Screening karcinomu prostaty
SCREENING OF PROSTATE CANCER
The advent of prostate-specific antigen (PSA) testing in the early 1980s revolutionized the diagnosis of prostate cancer. As a result of PSA testing, there has been a surge in the number of prostate cancer diagnoses. This review examines the results of 2 recent landmark trials that studied the effect of screening on prostate cancer mortality: the European Randomized Study of Screening for Prostate Cancer (ERSPC) and the US-based Prostate, Lung, Colorectal, and Ovarian (PLCO) Cancer Screening Trial.
Key words:
PSA screening, European Randomized Study of Screening for Prostate Cancer (ERSPC), Prostate, Lung, Colorectal, and Ovarian (PLCO) Cancer Screening Trial
Autoři:
A. Kazzazi; B. Djavan
Působiště autorů:
Department of Urology, New York University School of Medicine (NYU), New York University Hospital
Vyšlo v časopise:
Urol List 2011; 9(2): 13-17
Souhrn
Zavedení PSA testu na počátku osmdesátých let způsobilo převrat v diagnostice karcinomu prostaty. Testování PSA vyvolalo prudký nárůst počtu diagnostikovaných případů. Autoři článku hodnotí výsledky dvou zásadních studií, které se zabývají dopadem screeningu na mortalitu na karcinom prostaty: evropské studie ERSPC (the European Randomized Study of Screening for Prostate Cancer) a americké studie PLCO (Prostate, Lung, Colorectal, and Ovarian Cancer Screening Trial).
Klíčová slova:
PSA screening, ERSPC (the European Randomized Study of Screening for Prostate Cancer), PLCO (Prostate, Lung, Colorectal, and Ovarian Cancer Screening Trial)
ÚVOD
Možnost masového plošného screeningu karcinomu prostaty na základně účinného tumor markeru se jeví jako lákavá, podobně jako tomu je u dalších rozšířených maligních onemocnění (karcinom prsu a čípku). Nabízíme pohled na tuto problematiku v kontextu amerického zdravotního systému a hodnotíme přístup ke screeningu uplatňovaný od počátku 90. let minulého století. Americká společnost pro boj s rakovinou (American Cancer Society) doporučuje v současné době nabízet PSA screening a digitální rektální vyšetření (DRE) jednou ročně mužům starším 50 let s očekávanou délkou života minimálně 10 let. U mužů s rizikovými faktory (afroamerické etnikum a rodinná anamnéza karcinomu) je vhodné screening zahájit již ve 45 letech [1].
Urologická komunita v současné době zpracovává výsledky tří nejnovějších studií týkajících se této problematiky: tyrolské studie z roku 2001, evropské studie ERSPC (the European Randomized Study of Screening for Prostate Cancer) a americké PLCO (Prostate, Lung, Colorectal, and Ovarian Caner Screening Trial) [2,3]. Studie ERSPC a PLCO publikované v březnu roku 2009 představují nejobsáhlejší a nejaktuálnější zdroj informací týkající se screeningu karcinomu prostaty, jenž máme v současnosti k dispozici. Obě studie významně přispěly k našemu současnému chápání screeningu a porozumění komplikované a někdy kontroverzní interpretaci jeho nejednoznačných výsledků. Pokusíme se objasnit kontroverzní otázky spojené se screeningem karcinomu prostaty na dvou hypotetických případech.
Pakliže pro demonstraci užijeme hypotetický případ 59letého učitele, který navštíví svého urologa s mírně obtížnými močovými symptomy, a 75letého řidiče v penzi s pozitivní rodinnou anamnézou karcinomu prostaty, hladinou PSA 2,3 ng/ml (měřeno před třemi roky), který si stěžuje na mírnou bolest v zádech, můžeme se zapříst do vášnivé debaty. Žádná ze studií (ani evropská ERSPC ani americká PLCO) neposkytne urologovi univerzální návod pro všechny individuální případy.
V prvním případě se jedná o mladšího pacienta, který si stěžuje na symptomy, a žádá tedy vyšetření (tj. PSA). V každém případě se však nejedná o typický screeningový případ, tato situace spíše připomíná snahu o časnou detekci. Je tedy rozporuplné, zda je vhodné indikovat PSA screening u mladých, jinak zdravých mužů s negativní anamnézou, u nichž může detekce karcinomu vést k diagnostikování a vyléčení onemocnění, ovšem za cenu nadbytečné léčby. Naopak u staršího řidiče může být s velkou pravděpodobností detekován karcinom, ale otázkou zůstává, jaký význam má detekce potenciálně neškodného karcinomu, která povede k indikaci zbytečné léčby spojené se zbytečnou morbiditou.
Výsledky obou studií (ERSPC a PLCO) je třeba chápat ve správném kontextu.
Nejkompletnější informace týkající se epidemiologie karcinomu prostaty v USA poskytuje program SEER (Surveillance, Epidemiology, and End results) Národního ústavu pro výzkum rakoviny (National Cancer Institute) [4]. Údaje týkající se incidence karcinomu prostaty pro období 1973–1999 lze rozdělit do dvou skupin: pre-PSA a PSA. Éra PSA začíná na počátku 80. let minulého století. V období před zavedením testování PSA bylo zaznamenáno postupné zvyšování míry detekce karcinomu prostaty, což lze přičítat častějšímu provádění transuretrální resekce. Po zavedení PSA testu byl pozorován prudký nárůst případů karci-nomu prostaty, který vrcholí v roce 1992 (237 případů/100 000 člověko-let). Pak následoval pokles incidence (až do roku 1995), který lze přičítat tomu, že v důsledku detekce karcinomu prostaty v předešlých letech ubylo počtu mužů, kteří by podstoupili opakovaný screening. V období 1995–1999 byla zaznamenána poměrně stabilní míra incidence. Od té doby míra incidence kolísá – v roce 1995 klesla na 169/100 000 případů, v roce 2001 se zvyšuje opět na 183,45/100 000 případů, s dalším propadem v nedávné době: 152/100 000 případů v roce 2005 a 162/100 000 případů v roce 2006 [5].
Ideální screeningový nástroj je minimálně invazivní, snadno dostupný, přijatelný pro obecnou veřejnost, přesný a významně ovlivňuje výsledné parametry, jako je např. míra mortality. Měření sérových hodnot PSA není ideálním screeningovým nástrojem, neboť tato metoda screeningu (jak prokázaly nejnovější výsledky studií ERSPC a PLCO) nesnižuje u testované populace míru mortality. Navzdory tomu je PSA screening v USA doporučován od počátku 90. let minulého století a většina studií (provedených po zahájení PSA screeningu) uvádí objektivní hodnocení benefitů, které tato screeningová modalita poskytuje. Vzhledem k tomu, že nejnovější studie ukazují, že screening karcinomu prostaty nemusí nutně vést ke snížení mortality (viz ERSPC a PLCO), může být další modalitou časná detekce. Časnou detekci lze definovat jako detekci karcinomu v předvybrané populaci (zatímco screening je uplatňován na celkovou populaci). Oba zde uváděné případy tedy kolísají mezi screeningem a časnou detekcí, což odpovídá prostředí skutečného světa, do něhož je nutné výsledky obou studií vhodně implementovat.
POSUN STADIA KARCINOMU (SMĚREM K NIŽŠÍMU STADIU)
Nejvýznamnější změnou po zavedení PSA testu je jistě posun stadia karcinomu (tzv. „stage migration“). Catalona v roce 1993 popsal jako první pokles incidence pokročilého karcinomu prostaty v populaci, v níž byl proveden screening [6]. Nebyl zaznamenán ani nárůst počtu latentních onemocnění díky screeningu. 70 % případů karcinomu prostaty detekovaných na základě PSA screeningu bylo ohraničeno na orgán oproti 51 % v populaci odeslané k další léčbě. Podle databáze CPDR (Centre for Prostate Disease Research) došlo k poklesu podílu pacientů s metastazujícím onemocněním, a to z 19,8 % v roce 1989 na 3,3 % v roce 1998 [7]. Rovněž data z dalších amerických protokolů potvrzují tendenci poklesu incidence vzdálených metastáz (po přizpůsobení věkové kategorii) o přibližně 50 %. Vzhledem k tomu, že dosud neexistuje terapie, která by umožňovala vyléčení metastazujícího onemocnění, dá se očekávat, že pokles incidence onemocnění se vzdálenými metastázami povede ke snížení míry mortality. Roehl et al uvádí, že zatímco v období po zavedení PSA testu připadá více než 60 % případů karcinomu prostaty na tumory ve stadiu T1c, v době před zavedením PSA testu tvořily více než 70 % případů tumory T2 [8]. Celkově byla zaznamenána tendence diagnostikování onemocnění v časnějším stadiu. To by bylo ideálním cílem v našem prvním modelovém případě, pakliže bychom předpokládali přítomnost karcinomu.
VĚK PACIENTA V DOBĚ DIAGNOSTIKOVÁNÍ ONEMOCNĚNÍ
Po zavedení PSA testu se průměrnýi střední věk mužů v době diagnostikování onemocnění významně snížil [6]. Na základě údajů databáze SEER byl v letech 1990–1994 zaznamenán pokles věku mužů, u nichž byl diagnostikován karcinom, ze 72 na 69,4 let [9]. Teoreticky platí, že čím mladší je pacient v době diagnostikování onemocnění, tím nižší je stadium karcinomu. Carter et al hodnotili vliv věku na pravděpodobnost vyléčení onemocnění prostaty u mužů s nehmatným karcinomem [10]. Mladší pacienti měli větší šanci, že u nich bude přítomno vyléčitelné onemocnění, a nižší pravděpodobnost, že na toto onemocnění zemřou. Smith et al dospěli k podobnému závěru, že nižší věk v době diagnostikování onemocnění představuje nezávislý predikátor pro lepší prognózu [11]. Nižší věk v době diagnostikování karcinomu a přesun stadia po zavedení PSA testování vedly k časnější diagnóze nejméně o 3–5 let. Tento fakt („lead time bias“) je třeba uvážit ve studiích, které prokazují zlepšení doby přežití v období po zavedení PSA testování.
HLADINA PSA V DOBĚ DIAGNOSTIKOVÁNÍ ONEMOCNĚNÍ
Hladinu PSA v době diagnostikování onemocnění lze považovat za indikátor objemu nebo zátěže tumoru. Studie provedené po zavedení PSA testu demonstrují pokles hladiny PSA v době diagnostikování onemocnění [9]. Střední hodnota PSA v době diagnostikování klesla z 11,8 ng/dl v roce 1990 na 6,3 ng/dl v roce 1998 [12]. V současné době se za hranici pro pozitivní diagnózu karcinomu prostaty považuje 3–4 ng/dl [3,13]. U pacientů, u nichž je naměřena tato hodnota, jsou indikovány další testy a vyšetření.
Obecně platí, že nižší hladina PSA v době diagnostikování onemocnění je spojena s lepším patologickým výsledkem a lepší dobou přežití. Stávající trend poklesu PSA v době diagnostikování onemocnění v éře PSA je dalším indikátorem posunu stadia, který mluví pro podporu screeningu. I v případě, že přeceňujeme nevýhody screeningu, nelze zanedbávat jeho pozitivní dopad na posun stadia (směrem k nižším hodnotám). Mladší pacienti tak mohou mít benefit ze skutečně „časnějšího stadia“ v době diagnózy, jestliže je u nich diagnostikován karcinom.
INDOLENTNÍ TUMORY
Časná detekce karcinomu však s sebou přináší problematiku detekce a léčby indolentních tumorů. Indolentní tumory jsou obvykle definovány jako malé (< 0,5 ml), dobře diferencované (Gleasonův stupeň 1 nebo 2) tumory, které neinvadují okolní struktury a nemají sklon penetrovat mimo prostatickou kapsulu. Humphrey et al ve své prospektivní studii prokázali, že 68 % karcinomů detekovaných díky PSA screeningu bylo větších než 0,5 ml a 94 % z nich mělo Gleasonovo skóre > 4 [14]. Autoři dospěli k závěru, že většina karcinomů prostaty detekovaných na základě PSA screeningu se nepodobá karcinomům identifikovaným během pitvy a že většina karcinomů detekovaných v rámci screeningových programů byla klinicky významná. Několik epidemiologických studií rovněž prokázalo, že v období po zavedení PSA testování převažují mírně diferencované tumory s Gleasonovým skóre 5–7 [9,14,15], což je skutečnost relevantní zejména pro starší pacienty. U pacienta s pozitivní rodinnou anamnézou, u něhož lze očekávat vyšší hladinu PSA (kdyby byla testována), může být přítomen signifikantní karcinom, jenž v případě, že lze předpokládat dlouhou dobu očekávaného zbytku života, představuje potenciálně smrtelné onemocnění.
NADBYTEČNÁ DIAGNOSTIKA A NADBYTEČNÁ LÉČBA (TZV. „OVERDIAGNOSIS“ A „OVERTREATMENT“)
Se zavedením testování PSA se pojí rovněž problematika nadbytečného diagnostikování onemocnění a indikace nadbytečné léčby. Častější výskyt těchto dvou fenoménů lze přičítat několika faktorům: a) delší přirozený vývoj karcinomu prostaty, kdy k úmrtí pacienta na karcinom prostaty dochází pravděpodobně až několik desítek let od diagnostikování onemocnění bez ohledu na to, zda pacient podstoupil léčbu, nebo nikoli; b) obecně vyšší věk mužů v momentě diagnostikování karcinomu prostaty, kdy se na úmrtí pacienta podílejí i další komorbidity; c) detekce indolentních tumorů v obecné populaci.
Albertson et al prokázali, že řada pacientů, kteří byli v období před zavedením PSA screeningu sledováni bez indikace jakékoli léčby, zemřela na jinou příčinu než na karcinom prostaty [16]. Při hodnocení dat z databáze SEER je zjevné, že zvětšující se rozdíl mezi mírou incidence a mortality svědčí o zvyšující se míře „overdiagnosis“. Pokles mortality je poměrně nízký v poměru k velkému počtu mužů, u nichž byl diagnostikován karcinom prostaty. Což znamená, že pokud by bylo možné mortalitu na karcinom prostaty úplně vymýtit, bylo by tohoto cíle dosaženo za cenu indikace zbytečné léčby. Nejnovější studie demonstrují další znepokojující aspekt tzv. „overdiagnosis“ karcinomu prostaty, a to dopad diagnostiky karcinomu na kvalitu života pacienta. Bylo prokázáno, že i pacienti s čistě indolentními karcinomy významně trpí diagnostikou onemocnění. Hlavním důvodem pro volbu aktivní léčby je často ve skutečnosti strach a nikoli progrese onemocnění [17].
HRANICE PSA PRO SCREENING
Spolu se zvyšujícím se počtem karci-nomů detekovaných u mužů s hladinou PSA < 4,0 ng/dl [18,19] se jeví užívání hraniční hodnoty 4,0 ng/dl jako diskuta-bilní. Poté, co Osterling et al [20] uveřejnili jako první referenční rozmezí PSA na základě věku pacienta a později Morgan et al [21] doplnili tuto diferenciaci o rasu, bylo prokázáno, že detekce a následně i léčba karcinomu prostaty je proces, který závisí na věku a případně také etniku pacienta. Zatímco studie PLCO užívá jedinou hraniční hodnotu 4,0 ng/dl jako indikátor karcinomu prostaty [2], ERSPC je flexibilnější. Většina center užívá hraniční hodnotu 3,0 ng/dl. V případě, že byla užita hodnota 4,0 ng/dl, byly u pacientů s hladinou v rozmezí 2,5–3,9 a 3,0–3,9 indikovány další testy. Je tedy zřejmé, že ideální screeningový nástroj je třeba teprve stanovit.
MÍRA MORTALITY V TYROLSKÉ STUDII
Nejdůležitější otázkou zůstává snížení mortality na karcinom prostaty za pomoci screeningu. Bartsch et al provedli zajímavou studii v Tyrolsku (Rakousko), kde je screening na PSA k dispozici bezplatně od roku 1993 [22]. Vzhledem k tomu, že 2/3 všech (vhodných) mužů v Tyrolsku bylo testováno alespoň jednou, byl zaznamenán významnější pokles míry mortality (42 %) než ve zbytku Rakouska. Autoři dospěli k závěru, že tento pokles byl z velké části způsoben agresivním snížením stadia onemocnění a účinnou léčbou. Zdůrazňují však, že jakýkoli benefit časné detekce karcinomu díky PSA screeningu bude zjevný až v následujících letech. V první randomizované populační screeningové studii popsali Labrie et al signifikantní pokles počtu úmrtí na karcinom prostaty v populaci mužů, kteří podstoupili screening [23]. V letech 1989–1996 došlo u 38 056 pacientů, kteří nepodstoupili žádný screening, k 137 úmrtím na karcinom prostaty ve srovnání s pouze pěti úmrtími u 8 137 pacientů, kteří podstoupili screening. Problém této studie spočíval v nízké míře akceptování této strategie v intervenčním rameni studie – 23 %. Ačkoli analýza intention-to-screen neodhalila žádný statisticky významný rozdíl v poklesu mortality na karcinom, je design této studie diskutabilní.
MÍRA MORTALITY VE STUDII ERSPC
Evropská studie ERSPC (The European Randomized Screening for Prostate Cancer) [3] užívá údaje ze sedmi center různých států. Do studie bylo zařazeno celkem 167 387 mužů, 72 952 z nich podstoupilo screening, zbývajících 89 245 mužů bylo zařazeno do kontrolní skupiny. V jednotlivých státech byly užity mírně rozdílné metody a programy sledování: hranice PSA se pohybovala v jednotlivých státech v rozmezí 3–4, hranice pro indikaci dalších testů v rozmezí 2,5–3,9. Rovněž nebylo možné zjistit, kolik pacientů z kontrolní skupiny podstoupilo screening. Obecně však byly výsledky v jednotlivých centrech velmi srovnatelné, nebyly zjištěny žádné významné anomálie. Ve screeningové skupině byly zjištěny velké intervaly mezi jednotlivým testováním – 87 % mužů podstoupilo screening s intervalem čtyř let, což je mnohem déle, než je doporučovaný interval jednoho roku. Po průměrné době sledování 8,8 let (střední doba sledování 9,0 let) bylo ve skupině pacientů, kteří podstoupili screening, zaznamenáno 214 úmrtí na karcinom prostaty, v kontrolní skupině 326 úmrtí. To činí ve screeningové skupině s nekorigovanou mírou pro úmrtí poměr 0,80 (95% CI, 0,67–0,95; p = 0,01), po korekci 0,80 (95% CI, 0,65–0,98; p = 0,04). Což znamená, že abychom zabránili jednomu úmrtí na karcinom prostaty, musí 1 410 mužů (95% CI, 1 132–1 721) podstoupit screening a 48 mužů musí podstoupit léčbu (NNT = Number Needed to Treat = počet pacientů, které je nutné léčit). Po přizpůsobení nespolupráci pacienta dostáváme následující údaje: 1 068 mužů by muselo podstoupit léčbu; poměr po devíti letech byl 0,73 (95% CI, 0,56–0,90). Autoři předpokládali, že populace, která má benefit ze screeningu, je omezena na muže ve věku 55–69 let (na počátku studie), u ostatních věkových skupin nebylo prokázáno, že by screening vedl k poklesu mortality. Při zpětném hodnocení případů jsme si vědomi významu i nevýhod NNT. Mladší pacient je jistě motivován svým věkem – detekce i léčba karcinomu může být nezbytná, neboť spolu s tím, jak budou k dispozici údaje delší doby sledování v ERSPC, se může snižovat NNT. Významným faktorem při rozhodování je tedy věk a nikoli riziko a míra „overdiagnosis“ a „overtreatment“.
MÍRA MORTALITY VE STUDII PLCO
V americké studii PLCO (The American Prostate, Lung, Colorectal, and Ovarian Cancer Screening Trial) byla jako cílový parametr užita míra mortality. Do studie bylo zařazeno celkem 76 639 mužů z deseti amerických center – 38 343 mužů do screeningové skupiny a 38 350 mužů do kontrolní skupiny. Muži ve screeningové skupině podstoupili screening jednou ročně, muži v kontrolní skupině nepodstoupili aktivní screening, ale byli informování o této možnosti, v důsledku čehož došlo mnohokrát ke kontaminaci kontrolní skupiny. Incidence úmrtí na 10 000 člověko-let činila 2,0 (50 úmrtí) ve screeningové studii a 1,7 (44 úmrtí) v kontrolní skupině (rate ratio, 1,13; 95% CI, 0,75–1,70). Všechna úmrtí související s karcinomem byla hodnocena zaslepeně (tzn. hodnotitel nevěděl o skutečnosti, zda byl subjekt zařazen do screeningové, či kontrolní skupiny), čímž bylo minimalizováno riziko kontaminace. Význam tohoto postupu byl prokázán v předchozích výzkumech. Předpokládá se, že příčina úmrtí bude přičítána s menší pravdě-podobností karcinomu prostaty, pakliže subjekt podstoupil léčbu s cílem vyléčit onemocnění. Většina detekovaných karcinomů byla ve stadiu II, téměř vždy se jednalo o adenokarcinomy a více než v 50 % případů bylo stanoveno Gleasonovo skóre 5–6. Tyto údaje byly v obou větvích (screeningové vs kontrolní) srovnatelné. Incidence karcinomu v pokročilejším stadiu (stadium III nebo IV) byla v obou skupinách rovněž srovnatelná, s tím rozdílem, že v kontrolní skupině byla zaznamenána vyšší incidence karcinomu s Gleasonovým skóre 8–10 (341) než ve screeningové skupině (289). Tyto výsledky demonstrují, že po průměrné době sledování sedmi let se mortalita mezi oběma skupinami významně neliší. Screening tedy v této studii nesouvisí s mírou mortality (rate ratio, 1,13), interval CI je však velmi široký. Dále lze předpokládat, že jakýkoli screening, jenž podstoupili pacienti v kontrolní skupině mimo studii, mohl mít významný vliv na výsledky každoročního testování pacientů ve screeningové skupině.
STUDIE HODNOTÍCÍ KVALITU ŽIVOTA PACIENTŮ
Obě studie (ERSPC i PLCO) zmiňují nutnost provedení dalších studií, které budou mimo jiné hodnotit souvislost mezi screeningem karcinomu prostaty, léčbou a kvalitou života (QoL). Tyto informace budou mít význam zejména v případě, že výsledky studií prokáží, že screening karcinomu prostaty má pouze minimální dopad na mortalitu, a vliv screeningu na ostatní aspekty pacientova života tak nabude většího významu. V nedávné době provedená studie, jež hodnotila rozdíly mezi jednotlivými terapiemi, konkrétně radikální prostatektomií (RRP) a permanentní brachyterapií (BT), prokázala, že existuje rozdíl v kvalitě života v závislosti na užité metodě. Kobuke at al [24] prokázali, že pacienti, kteří podstoupili RRP, uvádějí lepší skóre v doméně týkající se celkové QoL (s výjimkou prvního měsíce po výkonu). Podobné studie lze užít jako výchozí bod pro screeningové studie, které budou hodnotit QoL během screeningu a diagnostiky a rovněž v průběhu léčby a po ní.
ZÁVĚR
Ačkoli obě dlouhodobé studie ERSPC a PLCO představují významný krok, je třeba jejich výsledky dále přezkoumat. Výsledky této studie je třeba dále monitorovat spolu s dalším sledováním, zejména pokud uvážíme nevýhody při užívání mortality jako cílového parametru. Již v počáteční fázi studie ERSPC bylo zjištěno, že míra úmrtí na karcinom prostaty se začíná mezi oběma skupinami (screening vs kontrolní skupina) lišit až po 7–8 letech. Tento rozdíl se v průběhu času dále prohlubuje, což jasně poukazuje na nutnost delší doby sledování. Jak autoři studie později zjistili, benefit screeningu byl zaznamenán pouze ve věkové skupině 55–69 let. Tento parametr však nebyl hodnocen mezi jednotlivými centry a v rámci jednotlivých věkových skupin, což by mělo být dalším krokem při hodnocení současných screeningových metod.
Otázka užívání PSA jako screeningového testu pro detekci karcinomu prostaty je předmětem vášnivých debat. Na základě informací ze studií provedených v období po zavedení testu PSA lze PSA screening v současné době pacientovi doporučit, přičemž je ovšem nutné zdůraznit všechny benefity i nevýhody. Podle nejnovějšího doporučení American Cancer Society se screening PSA v případě, že se pacient nemůže rozhodnout, doporučuje. Věk pacienta zůstává nadále jedním z nejvýznamnějších faktorů pro volbu screeningu vzhledem k tomu, že ani ERSPC ani PLCO neodrážejí běžnou klinickou praxi, s níž se dnes setkáváme.
prof. Dr. Bob Djavan, MD, PhD
Department
of Urology
New
York University School of
Medicine (NYU)
New
York University Hospital
150
East 32nd Street
10016
New York, NY
bdjavan@hotmail.com
Zdroje
1. Eyre, H, Kahn, R, Robertson, RM et al. Preventing cancer, cardiovascular disease, and diabetes. A common agenda for the American Cancer Society, the American Diabetes Association, and the American Heart Association. American Cancer Society, 2004 Jun.
2. Andriole GL, Crawford ED, Grubb RL et al. Mortality results from a randomized prostate-cancer screening trial. N Engl J Med 2009: 360; 1310–1319.
3. Schröder FH, Hugosson J, Roobol MJ et al. Screening and prostate-cancer mortality in a randomized European study. N Engl J Med 2009: 360(13): 1320–1328.
4. Stephenson RA. Prostate cancer trends in the era of prostate specific antigen: an update of incidence, mortality, and clinical factors from the SEER database. Urol Clin North Am 2002; 29(1): 173–178.
5. SEER Prostate – Cancer Statistics Review, Available at: http://seer.cancer.gov/csr/1975_2006/results_merged/sect_23_prostate.pdf, Accessed on 7.29.09.
6. Catalona WJ. Treatment strategies for prostate cancer. JAMA 1993; 270(14): 1691–1692.
7. Sun L, Gancarczyk K, Paquette EL et al. Introduction to Department of Defense Center for Prostate Disease Research Multicenter National Prostate Cancer Database, and analysis of changes in the PSA era. Urol Oncol 2001; 6: 203–209.
8. Roehl KA, Han M, Ramos CG et al. Cancer progression and survival rates following anatomical radical retropubic prostatectomy in 3,478 consecutive patients: long-term results. J Urol 2004; 172(3): 910–914.
9. Schwartz KL, Grignon DJ, Sakr WA et al. Pro-state cancer histologic trends in the Metropolitan Detroit area, 1982 to 1996. Urology 1999; 53(4): 769–774.
10. Carter HB, Epstein JI, Partin AW. Influence of age and prostate specific antigen on the chance of curable prostate cancer among men with non-palpable disease. Urology 1999; 53(1): 126–130.
11. Smith RA, von Eschenbach AC, Wender R et al. ACS Prostate Cancer Advisory Committee, ACS Colorectal Cancer Advisory Committee, ACS Endometrial Cancer Advisory Committee. American Cancer Society guidelines for early detection of cancer: update of early detection guidelines for prostate, colorectal and endometrial cancers. Also: update 2001-testing for early lung cancer detection. CA Cancer J Clin 2001; 51(1): 38–75.
12. Hankey BF, Feuer EJ, Clegg LX et al. Cancer surveillance series: interpreting trends in prostate cancer-part I: Evidence of the effects of screening in recent prostate cancer incidence, mortality, and survival rates. J Natl Cancer Inst 1999; 91(12): 1017–1021.
13. Draisma G, Boer R, Otto SJ et al. Lead times and overdetection due to prostate-specific antigen screening: estimates from the European Randomized Study of Screening for Prostate Cancer. J Natl Cancer Inst 2003; 95(12): 868–878.
14. Humphrey PA, Keetch DW, Smith DS et al. Prospective characterization of pathological features of prostatic carcinomas detected via serum prostate specific antigen based screening. J Urol 1996; 155(3): 816–820.
15. Paeratakul S, Popkin BM, Keyou G et al. Changes in diet and physical activity affect the body mass index of Chinese adults. Int Obes Relat Metab Disord 1998; 22(5): 424–431.
16. Albertson PC, Fryback DG, Storer BE et al. Long term survival among men with conservatively treated localized prostate cancer. JAMA 1995; 274(8): 626–631.
17. Canfield S. Commentary; Annual Screening for prostate cancer did not reduce mortality from prostate cancer. Evid Based Med 2009; 14(4): 104–105.
18. Catalona WJ, Smith DS, Ornstein DK. Prostate cancer detection in men with serum PSA concentrations of 2.6 ng/ml to 4.0ng/ml and benign prostate examination. Enhancement of specificity with free PSA measurements. JAMA 1997; 277(18): 1452–1455.
19. Horninger W, Cheli CD, Babaian RJ, et al. Complexed prostate specific antigen for early detection of prostate cancer in men with serum prostate specific antigen levels of 2 to 4 nanograms per millilitre. Urology 2002; 60 (4 Suppl 1): 31–35.
20. Oesterling JE, Jacobsen SJ, Chute CG et al. Serum prostate specific antigen in a community-based population of healthy men: established age-specific reference ranges. JAMA 1993; 270: 860–864.
21. Morgan TO, Jacobsen SJ, McCathy WF et al. Age-specific reference ranges for prostate specific antigen in black men. N Engl J Med 1996; 335(5): 304–310.
22. Bartsch G, Horninger W, Klocker H et al. Prostate cancer mortality after introduction of prostate specific antigen mass screening in the federal state of Tyrol, Austria. Urology 2001; 58(3): 417–424.
23. Labrie F, Candas B, Dupont A et al. Screening decreases prostate cancer death: first analysis of the 1988 Quebec prospective randomized controlled trial. Prostate 1999; 38(2): 83–91.
24. Kobuke M, Saika T, Nakanishi Y. Prospective Longitunial Comparative Study of Health-Related Quality of Life in Patients with Radical Prostatectomy or Permanent BRachytherapy for Prostate Cancer. Acta Med Okayama 2009; 63(3): 129–135.
Štítky
Paediatric urologist UrologyČlánok vyšiel v časopise
Urological Journal
2011 Číslo 2
Najčítanejšie v tomto čísle
- A SUMMARY OF NEW TECHNOLOGIES FOR PROSTATE CANCER (ROBOT, LAP, BRACHY, CRYO, CYBERKNIFE)
- EAU GUIDELINES ON PROSTATE CANCER - PART 1: SCREENING, DIAGNOSIS, AND TREATMENT OF CLINICALLY LOCALISED DISEASE
- SCREENING OF PROSTATE CANCER
- EAU GUIDELINES ON PROSTATE CANCERPART 2: TREATMENT OF ADVANCED, RELAPSING, AND CASTRATION-RESISTANT PROSTATE CANCER