Psychická zátěž sester pečujících o onkologicky nemocné

Súhrn

Práce sester na onkologickém oddělení je považována za psychicky velmi náročnou. Cílem našeho výzkumu bylo zjistit vnímání psychické zátěže všeobecných sester pracujících na standardním onkologickém oddělení a identifikovat situace, které onkologické sestry považují za nejvíce stresující. Dále zjistit, zda existuje rozdíl ve vnímání psychické zátěže u sester v závislosti na věku, délce praxe a míře syndromu vyhoření. K hodnocení psychické zátěže byl použit Meisterův dotazník, k měření syndromu vyhoření dotazník BDG Pines. Výzkumu se zúčastnilo 168 všeobecných sester z pěti onkologických pracovišť. Bylo zjištěno, že dotázané onkologické sestry celkově nepociťují při výkonu svého povolání vysoký stupeň psychické zátěže, ale velmi negativně vnímají pocit časového tlaku a úbytek výkonnosti. Zaznamenán byl také pocit zvýšené ochablosti, únavy a zatěžující zodpovědnosti. Mezi vnímáním psychické zátěže a mírou vyhoření u sester byla prokázána přímá lineární závislost. Nejčastěji uváděná situace, která je pro sestry zdrojem psychické zátěže, byla přílišná administrativa.

Klíčová slova:
psychická zátěž, stres, všeobecná sestra, onkologické oddělení

Úvod

Zhoubné novotvary jsou v ČR po kardiovaskulárních nemocech druhou nejčastější příčinou smrti, incidence onemocnění vzrůstá [23]. Péče o pacienty s onkologickým onemocněním a jejich rodiny klade na všeobecné sestry velké psychické nároky a vyžaduje od nich větší psychickou odolnost, než je tomu v jiných oborech. Celá řada emocionálních situací může být pro sestry vyčerpávající [19, 21]. Zejména neustálé vystavení utrpení a ztrátě může mít negativní vliv na psychiku. Onkologické sestry se starají o řadu lidí, kteří zemřou v krátké době po sobě. Během let se tak může nahromadit zármutek, který vede k těžkým depresím. Časté ztráty mohou vyústit v chronický zármutek a velkou tíseň [16]. U sester často hledají pomoc také pozůstalí, kteří po smrti blízkého člověka potřebují podporu. Pro pozůstalé totiž může být mnohem přijatelnější hovořit o bolestivých a zraňujících záležitostech s cizím člověkem než se členem vlastní rodiny [20]. Barni [2] ve své studii prokázal, že u onkologických sester je vyšší prevalence úzkosti a deprese.

K hodnocení pracovní zátěže bylo vytvořeno mnoho metodických postupů a předmětem jejich zájmu je odhalit zdroje psychické zátěže, která může mít dopad na zdraví pracovníka [8]. V České republice se nejvíce osvědčil dotazník, který vytvořil W. Meister. Jeho předností je stručnost, srozumitelnost pro respondenty a dobrá reliabilita. Slouží k odhalení pracovišť, která mohou mít nejen s psychickou zátěží, ale i s pracovní zátěží vůbec, problémy. Je primárně určen pro skupinu pracovníků stejné profese [25].

Psychickou zátěž pracovníků onkologických oddělení hodnotily Vorlíčková a Běhalová [22]. Sestry ve svém výzkumu uváděly jako nejvíce stresující: strach z rakoviny u vlastní osoby či blízkých, smrt pacienta a dlouhodobé obtíže pacienta způsobené chorobou a léčbou. Zátěž sester na odděleních s imobilními pacienty (neurologie, následná péče, psychiatrická léčebna a domov pro seniory) sledovali Hladký a Mahlerová [7]. V některých zařízeních zjistili značnou psychickou zátěž, která může ovlivňovat zdravotní stav sester. Židková a Franc [24] porovnávali psychickou zátěž sester v domovech pro seniory a na oddělení následné péče s pracovníky jiných profesí (dělnice, administrativa), profese sestry patřila k nejnáročnějším. Na Slovensku se v letech 1996–1998 věnovala psychické zátěži zdravotníků v různých oborech (onkologie, pediatrie, geriatrie, chirurgie a další) Vargová, která konstatovala vysoký stupeň psychického přetížení v práci [25]. Dlouhodobě se touto problematikou na Slovensku zabývala také Hubačová [10], která sledovala fyzickou a neuropsychickou zátěž u sester na oddělení geriatrie a oddělení následné péče. Fyzickou práci sester je podle ní možno porovnat se středně těžkou prací v průmyslu. Po zhodnocení psychické zátěže byly sestry zařazeny do kategorie 3 (zátěž, při které nelze vyloučit zdravotní rizika). Židková et al. [25] monitorovala psychickou zátěž u sester v psychiatrických léčebnách, domovech pro seniory a osoby se zdravotním postižením a dětských domovech. U pracovnic všech tří oborů neprokázaly výsledky dotazníků pocity nadměrné psychické zátěže. Hodnocení psychické zátěže u zaměstnanců různých profesí provedla Hodačová [9]. Nejvyšší psychická zátěž byla prokázána u zdravotníků. Šetření se zúčastnili lékaři a sestry z FN v Hradci Králové. U sester byly kritické hodnoty překročeny u položky časový tlak a zodpovědnost. Krišandová [14] realizovala průzkum na vzorku 166 sester z různých pracovišť na Slovensku. Výsledky se shodují se zjištěním Kilíkové [13], že na psychiku sester negativně působí rychlé pracovní tempo v časové tísni způsobené nedostatečným personálním obsazením a nedostatečné materiálně-technické vybavení pracovišť.

V současné literatuře byla psychická zátěž sester pracujících s dlouhodobě nemocnými a umírajícími spíše prokázána. Cílem našeho výzkumu bylo zjistit vnímání psychické zátěže všeobecných sester pracujících na standardním onkologickém oddělení a identifikovat situace, které onkologické sestry považují za nejvíce stresující. Dále zjistit, zda existuje rozdíl ve vnímání psychické zátěže u sester v závislosti na věku, délce praxe a míře syndromu vyhoření.

Soubor a metodika

Výzkumu se zúčastnilo celkem 168 všeobecných sester pracujících na standardním lůžkovém onkologickém oddělení v těchto zdravotnických zařízení: Komplexní onkologické centrum (KOC) Fakultní nemocnice Ostrava (n = 16), KOC Fakultní nemocnice Olomouc (n = 39), KOC Nemocnice Nový Jičín (n = 36), KOC Nemocnice T. Bati Zlín (n = 18) a Masarykův onkologický ústav Brno (n = 59). Kritériem výběru bylo: pracující ve směnném provozu, praxe více než 1 rok na onkologickém oddělení, ochota ke spolupráci.

Ke sběru dat byly použity 2 standardizované dotazníky: Meisterův dotazník pro hodnocení psychické pracovní zátěže a dotazník vypracovaný dr. Pinesovou (BDG Pines) pro měření syndromu vyhoření. Dále pak dotazník vlastní konstrukce pro zjištění sociodemografických údajů a zátěžových situací. Dotazníky byly distribuovány v období březen až srpen 2010. Meisterův dotazník obsahuje 10 položek, které jsou hodnoceny na pětistupňové škále. Vyhodnocení bylo provedeno dvojím způsobem: podle faktorů a podle jednotlivých položek. Faktorovou analýzou byly stanoveny tři faktory, které jsou syceny příslušnými položkami: I. – přetížení (součet položek časová tíseň, vysoká odpovědnost, konflikty), II. faktor – jednostrannost (součet položek malé uspokojení, otupující práce, monotonie), III. faktor – stresová odezva (součet položek nervozita, přesycení, únava, dlouhodobá únosnost), hrubé skóre (součet faktorů I., II., III.). Pro skupinové hodnocení byly použity aritmetické průměry sledovaných faktorů a hrubého skóre. Rozsah škály u faktorů přetížení a monotonie je 3–15, u stresové odezvy 4–20, u hrubého skóre 10–50. Pro vyhodnocení jsou stanoveny kritické hodnoty, jejichž dosažení nebo překročení svědčí pro nadměrnou zátěž v dané oblasti. Pro zjištění zatěžujících faktorů (vyhodnocení podle jednotlivých položek) se vychází z překročení kritických hodnot mediánu. Kritické hodnoty mediánu byly stanoveny Meisterem pro německou populaci a jsou používány jako kritérium zátěže také v ČR.

V položkách, kde zjištěný medián překračuje kritickou hodnotu, hodnotí skupina svou práci negativně a naopak, v položkách, v nichž medián nedosahuje kritickou hodnotu, kladně. Klasifikace psychické zátěže se provádí ve třech stupních: 1. stupeň (zátěž, při které není pravděpodobné ovlivnění zdraví, subjektivního stavu a výkonnosti), 2. stupeň (psychická zátěž, při které může docházet pravidelně k dočasnému ovlivnění subjektivního stavu, respektive výkonnosti), 3. stupeň (psychická zátěž, při níž nelze vyloučit zdravotní rizika). Určení výsledného stupně zátěže a odpovídající zátěžová tendence bylo provedeno podle metodiky vyhodnocení Meisterova dotazníku [8]. Pro hodnocení rozdílu mezi sledovanými faktory byla použita metoda analýzy rozptylu ANOVA.

Dotazník BDG Pines obsahuje 21 otázek. Skóre syndromu vyhoření bylo vypočteno podle stanovené metodiky [11] a kategorizováno do čtyř stupňů: velmi dobré až dobré (hodnota do 3), alarmující (hodnota nad 3–3,3), syndrom vyhoření (hodnota 4–5), akutní krize (hodnota vyšší než 5). Při určování závislosti mezi vnímáním psychické zátěže a mírou vyhoření u onkologických sester byla posuzována data Meisterova dotazníku jako nezávisle proměnná a data dotazníku BDG Pines jako závisle proměnná. Pro určení závislosti mezi oběma znaky byl použit Pearsonův korelační koeficient.

Výsledky

Na základě analýzy získaných dat bylo zjištěno, že nejvyšší průměrnou hodnotou 10,5 hodnotily sestry faktor stresové odezvy. Dále následoval faktor přetížení s průměrnou hodnotou 8,7 a faktor monotonie s průměrnou hodnotou 5,0. Kritická hodnota (jejíž překročení znamená vysokou zátěž) nebyla překročena u žádného z faktorů (tab. 1).

Nejvíce, a to 122 sester (72,6 %) vnímalo psychickou zátěž přiměřeně, 24 sester (14,3 %) ji považovalo za nepříznivou a nejméně 22 sester (13,1 %) vnímalo psychickou zátěž dokonce příznivě.

Kritické hodnoty mediánu byly u celého souboru sester překročeny v položce pocitu časového tlaku a úbytku dlouhodobé výkonnosti. U položky pocitu vysoké zodpovědnosti a také v položce únavy a ochablosti byly dosaženy kritické hodnoty (tab. 2). Celkově však je psychická zátěž hodnocena u celého souboru stupněm 1, což znamená psychickou zátěž, při níž není pravděpodobné ovlivnění zdraví, subjektivního stavu a výkonnosti. Součet mediánů faktorů I. a III. měl hodnotu 19, což znamená výsledek na horní hranici psychické zátěže stupně 1.

Při porovnání výsledků našeho souboru a populační normy byla zjištěna větší zátěž u onkologických sester pouze ve faktoru přetížení. Ve faktorech monotonie a stresová odezva pociťovaly onkologické sestry menší zátěž než běžná populace (tab. 3).

Dále jsme zjišťovali rozdíl v psychické zátěži sester podle věku a délky praxe. Mezi jednotlivými věkovými skupinami onkologických sester byl zjištěn statisticky významný rozdíl ve vnímání psychické zátěže pouze ve faktoru monotonie (p = 0,0014). Nejpříznivěji (x̄ = 4,4, s. d. x̄ = 1,6) byl faktor monotonie hodnocen sestrami ve věkové skupině 41–50 let (n = 49), následovala věková skupina 19–25 let (n = 24, x = 4,6, s. d. = 1,6). Nejhůře hodnotily faktor monotonie sestry v nejvyšší věkové skupině 51 let a více (n = 26, x̄ = 5,8, s. d. = 1,8).

Mezi sestrami s různou délkou praxe na onkologickém oddělení byl zjištěn statisticky významný rozdíl ve faktoru přetížení (p = 0,0377) a monotonie (p = 0,0119). Nejméně přetížené byly sestry s délkou praxe 1–5 let (n = 67, x̄ = 8,5, s. d. x = 2,7). Nejvíce přetížené se cítily sestry s praxí 5–10 let (n = 37, x̄ = 9,1, s. d. = 1,9). U sester pracujících déle než 11 let byly hodnoty nižší (n = 64, x̄ = 8,7, s. d. = 2,3). Faktor monotonie byl nejpříznivěji (x̄ = 4,6, s. d. = 2,0) hodnocen sestrami s 11–15 lety praxe. Sestry s délkou praxe 5–10 let hodnotily i faktor monotonie nejhůře (x̄ = 5,3, s. d. = 2,1).

Při hodnocení syndromu vyhoření bylo velmi dobré až dobré skóre syndromu vyhoření zjištěno u 83 sester (49,4 %), alarmující hodnota u 62 sester (36,9 %) a akutní krize u 3 sester (1,8 %). Syndrom vyhoření byl prokázán u 20 sester (11,9 %). Průměrná hodnota syndromu vyhoření u zkoumaných sester byla 3,2 (s. d. = 0,8) – alarmující hodnota. Pearsonův korelační koeficient r = 0,6613 potvrdil vysokou míru korelace mezi vnímáním psychické zátěže a skóre vyhoření (graf 1).

Nejčastější zdroj psychické zátěže uvedly onkologické sestry: administrativu (54,8 %), častou konfrontaci s utrpením, bolestí a se smrtí (47,6 %), velkou odpovědnost za následky své práce (41,1 %) a pracovní vztahy (34,4 %). V případě pracovních vztahů sestry nejčastěji uvedly jako problematické vztahy s lékaři (26,8 %), nejméně problematické pro ně byly vztahy s nemocnými (3,6 %).

Diskuse

V našem výzkumu bylo zjištěno, že onkologické sestry nepociťují při výkonu svého povolání vysoký stupeň psychické zátěže, ale velmi negativně vnímají pocit časového tlaku a úbytek výkonnosti po delší době výkonu profese. Zaznamenán byl také pocit zvýšené ochablosti, únavy a zatěžující zodpovědnosti, která je spojená se závažnými důsledky. Pouze 14 % sester považovalo psychickou zátěž za nepříznivou. K opačným výsledkům dospěla Kilíková [13] a Bressi et al. [3], kteří zjistili vysoký stupeň psychické zátěže u většiny sester. Ekedahl a Wengström [5] při výzkumu ve Švédsku zjistili, že stupeň psychické zátěže u onkologických sester se pohybuje od nízkého až k vysokému. Hodačová [9] při hodnocení psychické zátěže u zaměstnanců různých profesí zjistila, že faktor přetížení vnímaly negativně zejména sestry na standardních lůžkových odděleních. Vysokou zátěž u sester na standardních lůžkových odděleních, zejména ve faktoru přetížení, zjistila také Židková [26].

Mezi jednotlivými věkovými skupinami onkologických sester byl zjištěn statisticky významný rozdíl ve vnímání psychické zátěže pouze u faktoru monotonie. Sestry v nejstarší věkové skupině 51 let a více pociťovaly v tomto faktoru největší zátěž. Nejpříznivěji tento faktor hodnotily sestry ve věkové skupině 41–50 let. Tyto závěry nekorelují s výsledkem výzkumu, který byl realizován u souboru onkologických sester v Itálii, kdy byl prokázán nejvyšší stupeň psychické zátěže právě u sester ve věkové skupině 41–50 let [18]. Mezi sestrami s různou délkou praxe na onkologickém oddělení byl zjištěn statisticky významný rozdíl ve faktoru přetížení a monotonie. Největší zátěž v obou těchto faktorech vnímaly sestry s délkou praxe na onkologickém oddělení 5–10 let. Ani tyto závěry se neshodují s výsledkem výzkumu, který byl realizován v Itálii a prokázal nejvyšší stupeň psychické zátěže u sester s 16–20 lety praxe na onkologickém oddělení [18].

Syndrom vyhoření byl prokázán v našem výzkumu u 12 % sester. Bužgová a Ivanová [4] zjišťovaly syndrom vyhoření u 454 zaměstnanců přímé péče domovů pro seniory v Moravskoslezském kraji, který byl prokázán pouze u 6 % zaměstnanců. U těchto zaměstnanců byla zjištěna větší míra nespokojenosti s pracovními podmínkami. Vztah mezi subjektivním pocitem spokojenosti s prací a emocionálním vyčerpáním zjistila ve svém výzkumu také Pohlová et al. [17]. V našem výzkumu byla také prokázána mezi vnímáním psychické zátěže a mírou vyhoření přímá lineární závislost. Nelze však soudit, že by jedna veličina byla příčinou a druhá následkem. K podobným výsledkům dospěl Alacacioglu [1], který zjistil u většiny onkologických sester vysoké skóre emocionálního vyčerpání. Kupka [15] ve své přehledové studii uvádí, že poskytování péče chronicky a nevyléčitelně nemocným na onkologických odděleních je situací značné dlouhodobé zátěže – chronického stresu. Chronický stres je velmi úzce spojen s problematikou syndromu vyhoření.

Jednoznačně nejčastěji uváděná situace, která je pro dotázané sestry zdrojem psychické zátěže, se překvapivě týká administrativy, dále pak časté konfrontace s bolestí, utrpením a smrtí. Escot et al. [6] uvedli nejobtížnější situace pro sestry nedostatek času na pacienty, strach z rakoviny a problematické vztahy s lékaři. Jobánková a Kvapilová [12] mapovaly situace, které jsou onkologickými sestrami vnímány jako zátěžové. Mezi nejčastěji uváděné zátěžové situace patřily: kontakt s umírajícím a následně s jeho rodinou, viditelné preferování některých pacientů na úkor ostatních a nedostatečná spolupráce mezi sestrami a lékaři. Rodrigues [19] zjistil jako nejvíce stresující faktor pro onkologické sestry častou konfrontaci se smrtí, náhlé zhoršení stavu nemocného a také vztahy na pracovišti.

Závěr

Přestože psychická zátěž sester na onkologickém oddělení nebyla v našem výzkumu prokázána, nesmí se stát sestry z hlediska psychické zátěže opomíjenou skupinou. Pokud má být ošetřovatelská péče o onkologicky nemocné lidská a kultivovaná, musí být pozornost zaměřena také na psychický stav ošetřujícího personálu. Předmětem zájmu by se mohly stát jednotlivé položky zjištěné psychické zátěže, a to časový tlak při práci, který by mohl být zmenšen dostatečným počtem zdravotnických pracovníků, případně zefektivněním managementu práce. Dále pak úbytek dlouhodobé výkonnosti, kterému by bylo možné předcházet změnou typu oddělení po určitém časovém období. Nezbytnou součástí prevence je podle našich zjištění také působení na dobré vztahy mezi kolegy.

Došlo dne 5. 8. 2011.

Přijato do tisku dne 19. 8. 2011.

Kontaktní adresa:

Mgr. Radka Bužgová, Ph.D.

Ústav ošetřovatelství a porodní asistence LF OU

Syllabova 19

703 00 Ostrava

e-mail: zalesakovajana@centrum.cz