Potenciál digitalizace českého zdravotnictví: Schopnost digitalizace jako míra vyspělosti

Súhrn

České zdravotnictví dosahuje v mezinárodních srovnáních vysokého hodnocení, v některých oblastech dokonce tvoří špičku. Stále však v určitých ohledech zaostává za státy západní Evropy a lze identifikovat řadu příležitostí pro zvýšení kvality, dostupnosti a efektivity. Mezi dlouhodobé výzvy zdravotního systému v Česku patří rostoucí jednotkové výdaje na poskytování péče a negativní demografický vývoj. Do výčtu nových výzev lze zařadit zejména řešení přímých i nepřímých dopadů pandemie COVID-19, což bude s ohledem na aktuální vývoj ovlivňovat české zdravotnictví ještě velmi dlouho.

Klíčová slova:

pacient – zdravotnictví – telemedicína – zdravotní pojišťovna – digitalizace – ministerstvo zdravotnictví – data – lékař – distanční výkon

DLOUHODOBÉ VÝZVY PRO ČESKÉ ZDRAVOTNICTVÍ

Zdravotnictví v Česku je vystaveno stále většímu tlaku na zajištění dostatečné kvality a dostupnosti zdravotní péče, stejně jako na využívání moderních metod, postupů, přístrojového vybavení a léků (1).

Na jedné straně rostou možnosti poskytované péče (biologická léčba, pokročilé zobrazovací metody atd.) a schopnosti lékařů vyléčit onemocnění, která by ještě před deseti lety byla fatální, či alespoň významně prodloužit dobu dožití. Tento vývoj je umožněn vysoce specifickou léčbou, často „ušitou na míru“ konkrétnímu pacientovi, zvýšenou prevencí a lepšími diagnostickými metodami. Konkrétním příkladem je mortalita v souvislosti s karcinomem prsu u žen (obr. 1).

Na druhou stranu však aktuální vývoj a možnosti systému přináší výrazně vyšší nároky nejen na straně nákladů, ale zároveň zvyšuje tlak na zdravotníky v oblasti neustálého rozvoje a potřeby koordinace řady specializací. Ukázkovým příkladem růstu nákladů spojených s rostoucími možnostmi je centrová péče. Obr. 2 zachycuje růst nákladů na centrové léky v lůžkové i ambulantní péči v Česku.

Dlouhodobý významný faktor, který bude přinášet stále větší nároky na zdravotní systém a jeho klíčové aktéry, představuje demografické stárnutí obyvatelstva. Stárnutí populace se již v současnosti projevuje například vyšším výskytem civilizačních chorob. Ač se délka dožití ve zdraví v Česku neustále zvyšuje (v posledních 10 letech až o čtyři roky), stále zaostáváme za průměrem Evropské unie (2) a západními státy. Existuje tudíž výrazný potenciál úspor v případě postupného zvyšování této hranice.

Česko i přes výrazné zlepšení rovněž zaostává za západními vysoce rozvinutými státy v úmrtnosti na léčitelná či preventabilní onemocnění, která je ovlivněna jak kvalitou a dostupností péče, tak zejména účinnou prevencí (obr. 3).

Úmrtnost na preventabilní onemocnění je v Česku takřka dvojnásobná než v Izraeli či Švýcarsku, v případě úmrtnosti na léčitelná onemocnění vykazujeme podobný rozdíl například při srovnání s Islandem, Norskem či Jižní Koreou.

Stárnutí obyvatel jako významný trend ovlivňující národní zdravotnictví bude dlouhodobě působit na dostupnost zdravotní péče, a tím i její kvalitu. Aktuální predikce naznačují zvětšování podílu osob starších 65 let (3), s nímž lze očekávat i vyšší výskyt civilizačních onemocnění (obr. 4).

Dlouhodobé změny v demografické struktuře a změny v samotné poskytované péči identifikuje Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR (VZP) například v růstu nákladů na péči o vybrané skupiny pacientů. Obr. 5 zobrazuje tento vývoj u diabetických pacientů, kteří jsou klienty VZP. Náklady na péči o diabetiky se mezi roky 2014 a 2018 zvýšily o téměř 19 %, a to při 4,2% růstu počtu pacientů. Jedním z hlavních důvodů je fakt, že stále více klientů VZP má přístup k farmakoterapii, přičemž právě na léky na předpis připadá téměř 60 % celkových výdajů pojišťovny za diabetes (4).

Demografický vývoj se zároveň výrazně odráží i na věkové struktuře zdravotníků. V některých oborech již průměrný věk lékařů atakuje hranici 60 let (obr. 6). V budoucnu lze očekávat zvyšování tohoto průměru, i přes aktuální snahy veřejné správy kapacity vzdělávání zdravotníků posilovat.

NOVÉ VÝZVY PRO ČESKÉ ZDRAVOTNICTVÍ

Vedle výše popsaných výzev, se kterými VZP pracuje dlouhodobě, je potřeba mít na zřeteli nové. Ty mají na české zdravotnictví dopad krátkodobý i dlouhodobý. Nejvýznamnější rizika představují zejména:

• Zvýšené náklady spojené s pandemií COVID-19, a to v rámci poskytování akutní péče, následné péče nebo ochrany zdravotníků, ale i potřebných technických a jiných úprav vedoucích k zajištění dostatečné kapacity a bezpečnosti.
• Pokles příjmů ze zdravotního pojištění způsobený jednorázovými úpravami výběru záloh a zároveň výrazné snížení příjmu zdravotních pojišťoven vlivem predikovaného ekonomického propadu.
• Omezení péče z důvodu vytížení pacienty s COVID-19 a omezení možnosti návštěvy lékaře (včetně obavy z nákazy u pacientů). Kvůli COVID-19 je odkládána plánovaná a preventivní péče, což může vést ke zvýšeným nákladům ve střednědobém a dlouhodobém horizontu (záchyt onkologických onemocnění v pozdějších stadiích, rozvoj komorbidit u diabetických pacientů atd.)

Omezení zdravotní péče v důsledku COVID-19 se samozřejmě projevilo i ve snížení počtu výkonů, jež byly poskytovateli zdravotních služeb provedeny, respektive vykázány v oblasti screeningu/prevence onkologických nemocí (obr. 8).

JAK NALOŽIT S AKTUÁLNÍMI i DLOUHODOBÝMI VÝZVAMI

Výše uvedené výzvy a rizika mají obrovský dopad při dosahování cílů v oblasti dostupnosti a kvality péče. S ohledem na budoucí vývoj je nezbytné zajistit vyšší efektivitu systému, a tím i dostupnost při alespoň zachování stávající kvality péče.

Jedním z vhodných nástrojů pro tento úkol je postupné rozšiřování moderních informačních a komunikačních technologií (ICT) do oboru. ICT přinášejí nové možnosti spojené například s významným navýšením kapacity při realizaci opakovaných/rutinních činností a zároveň nové možnosti léčby v oblasti vzdálené komunikace, využití umělé inteligence pro podporu rozhodování lékařů, telemonitoringu či dalších nástrojů strojového učení (5). Zavádění prvků elektronického zdravotnictví představuje v současné době způsob podpory zdravotního systému doporučovaný řadou mezinárodních organizací (OECD, WHO, EK a další) (6) a je jedním z cílů vlády konstituovaným v rámci Národní strategie elektronického zdravotnictví a strategie Zdraví 2030. Tato oblast bude rovněž výrazně podporována dotačními prostředky EU, a to i s ohledem na probíhající pandemii COVID-19 (7).

Elektronizace zdravotnictví umožňuje realizaci i dalších benefitů v řadě oblastí, v Česku jsou však v současnosti implementovány pouze v podobě pilotních projektů, bez potřebné koordinace.

Elektronické zdravotnictví zahrnuje následující oblasti (8):

• Elektronické zdravotní záznamy – umožňují přenos a využití zdravotních záznamů mezi zdravotnickými profesionály, případně jejich poskytování pacientovi.
• Vzdálený sběr dat o pacientovi – informace jsou sbírány buď pomocí zdravotnických prostředků určených k měření, nebo ze zápisů, které provádí sám pacient.
• Podpůrné nástroje pro rozhodování – strojové vytěžování a částečná interpretace analyzovaných dat, zdravotníkům může pomoci k lepší dostupnosti evidence pro rozhodování.
• Telemedicína – poskytování vybrané zdravotní péče prostředky elektronické komunikace.
• Informovanost a osvěta – moderní komunikační nástroje mohou zvyšovat obecnou informovanost obyvatel o preferovaném životním stylu, prevenci, případně i režimových opatřeních u nemocných.
• Znalostní management – efektivní sdílení aktuálních a užitečných informací z oblasti zdravotnictví mezi zdravotníky, studenty atd.
• Výzkum a vývoj – využití ICT k posílení kapacit a datových zdrojů pro realizaci výzkumu a vývoje.
• Informační a koordinační systémy – napomáhají při poskytování služeb, jako jsou elektronické objednávání, plánování a koordinace péče.
• mHealth – využívání možností mobilních telefonů a dalších obdobných zařízení ke sběru, přenosu a vyhodnocování dat o pacientovi a komunikaci s ním.

V rámci zemí OECD dochází na různé úrovni k rozvoji jednotlivých výše uvedených možností elektronického zdravotnictví. Studie úspěšného využití elektronizace zdravotnictví ve státech OECD pak přináší konkrétní příklady úspěšných projektů realizovaných v oblasti telemedicíny.

Na základě rozhovorů s místními autoritami v zemích OECD lze za největší již prokázané přínosy telemedicíny označit následující oblasti (9):

• větší nákladová efektivita péče
• zvýšená kvalita péče
• lepší sdílení znalostí a přenosu kompetencí
• zvýšení dostupnosti péče a omezení rozdílů v dostupnosti péče pro pacienty
• úspora času na straně pacienta a zdravotníků
• zlepšení zdravotní gramotnosti pacientů
• včasné poskytování péče
• tvorba lepších léčebných plánů pro chronicky nemocné
• méně zbytných transferů pacientů
• úbytek hospitalizací a emergentních situací
• lepší koordinace péče mezí více poskytovateli
• vyšší počet konzultací, včasnější záchyt při nižších nákladech
• lepší kontinuita péče

V návaznosti na výše uvedené pak lze dovodit, že nástroje elektronizace zdravotnictví mohou výrazně přispět k potřebné vyšší efektivitě, a tím reagovat na dlouhodobé a aktuální výzvy nejen českého zdravotnictví.

ELEKTRONIZACE ZDRAVOTNICTVÍ V ČESKU

Koncept rozvoje elektronického zdravotnictví se v Česku systematicky rozvíjí od roku 2012. K akceleraci tvorby koordinovaného přístupu k elektronizaci došlo přípravou Národní strategie elektronického zdravotnictví v roce 2014, která byla v roce 2016 schválena Usnesením Vlády ČR ze dne 28. 11., č. 1054.

Ministerstvo zdravotnictví ČR (MZ), které je gestorem strategie, následně realizovalo řadu kroků, které postupně mají přispívat k systémovému rozvoji elektronizace zdravotního systému. Tohoto cíle však doposud nebylo dosaženo a elektronické zdravotnictví se v Česku nevyvíjí koordinovaným způsobem (10). Klíčové důvody uváděné v nezávislém posouzení dosavadních kroků MZ k (ne)dosažení benefitů spojených s využitím elektronizace jsou podle zpracovatele hodnocení, společnosti Deloitte, zejména následující:

• obava zdravotníků ze zneužití dat vytvářených v rámci poskytování péče (kontrola vykazování, kontrola kvality atd.)
• obava o bezpečnost dat a ochranu osobních údajů
• omezené možnosti MZ a obecně potřeba přinést konkrétní příklady fungování elektronizace (quick wins)
• nedostatečné organizační a koordinační zabezpečení elektronizace

Mezi významné bariéry patří podle autorů evaluace také (i) nedostatečná spolupráce s klíčovými aktéry a (ii) nedostatečně nastavená motivace klíčových aktérů. Zjednodušená teorie změny poskytnutá autory evaluace je rovněž (a zejména) zaměřena na spolupráci klíčových aktérů, která je pro dosažení pokroku v oblasti elektronizace klíčová (obr. 9). Dostatečné zapojení a motivace klíčových aktérů představují naprosto nezbytné předpoklady pro jakýkoli koordinovaný rozvoj elektronického zdravotnictví. Na obr. 10 jsou uvedeny hlavní motivace a obavy klíčových aktérů, které vzešly z dosavadních diskuzí VZP se zástupci jednotlivých stakeholderů a fungování Pracovní skupiny pro telemedicínu zřízené MZ.

TELEMEDICÍNA V ČESKU

Jednou z oblastí, která podle názoru autora dokáže velmi rychle zaktivizovat pozornost klíčových aktérů, je zavádění nástrojů pro digitalizaci zdravotnických agend. Podle Národního telemedicínského centra Fakultní nemocnice Olomouc se telemedicínou rozumí používání informačních a komunikačních technologií pro poskytování zdravotních služeb na dálku (11). Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje 4 základní formy/skupiny telemedicíny, a to:

• konzultace mezi vzdáleným pacientem a poskytovatelem péče
• telemonitoring zdravotních a diagnostických dat
• přenos dat/snímků k poskytovateli péče (specialistovi)
• konzultace mezi poskytovateli péče za účelem řízení případu

• 01300 – (VZP) – distanční konzultace zdravotního stavu praktickým lékařem
• 09614 – (VZP) – distanční konzultace zdravotního stavu ambulantním specialistou
• 35831 – (VZP) – distanční konzultace zdravotního stavu psychiatrem nebo psychologem
• 38030 – (VZP) – distanční konzultace zdravotního stavu adiktologem
• 35832 – (VZP) – distanční zhodnocení zdravotního stavu sestrou pro péči v psychiatrii

AKTUÁLNÍ POTŘEBY A MOŽNÝ VÝVOJ V BUDOUCNOSTI

Autor se domnívá, že obecně lze konstatovat, že v oblasti digitalizace zdravotnických agend se i díky pandemii COVID-19 otevřelo okno příležitosti pro její rychlý rozvoj, a to zejména z následujících důvodů:

• růst technologické vyspělosti (umělá inteligence, strojové zpracování dat, 5G sítě atd.)
• vyšší akceptace nástrojů telemedicíny daná nezbytnou adaptací na podmínky vzniklé pandemií COVID-19, a to zejména u zdravotníků
• dostupnost dotačních titulů podporujících vznik telemedicínských řešení
• poptávka na straně pacientů, stále více očekávajících dostupnost služeb po vzoru bankovního nebo telekomunikačního sektoru
• rozvoj nástrojů ověření on-line identity
• vyšší gramotnost pacientů a zdravotníků při používání ICT vybavení

Je nezbytné toto okno příležitosti maximálně využít. Distanční výkon provedený díky fungování digitálních kanálů se může stát hlavním motorem elektronizace, neboť jejím prostřednictvím lze dosáhnout konkrétních výsledků a dopadů na efektivitu a dostupnost péče a demonstrovat je na konkrétních skupinách pacientů. Tímto způsobem je možné přesvědčit hlavní aktéry o prospěšnosti elektronizace zdravotnictví, a získat tak potřebnou spolupráci a zdroje pro její další rozvoj.

Digitalizace zdravotnictví se podle názoru autora v Česku doposud rozvíjí poměrně živelně. Řada organizací i s ohledem na epidemii COVID-19 vidí v rozvoji telemedicíny velkou příležitost pro tvorbu nových produktů a vytváří individuální řešení, která jsou testována ve spolupráci s individuálními poskytovateli zdravotní péče. Zájem je spojen i s předpokládanými zdroji financování, a to jak v rámci operačních programů, tak nově v rámci přímo řízených programů a Národního plánu obnovy.

Autor se tak setkává pravidelně s novými start-upy, ale i zavedenými technologickými giganty, kteří se snaží prosadit právě své řešení telemedicíny v českém prostředí. Pro tutéž oblast často existuje řada produktů s podobnými benefity pro pacienty a zdravotníky, avšak se zcela jinými kvalitativními parametry, technickým provedením a náklady. Živelný rozvoj a omezená koordinace tak v Česku, kde je zdravotnictví hrazeno převážně z veřejných zdrojů (17), může podle názoru autora práce vést k následujícím jevům:

• suboptimální efektivita veřejných výdajů
• nadměrná zátěž na osoby používající nástroje telemedicíny, a tím snížená ochota se této problematice věnovat
• zvýšené riziko v oblasti kybernetické bezpečnosti
• nesjednocená kvalita řešení, a tím i možné negativní dopady na zdraví osob využívajících nástroje telemedicíny

Typickým příkladem, který je možné již v současnosti pozorovat v českém zdravotnictví, je tvorba řady aplikací, jež řeší jednotlivé diagnózy pacientů. Pro jednoho pacienta se třemi diagnózami by pak ošetřující lékař musel využívat nejméně tři různé aplikace (obr. 11). Pokud by pracoval pro více poskytovatelů zdravotní péče, počet potřebných aplikací by rostl geometrickou řadou.

SCHOPNOST DIGITALIZOVAT JAKO MÍRA VYSPĚLOSTI

Data budou náš život ovlivňovat čím dál více. Určitou mírou vyspělosti bude (nebo už dokonce je) schopnost určitého prostředí, lokality či teritoria nabídnout jedinci přístup k digitálnímu světu. K tomu je ale zapotřebí nechat proudit systémem velké množství dat. A to zase vyžaduje určitou míru integrace systémů, které mezi sebou mají umět komunikovat. Ve všech těchto atributech naše zdravotnictví zásadně zaostává. Je nutné začít si pokládat otázku proč. A to na nejvyšších úrovních našeho systému. Bez toho se naše zdravotnictví nedokáže posunout dále. Proč neexistuje ucelená strategie na integraci systémů, alespoň na úrovni největších zařízení? Když umíme definovat standardy pro výkon spisové služby, proč nemáme žádné standardy pro informační systémy ve zdravotnictví? Bojíme se kybernetických útoků na nemocnice? Proč se nebojíme dezinterpretace zásadních dat v oblasti zdravotní péče, jejíž hrozba je a bude stále větší, když na jejich základě stát přikročuje k rozhodnutím ovlivňujícím miliony obyvatel?

Ze schématu na obr. 11 jasně vyplývá složitost systému v případě, že není koordinováno zavádění nových projektů v oblasti telemedicíny, a to pro všechny hlavní aktéry. Lze si jen těžko představit, že by se lékař připojoval během svého pracovního dne k několika aplikacím, které nejsou provázány, a získával z nich informace a ideálně je ještě přenášel do svého ambulantního/nemocničního informačního systému. Obdobně nelze předpokládat, že zejména pacienti s nízkou adherencí k standardní léčbě budou využívat řadu aplikací pro jednotlivé diagnózy. Z výše uvedených důvodů je autor sdělení přesvědčen o nezbytnosti zajištění alespoň základní koordinace rozvoje telemedicíny, která zajistí dostatečnou efektivitu, kvalitu, bezpečnost a přínosnost telemedicíny pro hlavní aktéry.

Zajištění výše uvedených základních cílů telemedicíny je podle názoru autora podmíněno naplněním nutných předpokladů, mezi něž patří zejména následující oblasti:

• Vytvoření technické platformy pro podporu a rozvoj telemedicíny: V současnosti dochází opakovaně k tvorbě integrací mezi NIS/AIS a telemedicínským řešením, jsou vytvářeny ad hoc exporty dat atd. Takový přístup zvyšuje nároky na zdravotníky a IT pracovníky poskytovatelů, a to opakovaně pro každé telemedicínské řešení. Zároveň takový přístup zvyšuje rizika spojená s kybernetickou bezpečností. Vytvořením jednotné platformy, která zajistí základní funkce potřebné pro většinu telemedicínských řešení, by podle názoru autora došlo k velmi výrazné úspoře rozsahu a základní podpoře pro řešení, která nemají potřebná integrační řešení vyvinuta, případně je mají vyvinuta pouze pro vybrané informační systémy.
• Stanovení jasných pravidel pro úhradu distančního výkonu a kontrolu jejich dodržování: Jedním ze základních problémů telemedicínských řešení a jejich prosazení v praxi je chybějící zdroj peněz na jejich provoz. Poskytovatelé zdravotních služeb mají omezené zdroje, a to jak veřejné, tak soukromé. Telemedicína, má-li se prosadit, musí být podporována z veřejného zdravotního pojištění. V takovém případě je ale nezbytně nutné, aby tato úhrada naplňovala veškeré zásady nakládaní s veřejnými prostředky, respektive naplňovala kritéria 3E, které jsou definovány v ustanovení § 2 písm. m) až o) zákona o finanční kontrole.
• Využití všech synergických efektů a maximalizace úspory z rozsahu: Je třeba řídit synergie mezi jednotlivými projekty v telemedicíně a maximálně využívat propojení jednotlivých řešení tak, aby výsledek byl co nejefektivnější a zároveň přínosný pro cílové skupiny.
• Minimalizace nároků na poskytovatele zdravotních služeb a zdravotníky: Tento požadavek je naprosto klíčový pro potřebnou adopci řešení jejími hlavními uživateli – zdravotníky. Sebekvalitnější služba, která přináší skvělé výsledky, nebude dostatečně využívána, pokud je její použití náročné a nadbytečně zatěžuje uživatele.
• Striktní dodržování evidence-based přístupu k tvorbě a vyhodnocování efektů zaváděných služeb: Systémově by měly být podpořeny pouze ty služby, které mají prokazatelný pozitivní dopad na cílové skupiny a jsou dostatečně účinné, bezpečné a široce použitelné (nemají rozsáhlá omezení z hlediska cílových beneficientů).
• Zajištění dlouhodobě udržitelných a otevřených řešení pro všechny aktéry při současném zajištění vysoké efektivity: Snahou v telemedicíně by měla být tvorba dlouhodobě udržitelných řešení, dostupných pro široké skupiny pacientů. Služby podpořené z veřejných prostředků musejí být otevřené, inkluzivní a dostupné pro co nejširší bázi pacientů a poskytovatelů.

Z výše uvedených důvodů by bylo podle autora vhodné zajistit pro koordinovaný rozvoj telemedicíny základní platformu, která by umožnila dosažení potřebných efektů při zachování účinnosti, hospodárnosti, bezpečnosti a dlouhodobé udržitelnosti systému. Obr. 12 pak schematicky popisuje možnou podobu takového řešení.

Metodika využívá tyto zdroje dobré praxe:

• dotační tituly zaměřené na oblast zdravotnictví
• nastavení způsobu výběru projektů hrazených z veřejných prostředků
• obvyklé postupy klinických studií u poskytovatelů/v akademické sféře
• zahraniční subjekty se zkušeností s realizací podobných iniciativ

Záměrem VZP je (i) zajistit transparentnost procesů v oblasti digitalizace zdravotnických agend, (ii) řízeně je ověřovat v klinické praxi až do stanovení úhrady ze zdravotního pojištění na konci procesu a (iii) průběžně hodnotit efekty služby v dlouhodobém horizontu a rozhodovat se na základě evidence o dalších změnách.

Aktuální podoba inovačního trychtýře je na obr. 13.

BARIÉRY ZAVÁDĚNÍ DISTANČNÍCH VÝKONŮ V ČESKU

Jestliže se Česko kvalitou zdravotnictví řadí mezi přední země světa, u míry digitalizace je tomu přesně naopak. Pokud bychom měli zmínit on-line služby s reálným přínosem pro pacienty, zjistíme, že se dají spočítat na prstech jedné ruky: eRecept, eNeschopenka nebo Chytrá karanténa. Za zmínku také stojí fakt, že ani jedna z těchto služeb nepochází z resortu zdravotnictví. Důvodů je hned několik. V Česku není lídr, subjekt, organizace nebo uskupení, kteří by dokázali svojí aktivitou změnit zavedené trendy. Zavedení digitálního zdravotního výkonu totiž není o ICT, ale o schopnosti změnit zavedené principy a procesy ve velmi konzervativním prostředí. A v neposlední řadě, u změn, resp. úprav fungování tak komplexního prostředí, jaké představuje zdravotní péče, je nutné pracovat s velmi širokou paletou stakeholderů. Ti mají různé úhly pohledu, a tím pádem různá očekávání od nových procesů. V takovém prostředí nelze snadno prosazovat změny, je potřeba silný lídr, který má v systému svoji roli, odpovědnost. Zkušenost ze zahraničí říká, že tuto ambici by měl mít plátce, vzhledem ke svému postavení, kompetenci, know-how nebo schopnosti komunikovat s poskytovateli zdravotních služeb.

MOBILNÍ ZDRAVOTNICTVÍ BY MĚLO BÝT ZPOČÁTKU PRO ZDRAVÉ PACIENTY

Zavedení mobilních služeb ve zdravotnictví má obrovský potenciál. Je však třeba brát na zřetel určitá rizika.

Pokud platí, že schopnost efektivně léčit nemocného je založena na dlouhodobém vztahu pacient – lékař, existuje riziko příchodu nekvalitních, nahodile poskytovaných služeb. Ty se mohou tvářit jako lokální, a přitom mohou být poskytovány z rozvojových zemí a využívat pokročilé schopnosti umělé inteligence. Toto riziko je třeba snížit na minimum.

U nově definovaných distančních výkonů je nutné stanovit standardizované postupy. A to na obou stranách, jak je uvedeno výše – pro lékaře i pacienta. Distanční výkon je závislý na schopnosti pacientů i lékařů správně využít digitální kanál – tedy správně komunikovat. K rozvoji telemedicínských výkonů nedojde, dokud nebudou existovat (klinicky) doporučené postupy, propedeutika nebo standardy pro komunikaci přes digitální kanály, jako tomu bylo ve finanční sféře na počátku milénia, kdy docházelo k rozmachu elektronizovaného bankovnictví. Tyto postupy budou velmi podobné i ve zdravotnictví, tedy z pohledu potřeby stanovit pravidla pro využívání těchto kanálů.

Seznam zkratek

AIS                 ambulantní informační systém

ČSÚ               Český statistický úřad

EK                  Evropská komise

EU                  Evropská unie

CHOPN          chronická obstrukční plicní nemoc

ICT                 informační a komunikační technologie

MZ                  ministerstvo zdravotnictví

NIS                 nemocniční informační systém

OECD            Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

VZP               Všeobecná zdravotní pojišťovna

WHO             Světová zdravotnická organizace

Adresa pro korespondenci:

Ing. Tomáš Knížek

Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR

Orlická 2020/2, 130 00  Praha 3

Tel.: 952 220 357

e-mail: tomas.knizek@vzp.cz