Kuřácké návyky lékařů a lékařek v porovnání s kouřením v populaci ČR. Porovnání se stavem v roce 1991

Súhrn

V roce 1992 jsme uveřejnili analýzu kuřáckých návyků českých lékařek a lékařů.a porovnali ji s výskytem kouření se situací v české populaci věkově odpovídající sledované v rámci programu MONICA. Cílem tohoto sdělení je analýza situace v roce 2003 a její porovnání se stavem před 12 lety. Anonymní dotazníková akce proběhla v roce 2003 u příležitosti školicích akcí pořádaných v Institutu pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví (IPVZ). Analyzovali jsme odpovědi od 470 respondentů. Hlavním nálezem naší studie před 12 lety byla skutečnost, že výskyt kouření mezi lékaři je sice vysoký, avšak významně nižší než v obecné populaci věkově odpovídající (24 % vs 42 %). Naproti tomu u lékařek bylo tehdy zjištěno, že kouří stejně často jako ženská populace věkově odpovídající (27 % vs 25 %). Po 12 letech se situace výrazně změnila k lepšímu. Došlo k významnému poklesu kuřáckých návyků u lékařů i u lékařek. Navíc nyní jak lékaři, tak lékařky významně méně často kouří nežli populace – 16 % oproti 36 % (p < 0,001). Pokles kuřáckých návyků byl výrazný u lékařek i lékařů a nyní neexistuje pohlavní rozdíl v kuřáckých návycích. Lékaři i lékařky kouří významně méně často nežli česká populace (věkově odpovídající vzorek z programu MONICA), přestože došlo k poklesu kuřáckých návyků u mužů věkově odpovídající populace. Kouření se nyní vyskytuje u 16,0 % lékařů oproti 36,2 % ve věkově odpovídajícím vzorku mužů české populace; 16,2 % lékařek nyní kouří oproti 25,8 % ve věkově odpovídajícím vzorku žen české populace. Stále však je počet kuřáků mezi lékaři a lékařkami vyšší nežli v USA, Velké Británii a skandinávských státech, v nichž se procento kuřáků mezi lékaři a lékařkami pohybuje mezi 3–8 %. Je tedy i nadále co zlepšovat.

Klíčová slova:
vývoj kuřáckých návyků – kuřáci-lékaři – kuřačky-lékařky

Úvod

Kouření cigaret představuje jeden z nejdůležitějších faktorů patogeneze kardiovaskulárních a četných onkologických onemocnění. Kouření je považováno za nejdůležitější příčinu předčasného úmrtí v rozvinutých zemích. Podle údajů z USA působí téměř polovinu úmrtí, jimž lze předejít [1]. V České republice umírá na nemoci způsobené kouřením přibližně 22 000 osob ročně [2]. Důležitým faktorem ve snaze snížit výskyt kouření v populaci musí být snaha o snížení kouření mezi zdravotníky. V Anglii a Walesu došlo v období 1981–2000 k výraznému poklesu kardiovaskulární mortality o 62 % u mužů a o 45 % u žen [3]. Plných 48 % tohoto poklesu bylo způsobeno výrazným poklesem kuřáckých návyků v Anglii a Walesu o 34 % [3]! V roce 1992 jsme uveřejnili analýzu kuřáckých návyků českých lékařek a lékařů [3]. Porovnali jsme tehdy výskyt kouření u lékařů a lékařek se situací v české populaci věkově odpovídající sledované v rámci programu MONICA [3]. Cílem tohoto sdělení je analýza situace v roce 2003 a její porovnání se stavem před 12 lety.

Metodika

Anonymní dotazníková akce proběhla v roce 2003 u příležitosti školicích akcí pořádaných v Institutu pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví (IPVZ). Získali jsem celkem 470 dotazníků od 470 respondentů. Analýza situace kouření českých lékařů a lékařek v roce 1992 zahrnovala celkem 673 respondentů. Věkovou skladbu nynějšího souboru respondentů, jakož i jejich rozdělení podle pohlaví, ukazuje tab. 1.

Na základě tabulky lze konstatovat, že majoritní skupina respondentů u obou pohlaví je skupina 31–40 let. Analýzou bylo zjištěno, že u obou pohlaví jsou tyto skupiny statisticky významně nejčetnější.

Dále je patrné, že ve dvou nejnižších věkových kategoriích je u mužů 67 % a u žen 62 % všech zúčastněných. Vyšší věkové skupiny jsou zastoupeny u obou pohlaví minoritně. U žen dochází se zvyšujícím věkem ke statisticky významnému klesání mezi sousedními věkovými skupinami. U mužů se pak nepodařilo prokázat statisticky významný rozdíl v zastoupení skupin 41–50 let a 51–60 let.

Tab. 2 demonstruje specializaci respondentů podle pohlaví. Jak je vidět z tab. 2, přes polovinu respondentů tvořili lékaři a lékařky z interních oborů. Velikost vzorku nedovoluje bližší analýzu podle oborů, zejména porovnání interních a chirurgických oborů včetně gynekologie a porodnictví se opírá jen o soubor 77 respondentů (28 lékařů a 49 lékařek).

Výsledky

Kuřácké návyky u lékařů a lékařek demonstruje tab. 3.

Analýza výše uvedených dat prokázala, že rozložení vztahu respondentů ke kouření nevykazuje mezi pohlavími statisticky významné rozdíly a lze je považovat za shodné. Pro další analýzu slučujeme skupinu kuřák a příležitostný kuřák v jednu skupinu tak, aby to odpovídalo i analýze kuřáckých návyků v 6 okresech České republiky. Doutníky a dýmky kouřilo jen 8 lékařů a žádné lékařky. Do analýzy jsme je nezařadili.

Z této analýzy vyplývá, že 16,02 % lékařů a 16,18 % lékařek kouří.

Rozdíl mezi výskytem kouření u lékařů a lékařek je minimální a není významný. Kouření se vyskytuje nejméně u lékařů a lékařek z interních oborů – 10,66 %, následuje skupina ostatních oborů 19,77 % a nejvíc kouří respondenti z chirurgických oborů – 25,64 %.

Soubor respondentů „gynekologie a porodnictví“ má ve výběru tak nízké zastoupení, že z dalších úvah je nutno tuto specializaci vypustit jako (statisticky významně) nepodstatnou a minoritní.

Následující tab. 4 shrnuje vztah respondentů ke kouření vzhledem k jejich věku. Procenta jsou zde počítána jako zastoupení vztahu ke kouření podle věkových skupin (součet procent v řádku je 100).

Z tabulky lze (při vědomí jejich orientačního významu) přijmout následující závěry:

1. V kategorii „kuřáci“ jsou stejně četně zastoupeny 2 nejstarší věkové skupiny a zároveň jsou i nejčetnější. Ostatní jsou zastoupeny rovnoměrně.
2. V kategorii „bývalý kuřák“ je nejčetnější věková skupina „51–60 let“ následovaná věkovou skupinou „61–70 let“. Ostatní jsou pak zastoupeny opět stejně četně.

Věk, ve kterém začal kuřák kouřit

Statistickou analýzou bylo prokázáno, že statisticky významné procento mužů začalo kouřit do 18 let věku. 45,8 % lékařů a 31,5 % lékařek začalo kouřit do 18 let. Poměrně významná část lékařů a lékařek započala kouřit v době vysokoškolského studií a krátce po jejich skončení (48 % lékařů a 68,5 % lékařek). Jen ojedinělí lékaři a (žádné lékařky) započali kouřit po 30 letech (6,5 % lékařů – kuřáků).

Kouření man#žela/man#želky

Tab. 5 dále shrnuje situaci s kouřením partnerů vzhledem ke kouření respondentů.

Ze statistické analýzy vyplynulo následující:

1. Mezi partnery/partnerkami nekuřáků a kuřáků statisticky významně převažují nekuřáci.
2. U partnerů/partnerek ostatních skupin respondentů jsou kuřáci a nekuřáci zastoupeni statisticky stejně významně.

Tab. 6 demonstruje prevalenci kouření v 1% náhodném vzorku obyvatelstva 9 okresů České republiky z analýzy provedené v letech 2000 až 2001.

Z této tabulky vyplývá, že v populaci věkové skupiny 25–64 let kouří 36,2 % mužů a 25,8 % žen. V naší práci z roku 1992 byla situace poněkud odlišná. Kouřilo 44,9 % mužů a 26,6 % žen. Lze tedy shrnout, že v populaci poklesl výskyt kuřáků mužů; u žen se kuřácké návyky podstatně nezměnily.

Poslední tab. 7 porovnává kouření českých lékařů a lékařek s českou populací v roce 1992 (vzorek populace stejného věku programu MONICA) a v roce 2003. Soubor lékařů a lékařek v roce 1992 zahrnoval 673 osob. Populační vzorek byl opět z programu MONICA.

Z porovnání vyplývá několik závěrů. Kuřácké návyky poklesly významně v roce 2003 u lékařů oproti stavu v roce 1992 ze 24,2 % na 16,0 % (p < 0,001).

Kuřácké návyky lékařek rovněž výrazně a významně poklesly ze 27,4 % na 16,2 % (p < 0,001).

Diskuse

Hlavním nálezem naší studie před 12 lety byla skutečnost, že výskyt kouření mezi lékaři je sice vysoký, avšak významně nižší než v obecné populaci v té době věkově odpovídající (24 % vs 42 %). Naproti tomu u lékařek bylo tehdy zjištěno, že kouří stejně často jako ženská populace věkově odpovídající (27 % vs 25 %).

Po 12 letech se situace změnila k lepšímu. Došlo k významnému poklesu kuřáckých návyků u lékařů i u lékařek. Navíc nyní jak lékaři, tak lékařky významně méně často kouří nežli populace – 16 % vs 36 % (p < 0,001).

Lékaři kouří výrazně a významně méně často než populace – 16 % oproti 36 %.

Situace lékařek se rovněž zlepšila oproti roku 1992. Tehdy kouřily lékařky prakticky stejně často jako ženská populace stejného věku v České republice.

Nyní kouří lékařky méně často nežli ženská populace. Stále však je počet kuřáků mezi lékaři a lékařkami vyšší nežli v USA, Velké Británii a skandinávských státech, kde se procento kuřáku mezi lékaři a lékařkami pohybuje mezi 3–8 % [5].

Je tedy i nadále co zlepšovat.

Je také třeba zdůraznit, že v době od 1985–2000/2001 došlo podle Škodové et al [6] v české populaci věkové skupiny 25–64 let vyšetřené v rámci programu MONICA k poklesu kouření mezi muži ze 49,2 % na 37,8 % (p < 0,001). U žen české populace se prevalence kuřáckých návyků v uvedené době významně nezměnila.

Lze tedy shrnout, že výskyt kouření významně poklesl u českých lékařů i lékařek oproti situaci před 12 lety.

prof. MUDr. Jiří Widimský, DrSc., sr

www.ikem.cz

jiri.widimsky@medicon.cz

Doručeno do redakce: 26. 4. 2004

Přijato po recenzi: 4. 5. 2004