Brucelóza: přehled aktuálních informací o onemocnění a analýza humánních případů v České republice, 1982–2022

Súhrn

Úvod: Brucelóza je vysoce nakažlivé bakteriální onemocnění, které se vyskytuje po celém světě. V Evropě se s nákazou můžeme setkat spíše v jižních zemích a u cestovatelů. Cílem práce je přehled aktuálních informací o onemocnění a analýza brucelózy v České republice (dále ČR).

Metodika: Na základě rešerše aktuální odborné literatury byl zpracován souhrn informací o brucelóze. Byla provedena analýza publikovaných případů, které se vyskytly v ČR a bývalém Československu bez omezení časem v českém, slovenském a anglickém jazyce, a deskriptivní analýza případů hlášených v rámci celostátního systému pro hlášení infekčních onemocnění (ISPO, EpiDat a ISIN) v ČR v letech 1982–2022. Analyzovaná data byla dále doplněna údaji z týdenních hlášení o aktuální epidemiologické situaci orgánů ochrany veřejného zdraví ČR.

Výsledky: V ČR bylo ve sledovaném období hlášeno celkem 27 případů onemocnění brucelózou u lidí, z toho 15 (55,6 %) u mužů a 12 (44,4 %) u žen. Věk nemocných se pohyboval od 5 do 73 let (medián 34, průměr 35,3 let). Informace o importu byly dostupné u 14 případů, všech 14 bylo importováno. Hospitalizováno bylo celkem 7 osob. Etiologické agens byla 24krát Brucella nespecifikovaná, jedenkrát B. melitensis a dvakrát B. abortus.

Závěr: V ČR se v současnosti výskyt humánní brucelózy omezuje na ojedinělé, importované případy. Brucelóza skotu se v ČR naposledy vyskytla v roce 1964. U divoce žijících zvířat, zejména zajíců, se může vyskytovat nadále. Přes úsilí veterinářů o kontrolu brucelózy je potřeba na toto onemocnění myslet u nemocných s horečkou nejasného původu, zejména protrahovanou. Zásadní je pečlivě odebraná epidemiologická anamnéza. V ČR rovněž existuje povinnost toto onemocnění, nebo i podezření na ně, hlásit orgánům ochrany veřejného zdraví.

ÚVOD

Brucelóza je vysoce nakažlivé bakteriální onemocnění patřící mezi zoonózy (vyznačují se možným přenosem ze zvířat na člověka). Bakterie Brucella sp. se vyskytují u dobytka, divokých zvířat i lidí po celém světě s maximem výskytu ve Středomoří, Africe, Asii, Střední a Jižní Americe a na Arabském poloostrově. Regionální rozdíly jsou však v těchto endemických oblastech významné: vyšší prevalence brucelózy u lidí je zaznamenávána v rurálních oblastech, kde lidé žijí v blízkém kontaktu se zvířaty [1, 2]. Nejvyšší prevalence u zvířat je odhadována v zemích Středního východu, subsaharské Afriky, Číně, Indii, Peru a Mexiku [1, 3, 4]. Vysoké počty případů brucelózy u lidí (incidence 18–80/100 000 obyv.) hlásí v posledních letech Saudská Arábie, Sýrie, Jemen, Írán a Turecko [4, 5]. Incidenci u lidí není snadné určit a může být oproti odhadům až 25násobná, vzhledem k obtížné diagnostice nemoci a podhlášenosti, zejména v zemích s nízkým socioekonomickým statusem [1, 6]. V řadě evropských zemí (zejména severních a západních), Kanadě, Japonsku, Austrálii a na Novém Zélandu se brucelóza u zvířat již nevyskytuje [7]. V Evropské unii/Evropském hospodářském prostoru (dále EU/EHP) se u lidí onemocnění vyskytuje málo a jedná se spíše o importované případy. V roce 2021 bylo ve 29 zemích EU/EHP hlášeno celkem 165 případů (incidence 0,04/100 000 obyv.), nejvíce z Itálie (n = 32), Španělska (n = 25), Řecka (n = 24) a Francie (n = 21) [8].

Brucelóza je známa pod spoustou synonym jako „vlnivá“, „Gibraltarská“, „Maltská“ nebo „Středozemní gastrická remitující horečka“ či „Bangova nemoc“. V oblasti podél pobřeží Středozemního moře byl tento typ horečky, charakterizovaný poměrně pravidelnými remisemi, znám už od dob Hippokrata (450 př. n. l.) [6]. Etiologické agens bakterie Brucella sp. pak byla poprvé izolována a popsána sirem Davidem Brucem v roce 1887 na Maltě u vojáků britské armády a místní populace [9]. Původní název Micrococcus melitensis pochází z latinského slova melita (med), jímž byl Římany označován ostrov Malta [6]. V současnosti rod Brucella zahrnuje 25 druhů [10], které způsobují klinicky různě závažná onemocnění u zvířat a lidí [6]. Druhově je u lidí zaznamenána nejčastěji B. melitensis, která způsobuje zároveň onemocnění s nejzávažnějším klinickým průběhem [1, 6, 11].

Infekce se většinou rozvine po kontaktu s infikovaným hovězím dobytkem, velbloudy, jaky a bizony (B. abortus), s ovcemi a kozami (B. melitensis, B. ovis), prasaty, divokými zajíci, soby, hlodavci (B. suis), psovitými zvířaty (B. canis) nebo po požití kontaminovaných, nedostatečně tepelně upravených zvířecích produktů, zejména mléčných, nepasterizovaných. Velké množství bakterií je vylučováno při potratu a porodu. Bakterie jsou přítomny v porodních cestách, proto je možný přenos nákazy nejen vertikální cestou (z matky na potomka), ale také pohlavním stykem, a tělními tekutinami. Přenos je dále možný inhalací ve vzduchu rozptýlených kontaminovaných pevných částic [12] a inokulací při práci s kontaminovaným materiálem, proto je agens zařazeno mezi vysoce riziková biologická agens (B. melitensis, abortus, suis) [13, 14]. Přenos z člověka na člověka je velmi vzácný [15]. Profesionální brucelózou jsou ohroženi především veterináři, pastevci, řezníci, ošetřovatelé dobytka, pracovníci jatek, pracovníci mlékárenského průmyslu a osoby manipulující s kulturami živých mikroorganismů v laboratořích [1, 16]. Brucelóza u lidí postihuje všechny věkové skupiny: sezonně je její incidence vyšší v období porodů hospodářských zvířat na jaře a v létě [1]. Muži jsou postiženi častěji než ženy, což může být způsobeno větší pravděpodobností expozice při práci. Některé deskriptivní studie však zjišťují stejně nerovnoměrné rozložení i u nejmenších dětí [8]. Brucely jsou malé, gramnegativní, striktně aerobní nepohyblivé bakterie, které netvoří spory. Jsou rezistentní vůči vlivům zevního prostředí, dlouho přežívají v infikovaném mléce i mléčných výrobcích. Pasterizace a běžné dezinfekční prostředky brucely ničí.

V hostiteli brucely za určitých podmínek přežívají v makrofázích, množí se v nich a jsou jimi roznášeny do celého těla, zejména do lymforetikulárních tkání – lymfatických uzlin, sleziny, jater a kostní dřeně. Rychlost a intenzita tohoto procesu závisí na virulenci konkrétního druhu bakterie, velikosti infekční dávky a místě inokulace, způsobu přenosu a imunitním stavu infikovaného hostitele. V postižených tkáních vznikají granulomy, které mohou kaseifikovat nebo se hojí fibrózou či kalcifikací. V likvidaci infekce je rozhodující Th1 indukovaná buněčná imunita [6].

U člověka brucely vyvolávají (především B. melitensis, abortus, suis a canis) systémové onemocnění, které může postihnout jakýkoliv orgán. Rozdíl v klinickém průběhu mezi B. melitensis a abortus nebyl potvrzen, nicméně rozdíly v průběhu onemocnění v závislosti na rozšíření různých biovarů a dalších faktorech mohou existovat [6]. Infekční dávka je velice nízká, k vyvolání onemocnění stačí 10 bakterií. Inkubační doba se pohybuje obvykle mezi jedním až dvěma měsíci (v rozmezí 5 dnů až 5 měsíců) [15]. Klinicky má onemocnění často velmi prudký nástup příznaků, kontinuální, přerušovanou (vlnivou) nebo nepravidelnou horečku s dalšími výraznými, ale nespecifickými obtížemi (bolesti hlavy, slabost, výrazné pocení, bolesti kloubů, svalů, nevolnost, nechuť k jídlu a úbytek hmotnosti). Někdy však infekce může mít pouze lokální charakter: charakteristická je spondylodiscitida v lumbální krajině doprovázená sakroileitidou. V případě přechodu do chronického onemocnění může být přítomna málo výrazná nespecifická symptomatologie. V klinickém nálezu je častá mírná hepatomegalie a splenomegalie, někdy lymfadenopatie, u mužů orchitida. Ve 3–7 % případů byla popsána závažná neurobrucelóza. U dětí bývá vedle horečky zaznamenávána i pityriasis alba [6]. Potíže přetrvávají týdny až měsíce, bez zahájení vhodné léčby i déle než rok. Smrtnost onemocnění je udávána okolo 2 % [15] a úmrtí je většinou zaznamenáno v souvislosti s endokarditidou vyvolanou B. melitensis. Při infekci v těhotenství je zvýšené riziko potratu či přenos infekce na plod. Rekonvalescence po prodělané brucelóze je dlouhá a bývá doprovázena řadou neurovegetativních obtíží. Při chronické formě onemocnění s orgánovými projevy se mohou vyskytnout trvalé následky v podobě granulomatózní hepatitidy, artritidy, spondylitidy, anemie, leukopenie, trombocytopenie, meningitidy, uveitidy, neuritidy optického nervu, endokarditidy a různých neurologických obtíží.

Vnímavost k nákaze je všeobecná. Po prodělání onemocnění nevzniká trvalá imunita, proto může dojít i k opakovaným nákazám. U nedostatečně léčených pacientů může onemocnění přejít do chronicity a může docházet k relapsům onemocnění [1].

Klinická diagnóza je vzhledem ke značně nespecifickým příznakům obtížná, velmi důležitá je i komplexní epidemiologická anamnéza. Nezvratným potvrzením brucelózy je izolace bakterií z hemokultury, punktátu kostní dřeně (považovaný některými odborníky za metodu zlatého standardu), likvoru, synoviální tekutiny anebo jiných tkání. Izolace bakterie je však velmi obtížná a nemusí se podařit. Vyšší senzitivitu vykazuje lyzační centrifugační test [6]. Další možností je vyšetření PCR, které je vysoce specifické a senzitivní v detekci primární infekce i relapsu, nicméně pozitivita PCR může přetrvávat i po klinicky úspěšné léčbě. Použít lze i další molekulárně diagnostické metody. K diagnostice je nadále obvykle využívána sérologická diagnostika – standardní aglutinační test, Rose-Bengal aglutinační reakce (využívaná pro rychlý screening v rizikových endemických oblastech), latex-aglutinace, komplement fixační reakce, ELISA aj. Protilátky třídy IgM se objevují koncem prvního týdne po infekci. Protilátky IgG nastupují až po druhém týdnu onemocnění, nemají však protektivní účinek. Perzistence vysokých titrů IgG signalizuje chronicitu nebo relaps onemocnění. Brucelinový kožní test, jehož pozitivita je velmi časná, je sice přísně specifický, ale neumožňuje rozlišit časnou a rekonvalescentní pozitivitu. V současnosti není v ČR dostupný. Při interpretaci výsledků je nutné vyloučit zkříženou reaktivitu brucel s různými dalšími druhy gramnegativních bakterií [6].

Úspěšnost terapie závisí na včasné diagnóze. Léčba vyžaduje kombinaci antibiotik, z nichž alespoň jedno se vyznačuje dobrou intracelulární penetrací. Bohužel in vitro senzitivita brucel vůči antibiotikům ne vždy odpovídá reálné in vivo situaci. Nejčastěji doporučovanou kombinací antibiotik je doxycyklin 100 mg ve dvou denních dávkách po dobu 45 dní v kombinaci se streptomycinem (1g) po dobu 15 dní nebo s rifampicinem v dávce 5 mg/kg/den (600–900 mg) po dobu 45 dní [17]. Optimální léčba pro těhotné ženy, novorozence a děti do 8 let není dosud stanovena, možností je terapie cotrimoxazolem v kombinaci s aminoglykosidem (streptomycin, gentamycin) nebo rifampicinem [6, 17]. Prevence brucelózy je založena na kvalitních surveillance programech a prevenci rizikových faktorů. Nejúčinnější strategií je eliminace infekce u zvířat [1]. V enzootických oblastech s vysokou prevalencí se doporučuje masivní vakcinace skotu, koz a ovcí. Vakcinace je dostupná proti B. abortus u skotu a B. melitensis u ovcí a koz [6], v některých zemích však pouze v omezené míře. Studie ohledně očkování proti B. suis probíhají. Léčba infikovaných zvířat je extrémně drahá, proto v případě zjištění výskytu brucelózy v hospodářství jsou všechna vnímavá zvířata utracena a zlikvidována [18]. V chovech hospodářských zvířat a při zpracování masa je využíván ochranný bariérový režim. Důležitou preventivní strategií jsou rovněž metody správné manipulace při porodu a likvidace mrtvých těl či orgánů zvířat po porodu. K zamezení zavlečení brucelózy slouží veterinární kontrola dovážených zvířat i surovin živočišného původu. K prevenci přenosu brucelózy ze zvířat na člověka je zásadní pasterizace mléka a mléčných výrobků. U lidí je prevence brucelózy primárně založena na zvyšování povědomí o tomto onemocnění u odborné i široké veřejnosti, na zavedení opatření pro zvyšování bezpečnosti potravin, dodržování hygieny práce a laboratorní bezpečnosti [1]. Efektivní mohou být vzdělávací kampaně, například o bezpečném chování při pobytu v zemích s endemickým výskytem brucelózy, vyhýbání se konzumaci nepasterizovaných mléčných výrobků, nekonzumovat syrové maso, játra a morek. Pro prodej nepasterizovaných mléčných výrobků by měla být stanovena striktní pravidla. U osob přicházejících do kontaktu se zvířaty nebo jejich produkty je zásadní dodržování hygienických pravidel. Účinná vakcína v prevenci onemocnění lidí není v současnosti k dispozici. Humánní živá atenuovaná vakcína sice existuje, ale její použití není považováno za bezpečné. Zjištěné případy onemocnění by měly být včas rozpoznány a léčeny a u rodinných příslušníků pacientů (v závislosti na epidemiologické anamnéze) by měl být proveden screening, aby byla odhalena další možná onemocnění brucelózou.

Cílem práce je podání aktuálních informací o onemocnění na základě rešerše stávající odborné literatury a deskriptivní analýza humánních případů brucelózy v ČR.

 

METODIKA

Byla provedena rešerše publikované odborné i šedé literatury případů brucelózy v České republice a bývalém Československu v češtině, slovenštině a angličtině s pomocí vyhledávače Google Scholar, databází Medline a Medvik s pomocí klíčových slov: brucelóza, Brucella, Česká republika, Československo (ve všech uvedených jazycích). Vyhledávání nebylo ohraničeno časem. Dále byla provedena deskriptivní analýza humánních případů brucelózy hlášených v rámci celostátního systému pro hlášení infekčních onemocnění (ISPO, EpiDat a ISIN) v ČR v letech 1982–2022. Pracovali jsme s diagnózou A23 podle 10. revize mezinárodní klasifikace nemocí. Byly analyzovány základní dostupné epidemiologické charakteristiky. Údaje zjištěné analýzou dostupných dat v informačních systémech byly doplněny údaji zjištěnými rešerší publikované odborné literatury a týdenních hlášení o aktuální epidemiologické situaci orgánů ochrany veřejného zdraví ČR. Pro zpracování dat byl použit software MS Excel 2016. Incidence onemocnění byla přepočítána na 100 000 obyvatel středního stavu obyvatelstva ČR v jednotlivých letech.

 

VÝSLEDKY

V ČR bylo ve sledovaném období hlášeno celkem 27 případů onemocnění brucelózou u lidí, z toho 15 (55,6 %) u mužů a 12 (44,4 %) u žen. Věk nemocných se pohyboval od 5 do 73 let (medián 34, průměr 35,3 let). Importováno bylo celkem 14 případů, u ostatních není tento údaj k dispozici (tab. 1). Hospitalizováno bylo celkem 7 nemocných. Etiologické agens byla 24krát Brucella nespecifikovaná, jedenkrát B. melitensis a dvakrát B. abortus.

 

 

Tabulka 1. Základní charakteristiky případů onemocnění brucelózou u lidí v České republice v letech 1982–2022

Rok	Kraj	Měsíc	Věk	Import	Země importu	Pohlaví
1983	Jihočeský	6	43	neznámo		muž
1984	Jihočeský	7	22	neznámo		žena
1984	Jihočeský	4	31	neznámo		žena
1984	Jihomoravský	4	32	neznámo		žena
1984	Jihomoravský	9	49	neznámo		žena
1985	Jihomoravský	10	8	neznámo		muž
1986	Pardubický	6	29	neznámo		muž
1987	Pardubický	12	73	neznámo		muž
1988	Středočeský	5	39	neznámo		muž
1988	Moravskoslezský	9	5	neznámo		žena
1989	Vysočina	4	54	neznámo		muž
1995	Jihomoravský	5	16	neznámo		muž
1996	Moravskoslezský	8	28	ano	Blízký a Střední východ	muž
2005	Jihomoravský	11	42	ano	Egypt	žena
2008	Jihomoravský	9	35	ano	Indonésie	muž
2010	Olomoucký	4	24	ano	Turecko	muž
2016	Jihomoravský	6	60	neznámo		muž
2017	Moravskoslezský	12	36	ano	Afgánistán	muž
2018	Zlínský	10	33	ano	Německo	muž
2018	Olomoucký	11	24	ano	Španělsko	žena
2018	Moravskoslezský	12	19	ano	Arménie – Geghamské hory	žena
2018	Moravskoslezský	12	20	ano	Arménie – Geghamské hory	žena
2019	Moravskoslezský	1	55	ano	Arménie – Geghamské hory	muž
2019	Moravskoslezský	3	57	ano	Arménie – Geghamské hory	žena
2019	Pardubický	8	30	ano	Írán	žena
2019	Hl. m. Praha	9	38	ano	Slovensko	muž
2021	Jihočeský	2	38	ano	Maroko	žena

 

 

U některých případů jsou v ISIN (používá se od roku 2018) k dispozici podrobnější údaje. Jednalo se o například o onemocnění u:

• 24letého muže, který při týdenním pobytu v Turecku jedl denně ovčí sýr;
• 33letého muže, který na dvoudenním pracovním pobytu v Německu v hotelu konzumoval domácí mléko, nebalený nepasterizovaný sýr (různé druhy dovezené z Itálie);
• 4 osob: dvou studentek specializačního oboru biologie na Masarykově univerzitě, biologa a jeho příbuzné, kteří společně cestovali do Jerevanu v Arménii a pobývali zde v horách, konzumovali nepasterizované kravské, kozí a ovčí mléko od pastevců, a pili neupravenou vodu z přírodních zdrojů;
• 30leté ženy, která v Íránu pila velbloudí mléko;
• 38leté vysokoškolské pedagožky pracující v Haagu, která často navštěvovala Maroko, jinak udávala kontakt s drobným zvířectvem a nevyloučila pití nepasterizovaného mléka;
• 38letého muže po pobytu v lázních Podhájska na Slovensku, kde se mj. koupal v léčebných nechlorovaných pramenech a konzumoval borůvky.

 

DISKUSE

V roce 2021 bylo v EU/EHP hlášeno 165 potvrzených případů brucelózy (incidence 0,04/100 000 obyvatel) [8]. Nejvyšší počet případů byl hlášen v Itálii, Španělsku, Řecku a Francii. Po výrazném poklesu incidence v roce 2020, především kvůli zavedení restriktivních opatření při probíhající pandemii covid-19, počet případů v EU/EHP v roce 2021 opět mírně vzrostl. Incidence se zvyšovala s věkem a nejvyšší věkově specifická incidence byla zjištěna ve věkové skupině 45–64 let, a to u obou pohlaví (0,06 a 0,03/100 000 obyv.). Při hodnocení onemocnění podle pohlaví bylo zjištěno více případů u mužů (61 %); zajímavostí je, že rozdíl byl zjištěn i u nejmenších věkových skupin [8]. Řecko zaznamenalo v roce 2021 nejvyšší incidenci případů (0,22/100 000 obyvatel), následováno Slovenskem, Portugalskem a Švédskem (0,1/100 000 obyvatel). Řecko, Itálie, Španělsko a Portugalsko dosud nezískaly status země prosté brucelózy skotu, ovcí a koz, a brucelóza zůstává v těchto zemích endemickým onemocněním. V Itálii je 89 % ročně hlášených případů zjištěno v jižní části země. Ve Španělsku byla nejvyšší incidence pozorována ve vnitrozemských oblastech s nejvyšší hustotou chovu dobytka. Dlouhodobě počty brucelózy v EU/EHP klesají, největší pokles byl patrný v pandemických letech (covid-19) 2020–2021 [8].

Přenos brucelózy a její geografický výskyt závisí na mnoha faktorech, jako jsou například stravovací návyky, socioekonomický stav obyvatel, kulturní a sociální návyky, metody zpracování mléka a mléčných výrobků, chovatelské postupy, klimatické podmínky a také na kvalitě životního prostředí. Mléčné výrobky připravované z nepasterizovaného mléka jako jsou měkké sýry, jogurty a zmrzliny, mohou obsahovat vysokou koncentraci bakterií a jejich konzumace je významným rizikovým faktorem: jde o nejčastější způsob přenosu infekce v případě B. melitensis a B. abortus v obecné populaci. Velbloudí mléko je také považováno za významné vehikulum pro přenos infekce, především v zemích Blízkého východu a Mongolska [19]. V roce 2016 byla rovněž hlášena onemocnění brucelózou z Izraele, kde se používá nepasterizované velbloudí mléko v lidovém léčitelství jako prostředek k léčbě poruch imunitního systému, nádorových onemocnění, Crohnovy nemoci, autoimunních nemocí apod., a to i u malých dětí [20]. Bakteriální nálož ve svalovině zvířat je nízká, ale konzumace nedostatečně tepelně upravených tradičních pochoutek, jako jsou například syrová játra, je pro přenos infekce rovněž riziková [21]. Mezi další způsoby přenosu infekce patří inokulace narušenou kůží (oděrky) nebo vdechnutí částic zvířecího hnoje ve vzduchu [12]. Velmi rizikovým je přenos při práci v laboratoři, ať už v důsledku náhodného požití, vdechnutí a kontaktu infikovaného materiálu se sliznicí nebo kůží [21].

Zvýšený obchodní a cestovní ruch do endemických oblastí vedl k diagnostickým problémům tam, kde se brucelóza již běžně nevyskytuje. Brucelóza může imitovat tuberkulózu, infekční mononukleózu, břišní tyfus, systémová onemocnění pojiva aj. Epidemiologická anamnéza je pro diferenciální diagnostiku a časné zahájení léčby zásadní.

V členských státech, které nejsou prosté brucelózy ovcí, koz nebo skotu, jsou pro snížení brucelózy u zvířat důležité národní programy eradikace brucelózy spolufinancované EU. V ČR má každý chovatel povinnost nechat vyšetřit u hospodářských zvířat na brucelózu každou zmetalku. Povinnost vychází z veterinárního zákona a Metodiky kontroly zdraví zvířat a nařízené vakcinace pro daný rok – pro skot, ovce, kozy, prasata. Vyšetření je hrazeno z rozpočtu Státní veterinární správy. Plemenní licencovaní berani a kozli se vyšetřují 1krát ročně, v hospodářstvích (stádech ovcí a koz) s tržní produkcí mléka nebo v nichž se provádí kontrola 1krát ročně, vyšetřují se všechny zmetalky – jeden odběr se provede bezprostředně po zmetání, jestliže matka je neznámá, vyšetřují se při podezření zmetci, případně plodové obaly (rozsah vyšetření určí KVS SVS) [22]. Brucella sp. byla v nedávné minulosti izolována také od mořských savců: ekologický rozsah výskytu onemocnění tedy dosud není jednoznačně stanoven [23]. Mohou se objevit nové kmeny a zároveň stávající typy se budou dále přizpůsobovat měnícím se environmentálním podmínkám, společenským a zemědělským praktikám [11, 24].

 

ZÁVĚR

Brucelóza je zoonóza s celosvětovým výskytem. Je rovněž převládající infekční nemocí z povolání na celém světě [8]. Lidé mohou onemocnět po kontaktu s infikovanými zvířaty (ovce, kozy, skot, prasata a psi) nebo kontaminovanými živočišnými produkty (nepasterizované mléko a mléčné výrobky nebo nedostatečně tepelně upravené maso s produkcí v endemických oblastech). Velká část případů se vyskytuje u mužů v produktivním věku, což naznačuje pracovní expozici u osob pracujících se zvířaty. Brucelóza skotu, stejně jako brucelóza ovcí a koz, již byla ve většině členských států EU široce vymýcena. Brucelóza u lidí je proto v Evropě nyní vzácným, ale nadále závažným onemocněním: dvě třetiny osob s nákazou jsou hospitalizovány. Neléčená brucelóza se může stát chronickou nebo i vést k úmrtí. V severní a západní Evropě je většina případů spojena s cestováním mimo EU. Brucelóza zůstává endemickou v rámci Evropy v oblasti Středozemního moře, konkrétně v Řecku, některých jižních oblastech Itálie, centrální rurální části Španělska a v Portugalsku. Obecně je výskyt brucelózy v zemích EU/EHP nízký, avšak s narůstající migrací osob z endemických oblastí do Evropy a v souvislosti s rozvojem turistiky je nutné myslet v diferenciální diagnostice i na toto onemocnění [1].

V ČR se v současnosti výskyt humánní brucelózy omezuje na ojedinělé, importované případy. Brucelóza skotu se u nás naposledy vyskytla v roce 1964 [25]. V rámci Evropské unie byla při vstupu ČR dne 31. března 2004 oficiálně uznána za zemi prostou brucelózy u skotu i ovcí a koz. Za účelem kontroly a udržení tohoto stavu je Státní veterinární správou prováděn pravidelný předepsaný monitoring [18]. V populacích divokých zvířat, zejména zajíců, však některé biovary brucel i v ČR zjištěny byly, naposledy v roce 2019 na Kroměřížsku.

Kromě úsilí o kontrolu brucelózy u zvířat je v rámci ochrany zdraví při práci zapotřebí úsilí o organizovanou prevenci a zvýšené povědomí o onemocnění u obecné populace. Lékaři by měli na toto onemocnění myslet v rámci diferenciální diagnostiky horečnatých stavů nejasné etiologie, zejména v souvislosti s pozitivní epidemiologickou anamnézou (cestování do endemických oblastí, konzumace nepasterovaných výrobků, práce v zemědělství atd.). Informace o pracovní a cestovní anamnéze by měly být důsledně shromažďovány jako součást sledování brucelózy u lidí. Problematika brucelózy nabývá na významu také se zvyšujícím se podílem kmenů rezistentních na antibiotika.

V ČR existuje podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a souvisejících právních předpisů (vyhlášky č. 473/2008 Sb., o systému epidemiologické bdělosti pro vybrané infekce, a vyhlášky č. 306/2012 Sb. o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění), povinnost toto onemocnění, nebo i podezření na ně, hlásit orgánům ochrany veřejného zdraví.

 

Prohlášení

Autorky prohlašují, že nemají střet zájmů v souvislosti se zveřejněním tématu práce.

 

Do redakce došlo dne 17. 10. 2023.
Do tisku přijato dne 20. 10. 2023.

Adresa pro korespondenci:
MUDr. Michaela Špačková, Ph.D.
Oddělení epidemiologie infekčních nemocí, CEM
Státní zdravotní ústav Šrobárova 49/48 100 00 Praha 10
e-mail: michaela.spackova@szu.cz