Výběry z mezinárodních časopisů

Results from a new efficacy and safety analysis of the REGENERATE trial of obeticholic acid for treatment of pre-cirrhotic fibrosis due to non-alcoholic steatohepatitis

Sanyal AJ, Ratziu V, Loomba R et al.
J Hepatol 2023; 79 (5): 1110–1120. doi: 10.1016/j.jhep.2023.07.014.

Výsledky z nové analýzy účinnosti a bezpečnosti studie REGENERATE s obeticholovou kyselinou v léčbě precirhotických stadií fibrózy v důsledku nealkoholové steatohepatitidy

Obeticholová kyselina (OCA) je první z třídy agonistů farnesoid-X-receptorů a antifibrotická látka vyvinutá pro léčbu precirhotických stadiíjaterní fibrózy v důsledku nealkoholové steatohepatitidy (NASH). Cílem této studie bylo validovat původní 18měsíční analýzu s biopsiemi jater fáze III studie REGENERATE s OCA v léčbě NASH pomocí consensus panel analýzy zajišťující další histologická data v rozsáhlejší populaci a zhodnotit bezpečnost z expozice více než 8 000 paciento-roků s téměř 1 000 účastníky, kteří byli léčeni > 4 roky. Primárním cílem bylo 1. zlepšení fibrózy o ≥ 1 stupeň bez současného zhoršení NASH nebo 2. rezoluce NASH bez současného zhoršení fibrózy. Bezpečnost byla hodnocena laboratorními hodnotami a nežádoucími příhodami. Analýza účinnosti zahrnula 931 účastníků. Procento pacientů, kteří dosáhli zlepšení fibrózy ≥ 1 stupeň bez zhoršení NASH, bylo 22,4 % pro OCA 25 mg vs. 9,6 % pro placebo (p < 0,0001). Mezi účastníky léčenými OCA 25 mg byla v porovnání s placebem častěji dosažena rezoluce NASH bez zhoršení fibrózy (6,5 vs. 3,5 %; p = 0,093). Tyto výsledky podporovala histologická data ve větší populaci 1 607 účastníků. Bezpečnostní analýza zahrnovala 2 477 účastníků. Incidence nežádoucích příhod vyskytujících se při léčbě (TEAE), vážných TEAE a úmrtí se mezi skupinami významně nelišila. Nejčastějším TEAE byl pruritus. Nežádoucí jaterní, renální a kardiovaskulární příhody byly málo časté a podobné mezi léčebnými skupinami. Tyto výsledky potvrzují antifibrotický účinek OCA 25 mg. OCA byla obecně při dlouhodobém podávání dobře tolerovaná. Tato data podporují pozitivní profil benefit-risk u pacientů s precirhotickými stadii fibrózy v důsledku NASH.

Efficacy and Safety of Elafibranor in Primary Biliary Cholangitis

Kowdley KV, Bowlus CL, Levy C et al.
N Engl J Med 202313. doi: 10.1056/NEJMoa2306185. Online ahead of print.

Účinnost a bezpečnost elafibranoru u primární biliární cholangitidy

Primární biliární cholangitida je vzácné chronické cholestatické jaterní onemocnění charakterizované destrukcí interlobulárních žlučovodů, vedoucí k cholestáze a jaterní fibróze. Není známo, zda může mít elafibranor, orální duální agonista peroxisome proliferator-activated receptoru (PPAR) a a d, benefit v léčbě primární biliární cholangitidy. V této mezinárodní, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii fáze 3 byli randomizováni (v poměru 2: 1) pacienti s primární biliární cholangitidou, kteří měli nedostatečnou odpověď nebo nesnesitelné nežádoucí účinky při léčbě kyselinou ursodeoxycholovou do skupiny léčené elafibranorem v dávce 80 mg jednou denně, nebo placebem. Primárním cílem byla biochemická odpověď (definovaná jako alkalická fosfatáza < 1,67násobek horního limitu normy s poklesem o ≥ 15 % oproti vstupním hodnotám a normální hladiny celkového bilirubinu) v týdnu 52. Sekundárními cíli byla normalizace alkalické fosfatázy v týdnu 52 a změna intenzity pruritu mezi původními hodnotami a hodnotami v týdnu 52 a týdnu 24 hodnocené pomocí Worst Itch Numeric Rating Scale (WI-NRS; skóre dosahuje hodnot mezi 0 [žádný pruritus] a 10 [nejhorší možný představitelný pruritus]). Do studie bylo randomizováno celkem 161 pacientů. Biochemická odpověď (primární cíl) byla pozorována u 51 % pacientů (55 z 108) ze skupiny léčené elafibranorem a u 4 % (2 z 53) pacientů léčených placebem, s rozdílem 47 % (95% CI 32–57; p < 0,001). Alkalická fosfatáza se normalizovala u 15 % pacientů léčených elafibranorem a u žádného z pacientů ze skupiny s placebem v týdnu 52 (p = 0,002). Mezi pacienty se středně těžkým až těžkým pruritem (44 pacientů ze skupiny s elafibranorem a 22 z placebo skupiny) se změny WI-NRS mezi týdnem 52 a vstupními hodnotami mezi skupinami významně nelišily (p = 0,20). Nežádoucí příhody se vyskytly častěji u pacientů léčených elafibranorem než u placeba a zahrnovaly bolest břicha, průjem, nauzeu a zvracení. Léčba elafibranorem vedla k významně většímu zlepšení v relevantních biochemických indikátorech cholestázy než placebo.

Comparison of lumen-apposing metal stents versus double-pigtail plastic stents for infected necrotising pancreatitis

Boxhoorn L, Verdonk RC, Besselink MG et al.
Gut 2023; 72 (1): 66–72. doi: 10.1136/gutjnl-2021-325632.

Porovnání použití lumen apozičních metalických stentů oproti plastovým double pigtail stentům u infikované nekrotizující pankreatitidy

Nekrotizující pankreatitida je potenciálně smrtelné onemocnění s mortalitou až 40 %. Ve většině případů je indikován minimálně invazivní přístup ve formě endoskopického zákroku oproti chirurgickému přístupu. Endoskopie má dnes celou škálu inovativních nástrojů včetně lumen-apozičních metalických stentů (LAMS), které umožňují svým širším průměrem lepší drenáž, možnost nekrosektomie a snižují riziko ucpání stentu. LAMS také oproti plastovým stentům poskytují rychlejší drenáž a není nutné užívat fluoroskopické navádění. Guidelines jednotlivých endoskopických společností jsou v tomto nejednotné a chybí jasný důkaz o rutinním užívání LAMS. Tato prospektivní multicentrická studie si klade za cíl zjistit, zda použití LAMS zlepšuje endoskopickou transluminální drenáž a snižuje potřebu transluminální nekrosektomie. Tato studie byla komparována se studiemi AXIOMA a TENSION. Celkový vzorek pacientů byl 53. U těchto pacientů byla provedena drenáž pomocí LAMS. LAMS užívané v této studii byly HOT Axios stenty, měly šířku 20 a 15 mm a délku 10 mm. Tito pacienti byli srovnáváni s pacienty ze studie TENSION (n = 51), u kterých proběhla drenáž pomocí plastových stentů. Pokud nedošlo po drenáži do 72 hod ke klinickému zlepšení, byla provedena endoskopická transluminální nekrosektomie. Jako klinické zlepšení bylo definováno zlepšení minimálně dvou orgánových systémů nebo pokles zánětlivých markerů. Primárním výstupem bylo porovnání nutnosti nekrosektomie i přes provedený druh drenáže. Mezi skupinami nebyl v tomto parametru signifikantní rozdíl. Nekrosektomie byla provedena u 34 pacientů v první skupině (64 %) a u 27 pacientů (54 %) s plastovými stenty (RR 1,25; 95% CI 0,87–1,68; p = 0,320). Rozdíly nebyly zjištěny ani v sekundárních výstupech studie. Mortalita byla 6 pacientů (11 %) ve skupině LAMS a 9 pacientů (18 %) ve skupině plastových stentů (RR 0,64; 95% CI 0,25–1,67). Ve skupině LAMS došlo u 9 pacientů (17 %) k orgánovému selhání a u 7 pacientů (14 %) u skupiny s plastovými stenty (RR 1,24; 95% CI 0,5–3,07). Ke krvácení došlo u 9 pacientů (17 %) ve skupině LAMS a u 11 pacientů ve skupině s plastovými stenty (RR 0,79; 95% CI 0,36–1,7). Další sledované parametry se také signifikantně nelišily. Studie dochází k závěru, že použití LAMS signifikantně nesnižuje nutnost provedení endoskopické transluminální nekrosektomie oproti skupině se zavedením plastových stentů. Tato studie je pro své nejasné závěry frekventně komentována a je nutné provedení dalšího výzkumu s jasně danou metodologií.

A dose-dependent increase in the risk of inflammatory bowel disease after exposure to broad-spectrum antibiotics: a national population study in Korea

Oh SJ, Kim HJ, Lee CK.
Aliment Pharmacol Ther 2023; 58 (2): 191–206. doi: 10.1111/apt.17542.

Na dávce antibiotik zvýšené riziko vzniku idiopatických střevních zánětů – národní populační studie v Koreji

Souvislost mezi užíváním antibiotik (ATB) a rizikem zánětlivých střevních onemocnění (IBD) zejména u dospělých zůstává nejasná. Navíc přetrvává nedostatek údajů ze zemí mimo západní civilizaci. Cíle: Napříč různými věkovými kategoriemi zjistit souvislost mezi vznikem IBD a užíváním ATB a event. dávkou ATB. Metody: Tato populační analýza případů a kontrol využila údaje z databáze Korejské národní zdravotní pojišťovny (2004–2018). Bylo porovnáno 68 633 pacientů s nově vzniklým IBD s odpovídajícími kontrolami (n = 343 165) pomocí multivariabilní podmíněné logistické regresní analýzy. Dále byl zkoumán vztah mezi dávkou ATB a odpovědí pomocí nelineární regresní analýzy a samostatně bylo analyzováno riziko vzniku IBD v dětství (ve věku ≤ 14 let) po expozici ATB v raném věku. Výsledky: Průměrný věk v době diagnózy byl 45,2 ± 16,8 let. Předepsání ATB v období 2–5 let před stanovením diagnózy významně zvýšilo pravděpodobnost vzniku IBD (upravený poměr šancí [OR] 1,24; 95% CI 1,21–1,27). Analýza citlivosti navíc odhalila zvýšené riziko vzniku IBD až 9 let před stanovením diagnózy. Širokospektrá ATB zvyšovala riziko IBD nezávisle na případné gastroenteritidě. Byl pozorován zřetelný vztah mezi dávkou a odpovědí bez ohledu na podtyp IBD a studovanou populaci (vše p < 0,001). Kromě toho byla expozice ATB během prvního roku života spojena s rizikem vzniku IBD v dětství (OR 1,51; 95% CI 1,25–1,82). Závěry: Širokospektrá ATB v závislosti na dávce zvyšovala v korejské populaci riziko IBD. Tato zjištění poskytují epidemiologický základ pro identifikaci ATB jako významného rizikového faktoru pro IBD.

Články vybrali a komentovali MUDr. Mgr. Irena Míková¹, MUDr. Robert Pospíšil² a MUDr. Kristýna Kaštylová³

¹ Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha

² Gastroenterologické oddělení, Nemocnice České Budějovice, a. s.

³ Klinické a výzkumné centrum pro střevní záněty, Klinické centrum ISCARE a. s. a 1. LF UK v Praze