Odkaz profesora Friče poneseme dál

Dne 25. března 2024 ve večerních hodinách zemřel v požehnaném věku téměř 95 let přední český gastroenterolog prof. MUDr. Přemysl Frič, DrSc. Dovolte mi vzpomínku na tuto vzácnou osobnost české medicíny.

Celý svůj profesní život Přemysl Frič zasvětil gastroenterologii. Hlavními oblastmi jeho zájmu byly choroby tenkého a tlustého střeva, zejména problematika kolorektálního karcinomu a celiakie. Mezi nejvýznamnější vlastnosti pana profesora patřila schopnost vystihnout aktuální potřeby na poli jeho odbornosti. Není proto náhoda, že se v posledních letech aktivního působení v medicíně odborně věnoval problematice časné diagnostiky karcinomu pankreatu vzhledem k závažnosti tohoto nádorového onemocnění se stoupajícím výskytem v populaci a extrémně vysokou úmrtností.

Měl jsem tu čest být jeho žákem a posléze kolegou a blízkým spolupracovníkem. Obdiv a úctu si získal pro svoji progresivitu, vizionářství, energii, vytrvalost a odvahu prosazovat nové postupy v oblasti gastroenterologie. Stejně tak patří obdiv organizaci a systémovosti jeho vědecké a publikační činnosti. Výsledky své práce úspěšně publikoval v tuzemských i zahraničních časopisech.

Z mnoha působení profesora Friče v různých institucích připomeňme vedení expertní skupiny Ministerstva zdravotnictví ČR pro celiakii, významný podíl na koncepci Národního screeningového programu kolorektálního karcinomu v Česku, funkci místopředsedy Společnosti pro probiotika a prebiotika a v neposlední řadě i vedení Etické komise ÚVN Praha.

Svou vědeckou a pedagogickou kariéru Přemysl Frič zahájil v roce 1952 po absolvování Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Jeho prvním působištěm bylo interní oddělení Fakultní polikliniky nynější Všeobecné fakultní nemocnice u nestora české gastroenterologie a pankreatologie a zakladatele moderní digestivní endoskopie v Československu profesora Karla Herforta, který ho značně profesně ovlivnil. Předmětem kandidátské práce, kterou Přemysl Frič obhájil roku 1957, byla chromodiagnostika a funkční vyšetřování biliárního systému. Roku 1969 byl jmenován docentem vnitřního lékařství a habilitoval prací zaměřenou na problematiku malabsorpčního syndromu, v roce 1979 pak obhájil doktorskou disertační práci zaměřenou na problematiku heterogenity intestinálních enzymů u pacientů s celiakií. V roce 1983 byl jmenován profesorem pro obor vnitřní lékařství.

Po profesoru Herfortovi Přemysl Frič převzal vedení interního oddělení Fakultní polikliniky a postupně z něj učinil jedno z nejprogresivnějších, skvěle vybavených center digestivní endoskopie v tehdejším Československu. Jako jeden z prvních zavedl široké spektrum endoskopických technik včetně ERCP a později i endoskopické ultrasonografie.

Je na místě zdůraznit jeho celoživotní zájem o nádorová onemocnění tlustého střeva a významné zásluhy o zavedení programu sekundární prevence kolorektálního karcinomu. Problematiku CRC vnímal jako významný problém pro českou společnost nejen pro vysoký výskyt tohoto onemocnění, ale také pro jeho sociální a ekonomické důsledky. Možnostmi screeningu CRC v tehdejším Československu, ale i v evropském měřítku se začal intenzivně zabývat již v 70. letech, kdy již bylo možné vyšetřit tlusté střevo pomocí flexibilních koloskopů.

V letech 1985–1991 profesor Frič ve spolupráci s krajskými ordináři organizoval screeningovou studii – Český screeningový projekt. Tehdy jsem působil jako krajský ordinář v nemocnici v Ústí nad Labem. Fascinovaly mě endoskopické metody a stejně tak projekt, který profesor Frič vedl, neboť byl jedinečný i v evropském kontextu – zahrnoval více než 109 tisíc bezpříznakových jedinců ve věku 45–60 let, zejména zaměstnanců velkých továren, úřadů a institucí. Nabral jsem tehdy odvahu i určitou dávku drzosti a oslovil profesora Friče, zda by mě vedl a naučil endoskopickým metodám; posléze jsem ho dokonce požádal o zapůjčení endoskopického přístroje, abych mohl v ústecké nemocnici provádět ERCP. A vyhověl mi. I v tom spatřuji jeho výjimečnost – neodmítl vést a podporovat každého, kdo prokázal zapálení pro medicínu a zájem o gastroenterologii. Učil mladé lékaře pečlivě shromažďovat data, nenechat se unášet hypotézami, pracovat s doložitelnými fakty.

Postupně se mezi námi vytvořil vztah vzájemně se uznávajících a respektujících blízkých spolupracovníků. Počátkem 90. let jsem se stal součástí týmu interního oddělení Fakultní polikliniky a začala naše rozsáhlá spolupráce, která poté pokračovala i v Ústřední vojenské nemocnici, kam Přemysl Frič přešel v roce 1998 na II. interní oddělení jako emeritní profesor. I zde zanechal výraznou stopu: S jeho významnou podporou a zkušenostmi se podařilo ustanovit Interní kliniku 1. LF UK a ÚVN Praha a taktéž subkatedru gastroenterologie Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Po vzniku kliniky na půdě ÚVN se profesor Frič po krátké přestávce vrátil i k pregraduální výuce studentů.

Se jménem Přemysla Friče je neodmyslitelně spojeno sympozium Aktuální gastroenterologie, kde byl řadu let hlavním organizátorem. Zastával názor, že medicína založená na důkazech vyžaduje od lékařů neustálé doplňování znalostí, a právě toto sympozium bylo a zůstává příležitostí k prezentaci nových poznatků v diagnostice a léčbě gastrointestinálních onemocnění.

Pan profesor Frič byl velmi činný a pracovitý až do pozdního věku. Věřím, že mohu i za kolegy vyjádřit ocenění jeho vědecké práce, přínosu pro gastroenterologii v českém i zahraničním kontextu a poděkovat za neutuchající ochotu podělit se o cenné zkušenosti.

Nezapomeneme. Spondeo ac polliceor.

Miroslav Zavoral