Standardní receptura pro přípravu léčivých přípravků v lékárnách I. Suspenze k aplikaci na kůži

Súhrn

Příspěvek shrnuje stav standardní receptury pro přípravu suspenzí k aplikaci na kůži v České republice a porovnává jej se standardní recepturou New German Formulary. Analýza lékařských předpisů suspenzí k aplikaci na kůži realizovaných v lékárnách v České republice ukázala, že 18,8 % předpisů bylo na 50% suspenzi oxidu zinečnatého ve slunečnicovém oleji. Tento přípravek by proto měl být kandidátem na standardizaci cestou lékopisného článku v národní části Českého lékopisu.

Klíčová slova:
suspenze k aplikaci na kůži – příprava v lékárnách – standardní receptura NRF – praxe v České republice

Přípravky připravované v lékárnách mají i v současnosti důležité místo v terapii. Mimoto jsou oblastí, ve které je farmaceut nezastupitelným odborníkem ¹⁾. Přípravy léčivých přípravků v lékárnách však v České republice, podobně jako v zahraničí, v posledních desetiletích ubývá. V České republice k tomu mimo rozšíření nabídky z průmyslové výroby přispívá i nedostatek standardní receptury pro přípravu v lékárnách. Tato problematika je v našich podmínkách dlouhodobě spíše jen diskutovaná než řešená. Po sbírce Praescriptiones Pharmaceuticae, vydané v roce 1972 přímo Ministerstvem zdravotnictví ČSR ²⁾ a používané celostátně, byly v České republice výsledkem úsilí o sjednocení receptury pro přípravu v lékárnách mimo nepříliš početné lékopisné články jen okresní a krajské receptáře, které se nedočkaly celostátního zastřešení. Dílčí pokusy o ně, jako Praescriptiones Pharmaceuticae 92 ³⁾ a navazující Český farmaceutický kodex (ČFK) ⁴⁾, nebyly vyhlášeny jako závazné, nezávazná byla i dříve známá sbírka Praescriptiones magistrales, která vyšla naposledy v roce 1994 ⁵⁾. Rozsáhlejší standardizaci receptury v České republice prostřednictvím národní části Českého lékopisu nelze očekávat ani v současnosti. V roce 2000 bylo konstatováno, že se nepodařilo dokončit řadu z plánovaných článků léčivých přípravků pro lékárny vzhledem k nedostatečnému laboratornímu zázemí Lékopisné komise ⁶⁾ a nedostatek laboratorních kapacit pro práci na článcích přípravků pro lékárny zřejmě trvá. Záměrem tohoto příspěvku je ukázat na příkladu suspenzí k aplikaci na kůži v německém Deutscher Arzneimittel-Codex/Neues Rezeptur-Formularium (DAC/NRF, dále NRF) ⁷⁾, jak tomu je se standardní recepturou v některých jiných zemích Evropské unie a porovnat standardní recepturu suspenzí k aplikaci na kůži v NRF se současnou situací v České republice, kde standardní recepturu představují zatím jen články Sulfuris suspensio a Zinci oxidi suspensio v Českém lékopisu ⁸⁾, přičemž druhý z těchto článků ve stejném složení přecházel do ČL 2005 ⁸⁾ přes další lékopisyz ČsL 4 vydaného v roce 1987 ⁹⁾ přesto, že v léčebné praxi není příliš často používán a jsou předepisovány přípravky odlišného složení a konzistence. Dále je záměrem příspěvku upozornit na NRF jako možný zdroj informací pro případ, že se Lékopisná komise MZ ČR a Česká lékárnická komora hodlají problematikou standardizace přípravků připravovaných v lékárnách zabývat v rámci národní části Českého lékopisu intenzivněji, než tomu bylo dosud. Přehled složení suspenzí k aplikaci na kůži uvedených v NRF je v tabulce l. Tyto suspenze jsou také v příručce ¹⁰⁾ určené zejména pro potřeby lékařů.

Z údajů uvedených v tabulce 1 je zřejmé, že u suspenzí k aplikaci na kůži zařazených v NRF jde většinou o přípravky typu tekutých zásypů obsahujících větší nebo menší podíl čištěné vody. Nejčastější součástí přípravků uvedených v tabulce 1 je oxid zinečnatý, který je s jedinou výjimkou obsažen ve všech přípravcích. Další látky předepisované NRF jsou lékárnám v České republice většinou rovněž dostupné a pořadí četnosti výskytu dalších častějších složek v receptuře NRF je: glycerol, čištěná voda, mastek a ethanol. Mimo složení přípravků je v tabulce 1 uvedena také doba jejich použitelnosti podle NRF. Není bez zajímavosti porovnat tuto dobu (stanovenou obvykle stabilitní studií) s údaji pro lékárny v České republice uvedenými v pokynu SÚKL LEK-5 ¹¹⁾. Pro lékopisnou (ČL 2005) suspenzi oxidu zinečnatého ⁸⁾ je zde uvedena maximální doporučená doba použitelnosti 2 měsíce. Pro přípravky v pokynu neuvedené, tedy ostatní suspenze k aplikaci na kůži předepisované v České republice podle pokynu LEK-5 platí, že dobu jejich použitelnosti může určit lékárník nejvýše na 1 měsíc. Padesátiprocentní suspenze oxidu zinečnatého v oleji, předepsaná v NRF s olivovým olejem, je v České republice tradičně předepisována s levnějším olejem slunečnicovým. V jiných případech jsou rozdíly mezi standardní recepturou NRF a současnou praxí v České republice větší a jejich příčiny jsou méně zřejmé. NRF nepoužívá úpravu viskozity suspenzí k ošetření kůže bentonitem, nebo koloidním oxidem křemičitým, ani přídavky parabenů nebo jiných protimikrobních přísad, předepsané v České republice ČsL 4 ¹²⁾ a již předtím ČsL 3 v roce 1970 ¹³⁾ a přežívající nejen v lékárenské praxi i v současnosti a v případě bentonitu i u lékopisného přípravku podle ČL 2005 ⁸⁾. Podle starších zjištění ¹⁴⁾ bylo nutné z pohledu mikrobiologické čistoty řadit suspenze typu tekutých zásypů připravované v lékárnách v České republice mezi přípravky rizikové, současně však bylo zřejmé, že tato rizika souvisejí s mikrobiologickou čistotou bentonitu a mastku použitých k jejich přípravě. NRF bentonit v přípravě suspenzí typu tekutých zásypů nepoužívá a problematiku mikrobiologické čistoty mastku, který je častou součástí receptur předepisovaných v České republice (včetně receptury lékopisné ⁸⁾) i standardních receptur v NRF, řeší NRF ⁷⁾ jeho horkovzdušnou sterilizací (l hod. 180 °C) před použitím k přípravě suspenze. Toto opatření je spolu s protimikrobním účinkem oxidu zinečnatého velmi pravděpodobně účinnější než přídavek parabenů, u nichž za přítomnosti bentonitu dochází ke značnému snížení koncentrace volných molekul v důsledku sorpce na bentonit ¹⁵⁾. Což je možný důvod, proč v článku Zinci oxidi suspensio ČL 2005 ⁸⁾ přídavek parabenů předepsán není.

Ke zjištění dalších rozdílů mezi standardní recepturou suspenzí k aplikaci na kůži NRF a praxí v České republice byla provedena analýza 632 lékařských předpisů suspenzí k aplikaci na kůži zachycených v období září 2004 až duben 2005 jednoměsíčním sledováním v rámci práce ¹⁶⁾. Tyto předpisy byly realizovány v celkem 73 lékárnách, mezi nimiž byly zastoupeny lékárny základního typu i lékárny s odbornými pracovišti z většiny krajů v České republice. Na základě výsledků analýzy je nutno hodnotit recepturu individuální přípravy přípravků typu tekutých zásypů v České republice jako výrazně heterogenní. Pokud jde o kvalitativní složení, v předpisech se obvykle vyskytovaly oxid zinečnatý, glycerol, čištěná voda a mastek, na rozdíl od receptury NRF, ale ne tak často ethanol. Výrazná dominanta nebyla zjištěna, za zmínku snad stojí častější výskyt tekutých zásypů obsahujících l % benzokainu, který standardní receptura NRF nepoužívá. V celé skupině suspenzí k aplikaci na kůži připravovaných v lékárnách byl ve sledovaném souboru lékařských předpisů nalezen jeden přípravek, jehož výskyt výrazněji převyšoval výskyt dalších přípravků v jednotném složení. Jednalo se o 50% suspenzi oxidu zinečnatého ve slunečnicovém oleji, která byla předepsána v 18,8 % lékařských předpisů suspenzí k aplikaci na kůži. Proto by tento přípravek mohl být vážným kandidátem na standardizaci cestou článku v národní části Českého lékopisu.

Závěrem lze konstatovat, že přes rozdíly zřejmé při porovnání receptury suspenzí k aplikaci na kůži podle NRF ⁷⁾ a současné teorie a praxe v České republice, existuje řada styčných bodů, pro které by bylo účelné standardní recepturu NRF a doprovodné informace uváděné u jednotlivých přípravků v našich podmínkách alespoň zčásti využít.

Literatura

1. Macešková, B., Chlebníčková, L.: Čes. slov. Farm., 2006; 55, 61–64.

2. Praescriptiones Pharmaceuticae. Praha, Ministerstvo zdravotnictví ČSR, 1972, 102 s.

3. Kolektiv autorů: Farm. Obzor, 1992; 61, 145–187.

4. Český farmaceutický kodex, 1. vyd., Praha, Nakladatelství X-EGEM, 1993.

5. Modr, Z., Hejlek, J., Šedivý, J.: Praescriptiones magistrales, 5. vyd. Praha, Grada Avicenum, 1994, 325 s.

6. Český lékopis 1997 – Doplněk 2000, Praha, Grada Publishing 2000, s. 5159.

7. Deutscher Arzneimittel-Codex/Neues Rezeptur-Formularium, Band 1–3. Stand 2005, Eschborn, Govi-Verlag, Stuttgart, Deutscher Apotheker-Verlag.

8. Český lékopis 2005, 3. díl. Praha, Grada Publishing 2005, s. 3152, 3157.

9. Československý lékopis, 4. vyd., Svazek III. Praha, Avicenum 1987, s. 392.

10. Standardisierte Rezepturen (NRF/SR), 3. Aufl., Eschborn, Govi-Verlag 2004, 171 s.

11. Věstník SÚKL, 2001; (7), 7–9.

12. Československý lékopis, 4. vyd., Svazek III. Praha, Avicenum 1987, s. 381.

13. Urbanec, J.: Farm. Obzor, 1970 (mimoriadne dvojčíslo); 40, s. 45.

14. Šubert, J., Cíhová, H.: Farm. Obzor, 1983; 52, 161–169.

15. Ullmann, E., Liebl, H.: Dtsch. Apoth. Ztg., 1976; 116, 1630–1634.

16. Vašková, V.: Preskripce IPLP se zaměřením na topické polotuhé přípravky. Rigorózní práce, ÚAF FaF VFU Brno 2006, 106 s.

Došlo: 31. prosince 2007 / Přijato: 2. ledna 2008

Adresa pro korespondenci:

doc. RNDr. Jozef Kolář, CSc.

Ústav aplikované farmacie FaF VFU, Brno

Palackého 1–3, 612 42 Brno

e-mail: kolarj@vfu.cz