Mareš J. : POSTTRAUMATICKÝ ROZVOJ ČLOVĚKA

Autor recenzované knihy prof. PhDr. Jiří Mareš, CSc. je profesorem pedagogické psychologie a pracuje nyní jako zástupce vedoucího Ústavu sociálního lékařství na Lékařské fakultě UK v Hradci Králové. V odborném světě je znám svými časopiseckými a knižními publikacemi především z oblasti lékařské a pedagogické psychologie (kvalita života, psychologie bolesti, pacientovo pojetí nemoci, styly učení ad.) a bohatými zkušenostmi s empirickým psychologickým výzkumem.

Záměrem autora knihy je seznámit čtenáře s psychologickou stránkou posttraumatického rozvoje člověka a budiž řečeno, že se mu to podařilo. Tato problematika se zkoumá zhruba 20 let a recenzovaná publikace nám přibližuje způsoby i výsledky těchto snah.

Posttraumatickým rozvojem člověka se míní příznivé změny v osobnosti a chování jedince (promítající se i do jeho zdravotního stavu), jež nastávají zpravidla delší dobu (měsíce až roky) po prožití nějaké otřesné, šokující traumatické události, jako jsou přírodní katastrofy, válečné události, ale i vážné (zdrcující) rodinné či zdravotní problémy. Záleží pak na mnoha okolnostech (např. odborné pomoci, nových korektivních zkušenostech, které přináší sám život), jak se s nimi vyrovná, zda ústí v psychosomatické problémy, depresi, posttraumatickou stresovou poruchu, nedobrou kvalitu života, či zda se „zlé v dobré obrátí“. V příznivém případě traumatem postižený jedinec mění své porozumění životu i sobě, pravidelně nastává změna jeho hodnotových preferencí, tedy toho, co považuje v životě za nejdůležitější, zlepšují se vztahy ke druhým ve směru větší projevované vstřícnosti, mění životní styl a jeho život se stává bohatším, kvalitnějším.

Autor člení knihu do dvou hlavních částí: části obecné a speciální.

Obecná část sestává z pěti následujících kapitol: 1. Dlouhá historie problému (Kořeny hledání, Počátky vědeckého zkoumání problému, Traumatická reakce a posttraumatická stresová porucha), 2. Posttraumatický rozvoj (Terminologické i věcné obtíže, Přehled novějších teoretických přístupů, Podrobnější charakteristika užívaných proměnných, Širší souvislosti rozvoje, Definování základních pojmů: trauma, posttraumatický rozvoj), 3. Diagnostika posttraumatického rozvoje (Přenositelnost nálezů do našich podmínek, Metodologické problémy, Kvantitativní přístup, Kvalitativní přístupy), 4. Determinanty posttraumatického rozvoje (Zobecňující přehled dosavadních výzkumů, Metaanalýzy dosavadních výzkumů, Rodina jako jednotka zkoumání, Sociokulturní kontext jako svébytná determinanta rozvoje), 5. Možnosti intervence (Obecný přístup, Specifický přístup, Implikace).

Speciální část obsahuje těchto osm kapitol: 6. Posttraumatický rozvoj u dětí a dospívajících (Odolnost dětí a jejich rozvoj, Teoretický model posttraumatického rozvoje u dětí a dospívajících, Diagnostické metody, Výzkumy posttraumatického rozvoje u dětí a dospívajících), 7. Posttraumatický rozvoj u rodičů dětí a dospívajících (Život s postiženým dítětem, Výzkumy u rodičů postižených dětí, Výzkumy u rodičů onkologicky nemocných dětí), 8. Posttraumatický rozvoj u starých lidí (Změny ve stáří a možnosti posttraumatického rozvoje, Výzkumy posttraumatického rozvoje u seniorů), 9. Posttraumatický rozvoj u vybraných skupin nemocných osob (Vážná onemocnění a posttraumatický rozvoj, Hlediska důležitá pro rozvoj pacientovy osobnosti, Posttraumatický rozvoj u pacientů po amputaci, Posttraumatický rozvoj u pacientů se sklerózou multiplex, Otevřené otázky pro výzkumy posttraumatického rozvoje v klinických oborech), 10. Posttraumatický rozvoj u emigrantů a násilně vystěhovaných, 11. Posttraumatický rozvoj u obětí přírodní katastrofy, 12. Posttraumatický rozvoj u účastníků vojenských konfliktů a 13. Posttraumatický rozvoj u příslušníků pomáhajících profesí.

Závěrem publikace nalezneme stručný souhrn dosavadního poznání v oblasti posttraumatického rozvoje člověka, seznam použité literatury a pečlivě vypracovaný jmenný a věcný rejstřík.

Recenzovaná práce má ráz přehledové studie knižního formátu na téma pozitivní důsledky negativních událostí, kdy prožité trauma může paradoxně nastartovat pozitivní změny v osobnosti a životě lidského jedince, což představuje pro postižené významnou a reálnou naději ve změnu k lepšímu. Je to námět vysoce aktuální i vzhledem k nestabilní době, v níž se nacházíme, proměnám a četnosti nepříznivých životních událostí, které se mnohdy promítají do zdravotního stavu jedince a vedou k dlouhodobé životní nepohodě.

Publikace má výbornou didaktickou úroveň a autor prof. PhDr. Jiří Mareš, CSc. nezapře svoji odbornou erudici (profesor pedagogické psychologie), bohaté odborné i životní zkušenosti. Jedná se o práci vysoké odborné úrovně (tedy i práci kritickou) a současně čtivou.

Nepochybuji o tom, že se časem dočkáme dalšího vydání této potřebné knihy. Při její aktualizaci a případném rozšíření by čtenáři jistě uvítali obohacení textu ve speciální části (byť mnohé bylo řečeno v části obecné) o téma posttraumatického příznivého rozvoje „běžného“ dospělého člověka. Také by bylo zajímavé (a užitečné) blíže zpracovat souvislost mezi včas poskytnutou odbornou péčí traumatizovaným osobám (psychologická a psychiatrická první pomoc, krizová intervence) a zachytit vliv zákroku na zdravotní stav a další průběh jejich života z pohledu psychologa. V našich podmínkách lze k tomuto námětu nalézt materiál a poznatky v práci krizových intervenčních center a v činnosti psychoterapeutů. Důležitý zdroj informací (a inspirace) mohou poskytnout i dříve a po mnoho let působící linky důvěry a naděje, jejichž práce byla dobře dokumentována. Za úvahu stojí zařazení doplňku týkajícího se plasticity mozku, jež je předpokladem celoživotních změn v duševním životě a chování lidského jedince tak, jak se jimi zabývá neuropsychologie a neuropsychoterapie. I tato rovina přispívá k teoretickému objasnění vztahu mezi psychotraumatem a posttraumatickým příznivým rozvojem člověka.

Recenzovanou publikaci lze jednoznačně doporučit k četbě všem pracovníkům pomáhajících profesí, tedy i lékařům v klinické praxi. Usnadní jim lépe porozumět nejen psychosociální problematice nemocných a jejich blízkých, nýbrž i sobě samým.

prof. PhDr. Jan Vymětal

ÚHSL 1. LF UK

Karlovo nám. 40, 128 00 Praha 2