ČESKÉ SOUHRNY

Primární užití cévních štěpů u replantace palce

Sukop A., Tvrdek M., Kufa R.

Autoři popisují modifikovaný operační postup replantace palce. Tímto postupem je možné se vyhnout velké mobilizaci digitálních arterií i nářezům obvzláště na distálním článku palce a redukovat tím další poškození tkání amputované části. Před provedením osteosyntézy je odebrán žilní štěp z distálního předloktí nebo thenaru. Je provedena anastomóza mezi žilním štěpem a radiální digitální arterií na amputované části palce. Následuje osteosyntéza skeletu Kirchnerovým drátem. Žilní štěp je dále anastomozován na dorzální žilní systém amputačního pahýlu. Arteriální řečiště je rekonstruováno anastomózou ulnární digitální arterie s povrchně uloženou volární žilou amputátu. Popsaný způsob replantace palce osvědčil svou účinnost ve všech případech, kde byl využit.

Rukavicová skalpace - využití kombinace volného fasciokutánního senzitivního laloku a stopkovaných laloků pro rekonstrukci

Sukop A., Tvrdek M., Dušková M., Paděra J.

Autoři prezentují kasuistiku rekonstrukce rukavicové skalpace ruky, a to kombinací metod mikrochirurgických postupů a klasických tubulovaných laloků. Vysoká rukavicová skalpace ruky byla řešena volným přenosem senzitivního fasciokutánního laloku z radiální strany předloktí (čínský lalok), kterým byl kryt defekt ve dlani, zatímco defekty prstů byly kryty stopkovanými laloky z břišní stěny. Dorzum ruky bylo ošetřeno dermoepidermálním kožním štěpem (MESH). Jsou popsány způsoby ošetření a jejich výsledky používané před érou mikrochirurgie ve srovnání s možnostmi, které nabízí mikrochirurgická technika v dnešní době. Práce obsahuje bohatou obrazovou dokumentaci.

Bronchomyoplastika s užitím m. latissimus dorsi - kasuistika

Kletenský J., Fanta J. Prokopová J.

Dehiscence bronchiálního pahýlu, stejně jako tracheobronchopleurální píštěl, je vzácnou, ale život ohrožující komplikací plicních resekcí. Absence bezprostředně dostupných a dobře vaskularizovaných měkkých tkání problematizuje úspěšnou přímou resuturu pahýlu bronchu nebo lokální uzávěr defektu, zvláště v infikovaném terénu. Autoři popisují kasuistiku zdařilého uzávěru tracheobronchiálního defektu užitím stopkovaného m. latissimus dorsi u kachektického 63letého pacienta po pravostranné pneumonektomii.

Neobvyklé řešení oboustranné amputace dolních končetin

Kempný T., Jelen S.,Vřeský B.

Autoři prezentují případ 40letého muže s devastujícím amputačním poraněním obou dolních končetin. Rekonstrukce pravé dolní končetiny byla provedena neobvyklým způsobem s využitím vmezeřeného kostněkožního vaskularizovaného štěpu z levého bérce se současnou replantací pravé nohy. Výsledkem je po 3,5 letech zachování jedné končetiny s plnou hybností kolene. Druhá dolní končetina byla opatřena stehenní protézou.

Neobvyklý případ rezistentní aktinomykózy po poranění tváře

Veselý J., Hýža P., Končená J., Kuklínek I., Kozák J., Ranno R., Barbaro M.

Autoři článku prezentují případ 16leté dívky, která utrpěla poranění levé tváře lyžařskou holí. Úraz byl komplikován rezistentní aktinomykózou. Léčba trvala celkově 10 let. Pacientka byla léčena vysokými dávkami antibiotik, podstoupila opakované excize, hyperbarickou oxygenoterapii, volné kožní transplantace, imunologickou léčbu a volný lalokový přenos. Antibiotická léčba byla komplikována mykózami a psedomembranózní kolitidou. Po zhojení defektu byla kontura tváře uspokojivě rekonstruována dalším přenosem volného laloku. Autoři kladou důraz na časnou diagnózu a zahájení antibiotické léčby aktinomykózy v kombinaci s excizemi granulací bez poškození důležitých anatomických struktur.

Trojrozměrná vizualizace a analýza postoperačních změn velikosti a tvaru zubního oblouku a patra

Trefný P., Tauferová E., Bálková Š.

Trojrozměrné počítačové modely zubního oblouku a patra jsou v kraniofaciální chirurgii a ortodoncii stále častějším nástrojem při stanovení diagnózy, plánování terapie a hodnocení jejího průběhu a výsledku. V tomto příspěvku představujeme techniku vizualizace a kvantitativního hodnocení změn velikosti a tvaru zubního oblouku a patra u konkrétního pacienta pomocí superpozice 3D modelů, zachycujících stav před terapií a po terapii. Představujeme rovněž metodu trojrozměrného měření zubního oblouku a patra, vhodnou pro hodnocení výsledků terapie v rámci retrospektivních a prospektivních studií větších souborů modelů.