Vnímání rizika antibiotické rezistence a znalost principů racionální ATB preskripce mezi českými praktickými lékaři – závěry z pilotního šetření

Súhrn

Šíření antibiotické rezistence přestavuje jednu z největších aktuálních výzev zdravotnictví. Studie prezentuje data z pilotního šetření mezi českými praktickými lékaři zaměřeného na vnímání rizika ATB rezistence a znalosti praktických lékařů týkajících se klasifikace AWaRe (Access, Watch, Reserve), která dle mezinárodních doporučení slouží jako hlavní indikátor pro sledování kvality preskripce ATB.

Výsledky pilotního výzkumu naznačují, že lékaři vnímají ATB rezistenci jako zásadní problém, který se ale týká především zdravotních výzev mimo český systém zdravotnictví. Můžeme zároveň identifikovat vliv sociodemografických charakteristik (především věku a pohlaví) na míru pociťované závažnosti šíření ATB rezistence. Druhá část analýzy se zaměřuje na schopnost respondentů posoudit jednotlivá antibiotika z hlediska jejich vhodnosti pro rutinní a racionální empirickou ATB preskripci podle klasifikace AWaRe.

Závěry výzkumu poukazují především na význam regionálních rozdílů a zdůrazňují potřebu zvážit strukturální aspekty v rámci debaty o ATB preskripci.

Klíčová slova:

antibiotická rezistence, klasifikace AWaRe, postoje lékařů, preskripce ATB

ÚVOD

Objev penicilinu na konci 20. let 20. století znamenal zásadní revoluci v moderní medicíně. Když sir Alexander Fleming v roce 1945 přebíral za svůj objev Nobelovu cenu, uzavřel svou řeč předpovědí, že jednou přijde čas, kdy si každý z nás bude schopen antibiotika sám koupit v obchodě. Na tuto vizi ale plynule navazoval hypotetickým příběhem varujícím před riziky nevhodného užívání ATB. Fleming v něm popisoval smyšlený případ pana X, který si tato ATB zakoupí, aby s nimi vyléčil streptokokovou infekci. Vezme si dostatečnou dávku na to, aby se mu udělalo lépe, ale zároveň jen tak malou dávku, aby vůči antibiotikům streptokoky získaly rezistenci. Jeho manželka se od něj nakazí a je znovu léčena ATB. V jejím případě už ale bakterie těží z vybudované rezistence a paní X umírá. Fleming příběh končí sugestivní otázkou, kdo je za smrt paní X odpovědný, a poukazuje na význam nevhodného užívání penicilinu ze strany jejího manžela. Jedna z poslední vět jeho proslovu zní: „Pokud užíváte penicilin, užívejte ho v dostatečné míře.“ (1)

Fleming tak již v době, kdy se svět teprve začínal těšit z jednoho z největších objevů moderní medicíny, upozornil na riziko antimikrobiální rezistence, kterou dnes Světová zdravotnická organizace (WHO) řadí mezi 10 globálních hrozeb veřejného zdraví, jež aktuálně ohrožují lidstvo. Antimikrobiální rezistence vzniká přirozeně v průběhu času, obvykle v důsledku genetických změn. Nadměrné a nevhodné používání antibiotik však urychluje vznik a šíření bakterií rezistentních vůči ATB (2). Nevhodné užívání se přitom netýká pouze nedodržování doporučeného dávkování a délky léčby, na něž Fleming ve svém proslovu upozorňoval. Zahrnuje také nadměrné předepisování ATB, jejich nevhodnou indikaci nebo příliš časté využívání záložních ATB tzv. 2. a 3. volby, respektive ATB ze skupiny Watch („užívej s opatrností“), nebo dokonce Reserve (rezervních) dle klasifikace WHO (3).

Analýza publikovaná v časopisu Lancet odhaduje, že celosvětová zátěž spojená s infekcemi rezistentními vůči lékům činila v roce 2019 odhadem 4,95 milionu úmrtí, z toho 1,27 milionu úmrtí bylo přímo způsobeno rezistencí vůči lékům. Nejvyšší zátěž nesla západní subsaharská Afrika, nejnižší region Australasie (4).

Hypotetický případ pana X, který ve své nobelovské řeči popisoval Fleming, upozorňoval především na význam znalosti principů fungování antibiotik a zásad jejich správného užívání. Pacienti v tomto ohledu samozřejmě sehrávají klíčovou úlohu. Výzkum Eurobarometru uveřejněný roku 2022 ukázal, že 23 % Evropanů užívalo v roce 2021 ATB v perorální formě (což je nejnižší hodnota od roku 2009). Data ale zároveň ukazují, že se spotřeba ATB výrazně liší mezi jednotlivými zeměmi. Zatímco například v Německu uvedlo alespoň 1 užívání ATB 15 % dotázaných, na Maltě to bylo 42 %.

Česko uvádí údaj odpovídající průměru Evropské unie (EU). Přibližně 8 % ATB však bylo užito bez lékařského předpisu. Z pacientů dotázaných v tuzemsku jich 39 % mylně uvedlo, že ATB jsou účinná proti virům, a 14 % považuje ATB za vhodný lék při nachlazení. Zároveň ale česká společnost vykazuje poměrně dobrou informovanost o rizicích nadměrného užívání ATB: 91 % dotázaných si bylo vědomo, že v důsledku zbytečného užívání ATB přestávají působit (5).

Aktuální data Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) ukazují, že v době pandemie COVID-19 došlo ke znatelnému poklesu užívání antiinfektiv v Česku i v dalších státech (Pokles byl zapříčiněn řadou faktorů, mimo jiné omezením operací v nemocnicích a s nimi. spojeným omezením preventivního podávání ATB.) Výzkum SÚKL dále uvádí, že zhruba 1 z 10 pacientů odmítl antibiotickou léčbu i v případě, že mu byla doporučena lékařem. Jako důvod nejčastěji uvádějí pocit nepotřebnosti dané léčby či neochotu vůbec ATB využívat. Desetina dotázaných respondentů uvedla, že má zkušenost s tím, že ATB neužívala i přesto, že jim je lékař předepsal. Tento zážitek častěji uvádějí mladší lidé (ve věku 30–44 let). V této věkové skupině tuto zkušenost uvádí až 20 % dotázaných (6).

Užívání ATB ze strany pacientů představuje klíčový, nikoli však jediný článek ovlivňující vzorce využívání antibiotik. Fleming ve své vizi budoucnosti předpokládal, že penicilin se stane komoditou, kterou si lidé budou moci běžně zakoupit v obchodě na základě vlastního uvážení. Tato část jeho jinak nadmíru prorocké vize se naštěstí nenaplnila. Lékaři zůstávají přístupovým bodem při využívání ATB. (Ačkoliv nelze opomenout i zhruba 8 % pacientů, kteří ATB užívají bez lékařského přepisu.) V ekonomicky rozvinutých zemích se pozornost upíná především k otázce racionální preskripce. Spotřeba ATB a způsob jejich využívání se přitom liší napříč evropskými státy. Tento fakt poukazuje na význam společenských faktorů ovlivňujících preskripci a užívání ATB.

Zahraniční výzkumy poukazují na specifické vnímání ATB ze strany pacientů, které může ovlivňovat i vzorce preskripce ze strany lékařů. Z lékařů dotazovaných v rámci studie ve Velké Británii jich 90 % uvedlo, že cítí ze strany pacientů tlak, aby jim v případě zdravotních obtíží předepsali ATB. Téměř polovina z dotázaných lékařů zároveň uvedla, že předepisuje ATB i v případě, že nejsou přesvědčeni, že přispějí ke zlepšení zdravotního stavu daného pacienta (7). Předepisování ATB tak v některých případech může být motivováno nejen zásadami vhodné léčby, ale rovněž snahou udržet si s pacientem dobrý vztah.

Znalosti lékařů, jejich postoje k pacientům a vnímání ATB rezistence i antibiotik samotných sehrávají klíčovou roli ve vzorcích preskripce. Některé studie přitom poukazují na to, že ačkoliv mezi zdravotníky panuje poměrně dobrá obeznámenost s hrozbou ATB rezistence, samotná rezistence je vnímána spíše jako problém teoretický než aktuální a lékaři mají relativně malé povědomí o dopadech v rámci svého konkrétního lokálního kontextu. Antimikrobiální rezistence je ze strany lékařů v západních zemích často vnímána jako problém, který se nedotýká jejich praxe, ale spíše jako problém rozvojových zemí či jako fenomén omezující se na nemocniční prostředí (8, 9). Pocit, že se jedná o problém vzdálený jejich klinické praxi, může posilovat benevolenci v přístupu k preskripci ATB. Znalosti existence rizik ATB rezistence tak nemusí mít nutně dopad na samotný přístup k předepisování a využívání ATB v momentě, kdy je toto riziko vnímáno jako příliš abstraktní a vzdálené.

Veřejné diskuse týkající se faktorů ovlivňujících šíření ATB rezistence se většinou soustředí na množství předepisovaných antibiotik a nedodržování předepsané délky léčby. Proces racionální preskripce se ale samozřejmě neomezuje pouze na četnost předepsaných ATB, ale také na proces preskripce (diagnostiku předcházející předepisování ATB) a volbu ATB (kvalita preskripce). V této souvislosti se pozornost upírá především k indexu AWaRe, který se v rámci mezinárodních doporučení pro sledování kvality ATB preskripce využívá jako jeden z hlavních indikátorů pro sledování kvality preskripce. Klasifikace WHO rozděluje ATB do 3 skupin (3):

• Access: Takto jsou označena ATB volby pro každou z 25 nejčastějších infekcí. Tato ATB by měla být vždy dostupná a cenově přijatelná. Jedná se zároveň o ATB, která mají menší potenciál přispívat k šíření rezistence bakteriálních kmenů.
• Watch: Do této skupiny jsou zařazeny kriticky důležité antimikrobiální látky s nejvyšší prioritou pro medicínu. Tato ATB se doporučují pouze pro omezené a velmi specifické indikace. V ostatních případech jsou z hlediska šíření rezistence bakteriálních kmenů považována za riziková.
• Reserve: Antibiotika, která by měla být použita pouze jako poslední možnost, v případě, kdy ostatní doporučená ATB selhala.

Cílem zavedení sledovaného indexu je přitom snížit používání ATB ze skupiny Reserve a Watch (ATB, která jsou pro humánní medicínu nejdůležitější a u nichž je vyšší riziko vzniku rezistence), a naopak zvýšit dostupnost/podíl preskripce ATB ze skupiny Access v oblastech, kde je dostupnost ATB omezená/kvalita preskripce nedostatečná. Podle WHO je s ohledem na kontinuální rozvoj antimikrobiální rezistence nutné, aby do roku 2023 60 % všech spotřebovaných ATB pocházelo ze skupiny Access (3).

Dostupná data z Kanceláře zdravotního pojištění přitom ukazují, že v Česku dochází ke kontinuálnímu nežádoucímu poklesu preskripce ATB ve vztahu k hodnotě AWaRe indexu (snižování kvality preskripce). V letech 2017–2019 došlo k poklesu z hodnoty 63,99 % na hodnotu indexu 58,03 % v roce 2020. V případě praktických lékařů pro děti a dorost například v roce 2020 splnilo požadovanou minimální prahovou hodnotu indexu AWaRe jen 34,87 % lékařů (10). V naší zemi zatím neexistují výzkumné studie, které by poskytovaly vhled do faktorů, jež proces předepisování ATB ovlivňují, eventuálně které by mapovaly znalost a přístup lékařů k fenoménu ATB rezistence. Detailnější znalost těchto specifik je přitom klíčová pro vhodné směřování vzdělávání lékařů ve vztahu k předepisování ATB či formulaci politik, jež na rozvoj ATB rezistence reagují. Následující část textu představuje výsledky pilotního výzkumu týkajícího se vnímání rizika ATB rezistence ze strany českých praktických lékařů.

SOUBOR RESPONDENTŮ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ

Data prezentovaná v tomto textu pocházejí z pilotního dotazníkového šetření, které proběhlo v březnu 2023. V jeho rámci bylo dotazováno celkem 175 praktických lékařů v Česku. Odkaz na dotazník byl distribuován on-line i v papírové formě v rámci 17. kongresu primární péče, který se uskutečnil v Praze (24.–25. 3. 2023). Odkaz na on-line dotazník byl dále distribuován na facebookových profilech účtů zaměřených na komunikaci/vzdělávání praktických lékařů.

Celkem dotazník vyplnilo 270 lékařů. Z důvodu nekompletních informací bylo 95 dotazníků vyřazeno. Výsledný soubor není reprezentativní a poskytuje spíše základní vhled do vzorců preskripce ATB praktickými lékaři a vnímání rizika antibiotické rezistence. Vzhledem ke zvolené formě distribuování dotazníků (v rámci platforem, které jsou určené ke vzdělávání lékařů) je možné očekávat, že se výzkumu zúčastnili praktičtí lékaři, kteří se aktivně vzdělávají a téma racionální preskripce ATB je zajímá. Výzkumu se zúčastnilo 134 žen a 41 mužů. Průměrný věk respondentů činil 40 let (věk dotazovaných se pohyboval v rozmezí 25–77 let). Dominantně se jednalo o atestované praktické lékaře (77 %), 14 % tvořili lékaři kvalifikace L1 (před absolvováním základního vzdělávacího kmene) a 9 % lékaři kvalifikace L2 (po absolvování kmene). Dotazovaní se lišili krajem, ve kterém působí, a velikostí ordinace: 27 % respondentů má ordinaci ve venkovské oblasti či v malém městě (sídle do 7500 obyvatel), 33 % ve velkých městech Praha, Brno, Ostrava, 13 % v krajském či větším městě (sídlo 50 001–200 000 obyvatel), 17 % v menším městě (sídlo 7 501–15 000 obyvatel), 10 % v menším městě (sídlo 7 501–15 000 obyvatel).

VÝSLEDNÁ ZJIŠTĚNÍ

Dotazník byl strukturován do dvou částí. První část dotazníku se zaměřovala na mapování vnímání rizika antibiotické rezistence a povědomí o jejím šíření. Druhá část dotazníku obsahovala otázky zaměřené na preskripci ATB.

Vnímání závažnosti problému ATB rezistence českými praktickými lékaři

Respondenti vnímají riziko ATB rezistence jako poměrně zásadní problém současné medicíny. Na 10bodové škále (čím vyšší hodnota, tím závažnější problém) byl ohodnocen průměrným skóre 8,8. Krajní hodnotu 10 označující velmi závažný problém zvolilo 48 % dotázaných. Dotazované lékařky vnímají závažnosti problému ATB rezistence výrazněji v porovnání se svými mužskými kolegy. Nejvyšší hodnotu závažnosti problému zvolilo 53 % dotázaných žen oproti 32 % dotázaných mužů.

V případě, že se naše otázky zaměřovaly na riziko týkající se specificky české zdravotního systému, již ovšem otázka ATB rezistence byla vnímána jako méně závažná. Celkové skóre závažnosti dosahovalo hodnoty 8,1. Nejvyšší hodnotu závažnosti v tomto případě zvolilo jen 29 % respondentů. Zároveň dotazovaní nevnímají ATB rezistenci jako problém, který by zásadněji ovlivňoval jejich běžnou klinickou praxi. Na 10bodové škále, kde 1 označovalo velmi zanedbatelný vliv ATB rezistence na běžnou klinickou praxi dotázaných a hodnota 10 velmi závažný vliv, dosahovalo průměrné skóre 5,7. Dvě nejvyšší hodnoty (10 a 9) v tomto případě volilo jen 9 % dotázaných. Zdá se tedy, že dotazovaní vnímají ATB rezistenci sice jako závažný problém, který se ale nedotýká českého zdravotního systému. V tomto ohledu je však zajímavé, že poměrně značná část dotazovaných pociťuje, že ATB rezistence je proces, jenž ovlivňují sami výkonem vlastní praxe. V rámci 10bodové škály, kde 10 označovalo přesvědčení respondentů, že svou praxí mohou ovlivňovat trend ATB rezistence velmi závažně a hodnota 1 velmi zanedbatelně, dosahovaly odpovědi průměrného skóre 7,3. Dvě nejvyšší hodnoty přitom volilo 30 % dotázaných.

Ve všech oblastech pociťovaného rizika uváděly ženy vyšší hodnoty: Lékařky v průměru hodnotily riziko ATB rezistence jako významnější a považovaly jej za závažnější problém českého zdravotnictví. Je ale zajímavé, že v hodnocení toho, do jaké míry ovlivňuje ATB rezistence jejich běžnou praxi, se rozdíly v hodnocení mezi muži a ženami stírají. Dotazování muži-lékaři také v průměru uváděli vyšší míru pociťované možnosti trend ATB rezistence ve své praxi ovlivňovat. Jako poměrně významný se ukazuje vliv věku dotazovaných. Zatímco ve věkové skupině 25–45 let se míra pociťované závažnosti ATB rezistence pro současnou medicínu pohybovala v rozmezí 8,9–9,0; ve věkové skupině lékařů starších 55 let hodnota dosahovala 7,6. Výrazný propad vnímání závažnosti lze u této skupiny dotazovaných pozorovat i ve vztahu k riziku ATB rezistence pro český zdravotní systém. V případě pociťované možnosti ovlivňovat trend rezistence a jejího dopadu na běžnou praxi ale už věk nepůsobí jako zásadnější dělicí linie. Zdá se tak, že čeští lékaři se z hlediska věku a pohlaví liší především ve vnímání rizika samotné ATB rezistence, ne ale v tom, do jaké míry pociťují, že její rozvoj mohou sami ovlivňovat.

Ve výzkumu jsme sledovali rovněž důležitost, kterou respondenti připisují jednotlivým faktorům, jež nevhodné předepisování ATB potenciálně ovlivňují. Z tab. 1 je zřejmé, že respondenti jako nejvýznamnější faktor ovlivňující neindikované a/nebo nevhodné předepisování ATB vnímají především nedostatečnou edukaci pacientů a široké veřejnosti a nátlak na lékaře ze strany pacienta (vyžadování ATB). Tyto 2 možnosti dosahovaly největšího průměrného skóre. Zdá se tedy, že dotazovaní lékaři vnímají jako zásadní aktéry ovlivňující nevhodnou preskripci a užívání ATB především pacienty. Role lékařů se objevuje až na 3. pozici (význam obav lékařů z možných následků při nepředepsání ATB) a 4. pozici (význam nedostatku zájmu lékaře: „racionální antibiotická politika není důležitá“).

Tab. 1  Důležitost faktorů pro neindikované nebo nevhodné předepisování ATB.
Jak významně a jak často níže uvedené faktory podle vás v reálné klinické praxi ovlivňují neindikované a/nebo nevhodné předepisování antibiotik? U každé skutečnosti prosím ohodnoťte na stupnici 1 (= vůbec neovlivňuje) až 5 (= významně a často ovlivňuje).

Index teoretické znalosti racionální preskripce ATB vycházející z klasifikace AWaRe

Druhá část dotazníku se zaměřovala na vzorce preskripce mezi českými praktickými lékaři. Otázky v dotazníku nemířily explicitně na znalost klasifikace AWaRe (odkaz na klasifikaci nebyl v dotazníku ani zmíněn). Lékaři však byli vyzváni, aby posoudili jednotlivá ATB z hlediska jejich vhodnosti pro rutinní a racionální empirickou antibiotickou preskripci při zvážení rizika indukce a šíření rezistence bakterií. V souladu s klasifikací AWaRe byli respondenti požádáni, aby na bodové škále 1–5 uvedli, zda dané ATB považují za vhodné pro rutinní racionální antibiotickou terapii (1 = vůbec; 2 = ve výjimečných případech; 3 = občas [≤ 30 % případů]; 4 = často [v 31–69 % případů]; 5 = velmi často [v > 70 % případů]).

Z výsledných odpovědí byl v průběhu analýzy vypočítán index teoretické znalosti AWaRe, který sledoval, do jaké míry rozdělení jednotlivých typů ATB respondentem odpovídá klasifikaci AWaRe. Jinými slovy, index vyjadřoval, do jaké míry respondentovo hodnocení vhodnosti jednotlivých ATB odpovídá doporučení, která jsou obsažená v klasifikaci AWaRe. Index může potenciálně nabývat hodnoty od 0 do 70, přičemž čím vyšší hodnota, tím lepší teoretická znalost. V datovém souboru jsou naměřené hodnoty indexu od 24 do 60. Histogram četností odpovědí respondentů zobrazuje obr. 1. Z histogramu je patrné, že většina praktických lékařů disponuje relativně vysokou teoretickou znalostí, neboť 42 % respondentů má hodnotu indexu od 46 (včetně) do 50 (včetně).

V dalších krocích analýzy jsme poté sledovali, zda je možné mezi českými praktickými lékaři identifikovat nějaké rozdíly v dosažených hodnotách indexu s ohledem na jejich sociodemografické charakteristiky. Zatímco v případě vnímání rizika ATB rezistence hrál věk poměrně výraznou roli (starší respondenti vnímali riziko resistence v průměru jako méně závažné), v případě indexu měřícího schopnost posoudit jednotlivá ATB v souladu s klasifikací AWaRe už věk žádnou roli nehrál. Muži v průměru dosahovali lepších hodnot indexu, tento rozdíl byl však věcně malý. Podobně se zdá, že ani stupeň kvalifikace (L1 před kmenem, L2 po kmeni, L3 atestovaný) nehraje ve schopnosti teoreticky index AWaRe aplikovat zásadnější roli.

Jako významný se však ukázal kraj, ve kterém respondenti působí, kde nalézáme největší rozdíly v dosahované hodnotě teoretické znalosti indexu AWaRe. Nejnižší hodnoty průměrné teoretické znalosti klasifikace AWaRe byly identifikovány v Libereckém, Ústeckém a Karlovarském kraji, nejvyšší hodnoty indexu pak v kraji Plzeňském a Jihočeském. Tato regionální roztříštěnost si bezesporu zasluhuje naši pozornost do budoucna. Poukazuje mimo jiné na to, že vzorce racionální preskripce ATB mohou odrážet i strukturální znevýhodnění některých regionů. Kraje Liberecký, Ústecký a Karlovarský patří mezi kraje s nejnižším HDP na obyvatele v Česku. Relativně veliké regionální rozdíly nacházíme i v kvalitě zdraví obyvatel. Například Ústecký kraj představuje kraj s nejnižší nadějí na dožití při narození (která v roce 2022 u mužů byla 73,1 roku a u žen 79,19 roku ve srovnání a Prahou, kde byla pravděpodobnost dožití v daném roce 77,11 roku pro muže a 82,84 roku pro ženy) (11). Jednou z implikací našich zjištění je tak i potřeba adresovat strukturální znevýhodnění a regionální rozdíly v oblasti zdravotní péče. Antibiotická rezistence nezná hranice. Lokální rozdíly tak (podobně jako v jiných oblastech) mohou negativně dopadat na celý český zdravotní systém.

DISKUSE

Při uvažování o racionální preskripci ATB je potřeba vnímat antibiotickou preskripci jako etické dilema. Racionalita může v případě užívání a předepisování ATB nabývat různých významů. Antibiotická preskripce je v tomto ohledu zářným příkladem situace, kdy individuální racionalita může vést k iracionálním efektům na kolektivní úrovni. Přání pacientů užívat ATB (které může vyústit i v tlak, jehož existenci si, jak ukazuje i náš výzkum, uvědomují i čeští praktičtí lékaři) je na individuální úrovni racionální, protože ATB představují jeden z klíčových nástrojů moderní medicíny a mohou vést k rychlému zlepšení zdravotního stavu. I pro lékaře je rozhodnutí předepsat ATB na individuální úrovni racionální, protože umožňuje nabídnout pacientovi nejen symptomatickou léčbu (a potenciálně tak snížit pravděpodobnost dalších návštěv či zhoršení stavu). S ohledem na veřejné zdraví ale mohou být tato individuální racionální rozhodnutí velmi iracionální. Předepisování ATB tak představuje pro lékaře etické dilema s ohledem na nutnost vyvažovat aktuální zdravotní potřeby pacientů s dopady preskripce na rozvoj antimikrobiální rezistence v celé společnosti. S ATB je potřeba nakládat jako se vzácným zdrojem, který musí být využíván udržitelným způsobem tak, abychom zajistili ochranu zdravotních potřeb i pro generace pacientů, které teprve přijdou.

Cílem tohoto textu je mimo jiné upozornit na to, že ačkoliv se v případě ATB rezistence jedná o problém primárně medicínský, nelze při jeho řešení opomenout také faktory sociální. Ty se dotýkají jak způsobu užívání antibiotik (postojů pacientů k ATB, nedostatečná informovanost o působení a správném užívání ATB apod.), tak i vzorců preskripce ze strany lékařů (např. pociťování tlaku ze strany pacientů). Pilotní data z našeho výzkumu ukazují, že například věk a pohlaví sehrávají významnou roli při hodnocení závažnosti problému ATB rezistence. Zároveň jsou vzorce preskripce výrazným způsobem ovlivňovány globálními řetězci výrobců léčiv, medicínskými či politickými krizemi, jež tyto řetězce mohou narušovat, stejně tak jako lékovou politikou jednotlivých států. Všechny výše zmíněné faktory jsou bytostně společenské/politické, mají ale zásadní dopad na možnosti léčby, a v důsledku i na kvalitu zdraví populace. Racionální antibiotická preskripce zohledňující význam různých druhů ATB pro rozvoj ATB rezistence je možná samozřejmě jen v situaci, kdy se lékaři nemusejí při preskripci konkrétního typu ATB řídit primárně úvahou o tom, zda je dané ATB v lékárně vůbec dostupné.

ZÁVĚR

Pilotní studie mapující faktory kvality antibiotické preskripce poukázala na to, že praktiční lékaři vnímají antimikrobiální rezistenci jako závažný problém. Uvědomují si přitom možnost ovlivnit (resp. potenciál snižovat) toto riziko vlastní praxí. Sociální faktory se mohou významným způsobem podílet na rozhodování preskribujícího lékaře i na chování pacienta. Zároveň regionální rozdíly měřené schopností respondentů rozdělit ATB podle klasifikace AWaRe poukazují na nutnost zahrnout do debaty týkající se preskripce ATB rovněž otázky strukturálního znevýhodnění dílčích regionů. V navazujícím výzkumu autoři plánují tyto faktory studovat podrobněji, pro komplexní pohled bude třeba zahrnout všeobecné praktické lékaře z reprezentativního souboru s ohledem na věk, region (město/venkov) a vzdělávání.

Poděkování

Tato práce vznikla v rámci projektu NPO „Národní institut pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik“ č. LX22NPO5101, financovaného Evropskou unií – Next Generation EU (MŠMT, NPO: EXCELES). Projekt byl schválen Komisí pro etiku FSV UK (reg. č. 77/2023).

Čestné prohlášení

Autoři této práce prohlašuji, že v souvislosti s tématem, vznikem a publikací tohoto článku nejsou ve střetu zájmů a vznik ani publikace článku nebyly podpořeny žádnou farmaceutickou firmou.

Seznam použitých zkratek:

Adresa pro korespondenci:

PhDr. Jaroslava Hasmanová Marhánková, Ph.D.

Institut sociologických studií FSV UK

U Kříže 8, 158 00  Praha 5

Tel.: 267 224 238, 778 465 054

e-mail: jaroslava.marhankova@fsv.cuni.cz