Hold a vzpomínka na zakladatele stomatogenetiky u nás

Minulý rok dosáhl životního jubilea kolega doc. Lubomír Sottner, kterého můžeme považovat za zakladatele české stomatogenetiky. Narodil se 2. srpna 1922 a v prosinci minulého roku jsme s ním na semináři Ústavu lékařské biologie a genetiky UK v Praze oslavili jeho 90. narozeniny. Původně jsme chtěli vzdát hold jeho práci souborem článků, které bohužel vyjdou již jen jako vzpomínka na bývalého kolegu a učitele, neboť doc. Sottner 4. ledna 2013 zemřel.

Osobně jsme byli s kolegou Sottnerem po několik let úzkými spolupracovníky díky tomu, že nám na katedře lékařské biologie a genetiky byla svěřena výuka zubařské paralelky (viz Seznam přednášek na fakultě všeobecného lékařství v „Karolínce“(1975–1983). Z dalších zdrojů informací o působení Lubomíra Sottnera na fakultě lze jmenovat interní dokument Ústavu dějin, který laskavě poskytla doc. Ludmila Hlaváčková „Podklady k pokračování biografických  slovníků 1. LF UK uložené v Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK“.

Zatímco jsem se studentům stomatologické větve věnoval přednáškami z obecné genetiky, kolega Sottner měl na starost genetiku speciální a přiznávám, že bylo pro mne zpočátku značným překvapením, kolik genetiky se do tohoto, tak prakticky zaměřeného oboru, vejde. Nepochybuji, že to bylo překvapením i pro studenty. Pro některé možná nemilým, neboť jak to u studentů bývá často – trpí tradiční krátkozrakostí ve svém utilitaristickém pojetí toho, co je pro ně užitečné. Ale byli i tací, pro které byly takové informace zajímavé, a snad někteří z nich mohli a i dnes dokážou svým pacientům nabídnout patřičnou pomoc a poučení v případě, že u nich objeví nebo získají podezření na některou z genetických odchylek.

Ve výzkumných zájmech kolegy Sottnera najdeme značnou pestrost, a pokud se omezíme na stomatologickou problematiku, můžeme uvést práce, které publikoval se svými spolupracovníky z ortodontického oddělení druhé stomatologické kliniky Fakulty všeobecného lékařství UK v Praze prof. J. Rackem a doc. M. Markovou (1, 2).

Jeho práce vycházely v domácích časopisech, což by bylo možné považovat z dnešního hlediska nenasytné touhy po světovosti za škodu, byly však určeny především domácímu publiku – především praktickým stomatologům, pro které jistě byly informace v rodném jazyce přístupnější.

Jako ostatní obory lékařství, postupuje i stomatogenetika vpřed díky stále se zrychlujícímu pokroku molekulární biologie, která se do nich vetřela ve své tzv. postgenomické fázi, aby se stala podmínkou „sine qua non“ pro jejich rozvoj (3). Nehledě na celou řadu anomálií s „jednoduchou“ dědičností je známé množství poruch s polygenní dědičností či spíše s multifaktoriálním podkladem (kde domácí výzkum měl dlouhou tradici jak v diagnostice, tak léčení) – např. u rozštěpových vad (4). Ze syndromů s dědičnou složkou, které často zasahují svými projevy i do dutiny ústní si připomeneme namátkou jen několik (5–9) a v příspěvcích dalších kolegů projdeme problematikou orofaciální oblasti, počínaje našimi předky, alespoň s těmi, kteří s námi sdíleli stejnou zeměpisnou polohu, až k některým diagnostickým a léčebným otázkám současnosti nazíraným z hlediska dědičnosti.

prof. MUDr. Radim Brdička, DrSc.