologii nasměroval. Vzhledem k tomu, že mě při studiu zajímala také anatomie včetně provádění pitev, i když v té době jen anatomických, a měla jsem znalosti z histologie, byla to po mě opravdu vhodná volba.
Můžeš nám přiblížit tvůj názor, co tebe osobně na patologii nejvíce oslovuje a co může dělat tento obor zajímavý a přitažlivý, že se může stát celoživotní volbou?
Prožila jsem na pracovišti patologie přes 50 let, a i když to není vůbec ojedinělé, tak to je jistě tím, že je pro mě patologie stále přitažlivá a ráda se jí věnuji. Je to obsáhlý velice komplexní obor, úzce spjatý s patofyziologií, který se nedá se naučit jen podle knih a je nezbytná i vizuální paměť. Začínala jsem pracovat v pitevně a následné mikroskopické vyšetření, vyhodnocení pitevního nálezu a konfrontace s výsledky klinických vyšetřovacích metod mě vždycky velmi zajímaly. Se zavedením nových léčebných metod jsme postupně nacházeli i nové, často komplikované pitevní nálezy, a tak se pro mě nekropsie nikdy nestala jen nutnou rutinou. V posledních letech s novým Zákonem o zdravotních službách a Občanským zákoníkem došlo k výraznému omezení propitvanosti, přestože stále platí„mortui vivos docent“. Bioptická praxe byla v mých začátcích mnohem jednodušší, nežli je pro mladé kolegy nyní, prováděla se většinou z excizí, resekátů nebo amputátů, endoskopické metody se postupně rozvíjely a teprve pak rychle přibývalo odběrů tkání ve stále menších vzorcích. Rozmanitost práce přineslo patologovi zavedení imunohistochemických a molekulárně genetických vyšetřovacích metod s novými diagnostickými možnosti především v bioptickém, někdy i autoptickém provozu. Také se výrazně změnila náplň klinicko-patologických seminářů, ve kterých byly původně diskutovány jen neshody s klinicky uvedenými chorobami a rozdílným pitevním nálezem, později i zajímavé bioptické případy. V současné době jsou v řadě medicínských oborů realizovány multidisciplinární semináře a tumour boardy s nezbytnou účastí patologů. Tyto změny přechodu od seminárních prezentací pitev k pravidelné a intenzívnější komunikaci patologů s kliniky jsou zřejmě i důvodem zvýšení zájmu mladých lékařů o současnou moderní patologii.
Tvůj profesní život je spjatý s 2. patologicko-anatomickým ústavem 1. LF UK a VFN, kde jsi se jako mladá lékařka stala primářkou, což v té době nebylo obvyklé. Mohla by ses s námi podělit o nějaké momenty nebo vzpomínky, které se ti vybavují z doby tvého působení jako primářky?
Při nástupu do této funkce jsem s ní neměla vůbec žádné praktické zkušenosti, a přestože jsem měla velkou oporu i důvěru přednosty prof. Povýšila, začátky opravdu nebyly úplně lehké. Není snadné den ze dne přidělovat pracovní úkoly zejména kolegům zkušenějším nebo o více let starším. Ale toto byly v mé práci jen osobní problémy. Brzy nastaly zcela nové úkoly pro vedoucího pracovníka zdravotnického provozu, vyplývající ze zavedení systému zdravotních pojišťoven s nutností zajistit na pracovišti správné vykazování zdravotních výkonů, na kterém participují kromě lékařů i laborantky a pracovníci provozní kanceláře, nebo akreditace pracoviště a množství dokumentace s ní spojené, i zavádění nového personálního systému v rámci nemocnice.
Můžeš uvést některého kolegu/kolegyni patologa, který tě oslovil nebo ovlivnil profesně nebo i jakkoliv jinak – lidsky, morálně, motivačně – ať už jde o někoho z dávné minulosti či současníka?
Po přijetí do Ústavu patologie byl mým prvním učitelem a konzultantem doc. Zdeněk Záhoř, Dr.Sc., výborný odborník a skvělý člověk, který se velmi zasloužil o můj vztah k oboru. Věnoval se nejdřív mojí praxi nekroptické a jsem mu vděčná i za úvod do zpracovávání a vyšetřování biopsií, kdy velmi dbal na přesnost a odpovědnost k této práci. Po jeho odchodu do důchodu se mého vývoje v patologa specialistu ujal prof. Ctibor Povýšil, DrSc., pod jehož vedením jsem udělala 2. atestaci. Jeho vynikající znalosti a paměť byly a stále jsou nejen pro mě velikým přínosem. Ráda jsem s ním hodně let spolupracovala i jako primářka nejdříve na 2. patologicko-anatomickém ústavu a když v r. 2000 došlo ke sloučení s I. patologicko-anatomickým ústavem do společného pracoviště nynějšího Ústavu patologie 1. LF UK a VFN Praha, účastnila jsem se s ním reorganizace prostor v Hlavově ústavu a byla pověřena vedením nekroptického a organizačně i bioptického provozu stejně, jako do nedávné doby pod skvělým vedením pracoviště současným přednostou prof. Pavlem Dundrem, Ph.D.
Když jsi začínala jako mladá patoložka, jednalo se o obor převážně mužský nebo byl poměr mužů a žen vyrovnaný, popřípadě převážně ženský?
Když jsem v 70. letech nastupovala na patologii, převažovalo 2 × více mužů. V současné době je tento poměr téměř obrácený, i když tato převaha žen mírně kolísá v závislosti na jejich mateřských povinnostech.
Jakou vážnost má podle tebe patologie mezi ostatními lékařskými obory? A naopak, jak se díváš na popularizaci oboru u laické veřejnosti, kde patrně stále převládá pohled na patologa jako na vždy divného člověka, který na pitevně svačí…, zatímco převažující oblast práce je laické veřejnosti neznámá. Má se dělat pro PR oboru více nebo jde o výsostně odbornou činnost, kterou není třeba popularizovat?
Myslím, že vztah kliniků k našemu oboru je zásadně pozitivní a zesměšňování oboru ve stylu„patolog už nemá co zkazit“ je určitě minulostí. Uvědomují si důležitost naší práce pro diagnostiku chorob, která je pro léčbu jejich pacientů stěžejní. Pro velkou část laické veřejnosti je stále překvapující informace, že patolog nepracuje jen se zemřelými. Proto popularizace našeho oboru je určitě namístě, i když již byla ve sdělovacích prostředcích opakovaně prezentována.
Jak trávíš volný čas a co tě udržujete v tak dobré psychické a fyzické kondici? Preferuješ duševní aktivity nebo přírodu nebo obojí nebo jen tak lenošíš?
Patologie je převážně pasivní, sedavé zaměstnání u mikroskopu a monitoru počítače, a přitom psychicky náročné. Vnímám tedy potřebu si ve volných chvílích vyvětrat hlavu a duši a tělo si protáhnout fyzickou aktivitou. Od mládí jsem ráda sportovala a při zaměstnání jsem řadu let trávila volný čas v lese na závodech v orientačním běhu, v současnosti se každý víkend věnuji fyzické práci na chalupě. Už jako dítě jsem se snažila vařit, a tak i tato činnost je pro mě příjemným osvěžením, při kterém ráda poslouchám hudbu.
-kn-
Štítky
Anatomical pathology Forensic medical examiner ToxicologyČlánok vyšiel v časopise
Czecho-Slovak Pathology
Najčítanejšie v tomto čísle
- ANCA-associated vasculitis from a clinical perspective
- What a pathologist needs to know about disorders of the complement system
- -
- Will we change our view of the causes of the arterial hypertension development?