Význam časopisu vidím hlavně v jeho doškolovací části

MUDr. Jaromír Háček, rodák z Písku, absolvoval v roce 2007 2. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od promoce dosud pracuje v Ústavu patologie a molekulární medicíny, 2. LF UK a FN v Motole. Odborně se profiluje v oblasti uropatologie a nefropatologie. Ačkoli možná nemusí být v našem časopise na první pohled příliš vidět, tak má na jeho chodu lví podíl, neboť už více než deset let pracuje v naší redakci v pozici výkonného redaktora. A výkonný to on tedy rozhodně je!

Pamatuješ si vůbec, jak ses k časopisu a do pozice výkonného redaktora před více než deseti lety dostal?

Na to si i po těch deseti letech pamatuju velmi přesně. Jaro v plném proudu, sobota odpoledne, mně zvoní telefon. Volá Zámečník. Krevní tlak mi stoupá, protože takový hovor nemůže věstit nic dobrého. Ale po pozdravech z Litomyšle, kde právě skončil Seminář mladých patologů a probíhá schůze výboru společnosti, jsem se uklidnil a vyslechl novinky o tom, že se hledá nový šéfredaktor časopisu a nabídku dostal prof. Zámečník. Pak přišla ta osudná otázka – „Potřebuju ale něčí pomoc, půjdeš do toho se mnou?“ A já na to řekl: „Tak jo“…

Co znamená příprava dalšího čísla našeho časopisu pro výkonného redaktora?

Moje práce začíná ve chvíli, kdy je v redakci nové číslo pohromadě, tedy je určeno, jaké články a příspěvky budou v daném čísle publikovány.

Prvním krokem je příprava materiálů pro grafika. Ačkoliv se během recenzního řízení dbá i na to, aby formát článku odpovídal pokynům pro autory, je potřeba před odevzdáním formátování zkontrolovat a příspěvky opatřit dalšími „přívěsky“, jako je označení typu článku, prohlášení o konfliktu zájmů a podobně. Potom vytvořím obsah čísla a vyberu fotografii na titulní stránku. Jednou ročně je součástí této přípravy i vášnivá esteticko-výtvarná diskuze mezi mnou, šéfredaktorem, grafikem a nakladatelstvím týkající se barvy obálky (ještě nebyla hnědá – nesnáším hnědou – líbí se mi šedá – ne, tahle šedá vypadá jako plíseň – vybrali jsme vám žlutou – musí být ale takhle hodně žlutá – takhle hodně žlutá nejde vytisknout – tak bude letos modrá).

Když se vrátí od grafika zlom čísla, nastává období korektur. Nejprve provedu zběžnou kontrolu, jestli je v čísle vše, co má být, a na kolik stránek číslo vyšlo. Počet stran totiž musí být, vzhledem ke způsobu tisku na větší archy, dělitelný 4. Někdy je trochu oříšek vše poskládat či přeskládat tak, aby se vešlo všechno a na konci nezbyly třeba tři prázdné stránky. Proto se někdy například příspěvky Monitoru objevují po jednom v tzv. špičkách – tedy na volné části stránky za článkem. Když je vše složeno jak má, rozešlu jednotlivým autorům jejich příspěvky s žádostí o kontrolu a opravy. Souběžně s tím procházíme celé číslo já i šéfredaktor. Posbírané korektury dám dohromady a odešlu zlom grafikovi k opravě. Následuje kontrola zanesených oprav, finální odsouhlasení čísla a povel k tisku.

Než dorazí nové číslo čtenářům, připravím ještě jeho www verzi, která se na adrese www.CSpatologie.cz objeví v den, kdy dojde do schránek tištěná verze.

Jak vnímáš postavení našeho časopisu na trhu s odbornými informacemi?

Velký význam časopisu vidím hlavně v jeho doškolovací části, kdy tematické bloky přehledových článků přináší aktuální informace od předních českých, ale i zahraničních odborníků z různých oborů patologie, které jsou užitečné pro každodenní praxi. Nelze opominout ani publikované původní práce a kazuistiky; jednak lze pozorovat zvyšující se citovanost, ale i vyšší zájem zahraničních autorů o náš časopis. Dosud to sice nestačilo na udělení impakt faktoru, o příčinách už tu bylo dříve psáno, přesto myslím, že jde o kvalitní časopis, který se těší u českých i slovenských patologů oblibě.

Jak vnímáš nedávnou změnu v redakci časopisu s příchodem nových editorů?

Jednoduše řečeno: víc hlav znamená víc nápadů a v průměru míň starostí na hlavu. S novými editory získala redakce odborníky na další subspecializace patologie, což je přínosem při přípravě tematických doškolovacích bloků. Při recenzním řízení došlých rukopisů zase mohou využít svých kontaktů na specialisty v různých oborech. Všichni noví kolegové si velmi rychle všechny činnosti osvojili, redakce šlape a je s nimi výborná spolupráce.

Po těch letech je nám nakladatelství LD Prager skoro druhou rodinou a domovem…

To rozhodně! Ono se totiž záhy ukázalo, že ředitelka nakladatelství paní Dana Brzobohatá je milá, ochotná, nápaditá a má dobrý smysl pro humor, a že podobně na tom jsou i její ostatní spolupracovníci. Byli jsme postupně zasvěcováni do tajů polygrafie – zjistili jsme, jak je to s těmi archy, která věž tiskne kterou barvu a čemu se tu říká špička nebo parchant. My jsme zase ukázali (nebo dokázali skrýt) to, že patologové nejsou vyšinutí asociálové a že se s nimi dá užít taky spousta legrace. Tak se ze zákazníků stali přátelé. Spolupráce je dlouhodobě na nadstandardní úrovni a v nakladatelství nám splní (skoro) vše, co nám na očích uvidí, za což jsme moc vděční. Návštěvy nakladatelství mívají kromě fáze pracovní i fázi zábavy, nezřídka trvající do hluboké noci. Časem nabyla poslední schůzka v roce podoby vánoční besídky, kde se nejdřív pohádáme o barvě příští obálky a pak už je to o jídle, pití, zábavě a karaoke, kterému oba holdujeme, a právě na Zbraslavi si ho lze nerušeně dosyta užít. Věříme, že si to myslí i ostatní v nakladatelství, když nad ránem už po několikáté zní „já samotářka samotná jdu noci vstříc a šeru koutů…“. Jen škoda, že nám tento každoroční rituál letos covid nedopřál.

Jaké momenty ti za tu dlouhou dobu, co spolu časopis připravujeme, nejvíc utkvěly v paměti?

Kromě už zmíněných karaoke party uvedu jednu trochu starší příhodu. Do Motola nám vždy z nakladatelství přijde kurýrem několik výtisků hotového časopisu o pár dnů dříve, než jej doručí pošta čtenářům. Když jednou přišel balíček s výtisky, ty jsi mě jako vždy zavolal, dychtivě balík rozbalil, pokochal se obálkou a začal časopisem listovat. Najednou ti ztuhly rysy, vytřeštil jsi oči: „Co to je?!?“ Já tápal, co se stalo, jestli někde chybí tečka, nějaký nadpis… Pak jsi mi to ukázal: v časopisu byly na volná místa vložené omalovánky s tvým obličejem. Začal jsi nervózně listovat všemi ostatními výtisky – je to všude! A už to má pošta! Samozřejmě, šlo o legrácku nakladatelství, omalovánky byly jen v našem balíčku. My tenkrát netušili, že by šlo vyrobit pár „speciálních“ výtisků, které mají schopnost přivodit infarkt. A v nakladatelství jistě litovali, že nemohli být osobně při tom rozbalování.

Kromě patologické části časopisu máš na starost i technickou stránku Soudního lékařství. Jak to funguje?

Funguje to podobně jako u Patologie. Všechny příspěvky do daného čísla mi přijdou z redakce Soudního lékařství a já, poté co se vzpamatuji z někdy poměrně „ostrého“ obsahu ϑ, zajistím jejich cestu ke grafikovi a pak řeším i korektury s autory.

Co děláš, když neděláš?

Rád cestuji, po Čechách i po světě. K poznání zajímavých míst přispívá i moje záliba v geocachingu a v šifrovacích soutěžích. Méně náročnou zálibou na hlavu i nohy je pak divadlo, dnes už bohužel jen pasivně.

A v poslední době ve svém volnu střídám profese jako zahradník, architekt, malíř, elektrikář, čalouník, natěrač, instalatér, kominík, zedník, betonář, truhlář, sádrokartonář, restaurátor, tesař, dlaždič, podlahář, obkladač…, protože jsem se dal na chalupaření (tedy, chalupařením se to stane, bude-li z té naší ruiny někdy chalupa).