Použití metamizolu v léčbě renálních kolik

Incidence, patogeneze a etiologie

Obvyklá incidence renální koliky činí 1–2 případy na 1000 osob ročně, přičemž více než 70 % případů je zaznamenáno u pacientů ve věku 20–50 let. Nejčastější příčinou koliky je litiáza. Akutní bolestivý lumbo-abdominální syndrom je způsoben náhlým vzestupem tlaku ve vývodních horních močových cestách a v ledvině, například v důsledku přítomnosti konkrementu či koagula.

K hlavním příčinám vzniku močových kamenů patří tvorba malého množství koncentrované moči, anatomické abnormality močového ústrojí nebo infekce močových cest způsobené patogeny tvořícími ureázu. Rizikový je také familiární výskyt kamenů a období gravidity.

Diagnostika

Diagnostika renální koliky spočívá především v anamnéze a fyzikálním vyšetření. Pacient udává silnou unilaterální bolest v bederní oblasti s vyzařováním do jámy kyčelní a externích genitálií. Pro nemocného je obtížné nalézt úlevovou polohu, nemusí být přítomná zvýšená teplota. K dalším příznakům patří nauzea, zvracení a meteorismus. Při bimanuálním vyšetření je ledvina bolestivá, stejně tak je bolestivá i reakce na tapotement.

Při vyšetření moči pomocí diagnostických proužků je v 90 % případů přítomná mikroskopická či makroskopická hematurie. Vyšetření krve zahrnuje kontrolu hodnot kreatininu, kyseliny močové, mineralogram, CRP, krevní obraz s diferenciálním rozpočtem.

V rámci zobrazovacích metod je primárním diagnostickým nástrojem ultrazvuk, zlatým standardem diagnostiky je nekontrastní CT.

Terapie

Cílem léčby akutní renální koliky je především úleva od bolesti. Pacientům se podávají analgetika, přičemž lékem první volby je metamizol, případně kombinace metamizolu, piritramidu a fenpiverinu, jež má i spasmolytický účinek. Terapie metamizolem je kontraindikovaná u těhotných. V graviditě se k léčbě renálních kolik využívá paracetamol či tramadol. Další možností farmakoterapie kolik jsou nesteroidní protizánětlivé léky (NSAIDs), které mají lepší analgetický efekt než opioidy. Kontraindikací je v tomto případě kromě těhotenství také srdeční selhání (NYHA II–IV) a ischemická choroba srdeční. V konzervativní léčbě renální koliky se dále využívá medical expulsive therapy (MET), ke které se přistupuje v případě, že není indikované aktivní odstranění kamene. Užívají se alfablokátory, blokátory vápníkového kanálu a inhibitory fosfodiesterázy. Nemocní užívající tuto léčbu mají vyšší pravděpodobnost spontánní pasáže konkrementu a nižší frekvenci epizod koliky. Největší přínos je u distálních konkrementů větších než 5 mm. Indikace patří do rukou urologa.

Indikace chirurgické léčby renální koliky a volba konkrétní metody závisí mimo jiné na přítomnosti komplikací, vyhodnocení efektu konzervativní terapie, míře rizika renálního selhání, lokalizaci obstrukce a celkovém stavu pacienta.

(pak)

Zdroj: Beniač P., Hora M., Urge T. Renální kolika v ordinaci PL (diagnostika, léčba a následné možnosti specialisty). Practicus 2018; 6: 8–12.