SOCIÁLNÍ PÉČE VE ZDRAVOTNICKÝCH ZAŘÍZENÍCH

Súhrn

Sociální péči lze poskytovat i ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče. Sdělení pojednává o postupu přechodu ze zdravotního lůžka na sociální lůžko včetně podmínek a finančního zajištění.

Klíčová slova:
sociální péče – sociální služba – zdravotnické zařízení – ošetřující lékař – registr – standardy kvality sociálních služeb – inspekce sociálních služeb – sociální pracovník – pracovních v sociálních službách

Základními právními předpisy, které řeší uvedenou problematiku, jsou:

• zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Z 108/06);
• zákon č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím (dále jen Z 109/06);
• vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen V 505/06);
• zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Z 48/97);
• zákon č. 96/2004 Sb., zákon o nelékařských zdravotnických povoláních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Z 96/04);
• zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů.

Sociální péče ve zdravotnických zařízeních

Pojištěnec se propustí z ústavní péče, jakmile jsou provedena potřebná vyšetření a ošetření nebo dojde-li k takovému zlepšení zdravotního stavu, kdy lze další péči poskytovat ambulantně nebo v jiných zdravotnických zařízeních (ZZ), popř. v zařízeních sociální péče. Při propuštění musí být vybaven léčivými přípravky a prostředky zdravotnické techniky, které jsou hrazeny zdravotní pojišťovnou, na tři dny nebo v odůvodněných případech i na další nezbytně nutnou dobu. Ošetřujícímu lékaři, který navrhl ústavní péči, a registrujícímu lékaři se odesílá bezodkladně zpráva o propuštění pojištěnce včetně návrhu dalšího léčebného postupu.

Pokud není pojištěnec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopen obejít se bez pomoci další osoby, může být propuštěn z ústavní péče až po předchozím včasném vyrozumění člena rodiny nebo osoby, která je schopna tuto péči zajistit.

Pokud pojištěnec rodinu nemá, postupuje se podle Z 108/06. O propuštění pojištěnce, u něhož není zajištěna další péče, propouštějící zařízení včas informuje obecní úřad obce s rozšířenou působností (v hlavním městě Praze Magistrát hlavního města Prahy) příslušný podle místa pobytu pojištěnce. V rámci struktury se jedná obvykle o odbor sociálních věcí (OÚORP), který pak zjišťuje, zda je nezbytné osobě po propuštění ze zdravotnického zařízení zajistit poskytnutí služby sociální péče, tj. zda neexistuje jiná možnost zajištění kontinuity péče (např. ze strany rodiny, zajištění formou pobytových služeb apod.). V některých případech postačí zajištění ambulantní či terénní služby a jejich případné kombinace. Jsou-li místně a kapacitně dostupné, má úřad za povinnost zprostředkovat tyto služby. Pokud však tuto péči zajistit nelze, neprodleně tuto skutečnost sdělí zpět příslušnému zdravotnickému zařízení, ve kterém je osoba hospitalizována. Obdobně se postupuje u dětí a mladistvých se závažnou sociální problematikou v rodině.

Zanikají tedy důvody pro další hospitalizaci, ale pacienta nelze propustit do domácí péče z jiných důvodů. Náklady vzniklé další hospitalizací pojištěnce, který nemůže být propuštěn vzhledem k nezajištění další péče, nejsou a nemohou být hrazeny zdravotní pojišťovnou. V této situaci je zdravotnické zařízení (musí však být zapsáno v registru poskytovatelů sociálních služeb – viz dále) oprávněno změnit statut osoby z pacienta zdravotnického na uživatele sociálních služeb, přičemž je povinno i nadále zajistit odpovídající zdravotní péči.

O této situaci rozhodne ošetřující lékař (OL) pacienta ve ZZ. Jeho povinností je oznámit tuto situaci OÚORP. Ošetřujícím lékařem se rozumí: „praktický lékař, praktický lékař pro děti a dorost, zubní lékař, u žen ženský lékař, který registruje pojištěnce (dále registrující lékař, lékař poskytující pojištěnci specializovanou ambulantní zdravotní péči, lékař poskytující pojištěnci zdravotní péči v zařízení ústavní péče“ (§ 18 odst. 3 Z 48/97).

Zdravotnické zařízení nabídne osobě uzavření smlouvy, ve které je označení smluvních stran, druh sociální služby, rozsah poskytování sociální služby, místo a čas poskytování sociální služby, výše úhrady za sociální služby sjednaná v rámci výše úhrady a způsob jejího placení, ujednání o dodržování vnitřních pravidel stanovených poskytovatelem pro poskytování sociálních služeb, výpovědní důvody a výpovědní lhůty, dobu platnosti smlouvy. Přechod „pacienta“ na „uživatele sociálních služeb“ je smluvní vztah podle občanského zákoníku (neplnění smlouvy řeší soud). Konkrétní uživatel si vybere služby, které budou popsány ve smlouvě. Smlouva musí upravovat ustanovení o úhradě za péči za stanovenou dobu, tedy např. za měsíc.

Osobu, která není schopna sama jednat (pokud nelze podepsat smlouvu) a nemá zákonného zástupce, zastupuje při uzavírání smlouvy OÚORP, tj. z moci úřední. Pokud je osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům, musí tak za ní učinit její zákonný zástupce. Pokud není osoba omezena ve způsobilosti k právním úkonům, zároveň však není schopna žádost podat, zastupuje ji ze zákona místně příslušný OÚORP. Pokud je osoba schopna alespoň zmocnit jinou osobu (např. sociální pracovnici), pak ji v rámci daného zmocnění může zastupovat na základě plné moci.

Pokud uživatel smlouvu podepíše, stává se lůžko zvláštní ambulantní péčí na základě smlouvy s klientem (kód 2 pro zdravotní pojišťovny– sociální důvody) a ZZ musí tuto skutečnost nahlásit zdravotní pojišťovně. Lůžko se stává zvláštní ambulantní péčí, proto se nevystavují recepty, ale poukazy např. na pleny, zdravotnické pomůcky apod.

Zdravotnické zařízení napíše propouštěcí zprávu ze ZZ, kterou dostane i OL, tedy ten, kdo ho tam poslal, a zároveň se založí nová dokumentace – dokumentace sociální péče.

Po uzavření smlouvy nastává běžný režim poskytování sociální služby, přičemž je v zájmu obou stran, aby tento stav nebyl trvalý a bylo hledáno vhodnější řešení kontinuity zajištění sociální služby nebo jiného způsobu zajištění péče. Vzory smluv lze najít na www.mpsv.cz.

Zdravotnické zařízení tedy nabídne osobě uzavření smlouvy. Pokud uživatel odmítne podepsat navrženou smlouvu, nastupuje („měl by“ nastoupit) režim plně hrazeného pobytu ve ZZ podle § 13 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, tj. nejedná se o zdravotní péči, která je hrazena ze zdravotního pojištění.

Poskytovatel sociálních služeb může odmítnout uzavřít smlouvu o poskytování sociálních služeb pouze, pokud:

• a) neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá;
• b) nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby, o kterou osoba žádá, nebo
• c) zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby; tyto zdravotní stavy stanoví prováděcí právní předpis.

Jestliže poskytovatel sociálních služeb odmítne uzavřít s osobou smlouvu o poskytnutí sociální služby, vydá o tom osobě na její žádost písemné oznámení s uvedením důvodu odmítnutí uzavření smlouvy (§ 91 Z 108/06).

Sociální služba ve ZZ obsahuje tyto základní činnosti:

• a) poskytnutí ubytování,
• b) poskytnutí stravy,
• c) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
• d) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
• e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
• f) sociálně terapeutické činnosti,
• g) aktivizační činnosti,
• h) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí (§ 52 Z 108/06).

Základní činnosti při poskytování sociálních služeb ve ZZ ústavní péče se zajišťují v rozsahu těchto úkonů:

a) Poskytnutí ubytování:

1. ubytování;
2. úklid, praní a drobné opravy ložního a osobního prádla a ošacení, žehlení;

b) Poskytnutí stravy: zajištění celodenní stravy odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování, minimálně v rozsahu 3 hlavních jídel;

c) Pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu:

1. pomoc při úkonech osobní hygieny,
2. pomoc při základní péči o vlasy a nehty,
3. pomoc při použití WC;

d) Pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu:

1. pomoc a podpora při podávání jídla a pití,
2. pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek,
3. pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík,
4. pomoc při vstávání z lůžka, uléhání, změna poloh,
5. pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním i vnějším prostoru;

e) Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím:

1. podpora a pomoc při využívání běžně dostupných služeb a informačních zdrojů,
2. pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob;

f) Sociálně terapeutické činnosti: socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob;

g) Aktivizační činnosti: nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností;

h) Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů (§ 18 V 505/06).

Úhrada za ubytování a stravu

Poskytnutí ubytování, stravy:

• maximální výše úhrady stanovená vyhláškou na 160 Kč denně celkem za poskytnutí ubytování včetně provozních nákladů souvisejících s poskytnutím ubytování,
• 140 Kč denně za celodenní stravu nebo
• 70 Kč za oběd, včetně provozních nákladů souvisejících s přípravou stravy.

Za poskytnutí ubytování a stravy je určena maximální výše úhrady, což znamená, že výše úhrady může být v různých zařízeních odlišná a současně může být odlišně stanovena i v jednotlivých smlouvách (§ 18 V 505/2006). Po úhradě za ubytování a stravu musí osobě zůstat alespoň 15 % jejího příjmu.

Další úhrady by měly přicházet od zdravotních pojišťoven, v rámci dotací od MPSV a celá částka příspěvku na péči, odvíjející se od stupně závislosti (stupeň 1.–IV., u dětí do 18 let tedy: 3 000, 5 000, 9 000 a 11 000 Kč; u dospělých osob: 2 000, 4 000, 8 000 a 11 000 Kč). Celkem by mělo ZZ v průměru denně dostat 950 Kč na sociální lůžko. Příspěvek na péči přináleží osobě ode dne vzniku nároku, za který se považuje den podání žádosti, a to za celý kalendářní měsíc, ve kterém byla žádost podána. Smlouva musí tudíž upravovat ustanovení o úhradě za péči za tuto dobu. Příspěvek na péči náleží ZZ vždy v celé přiznané výši. Úkony péče jsou hrazeny ve výši příspěvku na péči, rozsah péče by měl být nasmlouván v rozsahu odpovídajícímu stupni závislosti osoby na pomoci jiné osoby. Pokud osoba nepobírá příspěvek na péči a je zjevné, že by jí nárok vznikl, měla by být poučena o možnosti podat žádost o příspěvek na péči. Příspěvek na péči náleží osobě ode dne vzniku nároku, tedy dnem zjištění rozhodných skutečností, tj. k datu posouzení, eventuálně k datu žádosti. Jedině na žádost úřadu, který o příspěvku rozhoduje, lze posoudit zpětně, nejdříve však od 1. 1. 2007.

Pokud osoba/uživatel služby nemá vlastní příjem nebo její příjem nestačí poskytovateli sociální služby, může se dohodnout na spoluúčasti na úhradě nákladů s manželem (manželkou), rodiči nebo dětmi osoby, které je služba poskytována (§ 71 Z 108/06).

Úhrada za fakultativní služby, tj. za další činnosti/služby, které jsou poskytovány nad rámec základních, jsou předmětem smlouvy (např. kadeřnické služby). Úhrada probíhá podle vnitřních pravidel (sazebníku) poskytovatele, maximálně do výše nákladů na tyto činnosti/služby (§ 77 Z 108/06).

Opatření omezující pohyb osob

Při poskytování sociálních služeb nelze používat opatření omezující pohyb osob, jimž jsou sociální služby poskytovány, s výjimkou případů přímého ohrožení jejich zdraví a života nebo zdraví a života jiných fyzických osob, a to za dále stanovených podmínek pouze po dobu nezbytně nutnou, která postačuje k odstranění přímého ohrožení jejich zdraví a života a života jiných fyzických osob.

Opatření omezující pohyb osob lze použít pouze tehdy, pokud byla neúspěšně použita jiná opatření pro zabránění takového jednání osoby, které ohrožuje její zdraví a život nebo zdraví a život jiných fyzických osob. Poskytovatel sociálních služeb je proto povinen podle konkrétní situace nejdříve využít možnosti slovního zklidnění situace a jiné způsoby pro zklidnění situace, například odvrácení pozornosti, rozptýlení, aktivní naslouchání. Osoba musí být vhodným způsobem informována, že může být vůči ní použito opatření omezující její pohyb.

Před použitím opatření omezujícího pohyb osob je zapotřebí souhlasu lékaře, kterého je poskytovatel sociálních služeb vždy povinen přivolat, pokud nepostačuje postup uvedený výše.

Poskytovatel sociálních služeb je povinen:

• V případě použití opatření omezující pohyb osob zvolit vždy nejmírnější opatření. Zasáhnout lze nejdříve pomocí fyzických úchopů, poté umístěním osoby do místnosti zřízené k bezpečnému pobytu, popř. na základě ordinace lékaře lze použít léky.
• Poskytovat sociální služby tak, aby metody poskytování těchto služeb předcházely situacím, ve kterých je nezbytné použít opatření omezující pohyb osob.
• O použití opatření omezujícího pohyb osob informovat bez zbytečného odkladu zákonného zástupce osoby, které jsou poskytovány sociální služby, nebo jde-li o nezletilou osobu, která byla svěřena na základě rozhodnutí příslušného orgánu do péče jiné osoby, tuto osobu.

Poskytovatel sociálních služeb je povinen vést evidenci případů použití opatření omezujících pohyb osob v rozsahu:

• a) jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození osoby;
• b) datum, čas počátku a místo použití opatření omezujícího pohyb osob;
• c) důvod použití opatření omezujícího pohyb osob;
• d) jméno, popř. jména, a příjmení osoby, která opatření omezujícího pohyb osob použila;
• e) souhlas lékaře;
• f) datum a čas ukončení použití opatření omezujícího pohyb osob;
• g) popis bezprostředně předcházející situace;
• h) záznam o splnění povinnosti informovat bez zbytečného odkladu zákonného zástupce osoby, které jsou poskytovány sociální služby, nebo jde-li o nezletilou osobu, která byla svěřena na základě rozhodnutí příslušného orgánu do péče jiné osoby, tuto osobu;
• i) popis případných poranění osob, ke kterým došlo při použití opatření omezujícího pohyb osob, a umožnit nahlížení do této evidence zákonnému zástupci osoby nebo osobě jí blízké nebo fyzické osobě, které byla nezletilá osoba svěřena rozhodnutím příslušného orgánu do péče, zřizovateli zařízení, lékaři a Veřejnému ochránci práv (§ 89 Z 108/06).

Státní účelové dotace

Pokud ZZ poskytuje sociální služby, může požádat o poskytnutí státní účelové dotace pro každý jednotlivý rok, které se řídí Metodikou MPSV pro rok 2007. Žádost o dotace poskytovatelům sociálních služeb lze najít na http://www.mpsv.cz/cs/2910 (elektronický formulář) nebo na http://www.mpsv.cz/files/clanky/2912/metodika.pdf.

K podání žádosti musí ZZ přiložit „kopii žádosti o zavedení do registru poskytovatelů sociálních služeb“ podanou na příslušném krajskému úřadu (KÚ). Dotace se poskytuje pouze k financování běžných výdajů (osobní, provozní náklady), které souvisejí s poskytováním sociální služby podle § 52 zákona v rozsahu stanoveném základními činnostmi (včetně základního sociálního poradenství(§ 37 odst. 2 Z 108/06). Náklady, které nelze hradit, jsou např. odpisy nebo zdravotní péče.

Postup pro ZZ, která poskytují sociální služby a žádají o poskytnutí státní účelové dotace pro rok 2007, lze najít na:

http://www.mpsv.cz/files/clanky/3334/- postup.pdf.

Dotace ze státního rozpočtu se poskytuje na zajištění poskytování sociálních služeb poskytovatelům sociálních služeb, kteří jsou zapsáni v registru. Po-skytuje se k financování běžných výdajů souvisejících s poskytováním sociálních služeb v souladu se zpracovaným střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb, a to prostřednictvím kraje.

Žádost o poskytnutí dotace na příslušné následující rozpočtové období předkládá krajský úřad MPSV. Žádost obsahuje zejména:

• a) název kraje, jeho sídlo, identifikační číslo a číslo účtu;
• b) zpracovaný střednědobý plán rozvoje sociálních služeb, který obsahuje ekonomickou analýzu v plánu identifikovaných potřeb a způsob jejich finančního zajištění;
• c) výši požadavku na dotaci.

Výše dotace v úhrnu za jednotlivé kraje se stanoví např. na základě počtu vyplácených příspěvků a jejich finančního objemu, celkového ročního objemu finančních prostředků rozpočtovaných v závazném ukazateli pro příslušný rozpočtový rok, počtu poskytovatelů sociálních služeb, kteří jsou zapsáni v registru, a jejich kapacit a kapacit sociálních služeb poskytovaných ve zdravotnických zařízeních ústavní péče. Dotace do rozpočtu kraje se poskytuje na základě rozhodnutí.

Dotace poskytuje MPSV a lze je poskytnout:

• a) na podporu sociálních služeb, které mají celostátní či nadregionální charakter;
• b) na činnosti, které mají rozvojovou povahu, zejména na vzdělávání pracovníků v sociálních službách, na podporu kvality sociálních služeb a na zpracování střednědobých plánů krajů a plánů obcí v oblasti sociálních služeb;
• c) v případě mimořádných situací (Mimořádnou situací se rozumí zejména živelní pohroma, požár, ekologická nebo průmyslová havárie.).

Na financování činností v oblasti poskytování sociálních služeb se mohou podílet také programy financované v rámci Strukturálních fondů Evropského společenství a dalších programů Evropského společenství. Na poskytnutí dotace však není právní nárok (§ 104 Z 108/06).

Žádost poskytovatele sociální služby o dotaci ze státního rozpočtu musí obsahovat:

• Identifikační údaje a charakteristiku organizace poskytující služby.
• Údaje o poskytované sociální službě.
• Přílohy tvoří: doklad o právní subjektivitě žadatele, čestné prohlášení o bezdlužnosti vůči orgánům státní správy, samosprávy a zdravotním pojišťovnám, kopie žádosti o zavedení do registru poskytovatelů sociálních služeb podanou na příslušný krajský úřad.

Způsob a místo odevzdání žádosti

Žádost o dotaci musí být předložena současně v písemné a elektronické podobě:

• Prostřednictvím příslušného KÚ v případě programu podpory A – místní projekty, tj. na adresu příslušného krajského úřadu, a to podle místa poskytovaných sociálních služeb, nebo
• na MPSV v případě programu podpory B – nadregionální projekty (Na Poříčním právu 1, 128 01, Praha 2, odbor sociálních služeb).

Termíny podání žádostí

Žádost o dotaci mohou ZZ podat od 2. 1. 2007, a to průběžně během roku 2007 v termínech uvedených v tabulce 1.

Obecně se dá říci, že zdroji financování pro sociální služby poskytované ve ZZ jsou:

1. Státní rozpočet, a to:

• příspěvek na péči (osobám závislým na pomoci jiné osoby),
• dotace poskytovatelům (v rámci dotací ze státního rozpočtu na zajištění systému, a to podle zákona č. 218/2000 Sb. – rozpočtová pravidla ČR).

2. Uživatelé:

• úhrady od uživatelů(z vlastního příjmu osob, většinou z důchodu na ubytování a stravování).

3. Zřizovatel:

• dotace poskytovatelům sociálních služeb (obecní a krajské samosprávy).

4. Evropský sociální fond:

• spolufinancování („měkké“ a „tvrdé“ projekty).

5. Zdravotní pojištění:

• výkony ošetřovatelské a rehabilitační péče (odbornost 913, 918),
• lékařská péče.

Podmínky registrace

Sociální služby lze poskytovat jen na základě oprávnění k poskytování sociálních služeb; toto oprávnění vzniká rozhodnutím o registraci. O registraci rozhoduje krajský úřad příslušný podle místa trvalého nebo hlášeného pobytu fyzické osoby nebo sídla právnické osoby, popř. podle umístění organizační složky zahraniční právnické osoby na území ČR. V případě, že zřizovatelem poskytovatele sociálních služeb je MPSV, rozhoduje o registraci toto ministerstvo (§ 78 Z 108/06). Přihlášky do registrace lze získat na adrese: http://formulare.mpsv.cz/oksluzby-registr.

Registr poskytovatelů sociálních služeb

KÚ vede registr poskytovatelů sociálních služeb, do kterého zapisuje poskytovatele sociálních služeb, kterým bylo vydáno rozhodnutí o registraci, a právnické a fyzické osoby, u nichž se registrace nevyžaduje. Registr je veden v listinné a elektronické podobě. KÚ je správcem listinné podoby registru a zpracovatelem elektronické podoby registru.

Registrace se nevyžaduje, poskytuje-li osobě pomoc osoba blízká nebo jiná fyzická osoba, která tuto činnost nevykonává jako podnikatel a dále se nevyžaduje u poskytování sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních ústavní péče. Povinností ZZ je oznámit registru poskytovatelů poskytování sociálních služeb.

Registrace se také nevyžaduje u fyzické nebo právnické osoby, která je usazena v jiném členském státě Evropské unie (EU), jestliže poskytuje sociální služby ve smyslu Z 108/06 na území ČR dočasně a ojediněle, pokud prokáže, že je státním příslušníkem členského státu EU nebo má sídlo v jiném členském státě EU, anebo je držitelem oprávnění k výkonu činnosti uvedené výše podle právních předpisů jiného členského státu EU.

Při poskytování sociálních služeb jsou tato zdravotnická zařízení povinna dodržovat povinnosti stanovené poskytovatelům sociálních služeb v § 88 písm. b), c), h) a i).

Poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni:

• Informovat zájemce o sociální službu o všech povinnostech, které by pro něho vyplývaly ze smlouvy o poskytování sociálních služeb.
• Informovat o způsobu poskytování sociálních služeb a o úhradách za tyto služby, a to způsobem pro něj srozumitelným.
• Vytvářet při poskytování sociálních služeb takové podmínky, které umožní osobám, kterým poskytují sociální služby, naplňovat jejich lidská i občanská práva, a které zamezí střetům zájmů těchto osob se zájmy poskytovatele sociální služby.
• Dodržovat standardy kvality sociálních služeb.
• Uzavřít s osobou smlouvu o poskytnutí sociální služby, pokud tomu nebrání důvody uvedené v § 91 odst. 3 (např. tuto službu neposkytuje, nemá potřebnou kapacitu).
• Zajišťovat dostupnost informací o druhu, místě, cílech a okruhu osob, jimž poskytují sociální služby, o kapacitě poskytovaných sociálních služeb a o způsobu poskytování sociálních služeb, a to způsobem srozumitelným pro všechny osoby.
• Zpracovat vnitřní pravidla pro podávání a vyřizování stížností osob, kterým poskytují sociální služby, na úroveň služeb, a to ve formě srozumitelné pro všechny osoby.
• Plánovat průběh poskytování sociální služby podle osobních cílů, potřeb a schopností osob, kterým poskytují sociální služby. Vést písemné individuální záznamy o průběhu poskytování sociální služby a hodnotit průběh poskytování sociální služby za účasti těchto osob, je-li to možné s ohledem na jejich zdravotní stav a druh poskytované sociální služby, nebo za účasti jejich zákonných zástupců.
• Vést evidenci žadatelů o sociální službu, se kterými nemohl uzavřít smlouvu o poskytnutí sociální služby z důvodů, že nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby, o kterou osoba žádá (§ 88 Z 108/06).

Naplňování výše jmenovaných povinností podléhá podle § 97 Z 108/06 inspekci sociálních služeb. Inspekční kontrolu v režimu státní kontroly provádějí krajské úřady nebo MPSV.

Místní šetření v zařízení koná tříčlenný tým, jehož vedoucím je zaměstnanec kraje nebo MPSV a přizvaní též mohou být specializovaní odborníci.

Kvalita sociálních služeb se hodnotí pomocí kritérií standardů kvality sociálních služeb, která jsou zaměřená na procesní, provozní a personální stránku poskytování služeb.

Standardy kvality sociálních služeb jsou popsány v příloze č. 2 V 505/06.

Jedná se celkem o 15 standardů – 49 kritérií:

• Standard 1: Cíle a způsoby poskytování sociálních služeb.
• Standard 2: Ochrana práv osob.
• Standard 3: Jednání se zájemcem o službu.
• Standard 4: Smlouva o poskytování sociálních služeb.
• Standard 5: Individuální plánování průběhu sociálních služeb.
• Standard 6: Dokumentace o poskytování sociální služby.
• Standard 7: Stížnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby.
• Standard 8: Návaznost poskytované sociální služby na další dostupné zdroje.
• Standard 9: Personální a organizační zajištění sociální služby.
• Standard 10: Profesní rozvoj zaměstnanců.
• Standard 11: Místní a časová dostupnost poskytované sociální služby.
• Standard 12: Informovanost o poskytované sociální službě.
• Standard 13: Prostředí a podmínky.
• Standard 14: Nouzové a havarijní situace.
• Standard 15: Zvyšování kvality sociální služby.

Hodnocení plnění standardů Q SS – bodové hodnocení kritérií se pohybuje od 3 bodů, jestliže kritérium je splněno výborně, až 0 bodů, není-li kritérium splněno.

Okruh pracovníků v sociálních službách

V sociálních službách vykonávají odbornou činnost:

A. sociální pracovník

– vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace.Předpokladem k výkonu povolání sociálního pracovníka je způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost.

Odbornou způsobilostí k výkonu povolání sociálního pracovníka je:

• a) vyšší odborné vzdělání získané absolvováním akreditovaného vzdělávacího programu;
• b) vysokoškolské vzdělání získané studiem v bakalářském nebo magisterském studijním programu zaměřeném na sociální práci, sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči nebo speciální pedagogiku;
• c) absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů v oblastech uvedených v písmenech a) a b) v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin a praxe při výkonu povolání sociálního pracovníka v trvání nejméně 5 let, za podmínky ukončeného vysokoškolského vzdělání v oblasti studia, která není uvedena v písmenu b),
• d) u manželského a rodinného poradce vysokoškolské vzdělání získané řádným ukončením studia jednooborové psychologie nebo magisterského programu na vysoké škole humanitního zaměření současně s absolvováním postgraduálního výcviku v metodách manželského poradenství a psychoterapie v rozsahu minimálně 400 hodin nebo obdobného dlouhodobého psychoterapeutického výcviku akreditovaného ve zdravotnictví.

Odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka při poskytování sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních ústavní péče má též sociální pracovník a zdravotně sociální pracovník, který získal způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle Z 96/04.

Sociální pracovník má povinnost dalšího vzdělávání, kterým si obnovuje, upevňuje a doplňuje kvalifikaci. Uskutečňuje se na základě akreditace vzdělávacích zařízení a vzdělávacích programů. Mezi formy dalšího vzdělávání patří specializační vzdělávání zajišťované vysokými školami a vyššími odbornými školami navazující na získanou odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka, účast v akreditovaných kurzech, odborné stáže v zařízeních sociálních služeb, účast na školicích akcích. Účast na dalším vzdělávání se považuje za prohlubování kvalifikace podle zákoníku práce.

B. pracovník v sociálních službách

– pracovníkem v sociálních službách je ten, kdo vykonává:

• a) přímou obslužnou péči o osoby v ambulantních nebo pobytových zařízeních sociálních služeb spočívající v nácviku jednoduchých denních činností, pomoci při osobní hygieně a oblékaní, manipulaci s přístroji, pomůckami, prádlem, udržování čistoty a osobní hygieny, podporu soběstačnosti, posilování životní aktivizace, vytváření základních sociálních a společenských kontaktů a uspokojování psychosociálních potřeb;
• b) základní výchovnou nepedagogickou činnost spočívající v prohlubování a upevňování základních hygienických a společenských návyků, působení na vytváření a rozvíjení pracovních návyků, manuální zručnosti a pracovní aktivity, provádění volnočasových aktivit zaměřených na rozvíjení osobnosti, zájmů, znalostí a tvořivých schopností formou výtvarné, hudební a pohybové výchovy, zabezpečování zájmové a kulturní činnosti a provádění osobní asistence;
• c) pečovatelskou činnost v domácnosti osoby spočívající ve vykonávání prací spojených s přímým stykem s osobami s fyzickými a psychickými obtížemi, komplexní péči o jejich domácnost, zajišťování sociální pomoci, provádění sociálních depistáží pod vedením sociálního pracovníka, poskytování pomoci při vytváření sociálních a společenských kontaktů a psychické aktivizaci, organizační zabezpečování a komplexní koordinování pečovatelské činnosti.

Podmínkou výkonu činnosti pracovníka v sociálních službách je způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost. Zdravotní způsobilost zjišťuje a lékařský posudek o zdravotní způsobilosti vydává praktický lékař a u zaměstnanců lékař závodní preventivní péče.

Odbornou způsobilostí pracovníka v sociálních službách:

• uvedenou v písm. a) je základní vzdělání nebo střední vzdělání a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu. Absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly podle Z 96/04 způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v oboru ošetřovatel;
• uvedenou v písm. b) je střední vzdělání s výučním listem nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu. Absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly podle Z 96/04 způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v oboru ošetřovatel;
• uvedenou v písm. c) je základní vzdělání, střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem, střední vzdělání s maturitou nebo vyšší odborné vzdělání a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu. Absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly podle Z 96/04 způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v oboru ošetřovatel.

Akreditovaný kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách se skládá z obecné a zvláštní části; minimální rozsah kurzu je celkem 150 výukových hodin, přičemž zvláštní část kurzu činí minimálně 80 výukových hodin (za kvalifikační kurz se považuje i kurz uskutečněný přede dnem 1. ledna 2007 vzdělávací institucí akreditovanou podle předpisů o zaměstnanosti, pokud obsah a rozsah tohoto kurzu byl srovnatelný se stanoveným kvalifikačním kurzem). A dále akreditovaný kvalifikační kurz v oboru všeobecný sanitář podle Z 96/04 uskutečněný přede dnem 1. ledna 2007.

Obecná část kurzu obsahuje např. tyto tematické okruhy: základy komunikace, rozvoj komunikačních dovedností, asertivita, metody alternativní komunikace, úvod do psychologie, psychopatologie, somatologie, základy ochrany zdraví, etika výkonu činnosti pracovníka v sociálních službách, lidská práva a důstojnost, základy prevence vzniku závislosti osob na sociální službě, sociálně právní minimum, metody sociální práce.

Zvláštní část kurzu obsahuje např. tyto tematické okruhy: základy péče o nemocné, základy hygieny, úvod do problematiky psychosociálních aspektů chronických infekčních onemocnění, aktivizační, vzdělávací a výchovné techniky, základy pedagogiky volného času, prevence týrání a zneužívání osob, kterým jsou poskytovány sociální služby, základy výuky péče o domácnost, odborná praxe, krizová intervence, úvod do problematiky zdravotního postižení, zvládání jednání osoby, které je poskytována sociální služba, jestliže toto jednání ohrožuje její zdraví a život nebo zdraví a život jiných fyzických osob včetně pravidel šetrné sebeobrany.

C. zdravotnický pracovník,

D. pedagogický pracovník.

Podmínky výkonu činnosti zdravotnických pracovníků a pedagogických pracovníků stanoví Z 96/04 (§ 115 Z 108/06).

Poznámka: Za bezúhonného se pro účely Z 108/06 považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen pro:

• a) úmyslný trestný čin, ani
• b) trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s vykonáváním činností při poskytování sociálních služeb nebo činností s nimi srovnatelným,
• c) anebo ten, jehož odsouzení pro tyto trestné činny bylo zahlazeno nebo se na něj z jiných důvodů hledí, jako by nebyl odsouzen.

Bezúhonnost se dokládá výpisem z evidence Rejstříku trestů a nesmí být starší 3 měsíců.

Adresa pro korespondenci:

PhDr. Anna Arnoldová

Katedra posudkového lékařství IPVZ

Ruská 85

100 05 Praha 10

e-mail: arnoldova@ipvz.cz