Zamyšlení nad Spolkem českých lékařů v Praze

Spolek českých lékařů v Praze je nejstarším medicínským spolkem na našem území, byl ustanoven 26. června 1862 poté, co ho císař František Josef I. „milostivě potvrditi ráčil“. U zrodu spolku stálo 14 lékařů, z toho 4 praktičtí.

Pěstování jazyka českého na medicínském poli

Největší zásluhu na vzniku spolku má profesor Bohumil Eiselt, medicinae et chirurgiae doctor (v té době byly oba doktoráty oddělené). Přednášel studentům česky, a to dvacet let před vznikem české lékařské fakulty. Organizačně se na vzniku SČL podílel také dr. Eduard Grégr, asistent profesora Purkyně, jenž celý projekt zaštítil svým jménem, podobně jako Časopis lékařů českých, který vyšel poprvé o pět měsíců dříve. Není bez zajímavosti, že v roce vzniku spolku byl založen také Sokol a Purkyně spolupracoval s Tyršem na českém tělovýchovném názvosloví. Jedním z cílů Spolku bylo pěstování českého jazyka na medicínském poli, kde převládala němčina.

Léta úrodná i méně úrodná

Mezi lékaři přibývalo zájemců o členství ve spolku a během 9 měsíců měl již 300 členů, kteří se věnovali také stavovské činnosti. Před první světovou válkou se spolek vrátil k čistě odborné problematice. Přednáškové večery byly hojně navštěvovány a vrcholem byla 50. léta 20. století. V roce 1958 se schůzí zúčastnilo 3236 lékařů! Večery organizovali pracovníci pražské lékařské fakulty a později všech tří fakult. Posluchači byli jednak odborní lékaři podle náplně večera, ale také praktičtí lékaři. Za dlouhou dobu 159 let, jak to řekl jeden z předsedů spolku, profesor Stanislav Popelka, „byla léta úrodná i méně úrodná“. Od roku 1949 je SČL součástí Československé, resp. České lékařské společnosti JEP.

Členská základna se v posledních letech výrazně nemění. Problematika jednotlivých přednáškových večerů je pestrá, organizovaná univerzitními pracovišti. Zájem jednotlivých pracovišť přesahuje kapacitní možnosti. Každoročně spolek vybírá významné osobnosti k slavnostní přednášce Thomayerově (interní obory) a Maydlově (operační obory). K vánočním večerům zve přednášející z nemedicínských oborů. Pěstuje mezinárodní spolupráci s Bratislavským lekárským spolkom, jednou ročně kolegové ze Slovenska přednášejí v Praze a pražští lékaři v Bratislavě. Přednáškové večery jsou navštěvovány i studenty lékařských fakult.

Naplňujeme dnes myšlenky otců-zakladatelů?

Protože autor článku dlouhodobě sleduje problematiku návštěvnosti přednáškových večerů (v současné době 1000–1200 účastníků ročně), uvědomuje si menší zájem lékařské veřejnosti o ně. Příčinu vidí v stále větší atomizaci medicíny. Nepochybně velkým konkurentem v poskytování informací je navíc internet. V neposlední řadě je to pracovní vytížení jednotlivých lékařů a v nemocnicích objem přesčasové práce. Možná i to je příčinou vytrácení jisté stavovské soudržnosti, typické pro naše předchůdce. Ona soudržnost se vždy pěstovala osobními kontakty, často právě na různých přednáškách, kongresech či sympoziích.

V závěru minulého roku byl na 4leté období zvolen výbor spolku. Předsedou se stal prof. MUDr. Michal Kršek, CSc., vědeckým sekretářem prof. MUDr. Richard Škába, CSc. Z dalších 16 členů výboru je 14 univerzitních profesorů. Již podle této volby se zdá, že není naplňována jedna ze základních myšlenek zakladatelů – přenášet nové klinické poznatky do každodenní praxe. Z dnešních 539 členů je bohužel pouze 21 praktických lékařů a ve výboru nemají zastoupení. Přitom v Praze pracuje 739 praktických lékařů!

Malé srovnání na závěr

Na závěr dovolte malé srovnání. Při zakládání spolku byl roční členský příspěvek dvě zlatky, za které bylo možné koupit metrák brambor. Dnes činí tento příspěvek 150 Kč, za které si můžeme koupit 6–7 kg brambor. Vývoj se nedá zastavit. Není zřejmé, proč brambory tak podražily. Na druhé straně v době zakládání spolku nebyly pojišťovny…

Pavel Pafko