Termodynamická odpověď rukou na práci na počítači

Súhrn

Cílem studie bylo zjistit teplotní odezvu rukou na práci na počítači v reálném pracovním prostředí. Také analyzovat vztahy mezi touto odezvou a věkem, pohlavím a subjektivními zdravotními problémy subjektů. To vše odděleně pro pravou, levou i obě ruce dohromady.

Teplota byla měřena termokamerou FLIR P660. Měření proběhlo na 26 osobách (věk: 34,4 SD = 10.9 let, 21 žen, 5 mužů). Po měření teplotní odezvy v průběhu pracovní směny byly z naměřených teplot určeny ukazatele popisující dynamiku těchto změn, jako maximální teplota za celou směnu (max), minimální (min), průměrná změna teplot mezi jednotlivými měřeními (průměr dif.) a jiné.

I přes rozdílné zapojení pravé a levé ruky a přes rozdílnost pohlaví nebyly mezi jejich odezvou pozorovány statisticky významné rozdíly. Jisté statisticky významné rozdíly (p = 0,039) byly naměřeny při porovnání skupiny subjektů pracujících a nepracujících na osobním počítači. Statisticky významné rozdíly (p = 0,041) a rozdíly s tendencí ke statistické významnosti byly u některých ukazatelů nalezeny mezi subjekty se zdravotními obtížemi připisovanými zaměstnání a skupinou bez obtíží. Porovnání měřených ukazatelů u skupin rozdělených podle věku přineslo pouze nevýraznou tendenci ke statistické významnosti (p = 0,082) u jediného ukazatele. Ukazatele s tendencí ke korelaci byly nalezeny v závislosti na věku měřené osoby (p = 0,058).

Vzhledem k malému počtu měřených osob může být interpretace výsledků složitá. Doporučujeme proto další výzkum v této oblasti. Ten by mohl vést ke změnám diagnostiky onemocnění rukou při práci nebo k zavedení efektivnějších pracovně-hygienických standardů.

Klíčová slova:

termografie – práce na počítači – teplota rukou

ÚVOD

Většinu povolání ekonomické sféry si v dnešní době bez osobních počítačů nedovedeme ani představit. Obzvláště v poslední dekádě vidíme výrazný nárůst jejich užívání, vyjádřený nárůstem podílu IT specialistů oproti všem ostatním zaměstnáním. Zatímco v průběhu posledních deseti let zažila některá odvětví v důsledku různých ekonomických krizí pokles zaměstnanců, u IT specialistů vidíme nárůst zaměstnanosti o 1,1 %, což je oproti ostatním odvětvím až 12krát vyšší. V některých zemích EU tak IT specialisté tvoří až 7 % všech zaměstnanců [3]. Starší zpráva [17] pak říká, že v roce 2005 užívalo v Německu osobní počítač při práci celých 51 % zaměstnanců. A to bylo před patnácti lety…

Osobní počítače pro využití širší veřejností byly zavedeny přibližně před 35 lety, pro mnohé zaměstnance navíc už tehdy jako primární pracovní pomůcka. Je to tedy právě tato dekáda, ve které odchází do důchodu první generace zaměstnanců, kteří strávili prací na počítači celou svou pracovní kariéru. Mnozí z nich přitom někdy pociťovali muskuloskeletální obtíže jako tendinitidy, obtíže spojované se syndromem karpálního tunelu a jiné (někdy také nazývané zraněními ze špatné ergonomie). V USA přitom muskuloskeletální obtíže (včetně těch na horních končetinách) činily v roce 2018 celých 30 % zdravotních důvodů absencí na pracovišti s mediánem 12 dní pracovní neschopnosti [19].

Tyto obtíže popisují různí autoři už více než dvě desítky let jako bolestivost spojenou s tendinitidami nebo se syndromem karpálního tunelu [4], difuzní neustávající bolestivost předloktí [16], jako bolesti a napětí ve svalech, únavnost, parestezie, otoky [4] apod. V literatuře se pro tyto obtíže většinou užívá názvů jako úrazové postižení z opakování (cumulative trauma disorder of upper extremities – CTDUEs) [4], poškození z opakovaného napětí (repetitive strain injury – RSI) [4] nebo muskuloskeletální obtíže horní končetiny (upper extremity musculoskeletal disorder – UEMSD) [7].

I přesto, že k většímu rozmachu termografie došlo již v šedesátých letech minulého století, v některých odvětvích tohoto oboru stále nebyl podniknut dostatečný výzkum, který by vedl k jejímu většímu rozmachu v klinické medicíně. Konkrétně snaha propojit termografii s fyziologií ruky stále dosti zaostává, a to i přesto, že od devadesátých let bylo na toto téma publikováno mnoho vědeckých prací. Standardní podmínky pro sběr termografických dat byly definovány a postupně upravovány a doplňovány mnoha autory přibližně od devadesátých let 20. století Ringem, Ammerem, Moreirou a jejich týmy [1, 2, 11, 13]. Konkrétně na téma termografie lidského těla bychom počet publikací mohli odhadnout na stovky – velmi hodnotně shrnuto například v publikaci The Glamorgan Protocol for recording and evaluation of thermal images of the human body [1] – a termografii ruky, potažmo celé horní končetiny, dost pravděpodobně na desítky. Přímo termografii ruky při práci na osobním počítači, případně ve spojitosti s výše jmenovanými obtížemi, se věnovaly jednotky autorů, publikující na toto téma něco mezi jednotkami až nízkými desítkami vědeckých prací. Na tento nedostačující stav poukázali Ring a Ammer v roce 2006, když doslova napsali, že „termografie je často nepochopena nebo nepoužita kvůli nedostatku znalostí termální fyziologie“. Téměř identicky komentovali situaci celých osm let poté [15]. To vše téměř 20 let po nejspíše první publikaci na téma termografie rukou při práci na počítači [16]. Je smutné, že tato metoda zobrazující funkci je přehlížena, zatímco jiné, zobrazující strukturu, se staly již tradičními (RTG, UZ, NMR).

Jedním z prvních autorů věnujícím se této problematice byl kolektiv autorů doktora Sharmy [16], který v roce 1997 zjistil u subjektů s chronickými bolestmi předloktí po pěti minutách psaní na počítači ochlazení proximálních článků prstů II–IV o průměrně 2,1 °C oproti subjektům bez obtíží.

Dalšími zajímavými pracemi na toto téma pak byl sled poznání doktorky Goldové a jejího týmu. Ten pozměnil zájmovou oblast pro měření teploty, a to na dorzum ruky. Také prodloužili interval měření na 9 minut práce a 10 minut následného odpočinku [8]. Subjekty potom rozdělili do tří skupin na skupinu s obtížemi horních končetin se studenýma rukama, se stejnými obtížemi bez studených rukou a kontrolní skupinu bez obtíží. Oproti týmu doktora Sharmy ale zjistili u všech skupin po 9 minutách psaní teplotní nárůst. Subjekty s obtížemi o 0,6–0,7 °C, kontrolní skupina o 0,1 °C. Při opakování stejného pokusu v různých teplotách prostředí (18, 22 a 26 °C) zjistili rozdílnou teplotu končetin u subjektů s obtížemi, oproti kontrolní skupině. To vše ale pouze před užitím klávesnice a pouze v teplotách 18 a 22 °C. V tom případě měly subjekty s obtížemi ruce chladnější než kontrolní skupina. Po psaní se teploty nelišily [7].

Na princip termoregulace hřbetu ruky poukázala Goldová et al. v roce 2010, když ve své práci prokázala střední až signifikantní závislost teploty hřbetu ruky na prokrvení interoseálních svalů [8]. Již v roce 2004 [6] však naznačovala, že při užití její metodologie je „zapojeno velmi málo svalů a intenzita zátěže je natolik malá, že je pravděpodobně produkce tepla těmito svaly minimální“ a „zvýšení teploty hřbetu ruky může být následkem zvýšeného průtoku krve“.

Zdálo by se tedy, že novějšími studiemi bylo prokázáno, že při užívání klávesnice osobního počítače dochází k nárůstu teploty rukou, a to o to víc, o co víc udávají měřené subjekty obtíže asociované právě s tímto zaměstnáním. To vše ale jen do roku 2015, kdy Reste et al. publikovali článek, ve kterém porovnávali teplotu rukou při užívání tří typů počítačové myši [12]. Vertikální (tedy tzv. ergonomické), horizontální a horizontální v kombinaci s měkkou podložkou. To vše v poněkud delším časovém intervalu tří hodin. Nárůst teploty byl zaznamenán pouze v první čtvrthodině, a to pouze při užití ergonomické myši. I u té ale poté, stejně jako u zbylých dvou myší následoval pokles teplot a to stálý, téměř lineární.

Srovnáním těchto tří výzkumných výsledků tedy nelze zevšeobecnit, co se děje s teplotou rukou při práci na počítači. A nezodpovězena zůstává i zásadní otázka: co se děje s rukama (kancelářských) zaměstnanců mimo pečlivě kontrolovanou laboratoř?

Termální odezva rukou na pracovní zátěž přitom může být determinována různými faktory. Na možné pohlavní rozdíly při užívání osobního počítače upozornil například Fogleman v roce 1996, kdy poukázal na větší počet poškození z nadměrného užívání horních končetin ve spojení s počítačem u žen (v porovnání s úrazy z povolání na celém těle u obou pohlaví). Zmínil zároveň ale i nedostatek dat ke spolehlivému vyhodnocení této otázky [4]. V roce 2000 přišli Wahlström et al. k poznání o sexuální podmíněnosti této diference. Podle nich ženy při práci na počítači používají více síly a extrémnější polohy horní končetiny hlavně stran dorzální flexe a ulnární deviace [20].

Cílem naší studie je zjistit teplotní odezvu rukou na práci v reálném pracovním prostředí. Analyzovat vztahy mezi touto odezvou na jedné straně, a věkem, pohlavím a subjektivními problémy na straně druhé.

Na podkladech výzkumné práce týmů dr. Sharmy, dr. Goldové a dalších, výše jmenovaných, předpokládáme, že se budou lišit teploty rukou měřených subjektů v závislosti na druhu zátěže, na udávaných obtížích, pohlaví a věku.

Dalším naším očekáváním jsou rozdílné výsledky pro pravou a levou ruku, vzhledem k jejich rozdílné participaci na ovládání počítače potažmo jiných druhů zátěže. Na klávesnici předpokládáme užití obouručné – srovnatelné. Myš je oproti tomu ovládaná pouze jednou rukou, v grafickém prostředí až ke dvěma třetinám práce [10]. O tyto až dvě třetiny práce bude levá ruka zapojena méně, což by mohlo ovlivnit její termální odezvu na toto absentující zapojení.

METODA

Sledovaný soubor

V souboru bylo celkem 26 osob. Průměrný věk byl 34,4 roku, SD = 10,9 let. Žen bylo 21, mužů 5. Pro nalezení co nejtypičtějšího zaměstnance pracujícího na osobním počítači byli všichni úředníky úřadu práce jednoho pracoviště. Tím bylo zajištěno, že všichni budou vykonávat přibližně stejnou práci za srovnatelných podmínek. Všechny osoby nepracující v rámci svého zaměstnání na počítači byly fyzioterapeutkami kinezioterapeutického pracoviště jedné nemocnice.

Všechny osoby souhlasily se svým zapojením do výzkumu, což stvrdily podpisem informovaného souhlasu. Samotný výzkum byl schválen Etickou komisí pro výzkum Masarykovy univerzity. Při výzkumu byly dodržovány etické standardy Helsinské deklarace [18].

Sběr dat

Při sběru dat bylo postupováno podle doporučení Thermographic Imaging in Sports and Exercise Medicine (TISEM) [11]. Jelikož však cílem výzkumu bylo posunout bádání na poli termodynamiky do reálného pracovního prostředí, některá doporučení nemohla být dodržena. Zejména šlo o zákaz konzumace jídla a nápojů (včetně kávy), stejně jako kouření nebo návštěv toalety.

Ke zjištění teploty byla použita termokamera FLIR P660 (NETD < 45 mK s velikostí senzoru 640 x 480 pix.) a přednastavenou emisivitou 0,98. Před každým měřením byla kamera zapnuta a bylo vyčkáno do její kalibrace, což přístroj ohlásil na display. Během měření byla kamera držena přibližně 80 cm nad a kolmo ke snímanému povrchu – k rukám, které byly snímanou osobou drženy rovnoměrně s pracovním stolem, lehce nad jeho povrchem. Takto snímané ruce zabíraly přibližně 80 % termogramu. Snímaná osoba seděla za pracovním stolem s lokty pokrčenými přibližně do úhlu 90 stupňů. Ke všem měřením došlo v letních měsících a průměrná teplota v místnostech byla 25,7 °C se směrodatnou odchylkou 1,7 °C. Průměrná vlhkost byla 46,1 % se směrodatnou odchylkou 4,7 %. V průběhu všech dní nepršelo a průměrné venkovní teploty byly nadprůměrné.

Po pořízení termogramů, tyto byly zpracovány v programu ThermaCAM^TM Researcher Pro 2.10, FLIR. Všechna získaná data byla tříděna a následně zpracována v Excel® (Microsoft® Office Professional Plus 2016, version nr. 1809). Statistické zpracování bylo provedeno v programu STATISTICA (Dell, version 12).

Protokol

Všechny subjekty byly měřeny celou pracovní dobu, tedy přibližně 8–9 hodin. V průběhu této doby vykonávaly všechny osoby svou typickou práci. Úřednice úřadu práce tedy kancelářskou práci na počítači, fyzioterapeutky kinezioterapeutické intervence téměř výhradně bez administrace za pomocí počítače. Po příchodu do zaměstnání (ve většině případů v 7–8 hodin ráno) strávili všichni přibližně 15 minut tepelnou aklimatizací. Tato čtvrthodina byla využita na seznámení s projektem, vyplnění pracovního listu s jejich iniciály, popisem obtíží apod. Následně byl pořízen první termogram. Jelikož všechny měřené osoby trávily pracovní směnu stále na stejném místě, další teplotní aklimatizace nebyla zapotřebí. Následná měření byla prováděna každou další půlhodinu, vždy v celou hodinu a v půl, plus mínus 5 minut. To vše až do obědové pauzy. Po pauze pokračovalo měření podle stejného harmonogramu. Takto bylo provedeno celkem 282 měření (obě ruce najednou). V průměru tedy 10,8 měření na jednu osobu, což je průměrně 5,4 hodin pracovní doby, v závislosti na různém čase příchodu do práce a odchodu z ní – včetně brzkého odchodu ihned po obědě či pozdního příchodu například kvůli návštěvě lékaře. U 28 měření nemohl být termogram použit ať již například pro nemožnost jeho pořízení pro technickou závadu, či pro evidentní nepoužitelnost pořízeného termogramu z důvodu brzkého návratu z toalety (kde evaporací nedávno umytých rukou tyto byly výrazně studenější, než byl předpoklad).

Analýza dat

Termogramy byly zpracovány v programu Therma- CAM™ Researcher Pro 2.10, FLIR. Pro tuto práci byly vybrány oblasti zájmu podle Horáček a Novotný ([9], tedy průměrné teploty na linii vedené dorzálně středem II. prstu na obou rukách.

Prvotní zpracování dat proběhlo v programu Excel® (Microsoft® Office Professional Plus 2016, version č. 1809), stejně jako další jednodušší matematické operace a zpracování v tabulkách.

Z termogramů bylo extrahováno následujících 7 ukazatelů:

– min: minimální teplota pravé ruky

– max: maximální teplota pravé ruky

– min-max: rozdíl mezi maximální a minimální teplotou pravé ruky

– průměr: průměrná teplota pravé ruky

– SD: směrodatná odchylka teplot pravé ruky (parametr variability)

– průměr dif: průměrná změna teplot mezi jednotlivými měřeními na pravé ruce

– max dif: maximální změna teplot mezi jednotlivými měřeními na pravé ruce.

To vše pro pravou (P) a levou (L) zvlášť i obě ruce (O) dohromady, což zachycuje graf na obr. 1.

Zatímco ukazatele min, max, min-max, průměr a SD se vztahují na celou dobu měření (celou pracovní směnu), ukazatele průměr dif a max dif se vztahují na jednotlivá měření mezi sebou. Jestli tedy ukazatel SD vyjadřuje variabilitu v průběhu celého měření, ukazatele průměr dif a max dif jsou odvozeny od jednotlivých měření (dif 1, dif 2, dif 3, dif 4 etc.) a popisují rychlost této změny.

Všech 21 ukazatelů (7 pro pravou, levou i obě ruky dohromady) bylo porovnáno vůči následujícím charakteristikám skupin (tab. 1), ve kterých byla hledána závislost s těmito naměřenými ukazateli:

• Druh zaměstnání byl určen podle převažující náplně práce, podle které byly subjekty i předem vybrány. Předpokládalo se, že u povolání převážně užívajícího ke své práci osobní počítač budou teplotní změny na rukách naznačovat jeden z dříve zmiňovaných fenoménů, tedy bude docházet k poklesu nebo nárůstu teploty v čase rozdílně od skupiny počítač neužívající.

• Podle pociťovaných obtíží. U subjektů bylo zjišťováno, zda pociťují obtíže (dlouhodobé/bezprostřední). Tato charakteristika mohla nabývat dvou hodnot (ano/ne) Při statistickém zpracování byly porovnány všechny tři skupiny proti sobě navzájem. Následně byly vzhledem k malému počtu subjektů ve skupině Ano/ano (n = 3) i Ano/ne (n = 9) tyto sloučeny, čímž vznikly k porovnání pouze dvě skupiny, a to ANO (n = 12) a NE (n = 14).

• Podle věku. Při statistickém zpracování byly z důvodu nízkého počtu subjektů ve skupině čtyřicátníků a padesátníků tyto dvě skupiny sloučeny. Vznikly tak tři skupiny vek1 (n = 12, dvacátníci), vek2 (n = 8, třicátníci) a vek3 (n = 6, čtyřicátníci a padesátníci). Byly předpokládány odlišné projevy dynamiky teplot u různých věkových kategorií.

Statistická analýza

Pro statistické zpracování dat byl kromě jednoduchých matematických operací v programu EXCEL využit program STATISTICA (Dell, version 12) a MATLAB (MathWorks, version R2020a).

Pro porovnání jednotlivých skupin proměnných byl použit Mannův-Whitneyův neparametrový test. Pro korelační analýzu test Pearsonův a Spearmanův.

VÝSLEDKY

V tabulce 2 můžeme vidět jednotlivé p hodnoty rozdílů změn teplot rukou mezi skupinami probandů. Světle zelenou barvou je vyznačena tendence ke statistické významnosti, tmavě zelenou pak statisticky významné rozdíly s hodnotou p < 0,05. Jak můžeme vidět, předpokládané výrazné rozdíly mezi pravou a levou rukou se vyjma hodnoty max u levé ruky, ve skupině podle druhu zaměstnání, nepotvrdily. Taktéž rozdíly mezi skupinami rozdělenými podle věku a podle pohlaví, kde dokonce nebyla sledována žádná diference (značeno „ns“ – nesignifikantní). Statisticky významný rozdíl u levé ruky při dělení podle zaměstnání ovlivňuje rozdíl u obou dohromady na úrovni tendence ke statistické významnosti, i když u pravé ruky nic takového zjištěno nebylo. Jisté statisticky významné rozdíly můžeme sledovat při dělení dle udávaných obtíží či hraničně při korelační analýze podle věku.

Vliv druhu zátěže na teplotní změny rukou

U skupiny kancelářských zaměstnanců byla v průběhu pracovní doby naměřena:

• průměrná teplota max L 35,5 °C oproti zaměstnancům nepoužívajícím v práci osobní počítač, u kterých stejná proměnná dosáhla hodnoty 36,3 °C. Rozdílem těchto teplot 0,78 °C dosáhly tyto statistické významnosti na úrovni p = 0,039. Tento statisticky významný rozdíl ovlivnil také rozdíl obou rukou.

• hodnoty max O byly u nekancelářských zaměstnanců průměrně max O = 36,2 °C, u kancelářských max O = 35,5 °C. S rozdílem 0,74 °C dosáhly tendence ke statistické významnosti na úrovni p = 0,062.

Žádný jiný rozdíl v termoregulaci rukou v průběhu pracovní směny u kancelářských a nekancelářských osob nebyl zaznamenán.

Vliv pohlaví na teplotní změny rukou

Nebyla zjištěn žádný statisticky významný rozdíl v teplotní odezvě rukou v závislosti na pohlaví zkoumaných subjektů.

Vliv pociťovaných obtíží na teplotní změny rukou

Stejně jako při porovnání v závislosti na druhu zaměstnání, i zde můžeme vidět (tab. 3) hraničně statisticky významné rozdíly v závislosti na udávaných obtížích více u levé ruky než u pravé. Měřením bylo zjištěno, že při porovnání skupin ANO a NE, byly hodnoty:

• Průměr dif P u subjektů udávajících obtíže 1,124 °C, zatímco u subjektů bez obtíží 1,339 °C, s rozdílem 0,215 °C.

• Průměr dif L u udávajících obtíže byl naměřen 1,1 °C, zatímco u neudávajících obtíže 1,391 °C, s rozdílem 0,291 °C.

• Hodnoty max dif L u subjektů udávajících obtíže byly 2,908 °C a u subjektů neudávajících obtíže 3,743 °C, s rozdílem 0,835 °C.

• Statistickou významnost vykázaly hodnoty průměr dif O, které byly u osob udávajících obtíže naměřeny 1,112 °C a u osob bez obtíží 1,365 °C, s rozdílem 0,253 °C a p hodnotou na úrovni p = 0,41.

Vliv věku na teplotní změny rukou

Vliv věku na teplotu rukou při práci na počítači se porovnáváním podle věkových skupin nepodařilo prokázat. Hodnota statistické významnosti P byla hraničně významná pouze u ukazatele max P při porovnávání dvacátníků s třicátníky.

Ukazatel max P byl u věkové skupiny1 naměřen 35,617 °C a u věkové skupiny2 36,113 °C, s rozdílem 0,496°C. Statistická významnost byla na hraniční hladině p = 0,082. Všechny ostatní ukazatele i při porovnání s jinými skupinami nedosáhly statisticky významné rozdílnosti.

Korelační analýza závislosti sledovaných ukazatelů na věku

Korelační analýzou všech sledovaných ukazatelů Spearmanovým koeficientem nebyla zjištěna statisticky významná závislost. Užitím Pearsonova parametrického koeficientu byla zjištěna statisticky hraničně významná závislost nepřímé úměry věku na směrodatnou odchylku teplot rukou – hodnoty SD P, SD L a SD O (tab. 4, obr. 2).

DISKUSE

Tato studie byla zaměřena na sledování změn teplot rukou při práci na počítači kancelářských a nekancelářských zaměstnanců. U všech sledovaných osob byly měřeny teploty rukou každou půlhodinu přes celou pracovní dobu, nejlépe osmihodinovou, navíc v reálném pracovním prostředí. Pracovní podmínky tohoto prostředí mohou být brány jako konzistentní – srovnatelné s doposud užívanými laboratořemi. Ne však pracovní náplň, přerušovaná navíc socio-biologickými potřebami probandů. Předchozí studie měřily tuto náplň v relativně krátkém čase – řádově minuty (např. [6, 16]), výrazně odlišně pak Resteová, tři hodiny [12]. Z těchto studií vyplynula teplotní odezva rukou na pracovní zatížení na počítači ve smyslu poklesu teploty [12, 16]. U Sharmy korelující s obtížemi na horních končetinách, u Resteové s ergonomičností počítačové myši. Goldová a její tým oproti těmto zjištěním naměřili při psaní na počítači nárůst teploty, korelující se zdravotními obtížemi horních končetin [6].

I přes zjištění Foglemanna a Brogmuse, kteří v roce 1995 poukázali na větší incidenci poškození horních končetin u zaměstnanců ženského pohlaví pracujících na počítači [4], nebyla v této studii prokázána závislost změn teploty rukou na pohlaví měřených osob. To i přes zjištění Wahlströma, který zjistil jinou mechaniku užívání osobního počítače ženami než muži [20]. Tyto výsledky mohou být dány jak ne zcela vhodným poměrem měřených mužů (n = 5) oproti ženám (n = 21) či všeobecně statisticky nízkým počtem probandů, tak podmínkami studie, které byly sice reálné, nicméně pro signifikantní výsledky možná ne příliš vhodné. I přesto jsou naše zjištění pro nás překvapující.

Studií byly zjištěny rozdíly maximální teploty levé ruky v závislosti na druhu zátěže (práce na počítači vs. práce bez užití počítače). U kancelářských zaměstnanců byla tato teplota naměřena o 0,78 °C nižší než u zaměstnanců nepoužívajících osobní počítač. U obou rukou byla tato teplota průměrně nižší o 0,74 °C. Toto zjištění potvrzuje náš předpoklad, že teplota rukou je závislá na druhu vykonávané práce. Přesto však jsme potvrzení tohoto předpokladu očekávali signifikantnější či u více ukazatelů než jen u maximální teploty levé ruky.

Závislost změny teploty na udávaných obtížích byla prokázána u hodnoty průměr dif O, která byla u osob udávajících obtíže naměřena 1,112 °C a u osob bez obtíží 1,365 °C, s rozdílem 0,253 °C se statistickou významností na úrovni p = 0,41. To poukazuje na větší průměrnou změnu teploty mezi jednotlivými měřeními (tedy větší fluktuaci – výraznější křivku) u osob bez obtíží než u osob obtíže udávající.

Vliv věku na teplotu rukou při práci na počítači se porovnáváním podle věkových skupin nepodařilo prokázat. Pouze tendence ke statistické významnosti byla zjištěna u proměnné max P, a to pouze při porovnávání dvacátníků s třicátníky. Jakkoli lze předpokládat jinou vazomotorickou reakci osob jiného věku, tento předpoklad se nám nepodařilo prokázat. Nepotvrzení tohoto předpokladu můžeme přisuzovat jak multifaktoriálnosti studie, tak statisticky slabšímu souboru subjektů. Neméně významným faktorem může být i ten, že vyšší věk automaticky neznamená, že zaměstnanec strávil celý svůj pracovní život na této pozici/touto aktivitou. Nezanedbatelným faktorem může také být na jedné straně změna reaktibility lidského těla s přibývajícím věkem, na druhé straně ale i možná změna pracovních návyků – všeobecná změna motorického chování, která tyto fyziologické změny nějak kompenzuje.

Korelace věku s teplotou rukou byla zjištěna statisticky nevýznamně, s tendencí ke korelaci. Byla zjištěna nepřímá úměra věku na směrodatnou odchylku teplot rukou. Čím vyšší věk měřená osoba měla, tím menší byl průměrný výkyv její teploty v průběhu celého měření. S tendencí ke korelaci tedy můžeme říci, že s přibývajícím věkem klesá teplotní fluktuace – stoupá teplotní stálost rukou. To může být dáno jistou rigidností reakčních mechanismů na změnu okolního prostředí.

Provedení takovéto studie v reálném pracovním prostředí považujeme za její hlavní přínos. Zároveň ale i za její nejproblematičtější faktor. Námi naměřená zjištění se sice zakládají na pravdě, jejich opakovaná proveditelnost však může být značně problematická. Jak jsme ale poukázali na případu změn teploty rukou v první půlhodině práce na počítači, opakovaná proveditelnost se stejnými výsledky může být (a byla) problematická i v laboratorních podmínkách.

Z naměřených hodnot vyplývá závislost maximální teploty levé ruky na zaměstnání měřené osoby, kdy u kancelářských zaměstnanců byla v průběhu dne naměřena o 0,8 °C nižší teplota než u zaměstnanců s počítačem nepracujících. Dále pak u skupiny udávající obtíže na rukou byla naměřena statisticky významná závislost hodnoty průměr dif O. Poukazující na velikost změn teploty mezi jednotlivými měřeními. Tato změna byla u lidí udávajících obtíže průměrně o 0,3 °C nižší, než u skupiny bez obtíží. Korelační analýzou pak byla zjištěna závislost věku na směrodatné odchylce v průběhu celého měření. Tedy se vzrůstajícím věkem klesající variabilita teploty rukou.

ZÁVĚRY

Předkládaná studie popisuje časový vývoj teploty rukou v průběhu co nejdelší doby – nejlépe celého pracovního dne. Podobné studie zatím nebyly provedeny ani v tak dlouhé časovém rozsahu, a už vůbec ne v reálném pracovním prostředí. Dále pak hodnotí závislost těchto teplotních změn na sledovaných charakteristikách měřených subjektů. Pohlaví, věk, druh zaměstnání a udávané obtíže pociťované na rukách.

Jakkoli nepříliš výrazně, naše zjištění přinášejí první poznatky v termální odezvě na reálné zatížení. Byla prokázána závislost změn v termoregulaci oblasti rukou na měřených ukazatelích. Jedním z nich byla výrazně nižší maximální teplota levé ruky u zaměstnanců pracujících s počítačem, oproti zaměstnancům počítač neužívajícím. Dalším pak dynamičtější teplotní křivka (charakteristika dif O) u zaměstnanců udávajících obtíže oproti zaměstnancům bez obtíží.

I když se může zdát, že podmínky měření byly značně nesourodé a výsledky velmi multifaktoriální, bylo dosaženo relativní konzistence podmínek. Jakkoli provedený výzkum vyhověl svému zadání, tedy přesunout měření, tedy výzkum do reálného života, provedené měření pouze zobrazilo „co“. Otázkou a výzvou pro další bádání tak i nadále zůstává „proč“ následované tím nejdůležitějším „co s tím a jak?“. Studie přinesla první výsledky, které s ohledem na počet měřených osob, nelze zobecnit. K tomu je zapotřebí provést další studie.

Do redakce došlo dne 1. 3. 2021.

Do tisku přijato dne 8. 4. 2021.

Adresa pro korespondenci:

Mgr. Jan Horáček

Polanka 629

664 01 Bílovice nad Svitavou

e-mail: horacek.ja@seznam.cz