Biologická rizika při výkonu služby vojáka z povolání

Súhrn

Výkon služby vojáka z povolání představuje práci rizikovou, kdy dochází k působení kombinace více rizikových faktorů pracovního prostředí. Vedle fyzikálních faktorů se jedná také o biologická rizika, zejména zvýšené riziko expozice infekčním agens, které může vést k potenciaci rizika vzniku a šíření infekčních nemocí v rámci vojenského kolektivu. Specifikem vojenské služby je práce ve velkých a těsných kolektivech, mnohdy probíhající v dislokacích s rozdílnou epidemiologickou situací či za mimořádných situací, které mohou komplikovat přijetí potřebných protiepidemických opatření. Problematiku biologických rizik u vojáků z povolání dosvědčuje i množství hlášených nemoci z povolání přenosných a parazitárních, které dlouhodobě představují kolem 80 % všech nemocí z povolání v rezortu Ministerstva obrany České republiky [1].

ÚVOD

Rezort Ministerstva obrany (MO) disponuje vlastní zdravotnickou a hygienickou službou k zabezpečení poskytování zdravotní péče, pracovnělékařských služeb a k dozoru v oblasti ochrany veřejného zdraví příslušníků Armády České republiky (AČR) a zaměstnanců rezortu MO. Podle zákona o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb., v platném znění, je orgánem ochrany veřejného zdraví Ministerstvo obrany, kdy jménem Ministerstva obrany je pověřený jednat hlavní hygienik MO (HH MO), jež je úřední osobou a v rezortu MO vykonává státní zdravotní dozor v ochraně veřejného zdraví. Specializované činnosti pro účely státního zdravotního dozoru vykonává Vojenský zdravotní ústav (VZÚ) Agentury vojenského zdravotnictví [2].

V roce 2020 byla provedena velká revize zařazení výkonu služby vojáka z povolání do kategorií, kdy bylo nezbytné vyhodnotit a zohlednit všechny faktory pracovních podmínek. Nejvýznamnějším faktorem při výkonu služby vojáka z povolání je celková fyzická zátěž, pracovní poloha, zátěž teplem a práce s biologickými činiteli [3]. Ke konci roku 2019 bylo v rezortu MO evidováno celkem 428 různých typů rizikových prací. V pracovním riziku tak bylo zařazeno pouze 2806 vojáků z povolání a 1904 ostatních zaměstnanců MO, což představuje pouze 18 % všech zaměstnanců rezortu MO. Nejvíce osob v pracovním riziku bylo exponováno hluku (3251 osob), biologickým činitelům (636 osob), vibracím (545 osob), fyzické zátěži (531 osob) a chemickým látkám a směsím (403 osob) [1].

V průběhu následujících let došlo k dalším zpřesněním, a to zejména v důsledku vývoje geopolitické situace, zahájení vojenské operace na území Ukrajiny nebo ad hoc reakce na řešení mimořádné situace v době pandemie koronaviru SARS-CoV-2 [4].

 

TYPY VOJENSKÝCH ČINNOSTÍ

Základním úkolem ozbrojených sil České republiky stanoveným v zákoně č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, je připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení. Ozbrojené síly plní též úkoly, které vyplývají z mezinárodních smluvních závazků České republiky o společné obraně proti napadení. Na základě mezinárodních smluv spolupracují s cizími ozbrojenými silami a podílejí se na činnostech ve prospěch míru a bezpečnosti. Patří sem účast na operacích na podporu a udržení míru (nasazení v rámci zahraničních misí) nebo záchranných a humanitárních akcích. Do těchto operací mohou být vysílány celé jednotky nebo jen jednotlivci [5].

Každý voják z povolání má v rámci své funkční náplně uvedeno, že může být kdykoliv vyslán k plněním úkolů kdekoliv v zahraničí, a to po dobu až 6 měsíců bez svého souhlasu. Pouze při plnění úkolu po dobu delší než 6 měsíců je nutný jeho souhlas. Již z tohoto základního předurčení je zřejmé, že místo výkonu služby vojáka z povolání přestavuje nejrozmanitější pracovní prostředí zahrnující všechna známá pracovní rizika.

Mezi další významné úkoly armády v souladu se zákonem o ozbrojených silách je zahrnuto střežení objektů důležitých pro obranu státu, zajištění záchranných prací při pohromách nebo při jiných závažných situacích ohrožujících životy, zdraví, značné majetkové hodnoty nebo životní prostředí, nebo likvidace následků pohromy či plnění humanitárních úkolů civilní obrany [5]. Neboli se jedná o úkoly, které se plní při mimořádné události, jako v minulosti bylo nasazení armády pro likvidaci následků po povodních v letech 1996 a 2002 nebo likvidace následků tornáda a vichřice na Moravě v roce 2021.

Armádu ČR lze povolat i k plnění úkolů Policie České republiky, pokud síly a prostředky Policie České republiky nebudou dostatečné k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti, a to na dobu nezbytně nutnou.

 

 

Tabulka 1. Přehled dislokací nasazení vojáků AČR od roku 1990 do současnosti

Asijský kontinent	Evropský kontinent
Kuvajt	země bývalé Jugoslávie
Turecko	Chorvatsko
Afghánistán	Bosna a Hercegovina
Irák	Albánie
Pákistán	Kosovo
Egyptská arabská republika – Sinaj	Makedonie
Sýrie	Litva
Gruzie	Lotyšsko
Golanské výšiny	Estonsko
	Slovensko
Africký kontinent	Ukrajina
Mali	Velká Británie
Čad	Francie
Demokratická republika Kongo	Island
Etiopie/Eritrea	Německo
Libérie	Itálie, včetně nasazení na letadlové lodi
Středoafrická republika	Belgie
	Nizozemsko
Severní Amerika	Španělsko
USA	Polsko
	Maďarsko
	Norsko
	Rumunsko
	Řecko

 

 

Tyto další úkoly Armády ČR, potažmo ozbrojených sil ČR, lze vykonávat pouze na základě mandátu vlády ČR, která tak rozhodne ve svém nařízení. Vláda nařízením určí objekty důležité pro obranu státu a úseky státních hranic střežené vojáky armády, stanoví použití vojáků armády a způsob jejich povolání k plnění úkolů Policie České republiky podle zvláštního právního předpisu nebo k záchranným pracím a stanoví počty vojáků armády potřebných k plnění uvedených činností [5]. Bez tohoto mandátu nemohou být ozbrojené síly ČR nasazeny na území České republiky.

Svým rozsahem, počtem zapojených osob a délkou trvání bylo největší tuzemskou operací nasazení příslušníků ozbrojených sil České republiky do boje s pandemií onemocnění covid-19 [4, 6, 7].

Příslušníci Armády ČR byli nasazeni od března 2020 do května 2022 na 24 rozdílných úkolů – od ochrany státní hranice, ochrany okresů nebo zabezpečení voleb přes výpomoc v odběrových místech nebo očkovacích centrech až po nasazení vojáků nezdravotníků do zařízeních sociálních služeb a zdravotnických zařízeních. Ve zdravotnických zařízeních a zařízeních sociálních služeb bylo za dobu 18 měsíců celkem nasazeno kolem 5 a půl tisíce vojáků. Celkem se za celou dobu řešení pandemie covid-19 v ČR zapojilo až 20 tisíc vojáků [6, 7].

 

LOKALITY NASAZENÍ

Příslušníci AČR se podílejí na plnění stanovených úkolů v rámci jednotlivých misí a operací NATO, EU, velitelství a mezinárodních štábů NATO a Evropské unie a v rámci mírových misí OSN. Od roku 1990 celkem působili ve 40 zemí na 4 kontinentech a bylo nasazeno tisíce vojáků. Jednalo se o mise bojové, nebojové/ tréninkové, humanitární nebo pozorovatelské mise a působení na zahraničních pracovištích v Evropě nebo USA. Detailní přehled míst nasazení je uveden v tabulce 1 [8].

Mimo vlastní nasazení v zahraničí jsou další vojáci připravováni do hotovostních sil NATO nebo EU s předurčením místa nasazení v rámci evropského kontinentu, Asie nebo i Afriky s dobou reakce/nasazení do operačního prostoru v řádu od několik týdnů až po několik málo dní.

 

BIOLOGICKÁ RIZIKA

Z výše uvedeného přehledu zemí, kam jsou vojáci nasazováni, je zřejmé, že nejvýznamnější rizikové faktory jsou biologické faktory a faktory mikroklimatické. Ve většině případů, myšleno co do počtu nasazených vojáků a délky působení, se jedná o nasazení zejména v klimaticky a epidemiologicky náročných oblastech zahraničí. Kromě enviromentálních a endemických rizik důležitou roli hraje i úroveň logistického a hygienického zabezpečení, tedy úroveň ubytování, stravování, zásobení pitnou vodou a odstraňování odpadů. V rozvojových zemích, o všudypřítomných rizicích víme, a proto se přijímají velmi přísná opatření, zejména pokud se očekává, že nasazení vojsk bude v dané oblasti dlouhodobé. Díky takto nastaveným opatřením rizika dokážeme minimalizovat. Naopak v rozvinutých zemích, zejména na území Evropy, můžeme mít tendence situaci podceňovat, nemusíme být tolik obezřetní a paradoxně výsledná situace tak může být horší v porovnání s méně rozvinutými státy. Svou roli hraje i lidský faktor a dostupnost zdrojů. Do rozvojových zemí, kde neexistuje prakticky funkční infrastruktura nebo místní legislativa, je snazší přesměrovat zdroje na vybudování vojenského zázemí. Toto je samozřejmě mnohem těžší např. na území evropských států, kde je místní legislativa pro nás závazná.

Každé nasazení vojáků je proto specifické a vyžaduje důslednou fázi přípravy, rekognoskaci dané oblasti, přijetí adekvátních preventivních opatření, ale i průběžnou kontrolu tak, aby byla maximálně zabezpečena ochrana zdraví nasazených vojáků a tím pádem i jejich bojeschopnost po celou dobu nasazení.

Riziko expozice infekčním agens v průběhu nasazení vojsk v zahraničních operacích dále představuje kontakt s místním obyvatelstvem. Tento kontakt může být dvojí, a to buď pracovní kontakt, tedy spolupráce s místním civilním nebo vojenským personálem za účelem např. jejich mentoringu, nebo zdravotní péče pro místní obyvatelstvo v rámci humanitárních úkolů. Druhý, neméně významný kontakt je při zabezpečování základních osobních potřeb. Vaření, výdej stravy nebo úklid ubytovacích prostor zajišťují často osoby z řad místního obyvatelstva, které může mít mnohdy zcela odlišné osobní hygienické návyky oproti evropskému standardu a v důsledku prakticky neexistence zdravotní péče v těchto lokalitách je místní obyvatelstvo pravděpodobným zdrojem nejrůznějších infekčních onemocnění, se kterými se v našich podmínkách díky očkovacím programům setkáváme minimálně, a proto dospělá osoba, která neabsolvovala přeočkování v dospělosti je k těmto nákazám více vnímavá.

Míra expozice biologickým činitelům je při nasazení v zahraničních oblastech velmi vysoká, což se odráží i v nemocnosti nasazených vojáků, a tedy i ve spektru hlášených nemocích z povolání. Nemoci přenosné a parazitární u vojáků z povolání představují drtivou většinu všech případů profesionálních onemocnění. Za poslední hodnocené období mezi lety 2010–2019 tvořily nemoci z povolání z kapitoly V Seznamu nemocí z povolání 144 případů, tj. 78,7 % [1]. Konkrétně v položce V/3 (nemoci přenosné a parazitární vzniklé v zahraničí) je to 77 případů, což představuje 41 % všech nemocí z povolání hlášených v daném období. V porovnání s předchozím obdobím se jedná o vzrůstající tendenci, kdy hlavním důvodem je navyšující se počet nasazených vojáků v zahraničních operacích [9, 10].

Riziko expozice biologickým činitelům se však nevztahuje pouze na nasazení vojáků v zahraničních oblastech. Toto riziko se týká i činností prováděných na území ČR, zejména jedná-li se o aktivity prováděné v přírodě v rámci polního výcviku. Hlavní riziko zde představují nákazy přenášené vektorem. Ve sledovaném období v letech 2010–2019 nemoci z povolání v položce V/2 (nemoci přenosné ze zvířat na člověka buď přímo, nebo prostřednictvím přenašečů) představují 35 případů (18,6 %), kdy nejčastěji byla hlášena lymská borelióza (v 25 případech) a dále pak klíšťová encefalitida (ve 4 případech). V poslední položce V/1 (nemoci přenosné a parazitární s interhumánním přenosem) je v rámci rezortu hlášeno 36 případů, z nichž bylo 25 případů svrabu. V tomto případě se jednalo zejména o rezortní zdravotnický personál [1].

Všechna výše uvedená data jsou z tzv. předcovidového období. Nejčerstvější analýzy ve spektru nemocí z povolání za období od roku 2020 nejsou aktuálně k dispozici, protože se jedná o probíhající proces a všechny žádosti o šetření možné profesionality nejsou doposud vyřízeny. Ale už nyní je zřejmé, že se bude jednat o dramatický nárůst v položce V/1 způsobené onemocněním covid-19 u rezortních zdravotnických pracovníků, obdobně jako v civilním sektoru, ale zároveň i u vojáků nezdravotníků, kteří byli v období listopad 2020 až květen 2022 nasazeni na výpomoc do zdravotnických zařízení a zařízení sociálních služeb.

V roce 2020 WHO vyhlásila 30. ledna kvůli onemocnění covid-19 globální stav nouze a dne 11. 3. 2020 bylo šíření onemocnění vyhlášeno za pandemii. Armáda České republiky se zapojila do zvládání této zdravotní hrozby prakticky okamžitě. První vojáci byli nasazeni na výpomocné práce již od 10. 3. 2020.

Ve zdravotnických zařízeních a zařízeních sociálních služeb bylo za dobu 18 měsíců celkem nasazeno kolem 5 a půl tisíc vojáků [7]. Plnění tohoto úkolu bylo spojeno i s vysokou mírou nemocnosti u nasazených vojáků, která se u nich v současné době řeší i z pohledu uznávání covidu-19 jako nemoci z povolání.

 

PREVENTIVNÍ A PROTIEPIDEMICKÁ OPATŘENÍ

Pro nasazení do oblastí zahraničí

V rámci výkonu státní správy v ochraně veřejného zdraví bylo shledáno, že výkon služby vojáka při plnění úkolů v rámci nasazení do zahraniční operace (mimo zahraniční pracoviště), může představovat zvýšené riziko ohrožení zdraví stran vzniku a šíření infekčních nemocí. Ministerstvo obrany jako orgán ochrany veřejného zdraví proto posoudilo podle míry výskytu a rizikovosti faktorů pracovních podmínek v souladu s požadavky zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, vyhlášky č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášky č. 473/2008 Sb., o systému epidemiologické bdělosti pro vybrané infekce, ve znění pozdějších předpisů, a přiměřeně také nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, pracovní podmínky výkonu služby v rámci nasazení v mezinárodních jednotkách a zařadilo práce do kategorie druhé rizikové pro faktor pracovních podmínek práce s biologickými činiteli [11, 12]. V těchto rozhodnutích jsou definována i preventivní opatření spočívající v provedení kontroly ochrany proti definovaným infekčním onemocněním u vojáků určených k nasazení do zahraničí. V předchozím období byla vydávána rozhodnutí o mimořádném očkování vždy pro konkrétní misi, označení úkolového uskupení, i když se jednalo o totožnou lokalitu nasazení. Povinné očkování proti preventabilním onemocněním je tak již dlouhodobě nastavený systém. V současnosti došlo pouze k formálnímu zjednodušení a zpřehlednění, kdy potřebná očkování se stanovují podle lokality nasazení bez ohledu, jak se daná jednotka bude jmenovat.

V rámci zahraničního nasazení je vyžadována imunita proti následujícím onemocněním:

1. tetanu – v případě nasazení kdekoliv na světě;
2. černému kašli – v případě nasazení kdekoliv na světě;
3. virové hepatitidě typu A – v případě nasazení kdekoliv na světě;
4. virové hepatitidě typu B – v případě nasazení kdekoliv na světě,
5. klíšťové encefalitidě – v případě nasazení kdekoliv na světě;
6. meningokokovým infekcím způsobeným meningokokem typu A, C, W, Y – v případě nasazení kdekoliv na světě;
7. meningokokovým infekcím způsobeným meningokokem typu B – v případě nasazení kdekoliv na světě;
8. spalničkám – v případě nasazení kdekoliv na světě;
9. onemocnění covid-19 – v případě nasazení kdekoliv na světě;
10. sezonní chřipce – v případě nasazení kdekoliv na světě;
11. žluté zimnici – v případě nasazení v zemích s rizikem přenosu žluté zimnice a v zemích vyžadujících očkování proti žluté zimnici;
12. břišnímu tyfu – v případě nasazení kdekoliv na světě mimo území Evropy a Severní Ameriky;
13. přenosné dětské obrně – v případě nasazení kdekoliv na světě;
14. vzteklině – v případě nasazení v oblastech endemického výskytu vztekliny.

V případě zjištění nedostatečnosti imunity u některého onemocnění se provádí základní očkování, při kterém se podává jedna nebo více dávek očkovací látky potřebných k dosažení specifické odolnosti proti dané infekci, nebo přeočkování, při kterém se podává obvykle jedna dávka očkovací látky, která opětovně navodí požadovaný stav odolnosti proti dané infekci, a to způsobem stanoveným v aktuálně platném odborném pokynu hlavní hygieničky MO.

Současně je nezbytné zabezpečit antimalarickou profylaxi v případě nasazení v oblastech endemického výskytu malárie v souladu s odborným pokynem hlavní hygieničky MO.

Díky takto přísně nastaveným preventivním opatřením řešená infekční onemocnění akvírovaná v zahraničí jsou ze skupiny onemocnění bez dostupného očkování. Jedná se zejména o akutní průjmová onemocnění a malárii. I když jsou v případě malárie uplatňována antimalarická opatření a chemoprofylaxe, nelze se vzhledem k působení v malarické oblasti 6–7 měsíců tomuto onemocnění stoprocentně vyhnout.

Kromě vlastní ochrany vojáků při výkonu služby v zahraničí je vedlejším cílem také ochrana obyvatel ČR před zavlečením infekčního onemocnění vojáky po návratu ze zahraničí. Ministerstvo obrany nevydává ochranné opatření podle § 68 zákona č. 258/2000 Sb., přesto však musí sledovat také oprávněný zájem a právo obyvatel ČR na ochranu jejich zdraví v souladu s ustanovením čl. 31 usnesení č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod. V případě vojáků, kteří jsou plánovaně vysláni k výkonu služby spojené s rizikem infekčního onemocnění, je očkováním zejména proti spalničkám, černému kašli, záškrtu, sezónní chřipce, onemocnění covid-19, ale případně i VHA nebo břišnímu tyfu prakticky možné předcházet zavlečení těchto infekčních onemocnění do ČR. Tím lze výrazně snížit nezanedbatelné riziko ohrožení zdraví obyvatel ČR ze strany vojáků po ukončení jejich služby ve zvýšeném riziku infekce.

Všichni vojáci vracející se ze zahraničních misí jsou vyšetřováni v rámci nařízených ’ponávratových’ vyšetření. Je kladen důraz na jejich aktuální zdravotní stav v kontextu možných zdravotních rizik a přenosu infekčních onemocnění na civilní obyvatelstvo [10].

Pro výkon služby na území ČR

Tak, jako jsou v rezortu dobře a dlouhodobě nastavena preventivní opatření v případě zahraničního nasazení, opatření pro výkon služby na území ČR jsou nedostatečná, až tristní. Chybí minimální požadavky na obranyschopnost proti infekčním onemocněním, která jsou relevantní k nejčastějším úkolům, které armáda plní v rámci svých každodenních úkolů, ale i mimořádných událostí. Pojem mimořádná událost může mást svým označením, protože v poslední době je armáda častěji využívána a až zneužívána při každé mimořádné události jako výpomoc pro integrovaný záchranný sytém (IZS), kdy je nasazována hned v první fázi, a ne až po vyčerpání kapacit IZS, jak je legislativně zamýšleno. V rámci rutinních činností vojáků, zejména u bojových jednotek, je terénní výcvik pravidelně doprovázen infestací klíštětem, což představuje zvýšené riziko přenosu onemocnění klíšťovou encefalitidou nebo lymskou boreliózou.

Klíšťová encefalitida (KE) je jednou z nejvýznamnějších arbovirových infekcí centrálního nervového systému vyskytujících se v oblasti Evropy a Asie. Česká republika je endemická ve všech regionech a po lymské borelióze představuje druhé nejčastěji hlášené klíšťaty přenášené onemocnění. S několika sty případy ročně patří ČR dlouhodobě mezi země s nejvyšším absolutním počtem případů KE v Evropě, kdy od roku 2017 má ČR dokonce prvenství v absolutním počtu případů v rámci Evropské unie, což představuje 22–24 % ze všech případů tohoto onemocnění. Přepočteno na incidenci na 100 tis. obyvatel jsme ve výskytu KE s incidencí 7,9 třetí za Litvou (incidence 21,9) a Slovinskem (incidence 8,9), na čtvrtém místě je Lotyšsko (incidence 7,8) a na pátém Estonsko s incidencí 5,3 [13, 14, 15]. Litva, Lotyšsko i Estonsko jsou destinace, kde v posledních letech má naše armáda pravidelné zastoupení v rámci zahraničního působení.

Z výše uvedeného je zřejmé, že vojáci většinu svého pracovního dne tráví v endemických oblastech s výskytem KE nejen v ČR, ale i v zahraničí. Následky po prodělaném onemocnění KE jsou natolik závažné, že se neslučují s další zdravotní způsobilostí k výkonu vojenské činné služby podle vyhlášky č. 357/2016 Sb. [16].

Přestože aktuálně Česká republika patří mezi evropské země s nejvyšším počtem případů KE a riziko nákazy je zde téměř všudypřítomné, nejsou vojáci dostatečně chráněni proti KE, i když primární prevence v podobě očkování je široce dostupná. Podle studie provedené v roce 2020 zaměřené na zjištění míry proočkovanosti u nově nastupujících vojáků do služby AČR bylo zjištěno, že u nově nastupujících rekrutů mělo alespoň jednu dávku očkování pouze 37 % osob [17].

Pro výkon práce složek IZS je mimo jiné nařízeno zvláštní očkování proti virové hepatitidě A a B [18]. Zejména pokud jsou vojáci nasazováni na likvidace následků po živelných pohromách (povodně, vichřice nebo tornádo), je nezbytné, aby splňovali stejnou výše uvedenou podmínku na dosažení imunity proti onemocnění virovou hepatitidou A nebo virovou hepatitidou B v případě výpomoci ve zdravotnických zařízeních, což se zařadilo v roce 2020 mezi další úkoly, které armáda dokáže splnit a zabezpečit.

 

ZÁVĚR

Z výše uvedeného přehledu vyplývá, že biologická rizika jsou při výkonu služby vojáka z povolání velmi důležitým faktorem, který vyžaduje neustálé monitorování situace a přijímání potřebných preventivních, případně i represivních opatření. V rámci ochrany zdraví vojáků při práci (výkonu služby) a zajištění jejich zdravotní způsobilosti pro výkon všech požadovaných úkolů i na území ČR je nezbytné kromě vyhlášení rizika pro faktor pracovních podmínek práce s biologickými činiteli také nastavení potřebných preventivních opatření proti šíření infekčních onemocnění, tedy definování minimálních požadavků na imunitu proti onemocněním s vyšší mírou expozice obdobně, jak je přijímáno pro službu v zahraničí.

Jedná se zejména o zajištění imunity proti virovým hepatitidám A a B a proti klíšťové encefalitidě. Je několik možností k realizaci, buď přes již stávající vnitrorezortní legislativní normu – vyhlášku o zdravotní způsobilosti k výkonu vojenské činné služby, rozšíření vyhlášky o očkování proti infekčním nemocem nebo vytvoření nové vnitrorezortní legislativní normy.

Přestože v rezortu nejsou dostupné všechny potřebné nástroje, například efektivní nástroj pro sledování aktuálního stavu proočkovanosti jednotlivých vojáků/ jednotek, který by umožňoval efektivní nasazování těchto sil nebo jednoznačné legislativní nástroje (zavedení zvláštního očkování pro příslušníky armády obdobně jako pro příslušníky IZS), dokáže rezort díky osobnímu nasazení velitelů na různých stupních velení a zdravotnického personálu plnit svěřené úkoly a zároveň zajistit požadovanou ochranu zdraví vojáků při výkonu služby.

 

Prohlášení

Autoři prohlašují, že nemají střet zájmů v souvislosti se zveřejněním tématu práce.

 

Do redakce došlo dne 15. 11. 2023.
Do tisku přijato dne 16. 11. 2023.

 

Adresa pro korespondenci:
MUDr. Jana Fajfrová, Ph.D.
Klinika pracovního lékařství FNHK
Sokolská 581
500 05 Hradec Králové
e-mail: jana.fajfrova1@fnhk.cz