Klinická farmacie v České republice

Súhrn

V současné době existuje snaha posunout služby farmacie více směrem k ošetřujícímu lékaři a pacientovi jak v oblasti lůžkové, tak ambulantní péče. V rámci České republiky se postupně vytvářejí podmínky pro každodenní práci klinického farmaceuta. Jsou definovány činnosti klinickofarmaceutické péče, které tvoří náplň práce vznikajících oddělení klinické farmacie. Přínos klinickofarmaceutické péče jak pro pacienty, tak pro zdravotnický systém jako celek je opakovaně potvrzován praxí.

Klíčová slova:

klinická farmacie – klinickofarmaceutická péče

ÚVOD

Farmaceut je vnímán jako nejkomplexněji vzdělaný odborník v oblasti léčiv, což je vzhledem k jeho pregraduálnímu vzdělání oprávněné. Nicméně problematika týkající se léčiv je natolik široká, že je nad síly jednoho odborníka být v praxi expertem ve všech oblastech. Proto musejí farmaceuti – stejně jako lékaři – projít v rámci postgraduálního vzdělávání náročným procesem specializačního vzdělávání. Obr. 1 ukazuje čtyři základní okruhy specializačního směřování farmaceutů a jejich uplatnění v praxi.

Je pozitivní, že farmacie může kromě lékárenských nabídnout i další oblasti, jejichž rozvoj představuje do budoucna možnost většího zapojení farmaceuta a jeho odbornosti do péče o pacienta. Jednou z těchto oblastí je právě klinická farmacie.

KLINICKOFARMACEUTICKÁ PÉČE

Při nastavování systému poskytování klinickofarmaceutické péče pacientům vychází Česká odborná společnost klinické farmacie ČLS JEP hlavně z potřeb a specifik našeho zdravotnického systému, ale také se inspiruje v zahraničí. Cílem je plně využít odbornost klinického farmaceuta a zapojit ho jak do přímé péče o pacienta při individualizaci farmakoterapie, tak do procesu tvorby a optimalizace systémových opatření na úrovni zdravotnických pracovišť a zařízení. Níže je předložena základní charakteristika činností, jež odlišují klinickofarmaceutickou péči od péče lékárenské. Tyto činnosti pak prolínají do definovaných výkonů klinického farmaceuta a tvoří základ jeho kompetencí.

Vstupní kontrola medikace pacienta klinickým farmaceutem

Vstupní kontrola medikace je první kontrola medikace pacienta klinickým farmaceutem ve zdravotnickém zařízení lůžkové nebo ambulantní péče jako součást buď systematického, nebo konziliárního poskytování klinickofarmaceutické péče. Na odděleních s komplexní systematickou klinickofarmaceutickou péčí by měla být provedena v krátkém (definovaném) časovém úseku po přijetí pacienta do zdravotnického zařízení. Její součástí je zhodnocení rizikovosti pacienta vzhledem k akutnímu stavu a očekávaným intervencím. Cílem je identifikace rizikových faktorů a léčiv, které mohou být příčinou současných lékových problémů a/nebo problémů během hospitalizace a/nebo po propuštění pacienta. Výsledkem je prevence a/nebo včasný záchyt problémů spojených s podáváním a užíváním léčiv. Součástí vstupní kontroly je také řešení identifikovaných rizik a lékových problémů (1).

Opakovaná kontrola medikace pacienta klinickým farmaceutem

Termínem opakovaná kontrola medikace je označeno další monitorování medikace na základě stanovené míry rizikovosti pacienta klinickým farmaceutem při vstupní kontrole nebo při změně zdravotního stavu pacienta během hospitalizace. Opakované kontroly mají jednak preventivní účel, jednak jsou zaměřeny na zhodnocení dopadu intervencí ve farmakoterapeutickém doporučení vydaném při předchozí kontrole medikace – to znamená, že je ověřována účinnost stanoveného plánu racionalizace farmakoterapie. V rámci opakované kontroly probíhá i zhodnocení medikace hospitalizovaného pacienta při propouštění z lůžkové do ambulantní péče. Četnost opakovaných kontrol záleží na míře identifikovaného rizika, na typu péče (lůžkové – akutní, následné, dlouhodobé, intenzivní, standardní; ambulantní atd.), případně na medicínském oboru, ve kterém je klinickofarmaceutická péče poskytována (1).

Konzultace klinického farmaceuta s ošetřujícím lékařem pacienta

Klinickofarmaceutická péče je poskytována v kooperaci s ošetřujícím lékařem se znalostí zdravotního stavu pacienta a plánu péče (1).

Edukace pacienta klinickým farmaceutem

V průběhu hospitalizace a/nebo před propuštěním z nemocnice a při poskytování klinickofarmaceutické péče v ambulantní sféře se klinický farmaceut aktivně podílí na edukaci pacientů v oblasti farmakoterapie, a tím na zvyšování adherence k užívání léčiv (1).

ODDĚLENÍ KLINICKÉ FARMACIE A PRACOVIŠTĚ KLINICKÉHO FARMACEUTA

Organizační jednotkou, která zabezpečuje klinickofarmaceutickou péči, je oddělení klinické farmacie nebo pracoviště klinického farmaceuta. Důvody, proč by to neměla být lékárna, jsou následující:

1. Účel klinickofarmaceutické péče je jiný než účel lékárenské péče.
2. Poskytování klinickofarmaceutické péče není vázáno na zařízení lékárenské péče (personálně, technicky ani prostorově).
3. Poskytování klinickofarmaceutické péče by mělo být odděleno od obchodních strategií a činností.
4. V Česku existují zdravotnická zařízení, která neprovozují (nemocniční) lékárnu, přesto mají oddělení klinické farmacie.

V ČR je nyní více než 40 oddělení klinické farmacie a pracovišť klinického farmaceuta, na kterých pracuje zhruba 120 klinických farmaceutů nebo farmaceutů ve specializační přípravě. Otázkou je, jak velký potenciál pro uplatnění absolventů farmaceutických fakult se otevírá díky implementaci klinickofarmaceutické péče do systému zdravotní péče. V ČR by postupně mělo vzniknout cca 188 oddělení klinické farmacie a pracovišť klinického farmaceuta, na nichž by v případě optimálního personálního zajištění klinickofarmaceutické péče mohlo pracovat cca 900−1000 klinických farmaceutů (tab. 1) (1). Tohoto stavu nelze dosáhnout naráz, ale děje se tak postupně, v několika krocích, od zajištění alespoň minimálního personálního zabezpečení klinickofarmaceutické péče pro akutní lůžkovou péči (potřeba 319 klinických farmaceutů) přes optimalizaci personálního zajištění oddělení klinické farmacie vyššího typu (potřeba dalších 375 klinických farmaceutů) až k optimálnímu personálnímu zajištění klinickofarmaceutické péče pro veškerou lůžkovou péči (potřeba dalších 290 klinických farmaceutů).

V současné době máme v klinické praxi pouze cca 12 % klinických farmaceutů z celkového potřebného množství a pouze 21 % zdravotnických zařízení poskytujících akutní lůžkovou péči poskytuje také klinickofarmaceutickou péči.

Možnosti rozvoje klinickofarmaceutické péče v ČR a možnosti uplatnění absolventů farmaceutických fakult jsou tím pádem veliké.

PŘÍNOS KLINICKOFARMACEUTICKÉ PÉČE

Přínos pro pacienta

Bylo opakovaně prokázáno nejen v zahraničí, ale i na datech v ČR, že poskytování klinickofarmaceutické péče je pro pacienty přínosné. Výsledky ukazují, že mezi pacienty přijímanými k hospitalizaci na akutní lůžko je v průměru 42 % těch, u nichž se vyskytuje lékový problém během hospitalizace (1, 2). Téměř 12 % hospitalizovaných je ve vysokém riziku výskytu lékového problému během hospitalizace (1, 2). Klinickofarmaceutická péče je poskytována konkrétnímu pacientovi, u něhož jsou identifikována a řešena rizika spojená s užíváním a podáváním léčiv.

Přínos pro zdravotnický systém

Implementace klinickofarmaceutické péče do zdravotnického systému předchází nemalým výdajům na zdravotní péči, které by bylo nutné vynaložit na řešení důsledků lékových problémů. Nastavení bezpečné farmakoterapie pro konkrétního pacienta přináší benefit zdravotnickému systému jako celku a finanční přínos pro systém je větší než náklady vynaložené na tento typ péče.

Minimální úspora vynaložených prostředků z veřejného zdravotního pojištění představuje 1 028 216 Kč ročně na 1 klinického farmaceuta, odhadované benefit : cost ratio je pak cca 1 : 1, nicméně ve skutečnosti bude tento poměr daleko příznivější (1). V prostředí českého zdravotnického systému se zdá, že je relevantní uvažovat benefit : cost ratio klinickofarmaceutické péče 3 : 1 (3). Pozitivní přínos činnosti klinického farmaceuta je potvrzován také v dalších recentních studiích. Například Onatadeová a Quayeová přinášejí výsledky, kde benefit : cost ratio činnosti prováděné klinickým farmaceutem při příjmu pacienta k hospitalizaci (medication reconciliation) dosahuje 5,53–11,51 : 1 (4).

ZÁVĚR

Mezi strategické kroky České odborné společnosti klinické farmacie ČLS JEP, které by měly postupně vést k dalšímu rozvoji klinickofarmaceutické péče v ČR, patří:

1. prioritní zajištění klinickofarmaceutické péče pro poskytovatele akutní lůžkové péče;
2. postupný rozvoj ambulantní klinickofarmaceutické péče;
3. podpora farmaceutů se zájmem více se klinicky orientovat;
4. podpora emancipace klinickofarmaceutické péče v oblasti legislativy;
5. podpora emancipace klinickofarmaceutické péče nastavením jejího vnímání a financování;
6. podpora efektivní komunikace s profesními organizacemi;
7. vytvoření platformy pro komunikaci a spolupráci farmaceutů různých oborů poskytujících zdravotní služby v nemocnici;
8. vyjasnění pozice oddělení klinické farmacie a pracoviště klinického farmaceuta u poskytovatele akutní péče a ostatní lůžkové péče (1).

Adresa pro korespondenci:

PharmDr. Jana Gregorová

Oddělení klinické farmacie

Nemocnice Na Bulovce

Budínova 67/2, 180 81  Praha

Tel.: 266 084 104

e-mail: jana.gregorova@bulovka.cz