Efekt canisterapie na autonomní nervový systém, hodnocený ukazateli spektrální analýzy variability srdeční frekvence

Súhrn

Článek je zaměřen na hodnocení efektu relaxačního canisterapeutického polohování  na kardiální autonomní nervový systém pomocí ukazatelů spektrální analýzy variability srdeční frekvence u zdravých probandů. Výsledky ukazují, že  canisterapeutické relaxační polohování  vyvolalo signifikantní zvýšení ukazatelů spektrální analýzy variability srdeční frekvence ve frekvenční (Power HF, Total Power) i časové  (R-R intervaly) oblasti. Nálezy studie podporují pozitivní efekt relaxačního canisterapeutického polohování na lidský organismus.

Klíčová slova:

canisterapeutické relaxační polohování – autonomní nervový systém – variabilita srdeční frekvence – spektrální analýza

ÚVOD

Canisterapie je jednou z forem animoterapie, využívající cílený kontakt člověka se psem za účelem terapie. Vychází se z empiricky zjištěného pozitivního působení psa na zdraví člověka. V současnosti je stále více využívanou metodou s dobrými, praxí prověřenými efekty. V důsledku velkého nárůstu tzv. psychosomatických onemocnění,  a  simultánně z důvodu  příznivých preventivních účinků relaxace na tento typ onemocnění, bylo z šíře forem canisterapie vybráno canisterapeutické relaxační polohování. Pes při tomto polohování nahrazuje polštář. V praxi pozorovaným efektům canisterapie dosud chybí fundus objektivních studií, o které by bylo možné se opřít.

Spektrální analýza variability srdeční frekvence (SAVSF) je neinvazivní metoda, pomocí které lze nepřímo monitorovat sympaticko-parasympatickou modulaci srdeční frekvence. Metody spektrální analýzy variability srdeční frekvence využíváme zejména v kardiologii, ale také např. v neurologii nebo rehabilitaci. Pokles variability srdeční frekvence (VSF) byl zjištěn u řady onemocnění, především u ischemické choroby srdeční (ICHS), diabetes mellitus nebo obezity a byl identifikován jako rizikový faktor u náhlé srdeční smrti. SAVSF je indikována rovněž v porodnictví, neonatologii, pediatrii, psychiatrii atd. Tato metoda může rovněž hodnotit autonomní reaktivitu pacientů po kardiálních operacích (21) či transverzálních míšních lézích (22). Spektrální analýza se řadí k velmi citlivým metodám, a proto každé měření podléhá přísné standardizaci celého vyšetřovacího postupu. Sledování funkční aktivity ANS přináší mnoho užitečných informací, které navádějí k diagnózám, jejichž průběh lze standardně registrovat až při objevení se sekundárních příznaků nemocí (8).

V této studii, jsme se pomocí metody SAVSF pokusili objektivizovat  pozitivní efekt canisterapeutického relaxačního polohování ve srovnání s prostou relaxací bez přítomnosti psa, a to vleže na polštáři.

METODIKA

V této charakterem komparativní studii bylo vyšetřeno celkem 30 probandů, z toho 6 mužů a 24 žen s věkovým průměrem 21,74 ± 2,02 let, váhou 65,93 ± 9,52 [kg], výškou 172,7 ± 7,85 [cm], BMI 22,11 ± 2,47 [kg/m²].

Vyšetření metodou spektrální analýzy variability srdeční frekvence (SAVSF) probandů probíhalo standardně v dopoledních hodinách s využitím ortoklinostatické  zkoušky leh-stoj-leh (14), jak před a po canisterapeutickém relaxačním polohování, tak před a po relaxaci na polštáři. Všichni probandi splnili podmínky pro standardizaci měření metodou spektrální analýzy variability srdeční frekvence (1).

Variabilita srdeční frekvence byla hodnocena ve frekvenční i časové oblasti (13).  Pro měření byl použit diagnostický systém VarCor PF7 (19), který umožňuje přenášet naměřená data do PC pomocí USB portu. EKG signál byl snímán pomocí pásu s elektrodami (systém POLAR), umístěnými na hrudníku. Signál ze snímacího pásu byl transformován do UHF přijímače, následně zpracován v PC s využitím speciálního softwaru pro tento diagnostický systém. Pro výpočet spektrálních ukazatelů ve frekvenční oblasti byla využita rychlá Fourierova transformace s částečně upravenými procedurami CGSA (coarse-graining spectral analysis)  (17). Vyšetření byla prováděna v krátkodobých záznamech v jednotlivých polohách, vždy z přibližně 300 tepů (resp. 5 minut) v dopoledních hodinách.

Metoda SAVSF byla zvolena pro hodnocení regulací autonomního nervového systému z důvodu její citlivosti a  neinvazivity. Oblasti kmitočtového spektra, které tato metoda využívá, se dělí v krátkodobých záznamech do tří hlavních komponent:

1. Komponenta VLF (velmi nízká frekvence, od 20 do 50 mHz), jejíž regulační mechanismy nejsou dosud jednoznačně objasněny.
2. Komponenta LF (nízká frekvence, mezi 50 až 150 mHz) je interpretována  především jako odraz arteriální baroreceptorové sympatické aktivity, zvyšující se ve stoji.
3. Komponenta HF (vysoká frekvence, mezi 150 až 400 mHz) představuje vagovou aktivitu spojenou s dýcháním (8).

Z ukazatelů v časové oblasti (doméně) byl použit ukazatel R-R intervaly.

Z ukazatelů ve frekvenční oblasti (doméně) byly v naší studii sledovány hodnoty ukazatelů Power VLF, Power LF (výkon nízkofrekvenční složky v ms²), Power HF (výkon vysokofrekvenční složky v ms²), Total power (celkový spektrální výkon - součet spektrálních výkonů VLF, LF a HF složek v ms²) a relativní poměry zastoupení komponent LF a HF (Rel. LF a Rel. HF) a  poměr LF/HF.

Ukazatele frekvenční a časové domény variability srdeční frekvence byly mezi sebou vzájemně porovnány u výzkumné skupiny v pozici druhého lehu (leh 2) jak před a po canisterapeutickém relaxačním polohování, tak před a po relaxaci na polštáři.

Výzkum byl u probandů doplněn dotazníkem na autonomní funkce (DAF). DAF podává orientační informace o vyváženosti poměru odpovědí na projevy sympatiku a parasympatiku. Celkem obsahuje 16 otázek. Vyhodnocuje se podle počtu odpovědí, které jsou rozděleny do skupiny sympatiku, parasympatiku a indiferentní. Vyšší četnost odpovědí ze sloupce sympatikus představuje relativní převahu sympatiku. Pro zdravé osoby byl zjištěn poměr odpovědí pro projevy funkce sympatiku (A), parasympatiku (B) 5,4:6,1 (15).

Canisterapeutickým psem byl „Zlatý retrívr“ s odpovídajícím výcvikem. Určení prvenství do jednotlivých skupin (pes, polštář) bylo zaslepené. Délka relaxace byla vždy 20 minut. Jako nejpohodlnější poloha pro relaxaci byla zvolena poloha vleže na boku s hlavou položenou na psovi (na polštáři). Ruce byly položeny tak, aby se pohodlně psa (polštáře) dotýkaly. Hodnocenými ukazateli byly Power HF, Power LF, Ratio LF/HF, Rel. LF, Rel. HF, RR-intervaly a Total power.

Pro porovnání zjištěných hodnot před a po canisterapeutickém relaxačním polohování, tak před a po relaxaci na polštáři  byl použit Wilcoxonův test. Za statisticky významné jsme považovali změny sledovaných hodnot p < 0,05 (hladina statistické významnosti byla stanovena na úrovni 0,05).

VÝSLEDKY

Výsledný poměr DAF byl 6,7:6,05. Tento výsledek svědčí o vyváženosti projevů funkcí sympatiku a parasympatiku u zkoumaných probandů.

Porovnání hodnot sledovaných ukazatelů SAHRV v pozici leh 2 před a po  relaxačním terapeutickém polohování s pozicí leh 2 (n=30):

• Sestupná tendence se statisticky významně neprojevila u žádného ze   sledovaných ukazatelů.
• Sestupná tendence se statisticky nevýznamně projevila u ukazatele Ratio LF/HF.
• Vzestupná tendence se statisticky významně projevila u ukazatelů: Power HF, R-R intervaly, Total power.
• Vzestupná tendence se statisticky nevýznamně projevila u ukazatele Power LF.

Porovnání hodnot sledovaných ukazatelů SAHRV v pozici leh 2 před po relaxaci na polštáři (n=30):

• Sestupná tendence se statisticky významně neprojevila u žádného ze sledovaných ukazatelů.
• Sestupná tendence se statisticky nevýznamně projevila u ukazatelů: Power LF, Power HF, Ratio LF/HF, Total power.
• Vzestupná tendence se statisticky významně projevila u ukazatele R-R intervaly.
• Vzestupná tendence se statisticky nevýznamně neprojevila u žádného ze sledovaných ukazatelů.

Ze získaných výsledků vyplývá, že v případě canisterapeutického relaxačního polohování došlo k signifikantním změnám u většího počtu ukazatelů VSF. U canisterapeutického relaxačního polohování došlo k signifikatnímu vzestupu třech ukazatelů, svědčících o zvýšení parasympatiku (vagu), na rozdíl od relaxace na polštáři, kde došlo k signifikantnímu zvýšení pouze jednoho ukazatele (graf 1, graf 2, graf 3, obr. 1).

DISKUSE

Canisterapie je jednou z forem terapie, která zahrnuje všechny aktivity, při nichž je využíváno pozitivní působení psa na člověka. Záměrem canisterapie je udržení či zlepšení zdravotního stavu a kvality života (14).

V 70. letech 20. století formuloval americký pedopsychiatr Lewinson hypotézu, že zvířata sice nemohou vyléčit, ale působí jako sociální katalyzátor, který zahájí a podporuje sociální kontakty člověka. Zjistil také, že přítomnost zvířete při terapii pomáhá vybudovat důvěru a usnadňuje utvoření terapeutického vztahu, navázání komunikace s okolím a urychluje terapeutický proces (11).

Cíleně vedená canisterapie udržuje dobrou psychickou kondici, odvádí pozornost od vlastních obtíží, nabízí odreagování od problémů všedního života. Dlouhodobý kontakt podporuje stabilizaci duševní rovnováhy a větší chuť do života (16).

Canisterapie je považována za velmi přínosnou a důležitou metodu, která dle Kalinové (10) přináší klientům velmi pozitivní léčebný efekt. Canisterapie nepřináší klientům pouze radost, ale také pozitivně ovlivňuje oblast psychiky, sociální i somatickou oblast. Pes působí jako sociální katalyzátor (7). Dle Kalinové (10) má dlouhodobý kontakt se zvířaty velký vliv zejména na psychiku, a tím dochází ke zlepšení kvality a chuti do života. Canisterapie působí antistresově, antidepresivně, oprošťuje klienta od stresových situací všedního dne. Pes působí na klienta relaxačně, vyvolává pozitivní emoce a stimuluje klienta k větší aktivitě a motivuje ho k životu i k léčbě onemocnění, snižuje také agresivitu.

Výhodou canisterapie je fakt, že má velmi široké využití a je zde málo kontraindikací. Canisterapii není možné provádět u klientů s alergií na psí srst, u klientů s odporem ke psům a u klientů, kteří mají otevřená poranění (10).

Frančeová a Hutařová (6) považují za nevýhodu canisterapie to, že si klient nemůže vytvořit pevný citový vztah s canisterapeutickým psem, a to z toho důvodu, že ví, že pes není jeho a je pouze zapůjčen na určitou dobu během canisterapie. Canisterapie efektivně využívá jak etologie psa, tak jeho fyziologie (tvar, velikost, teplota, pohyb aj.). Dle Cicholesové a spol. (2) je její působení na fyzické zdraví člověka spíše druhotné, jde nejen o motivaci a rehabilitaci, ale také o zlepšení stavu imunity prostřednictvím psychiky. Je tedy zřejmé, že se nejedná o léčbu jako takovou, ale o podpůrnou léčebnou metodu, kterou lze s úspěchem využít v rámci komprehenzivní rehabilitace.

Canisterapeutické polohování je aplikováno zejména u klientů s tělesným postižením či s kombinovanými vadami (nejčastěji u dětí s dětskou mozkovou obrnou). Největší úspěchy jsou přitom zaznamenány u pacientů trpících spasticitou nebo tremorem (12). Výsledky se většinou začínají projevovat již po 7. – 12. minutě. Při polohování dochází k prohloubení dýchání, zlepší se prokrvení, objevuje se uvolňování svalových spasmů, snížení krevního tlaku, zmírnění salivace (při jejím zvýšení), oživení mimiky, snížení agresivity a zvýšení relaxace klienta (23, 24). K prohřátí klienta dochází proto, že pes má vyšší tělesnou teplotu než člověk (okolo 38° C). Využití polohování a působení biotepla je velmi dobrým základem pro následnou fyzioterapii, masáž nebo logopedii (3). Polohovací techniky se dají rovněž úspěšně využít i ke zklidnění klientů fyzicky zdravých (obyvatele domovů seniorů, děti z dětských domovů), v rámci léčení mnohých psychických poruch, při nichž by pacientovi prospěla relaxace. Na rozdíl od polohování nemusí být u relaxace se psy nutně přítomen terapeut, který by s klientem manipuloval (12).

Ve výzkumu Lejčarové a Skálové (12) bylo prokázáno, že po opakované a vhodně vedené canisterapii dochází u dětí s hyperkinetickým syndromem k výraznému zvýšení soustředění (až o 75 %). K podobným výsledkům došla i Eisertová (4), kdy pozorovala u dítěte s ADHD (které docházelo jeden rok na canisterapii) zvýšení soustředění z počátečních 5 minut až na 50 minut plného soustředění dítěte.

V roce 2004 a 2005 byly v ČR pořádány canisterapeutické tábory pro děti s hyperkinetickým syndromem, mentálním, zrakovým a sluchovým postižením, dále pro děti s psychosomatickými chorobami a autistické děti a mládež od 7 do 21 let. Za pomoci psů byla dětem rozvíjena oblast komunikace, motorických dovedností, ale také byly potlačovány negativní emoce a nahrazovány postupně emocemi pozitivními. Dle výsledků uvedených ve studii Kalinové (9) došlo k výrazně lepšímu začleňování dětí do skupin i zlepšení komunikace, psychiky i motorických dovedností dětí, dle typu vytvořené skupiny (tyto zohledňovaly konkrétní typ postižení dítěte), kdy např. u dětí zrakově postižených docházelo postupně ke zlepšení taktilního čití.

Autonomní srdeční systém zajišťuje činnost funkcí vnitřních orgánů, které tímto přizpůsobuje momentálním potřebám organismu a dále kontroluje jeho vnitřní prostředí. Reaguje na řadu zevních i vnitřních podnětů a podílí se tak na homeostáze a adaptačních mechanismech organismu. Porucha rovnováhy mezi aktivitou sympatického a parasympatického tonu významně ovlivňuje vznik a progresi mnoha kardiovaskulárních a metabolických onemocnění (15).

ANS má zároveň významný podíl na řízení kardiální autonomní reaktivity, která také podléhá vlivům vnitřního a vnějšího prostředí. Nepřetržité kolísání aktivity ANS je nejen obrazem aktuálního působení těchto faktorů, ale také adaptací na jejich předchozí působení (18).

V současnosti, kdy se spousta lidí potýká každý den s vysokou fyzickou i psychickou zátěží, je velmi pravděpodobné, že celá řada zdravotních potíží má spíše psychosomatický původ než apriori somatický. Často pak dochází k typickým dysregulacím organismu, k rozladění psychiky, zvýšené únavě, nesoustředěnosti, emoční labilitě a k celkovému snížení imunity. Existují techniky, které záměrně ovlivňují aktuální ladění autonomního nervového systému a působí cíleně na aktivaci vagu. Mezi tyto techniky se řadí mimo audiovizuální stimulaci i celá řada dalších, jako např. Jacobsonova progresivní relaxace, Schultzův autogenní trénink, biofeedback, jóga, kognitivní terapie, AVS a další (20).

Relaxační techniky jsou často zmiňovanou metodou volby v léčbě nejrůznějších onemocnění, v klinické praxi jsou používány v oboru fyzioterapie jen zřídka, zejména z časových důvodů.

Ellis a Thayer (5) zmiňují ve své studii existenci množství důkazů o vlivu ANS na zdraví člověka, např. pomocí vhodné hudby lze příznivě působit na zdraví jedince a pozitivně ovlivňovat jeho chorobu a navracet autonomní nervový systém do optimální funkce.

V dostupných databázích nebyly nalezeny žádné studie týkající se canisterapie. V naší studii byly prokázány statisticky významné rozdíly v hodnotách vybraných ukazatelů SAVSF v porovnání mezi lehem 2 před a po canisterapeutickém relaxačním polohování. Nalezené změny hodnot ukazatelů SAVSF souvisejí s autonomními regulacemi, které mohou být podkladem v praxi dokazatelných pozitivních účinků canisterapeutického relaxačního polohování.

Tuto studii by bylo vhodné doplnit studií s klienty vyšší věkové skupiny, případně doplnit studií s pacienty např. s panickou úzkostnou poruchou. Zajímavé a přínosné by též bylo hodnocení délky trvání relaxačního efektu canisterapeutického relaxačního polohování.

Canisterapie je dle veškerých indicií zajisté terapeutickou metodou volby, která si zaslouží pozornost.

ZÁVĚR

Spektrální analýza variability srdeční frekvence je snadno aplikovatelnou vyšetřovací metodou, kterou lze citlivě a neinvazivně provádět hodnocení autonomních regulací. Canisterapeutické relaxační polohování vyvolalo signifikantní vzestup ukazatelů variability srdeční frekvence (Power HF, R-R intervaly a Total  power), svědčících o zvýšení parasympatiku (vagu).  Tyto výsledky zároveň dokladují principy racionální terapie a jsou v souhře s empiricky prokázanými pozitivními efekty canisterapeutického relaxačního polohování.

Adresa ke korespondenci:

PhDr. Petr Uhlíř, Ph.D.

Katedra fyzioterapie FTK UP

Třída Míru 117

771 11  Olomouc

e-mail: petr.uhlir@upol.cz