Jaké změny v sociálním zabezpečení se chystají od roku 2015?

Souhrn

Autorka popisuje podstatné změny právních předpisů platné od 1. 1. 2015 a jejich dopad nejen na ošetřující a posuzující lékaře, ale i na pacienty a klienty, a to jak v pojistných systémech (důchodový, zdravotní služby, nemocenské pojištění), tak i nepojistných (průkazy TP, ZTP a ZTP/P, příspěvek na mobilitu).

Klíčová slova:
důchodové pojištění – nemocenské pojištění – zdravotnictví – zaměstnanost – porodné – doplatek na bydlení – příspěvek na mobilitu – daňový systém – životní pojištění

MINIMÁLNÍ PŘÍJEM V ROCE 2015

Životní a existenční minimum

Oficiální životní minimum (ŽM; oficiální příjmové minimum, obecněji oficiální hranice chudoby) jsou centrálními státními orgány stanovená nebo uznaná příjmová minima a jsou kritériem ochrany proti hmotnému a sociálnímu strádání občanů nouzí. V obecném smyslu se ŽM rozumí takový soubor statků a služeb, který umožňuje jedinci, rodině nebo domácnosti uspokojovat potřeby v rozsahu, jaký společnost v dané etapě uznává za minimálně nezbytný. ŽM má rozhodující úlohu při posuzování hmotné nouze i jako sociálně ochranná veličina.

ŽM nikdy nebylo a ani není v novém systému dávkou v hmotné nouzi, bylo a je pouze kritériem k posouzení příjmové nedostatečnosti občana nebo domácnosti pro potřeby jejich sociální ochrany. Také upravuje způsob posouzení, zda příjmy osob dosahují částek ŽM nebo existenčního minima (EM). ŽM ani EM nezahrnuje nezbytné náklady na bydlení; ty stanoví zákon č. 111/2006 Sb. (dále jen Z111/06) v rámci doplatku na bydlení a Z 117/95 v rámci příspěvku na bydlení.

Od ledna roku 2015 by se mělo ŽM zvýšit o 5,8 %, vláda však rozhodla, že se zvyšovat nebude.

Vláda navýší o 120 Kč EM. Místo 2 200 Kč bude činit 2 320 Kč měsíčně.

Částka ŽM jednotlivce činí v roce 2014 měsíčně 3410 Kč.

Částka ŽM osoby, která je posuzována jako první v pořadí, činí měsíčně 3 140 Kč.

Částka ŽM osoby, která je posuzována jako druhá nebo další v pořadí, činí měsíčně:

• a) 2 830 Kč u osoby od 15 let věku, která není nezaopatřeným dítětem (tj. dospělá osoba);
• b) 2 450 Kč u nezaopatřeného dítěte od 15 do 26 let věku;
• c) 2 140 Kč u nezaopatřeného dítěte od 6 do 15 let věku;
• d) 1 740 Kč u nezaopatřeného dítěte do 6 let věku.

Součtem částek ŽM společně posuzovaných osob se zjistí ŽM celé rodiny.

Minimální mzda

Minimální mzdou (MM) se rozumí nejnižší přípustná výše odměny za práci v pracovněprávním vztahu. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Mzda, plat nebo odměna z dohody nesmí být nižší než MM. Minimální mzdu pobírají podle odhadů ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) zhruba 3 % pracujících, tedy kolem 100–120 tisíc lidí.

Nedosáhne-li mzda, plat nebo odměna z dohody MM, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout doplatek.

Základní sazba MM pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin činí do konce roku 2014 celkem 8 500 Kč, od 1. 1. 2015 činí 55 Kč za hodinu nebo 9 200 Kč za měsíc.

Další význam zvýšení MM má i pro tzv. zaručenou mzdu, a ta se týká prakticky všech zaměstnanců. I ta se zvýší v té nejnižší úrovni za měsíc na 9 200 Kč od 1. 1. 2015. Je odstupňována podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací zařazených do 8 skupin prací. Nyní by se měla zvyšovat každý rok tak, aby se postupně dostala na úroveň 40 % průměrné hrubé mzdy.

Rovněž se jedná o odvody pojistného na veřejné zdravotní pojištění. Odvod z minimálního vyměřovacího základu se zvýší o 67 Kč. Například osoby bez zdanitelných příjmů (samoplátci) tak od ledna 2015 platí 1 215 Kč měsíčně.

POJISTNÉ SYSTÉMY

Důchodové pojištění

Minimální záloha na pojistné na důchodové pojištění pro OSVČ s hlavní činností (29,2 % z ¼ průměrné mzdy zaokrouhlené na celé Kč nahoru činí 1 943 Kč (29,2 % x 6 653 Kč).

Maximální vyměřovací základ – pro pojistné na sociální zabezpečení činí 48násobek průměrné mzdy v národním hospodářství, tedy 1 277 328 Kč (48 x 26 611).

Průměrná mzda (zaokrouhleno na celé Kč nahoru) činí 26 611 Kč (25 903 x 1,0273).

Ke změnám ve výpočtu důchodů došlo po 29. září 2011. Nový výpočet čekal na penzisty při výpočtu důchodu od 1. ledna 2013, potom od 1. ledna 2014 a nakonec i od 1. ledna 2015. Postupné změny ve výpočtu důchodu znamenají, že u většiny občanů se nepatrně zhorší výpočet důchodu. Polepší si občané s nadprůměrnými příjmy (cca nad 34 000 Kč do 38 000 Kč, v závislosti na vývoji redukčních hranic). Od roku 2015 si však pohorší občané s nadstandardními příjmy (cca nad 100 000 Kč měsíčně).

Výpočet důchodu je poměrně složitý. Redukční hranice i výše základní výměry důchodu se totiž odvíjí od průměrné mzdy stanovené vládním nařízením. Na základě statistických veličin se každoročně v září stanovují dva základní údaje:

• Všeobecný vyměřovací základ za kalendářní rok předcházející o 2 roky rok přiznání důchodu.
• Přepočítací koeficient za stejné období.
  Výsledná penze podle výpočtu i v roce 2015 se bude vždy skládat ze základní výměry důchodu a procentní výměry důchodu.
• Základní výměra důchodu činí 9 % z průměrné mzdy v daném roce (v roce 2014 činila 2 340 Kč) a je pro všechny důchody vždy stejná. Základní výměra důchodu se zvyšuje o 60 Kč. U všech přiznaných důchodů v roce 2015 tak bude základní výměra důchodu činit 2 400 Kč.
• Procentní výměra důchodu bude záviset na dosažených příjmech a získaném počtu let pojištění. Do doby pojištění se započítávají odpracované roky, kdy je z příjmu odváděno sociální pojištění a dále náhradní doby pojištění (např. evidence na úřadu práce v zákonném rozsahu, péče o děti do 4 let, studium před rokem 2010 v zákonném rozsahu, vojenská služba).

Do doby pojištění se započítávají odpracované roky, kdy je z příjmu odváděno sociální pojištění a dále náhradní doby pojištění. Čím vyšší příjmy a získaná doba pojištění, tím vyšší starobní důchod.

Osobní vyměřovací základ je zjednodušeně řečeno průměrná mzda v současné hodnotě za roky 1986–2014. Dřívější příjmy se přepočítávají na současnou hodnotu pomocí koeficientů. Tato úprava eliminuje vliv inflace na příjmy během let. Kdo tedy odejde v průběhu roku 2015 do důchodu, tak příjmy získané v roce 2015 již osobní vyměřovací základ neovlivňují. Odpracovaná doba v roce 2015 se však počítá do doby pojištění.

Při výpočtu důchodu se osobní vyměřovací základ redukuje a vypočítá se výpočtový základ. Redukční hranice se přitom každoročně mění, odvozují se od průměrné mzdy stanovené MSPV.

Jak to bude v roce 2015?

Protože se zvyšuje průměrná mzda, tak se změní i redukční hranice. Od roku 2015 budou navíc pouze dvě redukční hranice. Od roku 2015 tak budou důchody omezeny „shora“, protože osobní vyměřovací základ nad druhou redukční hranici již výši důchodu neovlivní.

• V první redukční hranici se bude započítávat ze 100 %.
• V druhé redukční hranici se bude započítávat z 26 %.

První redukční hranice činí 44 % průměrné mzdy. Průměrné mzda stanovená MPSV činí 26 611 Kč. První redukční hranice v roce 2015 je tedy 11 709 Kč (26 611 Kč x 44 %). Druhá redukční hranice je na úrovni 400 % průměrné mzdy, pro rok 2015 tedy 106 444 Kč (26 611 Kč x 400 %).

Pravidelná valorizace důchodů

Důchody starobní, invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí přiznané před 1. lednem 2015 se zvyšují od splátky důchodu splatné po 31. prosinci 2014 tak, že:

• a) základní výměra důchodu se zvyšuje o 60 Kč měsíčně na 2 400 Kč, a 
• b) procentní výměra důchodu se zvyšuje o 1,6 %, která náleží ke dni, od něhož se procentní výměra zvyšuje, celkem v průměru o cca 200 Kč.

Nemocenské pojištění

Podobné redukční hranice platí samozřejmě i v nemocenském pojištění. Vždy je náš příjem pro výši dávek nějakým způsobem „krácen“, a to díky právě redukčním hranicím.

Od průměrné mzdy jsou odvozovány také redukční hranice pro tyto dávky: nemocenské, ošetřovné, peněžitou pomoc v mateřství.

Denní vyměřovací základ (DVZ) se redukuje. Denní vyměřovací základ u zaměstnanců se zjistí, když se jejich příjem za posledních 12 měsíců vydělí počtem kalendářních dní v tomto období.

Redukční hranice od 1. ledna 2015 jsou 888 Kč, 1 331 Kč a 2 662 Kč. Do první redukční hranice se počítá 100 % z částky nad první redukční hranici, do druhé redukční hranice se počítá 60 % a z druhé do třetí redukční hranice se počítá 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží. 

Od neredukovaného denního vyměřovacího základu se odečte první redukční hranice a z ní se vypočítá 60 %. A obdobně je to u třetí redukční hranice.

1. redukční hranice odpovídá průměrné mzdě, 2. redukční hranice jejímu 1,5násobku, 3. redukční hranice 3násobku; údaje dle těchto pravidel následně sděluje MPSV.

ZAMĚSTNANOST

Osoba zdravotně postižená na trhu práce

Povinnost zaměstnávat občany se zdravotním postižením měl a má každý zaměstnavatel ve výši povinného podílu osob se zdravotním postižením (OZP) na celkovém počtu svých zaměstnanců. Povinný podíl u zaměstnavatele s více než 25 zaměstnanci činí 4 %.

Tuto povinnost plní zaměstnavatel tak, že buď:

• zaměstnává tyto osoby v pracovním poměru, nebo
• odebírá výrobky od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům nebo odebíráním výrobků chráněných dílen provozovaných občanským sdružením, státem registrovanou církví nebo náboženskou společností nebo církevní právnickou osobou nebo obecně prospěšnou společností, nebo zadáváním zakázek těmto subjektům nebo odebíráním výrobků nebo služeb od OZP, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými (OSVČ) a nezaměstnávají žádné zaměstnance, nebo zadáváním zakázek těmto osobám, anebo
• odvodem do státního rozpočtu; výše odvodu do státního rozpočtu činí za každou osobu se zdravotním postižením 2,5násobek průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí příslušného kalendářního roku, v němž povinnost plnit povinný podíl osob se zdravotním postižením vznikla.

Pojem „osoba se zdravotním postižením“ byl do českého právního řádu zaveden dnem 1. 10. 2004, a to zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Ten upravoval a upravuje postavení a nároky OZP a povinnosti zaměstnavatelů při jejich zaměstnávání a zařazuje právní úpravu posuzování zdravotního stavu osob, kterým vznikají nároky sociálního nebo důchodového charakteru.

Předchozí právní úprava užívala dlouhou dobu termíny „občan se změněnou pracovní schopností“ (ZPS) a „občan se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením“ (ZPS/TZP). Tyto pojmy již byly překonány, zejména z důvodu neslučitelnosti terminologie s jinými terminologiemi používanými v zemích Evropského společenství. Statusy ZPS a ZPS/TZP byly nahrazeny pojmy „osoba se zdravotním postižením“ a „osoba zdravotně znevýhodněná“ v ustanovení § 67 z 435/04.

Osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány:

• a) invalidními ve třetím stupni (dále jen „osoba s těžším zdravotním postižením“),
• b) invalidními v prvním nebo druhém stupni, nebo
• c) zdravotně znevýhodněnými, a to od 1. 8. 2014.

Nejedná se jen o osoby s přiznanou invaliditou a pobírající invalidní důchod, ale o všechny osoby takto uznané. Tyto osoby patří do tzv. automatického okruhu osob se zdravotním postižením, jejich status vyplývá automaticky z uznání jejich osoby jako invalidní. Z 435/04 je navíc považuje za osoby s těžším zdravotním postižením, což jim poskytuje vyšší míru ochrany na trhu práce. Není přitom rozhodující, zda fyzická osoba pobírala invalidní důchod, či nikoliv. Pro účely pracovněprávních předpisů je dostačující rozhodnutí o invaliditě.

K uznání za OZP musí občan splňovat dvě základní podmínky, a to dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, tzn. takové povahy, že podle poznatků lékařské vědy potrvá alespoň jeden rok, a v důsledku DNZS mít podstatně omezenou možnost pracovního uplatnění, popř. přípravy pro pracovní uplatnění. Důvod k přiznání statusu zdravotně postižené osoby je charakterizován jako obecné srovnání možnosti pracovního uplatnění zdravého občana stejného věku a pohlaví a občana s DNZS bez ohledu na dosavadní zaměstnání nebo na dosažený stupeň kvalifikace.

Protože zmíněné kategorie OZP patřily a stále patří mezi nejobtížněji uplatnitelné na trhu práce, požívají zvláštních výhod vyplývajících z tzv. aktivní politiky zaměstnanosti. Proto bylo a je možné získat dotace z prostředků, které spravují příslušné Krajské pobočky Úřadu práce (KPÚP) a které slouží k podpoře zaměstnávání uchazečů se zhoršenou možností uplatnění na trhu práce. Na tyto dotace nevzniká nárok automaticky, pro jejich čerpání je třeba splnit stanovené podmínky.

Osoba zdravotně znevýhodněná

Osoby zdravotně znevýhodněné se znovu vrací do Z 435/04, a to s platností od 1. 8. 2014. S touto kategorií se nově musí počítat při plnění odvodu do státního rozpočtu a firmy by měly znovu dostávat od státu příspěvky na mzdu takových zaměstnanců (příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě).

Od 1. 8. 2014 se změnami Z 435/04 a Z 582/91 vrací do právních předpisů tři kategorie osob se zdravotním postižením, tedy i osoba zdravotně znevýhodněná. Odhad celkového počtu držitelů statusu „osoba zdravotně znevýhodněná” je cca 40–50 000 osob. Pro ošetřující lékaře a posudkové lékaře to bude znamenat zvýšenou aktivitu při vyplňování žádostí a posuzování zdravotního stavu.

Osobou zdravotně znevýhodněnou je fyzická osoba, která má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího DNZS; osobou zdravotně znevýhodněnou však nemůže být osoba, která má přiznán některý stupeň invalidity. Navíc zde vůbec nerozhoduje, zda má žadatel přiznaný příspěvek na mobilitu nebo některý ze stupňů příspěvku na péči ze zákona o sociálních službách.

Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely Z 435/04 považuje zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti, a tím i schopnost pracovního uplatnění.

Skutečnost, že je osobou se zdravotním postižením, dokládá fyzická osoba:

• a) posudkem nebo potvrzením orgánu sociálního zabezpečení v případech uznané invalidity,
• b) potvrzením nebo rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení – Okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ) v případě osoby zdravotně znevýhodněné. Status OZZ se automaticky neobnovuje; občan musí podat novou žádost.

Žádost podává občan (starší 15 let, který ukončil povinnou školní docházku), který má z důvodu DNZS omezenou schopnost uplatnit se na trhu práce. Žádost může podat jak občan ČR, tak cizinec, který v ČR pracuje. Nelze ho zahájit v případě, že občan byl uznán invalidním, nebo když probíhá řízení o přiznání invalidního důchodu.

Žádost lze podat přímo na příslušné OSSZ. Žádost o přiznání statusu OZZ může za oprávněného občana podat zákonný zástupce nebo jeho zmocněnec, a to na základě plné moci.

O uznání občana za OZZ rozhoduje OSSZ podle místa jeho trvalého pobytu (u cizinců podle místa hlášeného pobytu v ČR) na základě posudku zpracovaného posudkovým lékařem OSSZ.

Žadatel o status OZZ je povinen se na výzvu OSSZ podrobit vyšetření zdravotního stavu nebo jinému odbornému vyšetření, či sdělit údaje o dosaženém vzdělání, zkušenostech a znalostech a předchozích výdělečných činnostech. Pokud tuto povinnost nesplní, může být zahájené řízení přerušeno, případně zastaveno.

Občan s přiznaným statusem OZZ je také povinen podrobit se vyšetření zdravotního stavu nebo jinému odbornému vyšetření na základě výzvy OSSZ. Pokud tyto povinnosti obsažené ve výzvě nesplní, může být zahájeno řízení z moci úřední o odnětí statusu OZZ. Občan přestává být OZZ ode dne uvedeného v rozhodnutí OSSZ.

V případě, že občan nesouhlasí s posudkem vypracovaným v rámci řízení o OZZ, musí počkat na vydání rozhodnutí, proti němuž lze podat odvolání. Odvolání proti posudku není možné.

Proti rozhodnutí pak lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů od jeho doručení, a to u OSSZ, která jej vydala. O odvolání rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ). Rozhodnutí o odvolání vydává ČSSZ do 30 dnů od doručení žádosti, tato lhůta se však opět prodlužuje o lhůtu stanovenou pro vydání posudku, která je 60 dní. Lhůta může být případně i prodloužena o dobu, po kterou se došetřují rozhodné skutečnosti.

Doba platnosti se stanoví zpravidla na 3–5 let, může být však stanovena i na dobu neurčitou. Status OZZ se automaticky neobnovuje, občan o něj musí znovu požádat. O statusu OZZ nelze rozhodovat zpětně.

DALŠÍ ZMĚNY V RÁMCI ZAMĚSTNANOSTI

Změna zákona o pobytu cizinců a zaměstnanecká karta

Tato novela je významná jak pro cizince, tak pro zaměstnavatele. Měla by přispět k zjednodušení jejich zaměstnávání. Byl stanoven jednotný postup vyřizování žádostí o vydání povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí. Zjednodušeně řečeno, cizinci (občané třetích zemí) již nebudou muset žádat zvlášť o povolení k zaměstnání a zvlášť o povolení k pobytu. Novelou se současně ruší takzvaná zelená karta, nahrazuje ji karta zaměstnanecká.

Zaměstnanecká karta je povolením k dlouhodobému pobytu opravňujícím cizince k přechodnému pobytu na území delšímu než 3 měsíce a k výkonu zaměstnání na pracovní pozici, na kterou byla zaměstnanecká karta vydána. Karta současně opravňuje cizince k pobytu na území za účelem zaměstnání. Dosavadně vydané zelené karty zůstávají v platnosti po dobu v nich uvedenou a od účinnosti novely zákona se automaticky považují za karty zaměstnanecké. Zákon je účinný již v letošním roce.

Kartu vydává Ministerstvo vnitra – odbor azylové a migrační politiky a vydává se na dobu trvání pracovněprávního vztahu, nejdéle však na 2 roky, s možností opakovaného prodloužení doby platnosti.

Karta je určena pro všechny druhy zaměstnání bez ohledu na stupeň požadované odborné kvalifikace. Volné pracovní místo, na které lze podat žádost o zaměstnaneckou kartu, však musí být zařazeno do centrální evidence volných pracovních míst, která lze obsadit držiteli zaměstnanecké karty. Má podobu plastové karty s biometrickými prvky.

Cizinec, který má zaměstnaneckou kartu, je oprávněn:

• pobývat na území ČR a zároveň
• pracovat na pracovní pozici, na kterou byla zaměstnanecká karta vydána, nebo
• pracovat na pracovní pozici, ke které byl udělen souhlas odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra (v rámci změny zaměstnavatele, změny pracovní pozice, zaměstnání u dalšího zaměstnavatele nebo na další pracovní pozici).

Zaměstnanecká karta nahrazuje vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání, povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání a zelenou kartu, které již nebudou vydávány. Modré karty budou vydávány i nadále.

Písemná žádost se osobně podává na místně příslušném zastupitelském úřadu ČR. Pobývá-li cizinec již na území ČR na základě víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem, můžete podat žádost na pracovišti Ministerstva vnitra.

Lhůta pro rozhodnutí o žádosti o zaměstnaneckou kartu je 60 dnů; 90 dnů ve zvlášť složitých případech.

Zákoník práce

Od ledna 2015 přibudou zaměstnancům i zaměstnavatelům povinnosti v oblasti pracovních úrazů. Změní se evidence pracovních úrazů tak, aby uvedené údaje sloužily k prevenci úrazů způsobených při výkonu povolání. Záznam v knize úrazů bude muset být kompletnější (popsat bude potřeba např. úrazový děj), odpadne však povinnost hlásit menší úrazy pojišťovně. Záznam o větších pracovních úrazech se nebude muset posílat v prvních pěti dnech měsíce – termín v novele není přesně určen.

Ze seznamu nemocí z povolání budou vyjmuty např. choroby způsobené prachem z cukrové třtiny, které se v praxi v podstatě nevyskytují. Nově se zařazuje do seznamu např. rakovina vaječníků (způsobená azbestem) či choroby tzv. tíhových váčků.

ZDRAVOTNICTVÍ

Pojistné na veřejné zdravotní pojištění

Měsíční platba za děti, důchodce nebo nezaměstnané (státní zaměstnance), celkem zhruba za šest milionů lidí, vzroste ze 787 Kč na 845 Kč. Minimální záloha na pojistné na zdravotní pojištění pro OSVČ (13,5 % z ½ poloviny průměrné mzdy činí 1 797 Kč (13,5 % x 13 305).

Regulační poplatky od 1. 1. 2015

Pojištěnec, anebo za něj jeho zákonný zástupce, je povinen hradit poskytovateli regulační poplatek ve výši 90 Kč za využití lékařské pohotovostní služby nebo pohotovostní služby v oboru zubní lékařství (dále jen „pohotovostní služba“). Žádný jiný regulační poplatek se již od 1. 1.2015 hradit nebude, ani v lékárně.

Regulační poplatek ve výši 90 Kč se bude hradit za využití lékařské pohotovostní služby nebo pohotovostní služby v oboru zubní lékařství v pracovní dny v době od 17:00 do 7:00 hodin a v sobotu, neděli a ve svátek, není-li tato doba pravidelnou ordinační dobou poskytovatele zajišťujícího pohotovostní službu (odbornost 003; číslo výkonu 09545). Regulační poplatek za využití pohotovostní služby se však neplatí v případě, pokud dojde k následnému přijetí pojištěnce do lůžkové péče.

Poplatek se hradí za pohotovostní službu, pa­cie­nt tedy uhradí jen jednou 90 Kč v rámci jednoho poskytovatele a není rozhodující, zda mu bude poskytnuto jedno nebo více klinických vyšetření, či zda je např. pouze aplikována injekce.

Pohotovostní služby se poskytují až tehdy, kdy končí ordinační hodiny praktických lékařů. Vždy se platí o svátcích a víkendech a při návštěvní službě lékaře doma (kód 09545).

Zabezpečuje-li LSPP zdravotnická záchranná služba, poplatek se hradí také. U ústavní pohotovostní služby (ÚPS) je stanoveno, že pouze v sobotu, v neděli nebo ve svátek (po celých 24 hodin) a v pracovních dnech v době od 17:00 do 7:00 hodin mohou tito poskytovatelé zdravotních služeb vybírat poplatek ve výši 90 Kč. Zákon ale nezakazuje v sobotu, v neděli nebo ve svátek zachovat řádnou ordinační dobu pro některé ambulance, a tak i v těchto dnech v nich neposkytovat ÚPS. Takto je možné vyřešit například převazy prováděné po pátečních operacích o víkendu apod.

Poskytovatel je povinen regulační poplatek od pojištěnce nebo jeho zákonného zástupce vybrat, pokud nejde o výjimku z placení regulačního poplatku (např. u osob v hmotné nouzi).

Signální kód regulačního poplatku (09543) je třeba nadále vykazovat ve všech případech, kdy byl do konce roku 2014 pacient povinen platit tzv. regulační poplatek. Regulační poplatky se sice již nevybírají, avšak poskytovatel zdravotních služeb, který nebude signální kódy vykazovat, nedostane od zdravotních pojišťoven žádnou kompenzaci.

Zdravotnické prostředky

Senát schválil vládě zákon, který má přinést regulaci zdravotnických prostředků. Důvodem je mimo jiné jejich přehlednější úhrada. Zdravotnické prostředky jsou nyní dostupné na poukaz v síti výdejen, které bývají součástí lékáren.

Právo vydávat prostředky budou mít specialisté z řad doktorů, pokud k tomu budou mít smlouvu se zdravotní pojišťovnou. Tito specialisté budou muset také pacienty poučit, jak s prostředkem zacházet.

Novela zákona o zdravotnických prostředcích má také zavést jednotný registr bezpečných a účinných prostředků. O jejich úhradách by měl rozhodovat lékový ústav, který taky bude moci mít dozor nad trhem. Jsou to krycí materiály, stříkačky, jehly, inkontinenční pomůcky nebo prostředky pro lidi s vývodem z vnitřního orgánu. Ke zdravotnickým prostředkům se řadí i glukometry, berle, invalidní vozíky, nitrooční čočky a sluchadla.

Pro pacienty s celiakií a fenylketonurií, kteří musí držet speciální dietu, budou suroviny určené pro výrobu potravin znatelně levnější, neboť se také přesunují do 10% sazby daně. 

Lázeňská léčebně rehabilitační péče (novela Z 48/97)

Pojišťovny by od 1. ledna příštího roku měly hradit vážně nemocným pacientům lázeňskou péči opět po dobu minimálně čtyř týdnů, nikoli tří, jak tomu bylo dosud.

Očekávají se tyto úpravy:

• prodloužení délky pobytu Komplexní lázeňské léčebně rehabilitační péče u vybraných indikací (VII/1,2,3,4,10,11) na 28 dní,
• možnost opakovaných pobytů 1krát ročně v příspěvkové, ale i komplexní formě.

Úrazové pojištění

Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění, nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2017, s výjimkou § 38 a 43, které nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2020, a s výjimkou § 92 a 93, které nabývají účinnosti dnem vyhlášení tohoto zákona.

STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORA

Porodné

Do konce roku 2010 měla na porodné ve výši 13 000 Kč nárok každá rodička bez ohledu na počet dětí nebo výši příjmu domácnosti, od ledna 2011 platí omezení porodného jen na první živě narozené dítě a jen pro domácnosti s příjmem nepřevyšujícím 2,4násobek ŽM rodiny. Matka a otec žijící ve společné domácnosti (bez dalších osob kromě narozeného dítěte) tak nyní dostávají porodné na první dítě jen tehdy, jestliže jejich měsíční čistý příjem nepřesáhl 18 504 Kč.

Nově se zavádí porodné i na druhé narozené dítě a mění se koeficient ŽM pro nárok na dávku. Od 1. 1. 2015 se zvyšuje koeficient z 2,4násobku na 2,7násobek ŽM rodiny. Na porodné u prvního živě narozeného dítěte by tak od příštího roku měly dosáhnout domácnosti s čistým příjmem do 20 817 Kč, u matky-samoživitelky do 13 176 Kč.

Polepší si také ženy, jimž se současně narodí více dětí, nově získají 23 000 Kč. Při takzvaném vícečetném porodu totiž mají nyní matky nárok na zvýšené porodné 19 500 Kč (místo standardních 13 000 Kč) nezávisle na tom, zda se jim narodí dvojčata, či třeba čtyřčata. Od ledna 2015 má matka získat vždy 23 000 Kč nezávisle na tom, zda se vícerčata narodí při prvním, nebo druhém porodu.

Pomoc v hmotné nouzi

Doplatek na bydlení – zpřísnění pro ubytovny

Doplatek na bydlení by měl podle novely zákona o hmotné nouzi poskytovat stát provozovatelům ubytoven na prostor, nikoli na počet lidí žijících v jednom bytě. Výše nájemného má být maximálně podle částky v místě obvyklé. Novela má zabránit přeplácení nákladů na bydlení v ubytovnách ve prospěch jejich provozovatelů. Dalším omezením je, že provozovatelé dostanou doplatek jen se souhlasem příslušné obce a na stanovený počet metrů na osobu. Nájemníci by doplatek měli dostávat jen půl roku. Pokud by se jim nedařilo s pomocí sociálních pracovníků z radnic najít jiné bydlení, mohla by se lhůta prodloužit ještě o šest měsíců. Na jeden byt by se vyplácela jen jedna dávka. Stanovila by se podle počtu osob, které spolu žijí a hospodaří.

Dávky pro zdravotně postižené osoby

Příspěvek na mobilitu

Již v letošním roce došlo ke změně podmínek nároku na příspěvek na mobilitu. Posuzování zdravotního stavu, tj. schopnost osoby zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace, pro získání příspěvku na mobilitu se provádí stejným způsobem jako pro účely příspěvku na péči. U nových žadatelů je vznik nároku na příspěvek na mobilitu podmíněn vlastněním průkazu ZTP nebo ZTP/P přiznaného po 1. lednu 2014.

Příspěvek na mobilitu přiznaný podle právních předpisů platných do 31. 12. 2013 bude vyplácen (budou-li splněny podmínky) po dobu, která je uvedena na rozhodnutí, nejdéle do 31. 12. 2015.

Průkazy TP, ZTP a ZTP/P

Od ledna 2015 si budou moci držitelé průkazu TP, ZTP a ZTP/P vyměnit tyto průkazy bez zbytečných administrativních průtahů a správního řízení, které by znovu posuzovalo jejich zdravotní stav. Několik set tisíc držitelů průkazů osoby se zdravotním postižením tak nemusí v nejbližší době absolvovat nové posouzení zdravotního stavu, které měl podle dosud platné legislativy absolvovat každý žadatel do konce roku 2015.

Výměna se týká průkazů mimořádných výhod vydaných podle předpisů účinných před 1. lednem 2012 a průkazů vydaných podle předpisů účinných v letech 2012 a 2013. Platnost těchto průkazů končí nejpozději dnem 31. prosince 2015.

DAŇOVÝ SYSTÉM V ČESKÉ REPUBLICE

Sleva pro pracující důchodce 

Pracující důchodci si mohou od příštího roku stejně jako ostatní opět činit nárok na slevu 24 840 Kč ročně, a to rozhodnutím Ústavního soudu. Jestliže chce zaměstnanec (starobní důchodce) uplatnit základní slevu na dani již pro výpočet měsíční zálohy na daň, musí to oznámit svému zaměstnavateli. Pokud se jedná o uplatnění slevy i za rok 2014, postupuje se tak, že v případě, pokud má důchodce příjmy ze závislé činnosti a u zaměstnavatele podepsal Prohlášení poplatníka k dani na zdaňovací období 2014 a uplatnil základní slevu na dani, požádá do 15. února 2015 zaměstnavatele o provedení ročního zúčtování záloh za zdaňovací období 2014.

Důchody a daně

V příštím roce se budou danit i důchody, a to ve dvou případech.

1. Důchodci, kteří kromě penze mají i poměrně vysoké výdělky, musí od příštího roku opět danit důchod, pokud jejich další příjem přesáhne hranici 840 000 Kč za rok. Strop na daňové osvobození důchodu se vrací současně s návratem základní daňové slevy ve výši 24 840 Kč ročně. Zároveň nebudou moci využít osvobození pro vyplácené důchody a budou danit celý důchod. Nové podmínky se budou týkat aktivních důchodců až při daňovém přiznání podávaném v roce 2016 za příjmy roku 2015.
2. Nezávisle na velikosti dalších příjmů se daní také část důchodů nad 36násobek MM platné k 1. lednu daného roku. Za rok 2014 se tedy daní penze nad částku 306 tisíc korun ročně (36 x 8 500 Kč). Měsíční důchod vyšší než 25 500 korun však pobírají řádově jen stovky penzistů. Od ledna 2015 se MM zvýší na 9 200 Kč, proto budou od daně z příjmů fyzických osob osvobozeny pravidelně vyplácené důchody až do částky 331 200 Kč (36 x 9 200 Kč), což odpovídá měsíčnímu důchodu ve výši 27 600 Kč.

Autorské honoráře

Autorský honorář je:

• příjem z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví,
• příjem z autorských práv včetně práv příbuzných právu autorskému,
• příjmy z vydávání, rozmnožování a rozšiřování literárních a jiných děl vlastním nákladem.

Patří sem příspěvky do novin, časopisů, televize, rozhlasu, na internetové servery apod.

Autorské honoráře podléhají dani z příjmů ze závislé činnosti a také odvodům zdravotního i sociálního pojištění. Výjimkou jsou příjmy nepřesahující stanovený měsíční limit, které zdaní konečnou srážkovou daní rovnou plátce, např. redakce, nakladatelství apod. Autor pak nemá povinnost je zahrnovat do daňového přiznání a neplatí z nich pojištění.

Autorské honoráře plynoucí z ČR jsou nyní samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně za předpokladu, že úhrn těchto příjmů od téhož plátce nepřesáhne v kalendářním měsíci 10 000 Kč (byl limit 7 000 Kč). Podstatné je, že jde o příjmy vyplacené jedním plátcem (tedy jedním nakladatelstvím, redakcí apod.) stejnému autorovi v úhrnu za kalendářní měsíc. Honorářů do 10 000 Kč měsíčně od různých plátců může mít autor více a všechny budou zdaněny konečnou srážkovou daní, a pak nepodléhají odvodu pojistného. Pokud je měsíční honorář od jednoho plátce vyšší než 10 000 Kč (tedy 10 001 a více), stává se tento příjem samostatnou výdělečnou činností se všemi odvodovými povinnostmi. Autor sice nepotřebuje živnostenské oprávnění, jelikož jde o činnost podle autorského zákona, ale musí se zaregistrovat k dani z příjmů ze závislé činnosti na živnostenském úřadu a jako OSVČ činná u své zdravotní pojišťovny i u správy sociálního zabezpečení.

Honorář přesahující 10 000 Kč za měsíc vyplatí jeho plátce autorovi v plné výši, bez srážky daně. Autor pak musí po skončení zdaňovacího období podat daňové přiznání, ve kterém tyto příjmy z autorské činnosti uvede. Rovněž musí podat přehled o příjmech a výdajích své zdravotní pojišťovně (a správě sociálního zabezpečení) a platit pojistné za stejných podmínek jako jiné OSVČ. Za tyto autorské honoráře byly dosud považovány jen příspěvky médiím, tj. do novin, časopisů, televize, rozhlasu, na internetové servery atd. Od roku 2014 sem patří i jiné honoráře. Jde o užití dalších autorských děl, kupříkladu honoráře za knihy, publikace, ročenky, práva výkonných umělců a další autorské příjmy mimo pracovněprávní vztah.

Základní právní předpisy

Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění so­ciálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 586/1991 Sb., o dani z příjmu, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 329/2011 Sb., o dávkách pro zdravotně postižené, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 267/2012 Sb., o stanovení Indikačního seznamu pro lázeňskou léčebně rehabilitační péči o dospělé, děti a dorost.

Návrh zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině. Sněmovní tisk č. 80/2.

Adresa pro korespondenci:

PhDr. Anna Arnoldová

Česká správa sociálního zabezpečení

Křížová 25

225 08 Praha 5

e-mail: Anna.Arnoldova@cssz.cz