(R)evoluce v klasifikaci nádorů prsu

Vážené kolegyně, vážení kolegové, přátelé,

ačkoli první letošní číslo otevíráme textem autorů z rakouského Grazu, který je podrobnou kuchařkou pro hodnocení vzorků časných lézí i pokročilého kolorektálního karcinomu, větší část doškolovací sekce tohoto čísla budeme věnovat nádorům prsu. Článek R. Nenutila „Revoluce se odkládá na neurčito...“ komentuje hlavní změny v nové WHO klasifikaci nádorů prsu. Článek z královehradeckého pracoviště (A. Ryška et al.) zase představuje současnou koncepci molekulární klasifikace mammárních karcinomů a komentuje její výhody i úskalí. Přestože se revoluce zatím nekoná a WHO volí i v novém vydání klasifikace nádorů prsu spíše evoluční přístup, stejně nás asi časem nemine vznik průniku těchto dvou zatím se v mnohém míjejících přístupů. Snad vznikne multimodální klasifikace, která bude mocným nástrojem nejen pro diagnostiku, ale i pro přesnější prognostickou stratifikaci, což společně s prediktivním testováním umožní optimální léčbu pacientek.

A tento proces nás čeká nejen v oblasti invazivních karcinomů prsu, ale pravděpodobně dojde v budoucnu i ke změnám v chápání a v terminologii preinvazivních lézí. Po mnohaletých zkušenostech se skríningovými programy, včetně skríningu pro karcinom prsu, se začíná usilovat o nastavení rovnováhy mezi výhodami a na druhou stranu nebezpečími, které tyto programy přinášejí. Rozruch v lékařských kruzích i ve společnosti vzbudil v roce 2013 článek Essermanna et al. „Overdiagnosis and Overtreatment in Cancer: An Opportunity for Improvement“ publikovaný v časopise JAMA, který naráží na skutečnost, že část lézí (před)časně detekovaných skríningovým vyšetřením není optimálně klasifikována z hlediska jejich skutečné biologické povahy, což vede často ke zbytečné alteraci kvality života pacientů (ať už ne zcela nutnou chirurgickou intervencí či radioterapií anebo „jen“ intenzivními kontrolami a častým opakováním různých vyšetření). Z invazivních nádorů prsu by mohl být kandidátem na změnu terminologie pro své indolentní chování a excelentní prognózu například malý (pT1a - pT1b) čistě tubulární karcinom nebo enkapsulovaný papilární karcinom. A časem nás asi nemine ani změna terminologie např. u duktálního in situ karcinomu (DCIS). Existuje řada prací, které na podkladě dlouhodobého sledování a molekulárního profilování doporučují slovo „karcinom“ z názvu těchto lézí (anebo alespoň části z nich) vypustit a stratifikovat tyto léze podle skutečného rizika rozvoje invazivního karcinomu, které se ale v jednotlivých podskupinách těchto lézí i přes podobný mikroskopický obraz výrazně liší. To však nebude možné pouze na základě morfologického vyšetření.

Poslední doškolovací článek v tomto čísle věnovaný neurofibromatóze (B. Petrák et al.) vám ještě dlužíme ze série textů o aplikované molekulární patologii a familiárních syndromech s výskytem nádorových onemocnění.

Nové číslo přináší také několik zajímavých kazuistik - složitou cestu k diagnóze malobuněčné varianty Ewing-like světlobuněčného sarkomu měkkých tkání představí Z. Zinkor et al. Ze zahraničí pak přicházejí sdělení o fibroadenomu mléčné žlázy s pleomorfními buňkami (N. Abid et al. z Tuniska) a o výskytu čtyř synchronních nádorů v ledvinách jednoho pacienta (A. Mustafa-Guguli et al. z Chorvatska).

Mnoho nového se můžete dozvědět i z pravidelného Monitoru odborného dění v našem oboru, včetně toho, že bychom se mohli lecčemus naučit i od medvědů.

Přeji vám poučné a inspirativní čtení

J. Zámečník