PREDIKCE INZULIN DEPENDENTNÍHO DIABETES MELLITUS U DĚTSKÝCH PRVOSTUPŇOVÝCH PŘÍBUZNÝCH DIABETICKÝCH PACIENTŮ
PREDIKCE INZULIN DEPENDENTNÍHO DIABETES MELLITUS U DĚTSKÝCH PRVOSTUPŇOVÝCH PŘÍBUZNÝCH DIABETICKÝCH PACIENTŮ
Východisko.
Inzulin dependentní diabetes mellitus (IDDM) vzniká následkem autoimunní inzulitidy, která asymptomaticky probíhá měsíce až léta před manifestací diabetu. Cílem naší studie bylo zavedení metod časné predikce IDDM u dětských prvostupňových příbuzných pacientů s IDDM.Metody a výsledky. V letech 1997-2000 jsme sledovali 208 nediabetických dětí a adolescentů (101 chlapců, 107 dívek) ve věku 10,0±5,3 (průměr±SD) roku (182 sourozenců diabetických pacientů, 14 potomků diabetických otců a 12 potomků diabetických matek). Genetické riziko jsme určili genotypizací HLA-DQB1, -DQA1 a -DRB1*04. Přítomnost inzulitidy jsme zjišťovali pomocí vyšetření trojkombinace autoprotilátek proti GAD65, IA-2 a inzulinu RIA metodami. U osob s pozitivitou autoprotilátek byla k odhadu funkční rezervy beta buněk stanovena první fáze inzulinové odpovědi (FPIR) ve standardním i.v. glukózovém toleračním testu (i.v. GTT). Inzulitida na základě potvrzené pozitivity alespoň jedné autoprotilátiky byla diagnostikována u 9 dětí (4,3 %). Výskyt inzulitidy závisel ne genotypu HLA 2. třídy: u dětí s nejrizikovějším genotypem pro IDDM (HLA-DOB1*0201-DQA1*05/DQB1*0302) se inzulitida vyskytovala téměř desetkrát častěji (5/24, 21 %) než u dětí nesoucích ostatní genotypy (4/184, 2,2 %, P=0,003). Z devíti dětí s inzulitidou měly tři nedostatečnou FPIR, z nichž u dvou byl už diagnostikován IDDM. Žádné ze zbývajících dětí ve studii diabetem neonemocnělo.Závěry. Zavedli jsme standardní metodiku predikce IDDM, založenou na kombinaci genetických, protilátkových a funkčních testů. Na rozdílech ve výskytu inzulitidy mezi skupinami dětí s odlišnou výší genetického rizika demonstrujeme zásadní důležitost genetického vyšetření v predikčním schématu.
Klíčová slova:
IDDM, HLA, anti-GAD65, anti-IA2, antiinzulinové protilátky, děti.
Prediction of Insulin Dependent Diabetes Mellitus in First-Degree Relatives of Diabetic Patients
Background.
Individuals at risk for insulin dependent diabetes mellitus (IDDM) can be identified using a combination of genetic, immunological and metabolic markers. Our study was aimed at prediction of IDDM in a cohort of children having a first-degree relative with IDDM.Methods and Results. In the period of three years, we investigated 208 non-diabetic children and adolescents, aged 10.0±5.3 (mean±SD), mostly siblings of diabetic children. The genetic risk was determined by the HLA-DQB1, -DQA1 genotyping and subtyping of the DRB1*04 alleles carried on the DQB1*0302 haplotypes. Insulitis was detected using a combination of autoantibody tests against three molecular-defined antigens (insulin, GAD65, IA-2). Prevalence of insulitis (defined as confirmed positivity of at least one autoantibody) was 9/208 (4.3 %). In children carrying the IDDM highest-risk genotype (HLA-DQB1*0201-DQA1*05/DQB1*0302-DQA1*03), insulitis was almost 10 times more frequent (5/24, 21 %) than in children with other genotypes (4/184, 2.2 %, P=0.003). In all subjects with insulitis, the first phase insulin response (FPIR) was determined by the intravenous glucose tolerance test. Three of the nine children had decreased FPIR, of whom two were later diagnosed with IDDM. None of the remaining children developed IDDM.Conclusions. We present the first IDDM prediction study in the Czech population, emphasising the utility of genetic risk investigation in the prediction scheme.
Key words:
IDDM, HLA, GAD65 autoantibody, IA-2 autoantibody, insulin autoantibody
Autoři:
O. Cinek; S. Koloušková; M. Pechová; Z. Šumník; P. Sedláková; N. Bendukidze; E. Ivašková; M. Šnajderová; J. Vavřinec
Působiště autorů:
2. dětská klinika 2. LF UK a FNM, Praha Ústav klinické biochemie a patobiochemie FNM, Praha HLA centrum IKEM, Praha
Vyšlo v časopise:
Čas. Lék. čes. 2001; : 492-496
Kategorie:
Články
Souhrn
Východisko.
Inzulin dependentní diabetes mellitus (IDDM) vzniká následkem autoimunní inzulitidy, která asymptomaticky probíhá měsíce až léta před manifestací diabetu. Cílem naší studie bylo zavedení metod časné predikce IDDM u dětských prvostupňových příbuzných pacientů s IDDM.Metody a výsledky. V letech 1997-2000 jsme sledovali 208 nediabetických dětí a adolescentů (101 chlapců, 107 dívek) ve věku 10,0±5,3 (průměr±SD) roku (182 sourozenců diabetických pacientů, 14 potomků diabetických otců a 12 potomků diabetických matek). Genetické riziko jsme určili genotypizací HLA-DQB1, -DQA1 a -DRB1*04. Přítomnost inzulitidy jsme zjišťovali pomocí vyšetření trojkombinace autoprotilátek proti GAD65, IA-2 a inzulinu RIA metodami. U osob s pozitivitou autoprotilátek byla k odhadu funkční rezervy beta buněk stanovena první fáze inzulinové odpovědi (FPIR) ve standardním i.v. glukózovém toleračním testu (i.v. GTT). Inzulitida na základě potvrzené pozitivity alespoň jedné autoprotilátiky byla diagnostikována u 9 dětí (4,3 %). Výskyt inzulitidy závisel ne genotypu HLA 2. třídy: u dětí s nejrizikovějším genotypem pro IDDM (HLA-DOB1*0201-DQA1*05/DQB1*0302) se inzulitida vyskytovala téměř desetkrát častěji (5/24, 21 %) než u dětí nesoucích ostatní genotypy (4/184, 2,2 %, P=0,003). Z devíti dětí s inzulitidou měly tři nedostatečnou FPIR, z nichž u dvou byl už diagnostikován IDDM. Žádné ze zbývajících dětí ve studii diabetem neonemocnělo.Závěry. Zavedli jsme standardní metodiku predikce IDDM, založenou na kombinaci genetických, protilátkových a funkčních testů. Na rozdílech ve výskytu inzulitidy mezi skupinami dětí s odlišnou výší genetického rizika demonstrujeme zásadní důležitost genetického vyšetření v predikčním schématu.
Klíčová slova:
IDDM, HLA, anti-GAD65, anti-IA2, antiinzulinové protilátky, děti.
Štítky
Adiktológia Alergológia a imunológia Angiológia Audiológia a foniatria Biochémia Dermatológia Detská gastroenterológia Detská chirurgia Detská kardiológia Detská neurológia Detská otorinolaryngológia Detská psychiatria Detská reumatológia Diabetológia Farmácia Chirurgia cievna Algeziológia Dentální hygienistkaČlánok vyšiel v časopise
Časopis lékařů českých
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Fixní kombinace paracetamol/kodein nabízí synergické analgetické účinky
- Kombinace metamizol/paracetamol v léčbě pooperační bolesti u zákroků v rámci jednodenní chirurgie
- Kombinace paracetamolu s kodeinem snižuje pooperační bolest i potřebu záchranné medikace
- Antidepresivní efekt kombinovaného analgetika tramadolu s paracetamolem
Najčítanejšie v tomto čísle
- AKUTNÍ NEKROTIZUJÍCÍ PANKREATITIDA
- NOVŠIE ASPEKTY REZISTENCIE NA ANTIBIOTIKÁ A NIEKTORÉ MOŽNOSTI JEJ LIMITÁCIE
- MNOHOČETNÉ EXTRARENÁLNÍ KOMPLIKACE WEGENEROVY GRANULOMATÓZY
- VLIV DIAZEPAMU NA SCHOPNOST ANTIDOTNÍ TERAPIE ELIMINOVAT AKUTNÍ LETÁLNÍ ÚČINEK SOMANU U MYŠÍ