Komentář ke článku „Obesity in patients younger than 60 years is a risk factor for Covid-19 hospital admission“ (Clinical Infectious Diseases)

Obezita je závažné onemocnění postihující celosvětově stovky milionů lidí. Dle Světové zdravotnické organizace (WHO) postihuje obezita nyní asi jednu čtvrtinu až třetinu západní populace. Od roku 1975 se výskyt obezity téměř ztrojnásobil. V roce 2016 trpělo více než 1,9 miliardy pacientů nadváhou a 650 milionů bylo obézních [1]. Přes veškeré úsilí vynaložené na boj s obezitou incidence této choroby nadále roste.

V roce 2019 propukla pandemie novým RNA beta-koronavirem pojmenovaným jako severe acute respiratory syndrom coronavirus 2 (SARS-CoV-2) [2]. Onemocnění covid-19, které tento vir způsobuje, se může manifestovat od asymptomatické formy až po těžké respirační onemocněním s rizikem respiračního selhání [3]. Zhou et al v roce 2020 publikovali review na téma obezita a diabetes mellitus jako možné rizikové faktory pro těžký průběh onemocnění covid-19 [4]. Jak bylo naznačeno, jsou obezita i diabetes mellitus celosvětově považovány za závažná onemocnění a jsou rizikovým faktorem pro infekce, postinfekční komplikace a mortalitu spojenou s infekcí [5]. Obezita celkově zhoršuje funkci plic, a to jak z hlediska funkčního, tak i infekčního [6].

Práce Jeniffer Lighter et al z newyorské univerzity Langone Health, která byla publikována v roce 2020 v časopise Diseases Society of America, byla zaměřena na analýzu hospitalizovaných symp­tomatických pacientů s onemocněním covid-19 a jejich stratifikaci dle BMI (body mass indexu) a věku [7]. V retrospektivní analýze autoři zařadili za období od 4. března 2020 do 4. dubna 2020 celkem 3 615 pacientů, kteří byli pozitivně testováni na covid-19. Z celkového počtu zařazených pacientů mělo 775 (21 %) BMI mezi 30 a 34 kg/m² a 595 pacientů mělo BMI > 35 kg/m². Ze všech sledovaných pacientů jich bylo celkem 1 853 propuštěno (51 %), 1 331 (37 %) bylo hospitalizováno a 431 pacientů (12 %) vyžadovalo lůžko intenzivní péče. Výsledky retrospektivní analýzy ukazují, že pacienti mladší 60 let s BMI 30–34 kg/m² (n = 39) a poté ≥ 35 kg/m² (n = 56) mají 1,8krát (95% CI 1,2–2,7; p = 0,006) a 3,6krát (95% CI 2,5–5,3; p < 0,0001) vyšší riziko, že budou hospitalizováni na jednotce intenzivní péče, oproti pacientům s BMI < 30 kg/m². Rovněž riziko nutnosti akutního příjmu na standardní lůžko je u těchto dvou kategorií pacientů vyšší než u pacientů s BMI < 30 kg/m² (2krát a 2,2krát; p < 0,0001). Autoři ukazují, že pacienti mladší 60 let s BMI ≥ 35 kg/m² mají vyšší riziko být přijati na jednotku intenzivní péče v porovnání s pacienty stejného věku s BMI < 30 kg/m². Práce se také snaží zdůraznit, že pacienti mladší 60 let jsou považováni za méně rizikovou skupinu stran těžkého průběhu onemocnění covid-19. Rizikovému průběhu onemocnění covid-19 přispívá rovněž fakt, že obezita je jednou z příčin vzniku diabetu a mnoha kardiovaskulárních onemocnění, které jsou považovány za rizikové faktory rozvinutí těžkého průběhu onemocnění covid-19 [8]. Obezita v tomto případě indukuje chronický zánět, dále alteruje životní cyklus viru a v neposlední řadě přispívá k vyšší virové diverzitě. Antivirová terapie u pacientů s obezitou může být méně účinná než u běžné populace [9].

Práce od Lighter et al jednoznačně ukazuje obezitu jako rizikový faktor přijetí pacienta na jednotku intenzivní péče, nicméně limitem této krátké retrospektivní analýzy je, že pouze konstatuje mírů nutnosti přijetí na standardní lůžko či na jednotku intenzivní péče z hlediska stratifikace BMI. Autoři však neukazují, zda pacienti trpěli dalšími závažnými komorbiditami (plicní onemocnění, kardiovaskulární onemocnění), a také vlastní performance status pacienta. Ze studií víme, že je rozdíl mezi pacientem, který je obézní a má fyzickou aktivitu (fat and fit), a tím, který ji nemá [10]. Dalším faktorem, jenž by mohl hrát roli, je fakt, kolik z těchto pacientů mělo koinfekci virem chřipky. Období zařazení pacientů do studie je v období každoroční epidemie viru chřipky v USA. Můžeme také spekulovat, jak by se vyvíjel trend hospitalizace pacientů s různými variantami viru SARS-CoV-2. Varianta omicron, jež je doposud nejčastější variantou v New Yorku, byla prvně potvrzena až 2. prosince 2021. V této studii nebyla použita regresní analýza, a proto toho času nejsme schopni jasně říct, zda je obezita opravdu rizikovým faktorem, který povede k těžšímu průběhu onemocnění covid-19.

Pandemie onemocnění covid-19 se stala světovou zdravotnickou krizí a ukázala dopad obezity a diabetu na průběh infekčních onemocnění. Rovněž onemocnění covid-19 ukazuje potenciál indukovat vznik obezity nebo dekompenzaci diabetu. Pacienti s obezitou a diabetem jsou bezesporu rizikovou skupinou pacientů, u nichž existuje nemalé riziko vzniku závažného průběhu onemocnění covid-19. Péče o pacienty s těžkým průběhem onemocnění covid-19 je i nadále velice obtížná. Přes všechny nedostatky prezentované studie, která je doposud jedna s nejvyšším počtem zařazených pacientů s onemocněním covid-19 a obezitou, přispívá, z mého pohledu, poznatkem, že u pacientů trpících obezitou bychom měli být více ostražití v případě onemocnění covid-19, a o to více u pacientů, kteří netrpí pouze obezitou, ale mají i další přidružená onemocnění. V tomto případě jsou nezbytné další studie, které ozřejmí patogenezi SARS-CoV-2 a roli obezity [4].

MUDr. Jan Král
Klinika hepatogastroenterologie
IKEM
Vídeňská 1958/ 9
140 21 Praha 4
jan.kral@ikem.cz