Ontogenetická podmíněnost nezaměstnanosti

Súhrn

Východisko.
Dosavadní studie o nezaměstnanosti se zabývají zejména jejími sociálně ekonomickými příčinami a důsledky. Skrytými důvody nezaměstnanosti mužů, nezávislými na sociálně ekonomických poměrech té které společnosti, však mohou být i přírodně biologické faktory – rodinné prožitky v jejich dětství. Teoretickými východisky studie byly koncepce psychické deprivace, koncepce vývojových fází lidské ontogeneze E. Eriksona a poznatky biodromální psychologie. Na podkladě dat mezinárodního projektu European Longitudinal Study of Parenthood and Childhood jsme v retrospektivním šetření srovnávali skupinu zaměstnaných a nezaměstnaných mužů a zkoumali jsme: 1. v čem se lišilo jejich dětství; 2. v jakém rozsahu se přenášejí výchovné přístupy z rodičů na děti; 3. jaký vliv mají negativní důsledky prožitého dětství na budoucí uplatnění mužů na trhu práce.

Metody a výsledky.
Výzkumný soubor v letech 1991–1992 tvořilo 3141 (88,7 %) zaměstnaných mužů a 399 (11,3 %) mužů bez práce. Základní výzkumné údaje byly získávány prostřednictvím dotazníků. Pro srovnání skupin zaměstnaných a nezaměstnaných mužů bylo použito relativní riziko. Zaměstnaní muži pocházejí častěji z úplných rodin ve srovnání s nezaměstnanými. Nezaměstnaní muži ve srovnání se zaměstnanými 2,08krát častěji prožili dětství v dětském domově, dětské vesničce, u pěstounů apod., 3,89krát častěji chodili do zvláštní školy, 2,22krát častěji žili do svých 18 let mimo domov, 2,51krát častěji žili do 18 let v nápravném zařízení, popřípadě v diagnostickém ústavu (p < 0,001). V dětství bylo psychicky a fyzicky týráno 66,6 % zaměstnaných mužů a 65,1 % nezaměstnaných mužů.

Závěr.
Důsledky negativních prožitků z dětství snižují možnosti uplatnění mladých mužů na trhu práce. Také sociální role mladých mužů (nastávajících otců) může být deformována těmito prožitky. Sociální integrace a sociální úspěšnost u skupiny mužů bez práce se proto vyvíjejí nepříznivým směrem.

Klíčová slova:
nezaměstnanost – longitudinální studie – dětství – rizikové faktory – rodina

ÚVOD

Nezaměstnanost je nečekaně naléhavým problémem dnešní doby (1). Má ekonomické, sociální, psychologické, ale i zdravotní důsledky. Po 20 letech ekonomické transformace společnosti má nezaměstnanost v české společnosti řadu charakteristických rysů: 1. vysoký podíl dlouhodobě nezaměstnaných (každý pátý nezaměstnaný v České republice se nachází v evidenci úřadů práce déle než 2 roky);2. vysoká nezaměstnanost zejména mladších věkových skupin, absolventů škol; 3. regionální rozdílnost úrovně nezaměstnanosti; 4. stabilizace skupin obyvatelstva, které dlouhodobě žijí ze sociálních dávek (lidé s věkovou hranicí nad 50 let, osoby se zdravotním postižením, mládež, matky s malými dětmi, romská populace); 5. závislost většiny domácností na sociálních dávkách a částečná ztráta vnímavosti dětí pro souvislost práce s finanční odměnou.

Naše dosavadní úvahy a výzkumné práce v oblasti nezaměstnanosti se soustředily jak na biomedicínské a psychologické důsledky ztráty práce, tak na obecně kulturní souvislosti (2–4). Upozornili jsme na skutečnost, že zvládání nedobrovolné ztráty práce má individuální charakter a je podmíněno řadou faktorů – odolností konkrétního člověka vůči psychické zátěži vůbec, věkem, pohlavím, dosaženou kvalifikací, finančními možnostmi nezaměstnaného, smysluplnou osobní aktivitou ve volném čase, délkou nezaměstnanosti, dosavadními pracovními zkušenostmi, profesní rigiditou či pružností, osobní analýzou příčin ztráty práce, poskytovanou sociální i emoční oporou, regionální mírou nezaměstnanosti a dalšími faktory (3).

Získané poznatky o nezaměstnaných v české transformované ekonomice, zejména dopad ztráty práce na zdraví, se v mnohém shodují s poznatky ze zemí s podobnou historickou zkušeností a ze zemí s rozvinutou tržní ekonomikou (5–14).

Uplatnění člověka na trhu práce je podmíněno řadou jeho charakteristik (věk, zdravotní stav, vzdělání, pohlaví, příslušnost k etnické skupině), které pak integrují skupiny lidí s větším rizikem ztráty práce a předurčují je pro dlouhodobou nezaměstnanost. Tyto skupiny jsou také vystaveny riziku opakované nezaměstnanosti. Jejich příslušníci nacházejí uplatnění spíše na sekundárním trhu práce a na méně placených pracích s nejistou budoucností. Nezaměstnanost tak více ohrožuje určité skupiny populace, což potvrzuje zkušenost téměř ze všech zemí s tržní ekonomikou (6, 12, 15, 16). Je zřejmé, že právě na tyto skupiny se musí zaměřovat politika zaměstnanosti.

Poznatky z našich výzkumů ukazují (4), že v rodinném soužití se v některých případech neurotické potíže přenášejí z nezaměstnaného na zaměstnaného partnera. Přenášejí se dokonce i na děti, mohou způsobovat poruchy v rodinném soužití (dysfunkční chování). Jsou-li dva členové rodiny bez práce, což byl častý případ zjišťovaný našimi regionálními výzkumy, stresy působící na rodinu se obvykle násobí.

CÍLE A VÝCHODISKA STUDIE

V současné době se zabýváme studií, jejímž cílem je na podkladě dat mezinárodního projektu ELSPAC (European Longitudinal Study of Parenthood and Childhood)¹ zkoumat dopad ztráty práce na socioekonomické, psychosomatické a zdravotní ukazatele života jednotlivce a jeho rodiny včetně kvality partnerského soužití a vztahu k dětem. Údaje z longitudinálního výzkumu (od počátku devadesátých let 20. století do současnosti) umožňují studovat fenomén ztráty práce v dlouhodobé perspektivě. V první fázi jsme se zaměřili na retrospektivní šetření v dospělé populaci mužů – nastávajících otců. Na počátku našeho výzkumu stála však pouhá zvědavost, v čem se odlišují skupiny zaměstnaných a nezaměstnaných mužů (budoucích otců). Srovnávali jsme obě tyto skupiny a zkoumali jsme: 1. v čem se lišilo jejich dětství, jací byli jejich rodiče; 2. v jakém rozsahu se přenáší rodičovské chování a výchova na děti; 3. jaký vliv mají negativní důsledky problematicky prožitého dětství na budoucí uplatnění na trhu práce.

¹ ELSPAC je epidemiologická prospektivní studie realizovaná pod záštitou WHO, jíž se účastní několik evropských zemí (Rusko, Ukrajina, Slovensko, Velká Británie, Česká republika). Zabývá se dlouhodobým sledováním rizikových a protektivních faktorů biopsychosociálního vývoje dětí narozených na počátku devadesátých let 20. století. Bližší informace jsou dostupné na adrese: http//www.med.muni.cz/elspac.

Se studiemi s podobným zaměřením jsme se v odborné literatuře nesetkali. V longitudinálním sledování britských mužů narozených v roce 1958 zkoumali autoři (17) vztah mezi psychickým a fyzickým zdravím v dětství a dlouhodobou nezaměstnaností v dospělosti (trvající déle než rok). Závěry výzkumu upozorňují na to, že dlouhodobě nezaměstnaní muži mají s velkou pravděpodobností kumulované riziko zhoršujícího se zdraví, které je i důsledkem pomalejšího růstu v dětství a vyšší tendenci k maladjustaci.

Další studie uvádí, že  v oblasti lidského kapitálu významně zvyšuje riziko nezaměstnanosti absence středoškolského vzdělání, špatná dovednost čtení, nízké hodnoty IQ a omezené zdroje na straně rodičů (18). V oblasti sociálního kapitálu zvyšuje riziko nezaměstnanosti vyrůstání v neúplné rodině, konflikty v rodině a špatný vztah ke škole. V oblasti osobního kapitálu čelí vyššímu riziku nezaměstnanosti děti vykazující antisociální chování. Tyto prediktory nezaměstnanosti, kořenící v dětství, začaly ovlivňovat budoucí uplatnění na trhu pracovních sil řadu let předtím, než tito mladí lidé vstoupili na trh práce.

Za zásadní a stále aktuální považujeme práci českých autorů (19), kteří zkoumali pozdní následky psychické deprivace. Dospěli k závěru, že existuje vztah mezi deprivační situací dítěte a pozdějším vývojem jeho osobnosti, nepříznivě se projevující zejména v oblasti sociální integrace a sociální úspěšnosti. Dospěli však k výraznému rozlišení vlivu životních podmínek v dětství podle pohlaví sledovaných osob.

Teoretickými východisky naší studie se staly, ve shodě s pražskou studií (20), dvě vývojové koncepce osobnosti:

1. Koncepce psychické deprivace, která vychází z teorie základních (vitálních) psychických potřeb, jejichž uspokojení v dostatečné míře a v pravý čas je jednou ze základních podmínek dalšího zdravého vývoje osobnosti (21–24).
2. Eriksonova vývojová koncepce (25), která je založena na předpokladu, že ve vývoji člověka je několik kritických fází, z nichž každá má své charakteristiky, své úkoly a svá úskalí. Zejména první fáze života jsou podle našich výzkumů formativním obdobím pro úspěšné zvládnutí všech následujících fází; obecně přitom platí Eriksonův předpoklad, že nezvládnutí či nenaplnění jedné vývojové fáze ohrožuje uspokojivé zvládnutí fází následujících.

Biodromální psychologie (26) přišla s poznatkem, že důsledky dobrého nebo špatného prožití dané životní etapy mohou ovlivňovat kvalitu celého dalšího života. To je i v souladu s citovanou studií (23), jejíž autoři dokazují, že psychická deprivace v útlém věku se může za určitých okolností promítat do celého dalšího života a že „deprivační odchylka od přírodního a přirozeného standardu je náročná, ohrožující, nebezpečná“ (27, s. 372).

Cílem naší studie je přispět k hlubšímu poznání vývoje osobnosti dospělých otců, kteří nenašli uplatnění na trhu práce a stali se nezaměstnanými.

METODA

Respondenti, postup výzkumu a nástroje

Naše studie je založena na datech projektu ELSPAC. Původní soubor byl získáván ve dvou etapách – první z nich proběhla v období poloviny těhotenství, kdy byly postupně oslovovány těhotné ženy, jejichž předpokládaný termín porodu byl ve stanoveném termínu – 1. 3. 1991 až 30. 6. 1992. S žádostí o spolupráci na výzkumu byly osloveny všechny ženy, které měly trvalé bydliště v okresu Brno-město a v okresu Znojmo. Během prenatální fáze projektu se bohužel z objektivních důvodů nepodařilo získat všechny respondentky – těhotné ženy. Naším cílem bylo získat alespoň všechny rodičky z daného období a příslušných trvalých bydlišť, i když jejich porod neproběhl v Brně nebo Znojmě, ale i v jiných porodnicích. Tato fáze již byla úspěšná, základní soubor byl ucelený, podařilo se získat informace dokonce i o porodech v zahraničí. Pro několik fází šetření byla provedena studie reprezentativnosti z hlediska věku, pohlaví, zaměstnání, rodinného stavu a vzdělání, která byla potvrzena (srovnáváno s daty ÚZIS a ČSÚ).

Prenatální fáze projektu, ze které čerpáme naše výzkumná data, byla realizována v letech 1991–1992. Z celkového souboru 4633 mužů brněnské studie ELSPAC odpovědělo na otázku, zda jsou zaměstnáni, 3540 otců. Tento počet bereme jako základ (100 %). Z nich kladně odpovědělo – tedy že jsou zaměstnáni – 3141 mužů (88,7 %, průměrný věk 27,96 let) a 399 nezaměstnaných mužů (11,3 %, průměrný věk 23,94 let).

Základní výzkumné údaje jsme získali prostřednictvím dotazníků zasílaných do rodin spolu se dvěma dotazníky pro matky v polovině jejich těhotenství s pracovním označením P3 (prenatal).

Dotazníky byly v projektu ELSPAC zasílány poštou s průvodním vysvětlujícím dopisem. Vyplněním dotazníku respondent současně vyjádřil svůj souhlas s participací v projektu. Respondenti byli zároveň informováni o tom, že svůj souhlas mohou kdykoliv odvolat (viz informovaný souhlas). Pokud rodina do měsíce dotazníky neposlala v odpovědní obálce zpět vyplněné, nebo nevyjádřila, že spolupracovat nechce nebo nemůže, byla zaslána písemná urgence. Pokud ani na ni rodina nereagovala, byla kontaktována osobně terénním pracovníkem, který se ji snažil získat pro spolupráci. Tento způsob získávání respondentů byl použit v projektu ELSPAC i v dalších participujících zemích.

Přehled sekcí, které byly v dotazníku zkoumány, uvádí tabulka 2. Sledované oblasti v dotazníku byly následující:

• socioekonomická data: věk, vzdělání, stav, příjem, současné nebo dřívější zaměstnání, jeho délka, počet předchozích zaměstnání, spokojenost s prací, pozice v podniku, majetek, bytová situace, domácnost a její vybavení a další;
• psychologická data: psychické problémy, poruchy osobnosti, neurotické příznaky, depresivita, sebehodnocení, životní spokojenost, kvalita života a další;
• zdraví: nemocnost, psychosomatika, abúzus léků, hospitalizace, úrazovost a další;
• partnerské a rodinné vztahy: kvalita partnerského soužití, problémy a konflikty ve vztahu, kvalita rodinných vztahů a další;
• vztahy k dětem: způsoby výchovy, trávení času s dětmi, problémy s dětmi a další;
• životní styl: výživa, stravování, kouření, alkohol, fyzická aktivita, spánek a další;
• životní události.

V našem výzkumu jsme se primárně zaměřili na čtyři oblasti (A, C, D, F), které se specificky vztahují k oblasti dětství zaměstnaných a nezaměstnaných mužů. Jednalo se o oblast zdravotní anamnézy (sekce A), události z dětství, školní docházku (sekce C), vztahy rodičů k dětem, péči o dítě a výchovu (sekce D) a současné vzdělání a zaměstnání (sekce F).

Metody analýzy

Provedli jsme deskriptivní analýzu všech proměnných, pro srovnání skupin zaměstnaných a nezaměstnaných mužů byl použit odhad rizika (Risk Estimate). Testovali jsme nulovou hypotézu o nezávislosti dvou nominálních veličin na hladině významnosti 0,05. Pokud tedy p hodnota chí2-testu byla < 0,05, pak jsme nulovou hypotézu zamítli, tj., mezi proměnnými existovala závislost. Pokud se jednalo o čtyřpolní tabulku, brali jsme při posouzení signifikance p hodnotu Fisherova exaktního testu. Pokud byla prokázána statisticky významná závislost, hodnotili jsme výsledky pomocí RR (relativního rizika). Výpočty byly provedeny souborem statistických programů IBM SPSS Statistics 19.

VÝSLEDKY

Předběžná analýza: Deskriptivní statistiky

Jako první jsme provedli rozdělení souboru na skupinu zaměstnaných a nezaměstnaných mužů, které uvádíme v tabulce 1. Rozdíly mezi zaměstnanými a nezaměstnanými jsou patrné ve věku, vzdělání a v úplné i neúplné rodině. Průměrný věk zaměstnaných je ve srovnání s nezaměstnanými (p < 0,001) signifikantně vyšší o 4 roky. Nezaměstnaní mužové mají 2,6krát častěji základní vzdělání než zaměstnaní (p < 0,001), 1,32krát častěji mají pak maturitu (p < 0,001). Zaměstnaní mužové mají 1,44krát častěji vysokoškolské vzdělání (p < 0,001) a 1,24krát častěji jsou vyučeni (p < 0,001) ve srovnání s nezaměstnanými muži. Nezaměstnaní mužové mají signifikantně častěji vysokoškolsky vzdělané matky než zaměstnaní (p < 0,001). Zaměstnaní mužové signifikantně častěji pocházejí z úplných rodin než nezaměstnaní(p < 0,001). V ostatních proměnných nebyly nalezeny signifikantní rozdíly.

V tabulce 2 jsou uvedeny zkoumané oblasti dotazníku a příklady položek. Pro předmětnou oblast zkoumání byly použity sekce A, C, D a F. V tabulkách 3 a 4 níže jsou uvedeny signifikantní výsledky sledovaného rozdílu mezi zaměstnanými a nezaměstnanými muži.

U některých položek, např. v sekci D jsou uvedeny čtyři proměnné, které se týkají fyzického nebo psychického týrání. Pokud bylo na čtyři uvedené otázky (tab. 4) alespoň jednou odpovězeno kladně, pak soudíme, že týrání dítěte (otce) nastalo, v opačném případě týrání dítěte (otce) nenastalo.

Hlavní analýza

Srovnání zaměstnaných a nezaměstnaných mužů ve vybraných proměnných

Tabulka 3 ukazuje srovnání zaměstnaných a nezaměstnaných mužů z pohledu vztahů v rodině, z pohledu výchovy a školní docházky. Výsledky nám ukazují, že nezaměstnaní muži ve srovnání se zaměstnanými pocházejí z rodin, jejichž rodiče měli vážné rozpory (1,22krát častěji, p < 0,01), kteří se rozvedli (1,25krát častěji, p < 0,001), jejichž rodiče od sebe v průběhu manželství odešli (1,47krát častěji, p < 0,001). Nezaměstnaní muži ve srovnání se zaměstnanými 3,89krát častěji chodili do zvláštní školy p < 0,001) nebo navštěvovali více škol – více než čtyři školy (1,82krát častěji, p < 0,001), častěji také chyběli ve škole do 11 let (1,45krát častěji, p < 0,001) i po 11. roce (1,67krát častěji, p < 0,001), a to především z důvodů záškoláctví (1,53krát častěji, p < 0,001). Nezaměstnaní muži byli 1,48krát častěji vyloučeni ze školy než zaměstnaní(p < 0,001).

Nezaměstnaní muži byli také 2,08krát častěji v péči náhradní rodiny, dětského domova apod. (p < 0,001). V dětském domově žili nezaměstnaní mužové ve srovnání se zaměstnanými 2,83krát častěji (p < 0.001), v nápravném nebo diagnostickém ústavu 2,51krát častěji (p < 0,001). Oproti zaměstnaným mužům 1,56krát častěji odešli před 18. rokem z domova (p < 0,001), žili také 1,73krát častěji mimo domov s přáteli (p < 0,001) nebo prarodiči (1,37krát častěji, p < 0,001). Byli vychováni 2,64krát častěji přítelem rodiny (p < 0,001) nebo jinou osobou (2,36krát častěji,p < 0,001).

Tabulka 4 poukazuje na rozdíly mezi zaměstnanými a nezaměstnanými z pohledu fyzického a psychického týrání a sexuálního zneužívání. Z celkového počtu zaměstnaných a nezaměstnaných mužů odpovědělo alespoň na jednu ze čtyř prvních otázek uvedených v tabulce 4 „ano“ celkem 66,5 % mužů, kteří tak uvádějí, že byli nějakým způsobem týráni, 33,5 % nikoliv. Rozdíly mezi zaměstnanými a nezaměstnanými muži nebyly signifikantní. Nezaměstnaní mužové však uvádějí, že měli 1,52krát častěji rodiče (p < 0,001), kteří se k nim chovali krutě. Významné rozdíly jsou patrné také v oblasti sexuálního zneužívání. Nezaměstnaní muži uvádějí, že měli 2,53krát častěji sexuální příhody (p < 0,001), ve kterých hrál roli rodič nebo jiný příbuzný, než zaměstnaní. Nezaměstnaní mužové byli také 4,44krát častěji znásilněni ve srovnání se zaměstnanými (p < 0,001).

DISKUZE

Důsledky dětství prožitého mimo domov

Z našich zjištění vyplývá, že nezaměstnaní otcové své dětství významně častěji prožili v péči dětského domova, dětských vesniček, u pěstounů nebo v náhradních rodinách. Průměrný věk našich otců bez práce byl 23,94 roků. V longitudinální studii (20) byly zkoumány pozdní následky psychické deprivace a subdeprivace u dětí z dětských domovů v jejich 40 letech. Autoři (20) zjistili, že u značného počtu osob, které v dětství vyrůstaly v nestandardních, méně příznivých socioekonomických podmínkách, byla v raném dětství, již při vstupu do těchto zařízení, zjištěna zvýšená zranitelnost nervového systému, pouze u poloviny dětí byl neurologický nález v normě. Přitom jsou tito jedinci nejvíce vystaveni vlivu psychické deprivace.

Hloubku prvotního ohrožení psychickou deprivací (případně subdeprivací) a intenzitu následných pomocných či terapeutických opatření výše zmínění autoři (20) diferencují dle zařízení: 1. děti z dětských domovů; 2. děti z dětských vesniček: 3. děti z pěstounské péče.

Plnění sociálních nároků, kterým jsou později vystaveni tito jedinci v mladším dospělém věku (naše skupina respondentů), je ztíženo pozdními následky psychické deprivace. V oblasti sociální integrace a sociální úspěšnosti se naše skupina otců bez práce vyvíjela nepříznivým směrem (viz tab. 3). Ukazuje se, že prostředí dětských domovů, z hlediska ohrožení dítěte deprivací a pozdních následků v dospělosti, zaujímá přední místo.

Naši respondenti – nezaměstnaní otcové prožívali své dětství v období mezi roky 1965–1970. V té době mělo prostředí kojeneckých ústavů a dětských domovů v České republice ráz klasického zařízení kolektivní výchovy (23). Systém ústavů byl diferencován podle věku, takže sledované osoby v průběhu dětství nutně několikrát celé prostředí změnily. Uvnitř ústavu byly výchovné skupiny rovněž děleny podle věku a vychovatelé se střídali podle pracovních hodin. Ústavní prostředí charakterizovaly velké ložnice, jídelny, herny a pevně organizovaný denní program. Po ukončení povinné školní docházky odcházelo dítě do internátu a odtud pak (po vyučení nebo bez vyučení) „do života“.

V současné době jsou v České republice diskutována opatření, jejichž zavedením by došlo ke zrušení dětských ústavů, a děti by byly svěřeny do pěstounské péče. Shodujeme se však s odborníky, kteří upozorňují na nedostatek profesionálních pěstounů a z toho vyplývajících rizik při následné výchově dětí. Dnes totiž významný počet zjevných a skrytých bezdomovců pochází z dětských domovů (odhaduje se, že v České republice je v roce 2013 asi 30 000 bezdomovců). Po dosažení 18 let přicházejí tito mladí lidé do života nepřipraveni na samostatnost, chybí jim kvalifikace, nejsou materiálně zajištěni, nemají pevné pracovní návyky, často se stávají členy nových part, kterými jsou využíváni a vydíráni.

Důsledky rozpadu rodiny

Náš výzkum prokázal, že nezaměstnaní otcové ve srovnání se zaměstnanými žili v rodině, kde rodiče měli vážnější rozpory, popřípadě od sebe odešli nebo se rozvedli. V době jejich rozvodu bylo našim respondentům – nezaměstnaným otcům – v průměru 9,69 roků.

Své dětství častěji prožili nezaměstnaní otcové ve srovnání se zaměstnanými (jak jsme již uvedli) v péči dětského domova, dětské vesničky, v pěstounské péči nebo v náhradní rodině.

Autoři výzkumných studií (28–32) upozorňují, že rozvod rodičů je traumatizující událostí s negativními důsledky jak pro rodiče, tak i pro děti, u kterých přetrvávají následky až do dospělosti. Rodičovský konflikt vystavuje děti psychické zátěži, která se bezprostředně projeví zhoršením  psychického i somatického zdraví a celkové prosperity dítěte a v delší časové perspektivě pak ovlivní chování a vývoj osobnosti (33). Nedostatečná spolupráce rodičů po rozvodu (porozvodové soudní spory) je spojena s poruchami adaptace dětí, jejich nízkým sebeoceněním a poruchami chování (34–37).

Pokud jsou děti svědky rodinného násilí (38), jejich psychický stav je ohroženější, přičemž jediná taková zkušenost může u dítěte způsobit trauma s dlouhodobými následky (39).

Za zvláště negativní zkušenost ohrožující dobrou adaptaci v dospělosti se považuje vystavení dítěte fyzickému násilí, fyzickému zneužívání. Patrně méně škodlivé je svědectví častých verbálních konfliktů než špatná úroveň péče v dětství (40). Chlapci jsou ve srovnání s děvčaty v rozvodových sporech rodičů psychicky zranitelnější a osobnost matky je ve významném vztahu k popouzení dětí, ovlivňuje jejich účast ve sporech (41; podobně 42). Zapojení dětí do sporů souvisí v případě chlapců s psychopatologií matek. Přítomnost fyzického násilí u dětí souvisí s kvalitou osobnosti otce a jeho případné psychopatologie.

Téměř u poloviny dětí z rozvedených rodin v České republice se objevuje syndrom odcizeného (zavrženého) rodiče (Parental Alienation Syndrom), který R. A. Gardner v osmdesátých letech 20. století definoval jako „dětské onemocnění, které se téměř výhradně vyskytuje ve sporech o svěření dítěte do péče. Spory o děti však obvykle degradují dobrého milujícího rodiče. Střídavé a jednostranné preferování a zavrhování rodičů dítětem většinou doprovází celé jeho dětství a začne odeznívat až v době, kdy dítě dospěje a získá možnost samo zhodnotit vzniklou situaci.²

² Podle statistik se v České republice rozvádí každé druhé manželství (43).

Zjistili jsme, že prožívání rodinných konfliktů v dětství u zkoumaných nezaměstnaných otců se negativně projevuje v dospělosti. Ukazuje se, že náš vzorek respondentů – nezaměstnaní otcové, jako by „kopíroval“ své rodiče. Nezaměstnaní otcové ve srovnání se zaměstnanými měli častěji spory s partnerkami, častěji se rozešli s partnerkou, častěji jsou svobodní a opakovaně ženatí. Z celkového počtu 396 nezaměstnaných otců mělo, ve srovnání se zaměstnanými, 75,5 % úplnou rodinu a 24,5 % rodinu neúplnou. Přitom se jedná o nezaměstnané muže, nastávající otce zkoumaných dětí (studie ELSPAC), z nichž mnozí měli negativní zkušenosti s kvalitou soužití vlastních rodičů. I když rodiče ovlivňují zdravotní stav a úspěšnost svých dětí nejen svým chováním a výchovou, ale i geneticky předávanými dispozicemi, dospíváme k závěru, že patologii duševního zdraví a poruchy adaptace jako důsledek negativně prožitého dětství je možné v dospělosti předpokládat.

Důsledky psychického a fyzického týrání v dětství

V našem výzkumu jsme zjistili závažnou skutečnost, že v dětství byla psychicky a fyzicky týrána více než polovina zaměstnaných a nezaměstnaných mužů. V této souvislosti se odvoláváme na studii brněnských autorů (44), kteří vycházeli z téhož retrospektivního šetření mužů – nastávajících otců zkoumaných dětí v rámci longitudinální studie ELSPAC. Autoři srovnávali skupinu mužů v dětství týraných se skupinou netýraných (my jsme brali v úvahu ještě hledisko ztráty práce) a zjišťovali (v souladu s námi): 1. v čem se lišily rodiny svým původem (prarodiče), rodiče i oni sami; 2. zda se později vyskytly rozdíly v jejich vlastních rodinách, vztazích, chování a zdraví; 3. do jaké míry se přenáší výchovné modely z generace na generaci. Četnost výskytu, vztahující se k psychickému a fyzickému týrání, je v naší studii uvedena v tabulce 4. Oběťmi týrání se podle výše uvedených autorů (44) stávali především chlapci hendikapovaní, narození do dysfunkčních rodin a rodičům s neharmonickými vztahy a nevhodnými výchovnými předpoklady. K tomuto poznatku dodáváme, že v dětství týraní a v dospělosti nezaměstnaní mužové měli ve srovnání se zaměstnanými muži častěji vysokoškolsky vzdělané matky a častěji vysokoškolsky vzdělané otce. Domníváme se, že toto prvotní zjištění by však bylo vhodné podrobit důkladnějšímu zkoumání.

Prokázalo se, že v mládí týraní muži byli oběťmi svých rodičů. Násilí a ubližování v původních rodinách týraných respondentů se patrně přeneslo z generace na generaci a zaměřilo se na děti. Námi sledovaní nezaměstnaní muži měli, ve srovnání se zaměstnanými, defektní chování i mimo rodinu – častěji měli v poslední době konflikt se zákonem a častěji žili v nápravném zařízení. Za důležitý považujeme poznatek, že muži v dětství týraní měli časté problémy se zdravím – deprese, anxiozita, záněty kloubů, noční a ranní kašel. I toto zjištění by však mělo být podrobeno dalšímu zkoumání.

Dále jsme zjistili závažné skutečnosti týkající se sexuálního zneužívání v dětství (viz tab. 4). Nezaměstnaní muži byli ve srovnání se zaměstnanými muži častěji někým znásilněni a častěji byli oběťmi sexuálních příhod ze strany příbuzných, rodinných přátel nebo cizího člověka; častěji se jich někdo tělesně dotýkal, aniž by tomu rozuměli nebo s tím souhlasili.

Psychické týrání dětí může mít ovšem více variant – odmítání, zastrašování, izolaci, využívání, uplácení, zanedbávání tělesného a duševního zdraví. U souboru mužů z České republiky bylo zjištěno (45), že ti, kteří byli v dětství psychicky týráni, trpěli později následky nízkého sebevědomí, pocitů méněcennosti, deprese a smutku, strachu a úzkosti. Jiní autoři uvádějí (19) některé vlastnosti dětí, které jsou vystaveny riziku týrání: jsou neklidné, impulzivní, fyzicky a sociálně neobratné, vychovatele dráždí, unavují a obtěžují svým chováním, neplní jejich očekávání. Již zmínění brněnští autoři (44) uvádějí dále děti zdravotně oslabené a nedonošené. Rizikem pro vznik patologického prostředí, v němž je dítě týráno, jsou však také určité vlastnosti rodičů (20) – agresivita, psychopatie, neurotismus, nezralost, chronická frustrace, dlouhodobý stres, alkoholismus, toxikomanie, duševní nemoci. Značnou část těchto defektů u mužů týraných v dětství podle brněnské studie ELSPAC (44) měli už i jejich rodiče. Agresivitu přiznávali v podobě opakovaného fyzického a psychického týrání dětí i žen a v podobě překračování zákonů.

ZÁVĚR

Domníváme se, že harmonická rodina je sociálně nezávislým předpokladem pozdějšího uplatnění dospělých dětí ve společenské dělbě práce. Nezaviněné negativně prožité dětství má proto vliv na budoucí uplatnění na trhu práce. Také sociální role mladých mužů (otců) může být deformována už prvním formativním obdobím raného dětství. Nezaměstnaní muži ve srovnání se zaměstnanými 2,08krát častěji prožili dětství v dětském domově, dětské vesničce, u pěstounů apod., 3,89krát častěji chodili do zvláštní školy, 2,22krát častěji žili do svých 18 let mimo domov, 2,51krát častěji žili do 18 let v nápravném zařízení, popřípadě v diagnostickém ústavu. Spolu s rozpadem rodiny se proto sociální integrace a sociální úspěšnost u skupiny mužů bez práce vyvíjejí nepříznivým směrem. Domníváme se, že obě skupiny mužů v dětství psychicky a fyzicky týraných budou mít bezděčnou tendenci napodobovat své rodiče. Zdá se, že v rozporu s výchovným a vzdělávacím úsilím školy se v pozdějším životě mužů prosadí biologická determinace (imprinting) raných fází lidské ontogeneze. Také model násilného chování se patrně neverbálně přenáší z generace na generaci.

Zkratky

ELSPAC Evropská dlouhodobá studie těhotenství a dětství

RR relativní riziko

WHO Světová zdravotnická organizace

Poděkování:

Jsme nesmírně vděčni všem rodinám, které se zúčastnily této studie, děkujeme všem gynekologům, pediatrům, ředitelům škol a třídním učitelům, naše poděkování patří národnímu koordinátorovi studie ELSPAC doc. MUDr. Lubomíru Kuklovi, CSc. a celému týmu ELSPAC, který zahrnuje terénní pracovníky, IT techniky, administrativní pracovníky, výzkumné pracovníky a dobrovolníky. Základní podporu studie ELSPAC poskytuje Masarykova univerzita, Česká republika. Tato publikace je dílem autorů Boženy Buchtové, Josefa Šmajse, Viktora Kulhavého, Petra Okrajka a Lubomíra Kukly, kteří ručí za obsahovou i formální správnost publikace, nikoliv Vědecká rada ELSPAC.

Tento publikovaný výzkum byl financován a vychází s podporou grantu GA ČR č. P407/11/038.

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

doc. PhDr. Božena Buchtová, CSc.

Katedra podnikového hospodářství

Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity

Lipová 41a, Brno 602 00

e-mail: buchtova@econ.muni.cz