NANOČÁSTICE UVOLŇOVANÉ PŘI OPRACOVÁNÍ KOMPOZITNÍCH MATERIÁLŮ A JEJICH VLIV NA MARKERY OXIDAČNÍHO STRESU V PLAZMĚ

Stiahnuť PDF

Autori: A. Roubíčková ¹; P. Bradna ¹; P. Klusáčková ²; L. Lischková ²; V. Kolesnikova ²; S. Vlčková ²; D. Pelclová ²; M. Pohanka ³; T. Navrátil ⁴; L. Ondráčková ⁵; J. Schwarz ⁵; V. Ždímal ⁵
Pôsobisko autorov: Stomatologická klinika, Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta, a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze ¹; Klinika pracovního lékařství, Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta, a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze ²; Fakulta vojenského zdravotnictví, Univerzita obrany, Hradec Králové ³; Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky, Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta, a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze ⁴; Ústav chemických procesů, Akademie věd České republiky, Praha ⁵
Vyšlo v časopise: Česká stomatologie / Praktické zubní lékařství, ročník 122, 2022, 3, s. 95-96
Kategória:

Súhrn

Úvod a cíl: Při mechanickém opracování kompozitních materiálů v zubní ordinaci dochází k uvolňování respirabilního kompozitního prachu obsahujícího částice o velikosti <100 nm. Tyto nanočástice pronikající až do alveolů mohou svojí vysokou reaktivitou vyvolat oxidační stres prostřednictvím reaktivních forem kyslíku (ROS) napadením struktury lipidů, proteinů a nukleových kyselin buněk. Cílem pilotní fáze naší studie bylo pomocí vybraných markerů oxidačního stresu zjistit zatížení organismu expozicí nanočásticemi vznikajícími při broušení dentálního nanokompozitního výplňového materiálu.

Metodika: Studie se zúčastnilo celkem 24 zdravých žen (29–50 let), které byly rozděleny do čtyř skupin po šesti. Každá účastnice studie obrušovala hrubým diamantovaným brouskem za vysokých otáček (100 000 ot/min) bez chlazení po dobu deseti minut tělísko výšky 10 mm a průměru 8 mm z výplňového nanokompozitu (Filtek Ultimate, 3M-ESPE). Experiment probíhal v prostředí modelové ordinace o objemu 135 m³. Měření množství uvolněných nanočástic bylo provedeno pomocí přístroje PENS (Personal Nanoparticle Sampler), který umožňuje separovat a detekovat nanočástice ve vdechované zóně. Celková doba expozice prašnému prostředí byla pro každou skupinu 70 min. Před a po skončení experimentu byla odebrána krev a spektrofotometricky stanovena metodikou TBARs a FRAP míra oxidačního stresu organismu po expozici nanočásticím.

Výsledky: Po broušení došlo ke třicetinásobnému nárůstu počtu nanočástic v experimentálním prostředí. Hodnoty TBARs, které charakterizují rozsah oxidace lipidů buněčných membrán, byly po expozici nanočásticím mírně, avšak statisticky nevýznamně nižší. Statisticky významný nebyl rovněž pokles antioxidačních schopností plazmy po expozici, stanovený metodikou FRAP.

Závěr: Dosavadní výsledky studie nenaznačují významný vliv vdechovaných nanočástic uvolňovaných při opracování kompozitních materiálů broušením na sledované markery oxidačního stresu a to za extrémních podmínek, kdy není používáno chlazení a odsávání.

Finančně podpořeno projektem PROGRES Q29/1.LF.