Jak může ovlivnit farmakokinetika koagulačních faktorů jejich dávkování?

Skupina renomovaných autorů zabývajících se hemofilií se v recentním sdělení zabývá farmakokinetikou faktorů VIII a IX. Hemostatický účinek koagulačních faktorů je spojen s jejich koncentrací v plazmě. Hladina faktorů je daná vedle dávky a doby infuze také individuální odpovědí pacienta na dávku. Individuální rozdíly v odpovědi na podaný koncentrát byly zjištěny jako významné. Ve dvou citovaných studiích byl například poločas koncentrátu FVIII popsán v mezích od 6 až do 25 hodin. Navíc je známo, že obecně při kalkulaci množství podaného faktoru je potřeba u dospělého pacienta méně jednotek FVIII na kilogram váhy než u dítěte.

Velmi významnou proměnnou v účinnosti podávané profylaxe u pacientů s hemofilií je doba, po kterou je hladina podávaného koncentrátu nízká (tradičně je cílem úspěšné profylaktické léčby udržet co nejdéle hladinu podávaného faktoru nad 1 % a tím snížit riziko spontánního krvácení). Ukazuje se, že tato doba je daleko více závislá na poločase koagulačního faktoru u daného pacienta a na frekvenci podávání než na in vivo recovery (tedy vzestupu hladiny faktoru měřené v určité době po podání) a na podané dávce. Nicméně farmakokinetické studie ukazují, že vzhledem poměrně velkým interindividuálním rozdílům mezi pacienty nemusí všem vyhovovat standardní profylaktické režimy. Navíc existují rozdíly ve farmakokinetice mezi jednotlivými typy podávaných koncentrátů – těmi vyrobenými z plazmy a rekombinantními (toto platí zejména pro FIX).

Klinické dopady farmakokinetických studií

Ve výpočtu dávky je nutno zohlednit věk pacienta a předpokládanou clearance podaného faktoru, která je největší u malých dětí.

Znalost poločasu FVIII může být užitečná pro vytváření profylaktického režimu. Pacienti s dlouhým poločasem faktoru či s relativně limitovanou aktivitou či mírným krvácivým fenotypem mohou spíše tolerovat režimy s prodlouženým podáváním faktoru. Naopak pacienti s intenzivní aktivitou či krátkým poločasem mohou vyžadovat až denní podávání nižších dávek faktoru k zamezení krvácivých epizod.

Pro výpočet profylaktického dávkování koncentrátu je významnější znalost poločasu faktoru než in vivo recovery.

Z pohledu farmakokinetiky se ukazují být vhodnějšími profylaktické režimy, kdy je FVIII podáván obden. Pro FIX je pak důležité, jaký typ je podáván – pro rekombinantní typ by mělo být podání maximálně každý třetí den.

Pro každého individuálního pacienta by mohlo být užitečné stanovení jeho vlastního nejnižšího procenta faktoru, který ještě významně snižuje riziko krvácení.

Vzhledem k metodologii vyšetření farmakokinetiky koagulačních faktorů jsou si autoři vědomi, že toto není možné provádět na každém pracovišti a že je nutno tyto metody zjednodušit. Současně vidí jako nezbytné provedení klinických studií, které z dlouhodobého hlediska potvrdí přínos individuálního dávkování koagulačních faktorů v rámci profylaktických režimů.

(eza)

Zdroj: Collins PW, et al. Implications of coagulation factor VIII and IX pharmacokinetics in the prophylactic treatment of haemophilia. Haemophilia 2011;17:2–10. DOI: 10.1111/j.1365-2516.2010.02370.x