Incidence vrozených vad u dětí z jednočetných a dvojčetných gravidit v České republice – aktuální data

Súhrn

Cíl studie:
Analýza výskytu vrozených vad u narozených dětí v České republice v období 1994 – 2007 pro jedináčky a pro dvojčata. Stanovení absolutních počtů a relativních incidencí vrozených vad pro obě sledované skupiny narozených dětí podle rozdělení X. decenální revize mezinárodní klasifikace nemocí (MKN X.).

Typ studie:
Retrospektivní demograficko-epidemiologická analýza incidencí vrozených vad z databáze Národního registru vrozených vad v České republice podle četnosti těhotenství.

Materiál a metodika:
V práci byla použita data z Národního registru vrozených vad vedeného v Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky v období 1994 – 2007. V naší analýze jsme sledovali jednotlivé diagnózy, tak jak jsou evidovány v Národním registru vrozených vad České republiky (ČR). Vrozené vady byly u narozených dětí sledovány odděleně pro děti narozené z jednočetného a dvojčetného těhotenství (jedináčky/dvojčata). Sledované diagnózy vrozených vad byly rozděleny podle třídění dle Mezinárodní klasifikace nemocí – X. decenální revize – do 11 sledovaných skupin: Vrozené vady nervové soustavy (Q00 - Q07); Vrozené vady oka, ucha, obličeje a krku (Q10 - Q18); Vrozené vady oběhové soustavy (Q20 - Q28); Vrozené vady dýchací soustavy (Q30 - Q34); Rozštěp rtu a rozštěp patra (Q35 - Q37); Jiné vrozené vady trávicí soustavy (Q38 - Q45); Vrozené vady pohlavních orgánů (Q50 - Q56); Vrozené vady močové soustavy (Q60 - Q64); Vrozené vady svalové a kosterní soustavy (Q65 - Q79); Jiné vrozené vady (Q80 - Q89); Abnormality chromosomů (Q90 - Q99). Pro tyto skupiny jsme stanovili absolutní počty a incidence zvláště pro děti narozené z jednočetných a dvojčetných těhotenství.

Výsledky:
Ve sledovaném období 1994 – 2007 se v České republice narodilo celkem (živě + mrtvě) 1 312 930 dětí narozených z jednočetné gravidity a 42 448 narozených dětí z dvojčetné gravidity. Procento dvojčat ze všech narozených dětí se v období 1994 – 2007 zvýšilo z 2,33 % (rok 1994) na 4,17 % (rok 2007). Incidence za celé období byla pro jedináčky 339,84 na 10 000 živě narozených a pro dvojčata 424,39 na 10 000 živě narozených. Počet vrozených vad na jedno postižené dítě byl u dětí z jednočetných gravidit 1,51 vady a u dětí z dvojčetných gravidit 1,56 vady na dítě. Incidence diagnostikovaných vrozených vad za celé sledované období byla pro jedináčky 436,03 na 10 000 živě narozených a pro dvojčata 598,38 na 10 000 živě narozených.

Incidence za celé období 1994 – 2007 u jednotlivých skupin sledovaných vrozených vad byly následující: Vrozené vady nervové soustavy (Q00 - Q07) jedináčci 9,45 na 10 000 živě narozených, dvojčata 17,20 na 10 000 živě narozených; Vrozené vady oka, ucha, obličeje a krku (Q10 - Q18) jedináčci 21,69 na 10 000 živě narozených a dvojčata 18,38 na 10 000 živě narozených; Vrozené vady oběhové soustavy (Q20 - Q28) jedináčci 154,16 na 10 000 živě narozených a dvojčata 272,57 na 10 000 živě narozených; Vrozené vady dýchací soustavy (Q30 - Q34) jedináčci 4,92 na 10 000 živě narozených a dvojčata 5,65 na 10 000 živě narozených; Rozštěp rtu a rozštěp patra (Q35 - Q37) jedináčci 16,79 na 10 000 živě narozených a dvojčata 20,02 na 10 000 živě narozených; Jiné vrozené vady trávicí soustavy (Q38 - Q45) jedináčci 18,97 na 10 000 živě narozených a dvojčata 28,74 na 10 000 živě narozených; Vrozené vady pohlavních orgánů (Q50 - Q56) jedináčci 52,07 na 10 000 živě narozených a dvojčata 56,30 na 10 000 živě narozených; Vrozené vady močové soustavy (Q60 - Q64) 34,21 na 10 000 živě narozených a dvojčata 56,789 na 10 000 živě narozených; Vrozené vady svalové a kosterní soustavy (Q65 - Q79) jedináčci 87,49 na 10 000 živě narozených a dvojčata 90,93 na 10 000 živě narozených; Jiné vrozené vady (Q80 - Q89) jedináčci 26,06 na 10 000 živě narozených a dvojčata 22,14 na 10 000 živě narozených; Abnormality chromozomů (Q90 - Q99) jedináčci 10,20 na 10 000 živě narozených a dvojčata 9,66 na 10 000 živě narozených.

Závěr:
Práce předkládá diferencované výsledky incidencí vybraných typů vrozených vad u narozených dětí podle četnosti těhotenství, tedy zvláště pro jedináčky a zvláště pro dvojčata. Byl zjištěn statisticky významně vyšší (p<0,001) výskyt vrozených vad u dvojčat oproti jedináčkům. Statisticky významné rozdíly (p<0,001) v jednotlivých skupinách byly zjištěny u těchto skupin: Vrozené vady nervové soustavy (Q00 - Q07), Vrozené vady oběhové soustavy (Q20 - Q28), Jiné vrozené vady trávicí soustavy (Q38 - Q45), Vrozené vady močové soustavy (Q60 - Q64). Statisticky významně více byly u dvojčat nalezeny tyto vrozené vady (p<0,001): kongenitální hydrocefalus, vrozené vady srdeční přepážky (defekt síňového septa, defekt komorového septa, defekt atrioventrikulárního septa), Fallotova tetralogie, vady srdečních chlopní (atrézie/stenóza), koarktace aorty, rozštěp rtu, rozštěp patra a rozštěp rtu a patra, vrozené vady jícnu (atrézie, stenóza, píštěl), anorektální malformace, hypospadie, vrozená hydronefróza, polydaktylie, syndaktylie. Významnost na hladině p<0,01 byla u následujících vrozených vad: spina bifida, syndrom hypoplazie levého srdce, atrézie/stenóza duodena, brániční kýla a Downův syndrom

Klíčová slova:
vrozená vada, incidence, četnost těhotenství, jedináčci, dvojčata, Mezinárodní klasifikace nemocí – X. decenální revize, Česká republika.

ÚVOD

Vícečetná těhotenství mají ve srovnání s jednočetnými vyšší riziko fetální morbidity a mortality [28]. Rizika prudce narůstají se zvyšujícím se počtem plodů. Na těchto rizicích se kromě jiného významně podílí i vrozené vady. Před zavedením metod stimulace ovulace se odhadované počty dvojčat udávaly zhruba 1 na 80 jednočetných těhotenství, trojčata pak 1 na 80², čtyřčata 1 na 80³ a paterčata 1 na 80⁴ (Hellinova hypotéza).

Studium dvojčat je důležité z hlediska epidemiologie vrozených vad a teratologie jako takové pro možnost porovnání účinku genů a zevního prostředí [21]. Nevykazuje-li abnormalita jednoduchou genetickou závislost, potom porovnání jejího výskytu u monozygotních (MZ) a dizygotních (DZ) dvojčat může odkrýt, zda-li se v tomto případě uplatňuje či neuplatňuje dědičnost. Tendence k opakovanému výskytu DZ, avšak nikoliv MZ, dvojčat v rodině svědčí pro působení genetické predispozice [28, 33].

Dvouvaječná dvojčata jsou výsledkem oplození dvou oocytů dvěma spermiemi, vznikají ze dvou zygot a mohou být stejného či odlišného pohlaví. DZ dvojčata mají vždy dvojí amnion a chorion, ale jejich choria a placenty mohou splývat.

Jednovaječná dvojčata vznikají oplozením jednoho oocytu jednou spermií a vyvíjejí se z jedné zygoty. Mají identickou genetickou výbavu, jsou stejného pohlaví a fenotypicky velmi podobná. MZ dvojčata vznikají většinou ve stadiu blastocysty, ke konci prvého týdne rozdělením embryoblastu ve dvě embryonální primordia. Poté se oba zárodky, každý opatřen vlastním amniovým vakem, vyvíjejí ve společném jediném choriovém vaku a sdílejí společnou placentu [28. 33].

Ostatní případy vícečetných těhotenství jsou například trojčata. Ta mohou vzniknout z jediné zygoty a jsou potom jednovaječná; ze dvou zygot – pár jednovaječných a jedno samostatné; ze tří zygot stejného nebo odlišného pohlaví. Obdobné kombinace se mohou vyskytnout i u čtyřčat a paterčat [28].

Výskyt VV u dvojčat je udáván vyšší ve srovnání s jedináčky především u VV raného malformačního komplexu – anencefalie, [35, 36] sirenomelie, defektů břišní stěny aj. [6, 7, 28] nebo obličejových rozštěpů [12]. Nejen v souvislosti s větším výskytem vrozených vad u dvojčat bývá popisována i horší perinatální mortalita [15, 17]. Byly zpracovány i rozsáhlé mezinárodní studie mapující výskyt vrozených vad u dvojčat [18, 20].

V průběhu devadesátých let v České republice výrazně poklesl počet jednočetných porodů, které připadají na jeden porod dvojčat (tj. zvýšil se podíl porodů dvojčat) na téměř polovinu původního počtu. Obecně se to dává do souvislosti s medicínskými a biosociálními vlivy. Tyto jsou na jedné straně představovány zvyšováním počtu a úspěšnosti prováděných výkonů asistované reprodukce a také významným rozšířením používání hormonální antikoncepce a hormonální terapie vůbec (exogenní gonadotropiny – sterilita, infertilita). Na straně druhé (biosociální faktor) se na tomto nárůstu podílí i zvyšující se počet rodiček starších než 35 let (rok 1990 – 4,0 %, rok 2002 – 7,3 %, rok 2007 – 11,1 %). Tento vliv se uvádí u dvojčat dizygotních. Na výsledné četnosti se tedy jistě spolupodílí i hladina folikulostimulujícího hormonu (FSH), která stoupá s věkem ženy. Četnost monozygotních dvojčat na věku matky nezávisí.

Intenzita výskytu vrozených vad (VV) je považována za jeden ze základních kvalitativních ukazatelů populačních i medicínských. V současné době je populace vystavována různým ohrožením a z těchto ohrožení plynoucím rizikům. Jedním z nich je pak i riziko vzniku vrozené vývojové vady. Ohrožení a rizika lze v zásadě rozdělit na neovlivnitelná a na ovlivnitelná. Z hlediska studia zdravotního stavu populace je pak bezesporu důležitá časová i prostorová diferenciace rizika zvýšeného výskytu vrozené vývojové vady a hledání její podstaty. Jakékoli rizikové faktory pro vznik vrozených vad by měly být analyzovány.

V současné době se odhaduje, že 8 až 10 % vrozených vad může být způsobeno efektem zevního prostředí (především léky, viry aj.). U zhruba 50 – 60 % vrozených vad zůstávají stále příčiny neznámé, 20 – 25 % je podmíněno multifaktoriální dědičností, 6 – 7 % je způsobeno známými chromozomálními abnormalitami a 7 – 8 % mutantními geny.

MATERIÁL A METODIKA

V práci byla použita data z Národního registru vrozených vad vedeného v Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky v období 1994 – 2007. Národní registr vrozených vad je součástí povinného registračního systému České republiky (NZIS – Národní zdravotnický informační systém). Práce byla podpořena grantem IGA MZ ČR – NR/9027 – 3. Vrozené vady byly u narozených dětí sledovány odděleně pro děti narozené z jednočetného a dvojčetného těhotenství (jedináčci/dvojčata). Sledované diagnózy vrozených vad byly rozděleny na základě třídění podle Mezinárodní klasifikace nemocí – X. decenální revize – do 11 sledovaných skupin: Vrozené vady nervové soustavy (Q00-Q07); Vrozené vady oka, ucha, obličeje a krku (Q10-Q18); Vrozené vady oběhové soustavy (Q20-Q28); Vrozené vady dýchací soustavy (Q30-Q34); Rozštěp rtu a rozštěp patra (Q35-Q37); Jiné vrozené vady trávicí soustavy (Q38-Q45); Vrozené vady pohlavních orgánů (Q50-Q56); Vrozené vady močové soustavy (Q60-Q64); Vrozené vady svalové a kosterní soustavy (Q65-Q79); Jiné vrozené vady (Q80-Q89); Abnormality chromozomů (Q90-Q99). Pro tyto skupiny jsme stanovili absolutní počty a incidence za celé období 1994 – 2007, zvláště pro děti narozené z jednočetných a dvojčetných těhotenství. Dále jsme pak analyzovali i zastoupení jednotlivých diagnóz ve skupinách. Pro statistické hodnocení jsme využili stanovení konfidenčních intervalů. Konfidenční intervaly pro incidenci jsme obdrželi přepočtem na 10 000 živě narozených dětí z konfidenčních mezí pro počet událostí za předpokladu Poissonova rozdělení. Tyto meze byly při méně než 10 výskytech VV vypočteny exaktní metodou [16], v ostatních případech pak pomocí Byarovy aproximace [4]. Pro srovnání dvou relativních četností jsme použili Z-statistiku s aproximací založenou na transformaci arsin. Při statistickém hodnocení incidence VV v krajích jsou data z daného kraje vždy porovnávána chí-kvadrát testem se součtem dat z ostatních krajů. Následuje Bonferroniho korekce hladiny významnosti při vícenásobném porovnávání.

VÝSLEDKY

Ve sledovaném období 1994 – 2007 se v České republice narodilo celkem (živě + mrtvě) 1 312 930 dětí narozených z jednočetné gravidity a 42 448 narozených dětí z dvojčetné gravidity. Procento dvojčat ze všech narozených dětí se v období 1994 – 2007 zvýšilo z 2,33 % (rok 1994) na 4,17 % (rok 2007). Vývoj počtu narozených dětí podle rozdělení gravidit na jednočetné a dvojčetné v České republice v období 1994 – 2007 ukazuje graf 1. Incidence narozených dětí s vrozenou vadou podle četnosti těhotenství ukazuje graf 2. Incidence za celé období byla pro jedináčky 339,84 na 10 000 živě narozených a pro dvojčata 424,39 na 10 000 živě narozených. Počet vrozených vad na jedno postižené dítě byl u dětí z jednočetných gravidit 1,51 vady a u dětí ze dvojčetných gravidit 1,56 vady na dítě. Incidence vrozených vad (diagnóz vrozené vady) podle četnosti těhotenství ukazuje graf 3. Incidence diagnostikovaných vrozených vad za celé sledované období byla pro jedináčky 436,03 na 10 000 živě narozených a pro dvojčata 598,38 na 10 000 živě narozených (p<0,001). Od roku 2000 do roku 2007 jsou všechny roční rozdíly statisticky významné (p<0,05 až p<0,001).

Z demografického hlediska jsme hodnotili výskyt narozených dětí podle četnosti i v jednotlivých krajích. Statisticky významně více dvojčat oproti celorepublikové incidenci bylo zjištěno ve sledovaném období v Praze a ve Středočeském kraji, statisticky významně méně pak v Karlovarském a Moravskoslezském kraji.

Grafy 4 až 14 ukazují incidence vrozené vady u jedináčků a dvojčat, podle 11 sledovaných skupin diagnóz. Incidence za celé období 1994 – 2007 u jednotlivých skupin sledovaných vrozených vad byla následující: Vrozené vady nervové soustavy (Q00-Q07) jedináčci 9,45 na 10 000 živě narozených, dvojčata 17,20 na 10 000 živě narozených; Vrozené vady oka, ucha, obličeje a krku (Q10-Q18) jedináčci 21,69 na 10 000 živě narozených a dvojčata 18,38 na 10 000 živě narozených; Vrozené vady oběhové soustavy (Q20-Q28) jedináčci 154,16 na 10 000 živě narozených a dvojčata 272,57 na 10 000 živě narozených; Vrozené vady dýchací soustavy (Q30-Q34) jedináčci 4,92 na 10 000 živě narozených a dvojčata5,65 na 10 000 živě narozených; Rozštěp rtu a rozštěp patra (Q35-Q37) jedináčci 16,79 na 10 000 živě narozených a dvojčata20,02 na 10 000 živě narozených; Jiné vrozené vady trávicí soustavy (Q38-Q45) jedináčci 18,97 na 10 000 živě narozených a dvojčata 28,74 na 10 000 živě narozených; Vrozené vady pohlavních orgánů (Q50-Q56) jedináčci 52,07 na 10 000 živě narozených a dvojčata 56,30 na 10 000 živě narozených; Vrozené vady močové soustavy (Q60-Q64) 34,21 na 10 000 živě narozených a dvojčata 56,789 na 10 000 živě narozených; Vrozené vady svalové a kosterní soustavy (Q65-Q79) jedináčci 87,49 na 10 000 živě narozených a dvojčata 90,93 na 10 000 živě narozených; Jiné vrozené vady (Q80-Q89) jedináčci 26,06 na 10 000 živě narozených a dvojčata 22,14 na 10 000 živě narozených; Abnormality chromosomů (Q90-Q99) jedináčci 10,20 na 10 000 živě narozených a dvojčata 9,66 na 10 000 živě narozených.

Statisticky významně více (p<0,001) vrozených vad u dětí narozených z dvojčetných těhotenství oproti jedináčkům bylo nalezeno u těchto skupin: Vrozené vady nervové soustavy (Q00-Q07), Vrozené vady oběhové soustavy (Q20-Q28), Jiné vrozené vady trávicí soustavy (Q38-Q45), Vrozené vady močové soustavy (Q60-Q64) a pro všechny vrozené vady (Q00-Q99).

Při statistické analýze jednotlivých diagnóz byly statisticky významně více u dvojčat nalezeny tyto vrozené vady (p<0,001): kongenitální hydrocefalus, vrozené vady srdeční přepážky (defekt síňového septa, defekt komorového septa, defekt atrioventrikulárního septa), Fallotova tetralogie, vady srdečních chlopní (atrézie/stenóza), koarktace aorty, rozštěp rtu, rozštěp patra a rozštěp rtu a patra, vrozené vady jícnu (atrézie, stenóza, píštěl), anorektální malformace, hypospadie, vrozená hydronefróza, polydaktylie, syndaktylie. Na hladině významnosti p<0,01 to byly následující vrozené vady: spina bifida, syndrom hypoplazie levého srdce, atrézie/stenóza duodena, brániční kýla, jednostranná ageneze ledvin a Downův syndrom.

DISKUSE

Od začátku devadesátých let v České republice významně klesá počet jednočetných porodů, které připadají na jeden porod dvojčat (tj. zvyšuje se podíl porodů dvojčat) na téměř polovinu původního počtu. Obecně se to dává do souvislosti s medicínskými a biosociálními vlivy. Tyto vlivy jsou na jedné straně představovány zvyšováním počtu i úspěšnosti výkonů prováděné asistované reprodukce i významným rozšířením používání hormonální antikoncepce a hormonální terapie vůbec (exogenní gonadotropiny - sterilita, infertilita). Na straně druhé (biosociální faktor) se na tomto nárůstu podílí i téměř trojnásobně vyšší podíl rodiček starších 35 let (rok 1990 – 4,0 %, rok 2002 – 7,3 %, rok 2007 – 11,1 %). Vliv mateřského věku se uvádí u dvojčat dizygotních, nikoli však u dvojčat monozygotních.

Ve sledovaném období se na výsledné četnosti dvojčat v populaci také významně podílí úspěšně prováděné metody in vitro fertilizace (IVF). Z našich údajů vyplývá, že zhruba 4 – 5 % dětí narozených v ČR v období let 2000 až 2006 se narodilo po metodách asistované reprodukce. V tomto období bylo v populaci dětí narozených po IVF 46,88 % dvojčat a v populaci dětí bez IVF 3,06 % dvojčat (p<0,001). Vzhledem k použitým metodám IVF lze předokládat, že většina dvojčat po IVF je dizygotních.

V současné době se odhaduje, že 8 až 10 % vrozených vad může být způsobeno efektem zevního prostředí (především léky, viry aj.). U zhruba 50 – 60 % vrozených vad zůstávají stále příčiny neznámé, 20 – 25 % je podmíněno multifaktoriální dědičností, 6 – 7 % je způsobeno známými chromozomálními abnormalitami a 7 – 8 % mutantními geny.

Známé a již publikované vyšší incidence vrozených vad u dvojčat oproti jedináčkům (tab. 1) jsme v naší studii potvrdili. Nalezené incidence vrozených vad u dvojčat se v různých studiích liší (tab. 2). Rozdíly jsou, stejně tak jako u publikovaných údajů o incidenci vrozených vad u jedináčků, způsobeny především metodikou sběru a registrace vrozených vad. Rozdíly mezi studiemi tedy většinou souvisí s registrací jednotlivých diagnóz (major a minor defects), s dobou, po kterou lze vrozené vady hlásit a spádovou oblastí (velikosti vzorku). Ve většině případů však bez ohledu na výslednou incidenci vrozených vad u dvojčat byla prokázána vyšší incidence než u jedináčků. Rozdíl v incidencích vrozených vad jako celku, tak i v jednotlivých diagnózách, byl mezi jedináčky a dvojčaty statisticky významný v neprospěch dvojčat (p<0,001). Dále jsme jednak potvrdili některé již publikované nálezy – např. vyšší incidence rozštěpových vad centrálního nervového systému a obličejové rozštěpy, jednak jsme nalezli statisticky významně vyšší zastoupení některých diagnóz (dosud na velkém vzorku případů nepublikovaných) u dvojčat oproti jedináčkům. Například jsou to některé vrozené srdeční vady, vrozené vady jícnu, duodena a anorektální malformace, vrozená hydronefróza a ageneze ledviny.

U některých typů vrozených vad se četnosti v novorozenecké populaci snižují díky úspěšné prenatální diagnostice a ta má jistě také určité regionální odlišnosti a rozdíly. Nelze však předpokládat, že by prenatální diagnostika významně narušila zastoupení vrozených vad u jedináčků a dvojčat. Narušení genofondu a změny životního stylu se samozřejmě mohou také podílet na výsledné četnosti vrozené vady, a to jak v kladném slova smyslu (snížení četnosti vrozené vady), tak v záporném smyslu (zvýšení četnosti vrozené vady). Na obou těchto případech se může podílet několik protichůdně působících jevů. Zlepšení zdravotní situace (např. zlepšená dostupnost vitaminů v celé sezoně nebo snížení až eradikace některých, především virových infekcí) může snížit incidenci některých vrozených vad v populaci, podobně však zlepšená prenatální péče o těhotné, především o riziková těhotenství, může zvýšit četnost některých vrozených vad tím způsobem, že se tyto případy přesunou z kategorie v ČR nedostatečně evidovaných a vyšetřovaných spontánních potratů do pozdějších fází těhotenství, kdy již tyto případy vrozených vad registrujeme.

Další vlivy, které by mohly ovlivňovat četnosti vrozených vad, mohou být i jiné biosociální faktory (kromě již zmíněného věku těhotných), např. vyšší zastoupení chronicky nemocných rodiček (diabetičky, epileptičky, ženy s autoimunitním onemocněním aj.), pořadí gravidity/parity, předchozí reprodukční anamnéza (spontánní potraty, porod mrtvého plodu aj.).

Jenom z tohoto krátkého výčtu možných vlivů je patrné, že bez podrobnější analýzy možných souvisejících faktorů (především faktorů populačních a faktorů zevního prostředí) nelze jednoznačně analyzovat zvýšený výskyt některých vrozených vad v určitých oblastech České republiky. To však již není reálné provést na podkladě analýzy agregovaných dat.

ZÁVĚR

Práce předkládá aktualizované výsledky analýz incidencí vrozených vad v období 1994 – 2007 u narozených dětí v České republice podle četnosti těhotenství. Potvrzuje naše předběžné výsledky této studie publikované v roce 2008 (data za období 1996 – 2006), tedy vyšší zastoupení vrozených vad jako celku u dvojčat oproti jedináčkům. Po aktualizaci dat za rok 2006 a doplnění dat za rok 2007 jsme provedli kompletní analýzy. Na podkladě analýz agregovaných dat z NZIS (Národní zdravotnický systém) České republiky jsme potvrdili v České republice statisticky významně vyšší incidenci vrozených vad jako celku u dvojčat ve srovnání s jedináčky (p<0,001). Při podrobnějším rozboru podle jednotlivých diagnóz jsme prokázali statisticky významně vyšší incidence podle jednotlivých diagnóz: Vrozené vady nervové soustavy (Q00-Q07), Vrozené vady oběhové soustavy (Q20-Q28), Jiné vrozené vady trávicí soustavy (Q38-Q45), Vrozené vady močové soustavy (Q60-Q64). Statisticky významně více byly u dvojčat nalezeny tyto vrozené vady (p<0,001): kongenitální hydrocefalus, vrozené vady srdeční přepážky (defekt síňového septa, defekt komorového septa, defekt atrioventrikulárního septa), Fallotova tetralogie, vady srdečních chlopní (atrézie/stenóza), koarktace aorty, rozštěp rtu, rozštěp patra a rozštěp rtu a patra, vrozené vady jícnu (atrézie, stenóza, píštěl), anorektální malformace, hypospadie, vrozená hydronefróza, polydaktylie, syndaktylie. Významnost na hladině p<0,01 byla u následujících vrozených vad: spina bifida, syndrom hypoplazie levého srdce, atrézie/stenóza duodena, brániční kýla a Downův syndrom.

Poděkování autorů všem spolupracovníkům za poskytnutí dat o vrozených vadách a jejich prenatální a postnatální diagnostice.

MUDr. Antonín Šípek, CSc.

Oddělení lékařské genetiky

Fakultní Thomayerova nemocnice s poliklinikou

Vídeňská 800

140 59 Praha 4

e-mail: registrvvv@vrozene-vady.cz

http://www.vrozene-vady.cz