Odešel významný anatom profesor Ivan Dylevský
Vyšlo v časopise:
Čas. Lék. čes. 2024; 163: 82-83
Kategória:
Osobní zprávy
Mnohé z nás zarazilo a rozesmutnělo, když jsme se dozvěděli, že 20. února 2024 zemřel, obklopen svými blízkými, po delší těžké nemoci prof. MUDr. Ivan Dylevský, DrSc. Patřil do generace významných anatomů, kteří se počítali mezi žáky legendárního profesora Ladislava Borovanského, na něhož také rád vzpomínal.
Ivan Dylevský se narodil 20. července 1940 v Pardubicích. Jeho otec byl praktickým lékařem, který působil dlouhá léta v Podkrkonoší a po 2. světové válce přímo v Krkonoších. Jako jeden z prvních praktických lékařů si pořídil i rentgen. V malebném horském městě Jilemnici absolvoval střední všeobecně vzdělávací školu a jako správný horal se intenzivně věnoval sjezdovému lyžování – vyhrál i několik závodů. V roce 1959, po roce přípravného kurzu, začal studovat Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze (dnešní 1. LF UK). Po rigorózní zkoušce z anatomie byl přijat jako asistent Anatomického ústavu, ale současně se zajímal i o chirurgii a ortopedii. Medicínu vystudoval s vynikajícím prospěchem, promoval v roce 1965. Po promoci byl přijat na místo interního vědeckého aspiranta katedry anatomie a v roce 1969 předložil kandidátskou disertační práci, jejímž předmětem byl vývoj svalů ruky a předloktí. S ohledem na tehdejší politickou situaci se ovšem její obhajoba uskutečnila až v roce 1972. V této době složil atestaci I. stupně z chirurgie. Habilitační práci na téma vývoj a význam vazivových struktur lidské ruky a nohy obhájil v roce 1975. A v tomto roce obdržel Cenu ministra zdravotnictví za příspěvek k etiologii a taktice chirurgické léčby Dupuytrenovy kontraktury. Následně se věnoval problematice růstu lidské embryonální ruky a jejích stavebních komponent. V roce 1986 obhájil doktorát věd a byl jmenován profesorem morfologických oborů.
V Anatomickém ústavu prožil více než 30 let. Byl zástupcem přednosty pro studijní obor pediatrie v době, kdy Fakulta dětského lékařství UK (dnes 2. LF UK) neměla vlastní teoretické ústavy a studenti jejích prvních dvou ročníků měli výuku na FVL UK. V této době se však nevěnoval pouze pedagogické a vědecké činnosti, ale organizoval i přestavbu budovy Anatomického ústavu. Zkušenosti, které tehdy získal, uplatnil i při pozdějším budování anatomických ústavů Fakulty tělesné výchovy a sportu UK a 2. lékařské fakulty UK, které vedl mezi lety 1993 a 2001. V prvním roce nového tisíciletí přešel na Zdravotně sociální fakultu Jihočeské univerzity, kde následně působil jako vedoucí katedry preklinických oborů až do roku 2009. Od roku 2008 byl akademickým pracovníkem Fakulty biomedicínského inženýrství (FBMI) Českého vysokého učení technického v Praze, nejdříve jako zástupce vedoucího katedry lékařských a humanitních oborů (dnes katedra zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva) a mezi roky 2016 a 2020 i jako děkan této fakulty. V roce 2023 odešel na zasloužený odpočinek, i když relativní, protože měl řadu dalších plánů.
Asi už jen jeho dlouholetí spolupracovníci ví, že byl nejen vynikajícím laboratorním pracovníkem, ale byl často zván i k operacím jako konzultant při rekonstrukčních výkonech na pohybovém aparátu řadou našich předních ortopedů. Významně se podílel rovněž na antropologických výzkumech českých panovníků v týmu profesora Emanuela Vlčka. S úsměvem vzpomínal, jak vozil ve svém Wartburgu 353 kombi ostatky českých panovníků, mimo jiné i Karla IV. a Václava IV.
Pan profesor byl vynikajícím rétorem, přednášení miloval. Vedle pedagogické činnosti na uvedených fakultách přednášel na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Vysoké škole tělesné výchovy a sportu Palestra, byl zakládajícím členem Vyšší odborné školy MILLS, ve svých začátcích učil na střední zdravotnické škole ve Školské ulici na Praze 1. Byl oblíbeným lektorem v řadě postgraduálních kurzů. Všichni jeho posluchači – a věříme, že mezi čtenáři této vzpomínky je jich mnoho – si určitě vzpomenou na jeho přednášky s řadou nejnovějších poznatků, vždy podepřené výborným obrazovým materiálem, a na jeho typický suchý humor.
V průběhu svého života, který byl úzce spojen s akademickým prostředím, prošel řadou vědeckých a oborových rad, byl školitelem posluchačů doktorského studia a členem mnoha komisí pro habilitační a jmenovací řízení. Po dvě funkční období byl na FBMI ČVUT předsedou Akademického senátu a členem Rady vysokých škol. Na této fakultě rovněž inicioval výuku budoucích fyzioterapeutů a od roku 2009 do roku 2023 byl garantem bakalářského studijního programu Fyzioterapie a později také navazujícího magisterského studijního programu Aplikovaná fyzioterapie. Inicioval vznik výukové laboratoře pro anatomii vybavenou plastinátovými preparáty z Gubener Plastinate – první v Česku.
Publikoval více než 250 prací z různých segmentů morfologie a několik desítek učebnic a monografií, z nichž mnohé se dočkaly opakovaného vydání. Jeho publikační činnost zahrnuje i dvě anglické monografie věnované růstu a vývoji struktur lidské ruky a nohy a monografii z historie anatomie. Další monografie jsou věnovány vlivu zátěže na pohybový systém, chirurgii a rehabilitaci ruky a morfologii dětského věku. Z významných publikací posledních let je nezbytné připomenout učebnice „Obecná a speciální kineziologie“ (2 díly), „Klinická kineziologie a patokineziologie“, „Biomedicínská ergonomie“, „Funkční anatomie“, „Dětský pohybový systém“ a dva díly „Anatomie dítěte – Nipioanatomie“. Nemoc mu již neumožnila dokončit další rozpracované tituly – ergonomii a hybridně pojatou učebnici anatomie. Byl iniciátorem učebnice fyzioterapeutické propedeutiky, která je nyní v tisku a do které ještě v říjnu loňského roku přispěl první kapitolou.
Všichni, kdo jsme ho znali, jsme obdivovali jeho dokonalou přípravu, množství literatury, kterou vždy pečlivě prostudoval, obdivuhodnou paměť a hluboké znalosti nejen z morfologických, ale i klinických oborů. Pečlivě volil malíře, kteří mu kreslili anatomické obrázky, potrpěl si na jejich vysokou kvalitu. Zasloužil se o prosazení konceptu funkční anatomie ve výuce řady vysokých škol, podílel se na budování oboru kineziologie a koncipoval základy nového oboru nipiologie – nipioanatomii, tj. moderní morfologii dětského těla.
Byl otcem dvou dcer, jeho manželka MUDr. Zdeňka Dylevská je rovněž lékařkou, pracovala na neurologickém oddělení Ústřední vojenské nemocnice. Své vnučce Barborce věnoval i jednu ze svých výše uvedených monografií – „Anatomii dítěte – Nipioanatomii“.
Pan profesor miloval volant a vše okolo automobilismu. Rád vzpomínal na společnou cestu s několika kolegy ze studií, se kterými projel počátkem 60. let s rodinným Spartakem 440 tehdy ještě turisty neobjevenou Jugoslávií.
Typické bylo jeho oblečení, černá košile a kalhoty. Bílou košili si podle svých slov oblékl snad jen jedenkrát, po domluvě od manželky, na svatbu své dcery.
Odchod profesora Iavana Dylevského není pouze ztrátou pro jeho blízké, přátele, spolupracovníky, studenty, ale i pro obory anatomie a kineziologie v podobě vynikajícího pedagoga a autora skvělých monografií. A také dobrého přítele.
Čest jeho památce!
Leoš Navrátil, Jan Bříza
Štítky
Adiktológia Alergológia a imunológia Angiológia Audiológia a foniatria Biochémia Dermatológia Detská gastroenterológia Detská chirurgia Detská kardiológia Detská neurológia Detská otorinolaryngológia Detská psychiatria Detská reumatológia Diabetológia Farmácia Chirurgia cievna Algeziológia Dentální hygienistkaČlánok vyšiel v časopise
Časopis lékařů českých
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- MUDr. Dana Vondráčková: Hepatopatie sú pri liečbe metamizolom väčším strašiakom ako agranulocytóza
- Kombinace metamizol/paracetamol v léčbě pooperační bolesti u zákroků v rámci jednodenní chirurgie
- Metamizol v liečbe pooperačnej bolesti u detí do 6 rokov veku
- Fixní kombinace paracetamol/kodein nabízí synergické analgetické účinky
Najčítanejšie v tomto čísle
- Akatizie – častý, ale obtížně rozpoznatelný nežádoucí účinek?
- Polypragmazie a jak jí předcházet
- Geografie zdraví – průzkum prostorových nerovností ve zdraví v Česku
- Je obezita a malnutrice u geriatrických pacientů problémem z hlediska dávkování analgetik?