Výskyt nadváhy a obezity u 7427 českých dětí vyšetřených v roce 2006

Súhrn

Průzkum prevalence nadváhy a obezity v České republice byl proveden 57 lékaři, kteří ošetřují celkem 47 051 dětí od narození do 18 let. Vyšetření bylo provedeno ve věkových kategoriích 5, 13 a 18 let u 7427 dětí, 3780 (51 %) chlapců a 3647 (49 %) dívek. Jako kritérium nadváhy byl zvolen 90.–97. percentil BMI a jako obezita byly označeny děti na 97. percentilu BMI a výše podle V. celostátního antropologického výzkumu dětí a mládeže v České republice z roku 1991.

Nadváhu autoři našli u 1,8 % a obezitu u 4,2 % dětí. Z toho nadváha byla u 1,7 % chlapců a u 1,8 % dívek a obezita u 3,9 % chlapců a u 4,4 % dívek. V 5 letech věku mělo nadváhu 1,6 % a obezitu 3,6 % dětí, ve 13 letech 2,6 % nadváhu a obezitu 5,7 % a v 18 letech nadváhu 1,2 % a obezitu 3,0 %. Tyto výsledky ukazují, že výskyt nadváhy a obezity u našich dětí není zdaleka hrozivý a že jeho prevalence neukazuje nárůst, nýbrž naopak svědčí o jeho poklesu v posledních letech. Prevalence obezity u 4,2 % dětí je však stále alarmující a zejména této skupině dětí by měli nejen pediatři, ale i celá veřejnost věnovat maximální péči.

Klíčová slova:
nadváha, obezita, antropologické hodnoty, BMI, tělesná hmotnost, věk: 5, 13 a 18 let

Úvod

Obezita je komplexní multifaktoriální onemocnění, v němž zásadní úlohu, vedle genotypu, hraje vyšší příjem energie, než je její výdej. Obezitu a nadváhu můžeme definovat jako různé stupně nadměrného ukládání tuků v organismu. Množství akumulovaného tuku, který nazýváme obezita, činí u hochů více než 25 % a u dívek více než 32 % tělesné hmotnosti [11]. U dětí je hlavní příčinou vysokého přebytku energie nadměrný příjem jednoduchých cukrů, zvláště ve sladkých nápojích, a dále konzumace tučných jídel. Příčinou malého výdeje energie je nízká pohybová aktivita a nahrazování pohybu pobytem u televize a počítačů [20]. Rozdělení přebývající energie na tuk, svalovou hmotu a okamžitou spotřebu řídí složitý, geneticky ovlivněný mechanismus. Podílí se na něm nejen tyreoidální hormony, ale také systémy kardiovaskulární, gastrointestinální a autonomní inervace.

Nadměrná hmotnost patří s kouřením mezi nejčastější ovlivnitelné rizikové faktory infarktu myokardu [16]. Navíc neúnosně zatěžuje klouby, může být příčinou 2. typu diabetes mellitus. Podle některých autorů je však nejzávažnějším problémem dětské obezity její dopad na psychiku dítěte, zejména na jeho pocity méněcennosti, neschopnost vyrovnat se ostatním dětem nejen v různých hrách, ale i v tělocviku [3].

Nadváha u dítěte souvisí s výskytem nadměrné hmotnosti v rodině. Prokázal to také nedávný výzkum provedený v České republice [15]. V rodinách s jedním obézním rodičem byla nadváha nalezena u 23 % dětí. Při obezitě obou rodičů můžeme očekávat nadměrnou hmotnost u 38 % dětí. Obezita, která se vyskytuje u dětí, může pokračovat v dospělosti. Celkem 15 až 30 % obézních dospělých mělo nadváhu již v dětství. I když všechny obézní děti nezůstanou obézními, 80 % obézních dětí v 10 až 14 letech aspoň s jedním obézním rodičem má nadváhu nebo obezitu i v dospělosti. Nadměrná tloušťka u 4 až 8letých pozitivně korelovala s obezitou rodičů. Nebylo však potvrzeno, že by děti s nadváhou ve věku 1 až 2 roky dorostly v dospělosti do obezity. Průzkum provedený v roce 2003 v Anglii ukázal, že v rodinách, kde jsou oba rodiče obézní, je obézních 19,8 % dětí ve věku 2 až 10 let, v rodinách s jedním obézním rodičem bylo 8,4 % obézních dětí, zatímco v rodinách se štíhlými rodiči bylo pouze 6,7 % obézních dětí [6].

Obezita dosahuje u dospělých v některých rozvinutých zemích epidemiologických rozměrů [19]. Také u dětí má obezita v poslední době vysokou prevalenci. Ve Spojených státech amerických má 25 % dětí nadváhu a 11 % je obézních [4]. Ve Španělsku má v současné době obezitu s BMI 30 kg/m² nebo vyšším celkem 25 až 30 % dětské populace. Také v ostatních zemích kolem Středozemního moře je výskyt obezity u dětí vysoký. Poněkud lepší situace je ve Skandinávii [11]. V poslední době začal také stoupat výskyt obézních dětí i v rozvojových zemích.

Recentní zprávy poukazují na vysoký výskyt obezity také u našich dětí. Rozsáhlá studie z roku 2007, která se zabývala životním stylem a obezitou v České republice, našla mezi 6. až 12. rokem nadváhu, tj. BMI mezi 90. až 97. percentilem v 10 %. Prevalence obezity, určovaná podle BMI na 97. percentilu nebo vyšším, byla rovněž 10 %. Mezi chlapci a děvčaty nebyl nalezen rozdíl. Nejčastěji byly děti s nadváhou nebo obezitou ve skupině 7letých. Ve věkovém rozmezí 13 až 17 let není rozlišena obezita od nadváhy a u 11 % dětí je prokázána nadváha či obezita, neboli BMI nad 90. percentilem. Nejčastěji je to v 15 letech věku [15].

Na semináři věnovaném prevenci aterosklerózy od dětského věku, který probíhá každoročně, loni již po dvacáté, v Poděbradech, vyjádřili účastníci pochybnosti nad vysokými čísly výskytu obezity u našich dětí, která se v poslední době objevují. Proto jsme se dohodli, že se pokusíme zjistit na dostatečně rozsáhlém vlastním materiálu spolehlivě ověřeném v ordinacích pediatrů opravdový výskyt nadváhy a obezity u českých dětí ve věku 5, 13 a 18 let.

Soubor a metodika

Průzkumu se zúčastnilo celkem 57 lékařů z celé republiky (obr. 1). Pacienti s rizikem nadměrné hmotnosti byli vybíráni ze všech dětí, které dosáhly v roce 2006 věku 5, 13 nebo 18 let. Věkové kategorie byly zvoleny tak, aby odpovídaly věku, ve kterém jsou prováděny pravidelné prohlídky dětí v ordinaci dětského lékaře v předškolním, školním a adolescentním věku. Těchto prohlídek se účastní, až na závažné výjimky, všechny děti příslušného věku. Vyšetřením dítěte při jeho prohlídce u lékaře jsme se snažili dosáhnout co největší přesnosti údajů. Lékaři vyřadili z průzkumu děti, u nichž je obezita součástí patologických syndromů ovlivňujících hmotnost nebo výšku dítěte, jako je tomu u syndromů Cushingova, Praderova-Williho, Alströmova, Cohenova, Beckwithova-Wiedemannova nebo Lawrencova-Moonova-Biedlova.

Celkový počet dětí všech věkových skupin registrovaných v ordinacích dětských lékařů a zapojených do průzkumu byl 47 051. Z nich bylo vyšetřeno ve věku 5, 13 a 18 let celkem 7427 dětí. Z nich bylo 3780 (51 %) chlapců a 3647 (49 %) dívek. Ve věku 5 let bylo vyšetřeno celkem 2092 dětí, z toho 1112 (53 %) chlapců a 980 (47 %) dívek. Celkový počet pacientů ve věku 13 let byl 2711 dětí, z toho bylo 1360 (50 %) chlapců a 1351 (50 %) dívek. Ve věku 18 let bylo vyšetřeno 2624 adolescentů. Z nich bylo 1308 (50 %) chlapců a 1316 (50 %) dívek. Všechny děti byly celkově lékařsky vyšetřeny, změřeny a zváženy. Měření a vážení bylo vždy prováděno bez bot a pouze ve spodním prádle.

Výsledky

Hodnocení nadváhy a obezity podle BMI

Nadváhu, neboli BMI mezi 90. a 97. percentilem podle V. celostátního antropologického výzkumu dětí a mládeže v České republice prováděném v roce 1991 [1], jsme prokázali u 131 dětí, tj. v 1,8 % z celkového počtu 7427 dětí. Celkem 65 chlapců z 3780 (1,7 %) a 66 dívek (1,8 %) mělo nadváhu (tab. 1). V 5 letech mělo nadváhu 33 ze 2092 vyšetřených dětí, to je 1,6 %. Z toho bylo vyšetřeno 1112 chlapců a z nich mělo 23 (2,0 %) nadváhu. Dívek bylo vyšetřeno 980 a nadváhu z nich mělo pouze 10, tj. 1,0 %. Ve 13 letech bylo vyšetřeno celkem 2711 dětí a nadváhu jsme zaznamenali u většího počtu, celkem u 2,6 % dětí. Prevalence nadváhy byla vyšší u dívek (3,0 %) než u chlapců (2,2 %). Ve věku 18 let bylo vyšetřeno celkem 2624 adolescentů. Prevalence nadváhy zřetelně poklesla a byla prokázána pouze celkem u 28, tj. 1,2 % dospívajících. Z toho byl výskyt u dívek o něco vyšší (1,2 %) než u chlapců (0,9 %) (tab. 1).

Obezitu s BMI na 97. percentilu nebo výše jsme prokázali u 309 (4,2 %) ze všech 7427 vyšetřených dětí. Chlapců bylo obézních pouze 147 (3,9 %) ve srovnání se 162 dívkami (4,4 %) (tab. 1). V 5 letech mělo obezitu celkem 75 (3,6 %) dětí z celkového počtu 2092 vyšetřených v tomto věku. Chlapci měli obezitu ve 33 případech, tj. ve 3,0 %. Obezita byla nalezena u většího počtu dívek, celkem u 42, tj. 4,3 %. Ve věku 13 let bylo vyšetřeno celkem 2711 dětí a z nich mělo obezitu proti vyšetření v 5 letech již zřetelně více, celkem 154, tj. 5,7 % dětí. Z nich bylo 74 (5,4 %) chlapců, ale opět bylo o něco více dívek – 80, tj. 5,9 %. V nejvyšší věkové kategorii 18 let bylo vyšetřeno 2624 dětí a z nich bylo pouze 80, tj. 3 % obézních, zřetelně méně než ve věku 13 let. Dívky neměly v prevalenci obezity s počtem 40 případů (3,0 %) převahu nad chlapci, u nichž se vyskytla rovněž pouze u 40, tj. ve 3,0 % (tab. 1).

Diskuse

Naše výsledky ukázaly, že prevalence nadváhy a obezity u našich dětí nebyla v roce 2006 tak hrozivě vysoká, jak o tom svědčily některé předešlé studie. Zejména je pozoruhodný nízký výskyt nadváhy, pouze u 1,8 % všech dětí. Prevalence obezity je podstatně vyšší než prevalence nadváhy, ale její hodnota 4,2 % je nižší, než je udávána v ostatních šetřeních prováděných v České republice. Pozoruhodné je, že výskyt nadváhy i obezity je nejnižší ve věku 18 let, ve kterém nadváha dosahuje pouze 1,1 % a obezita 3,0 %. Očekávali jsme také, že by prevalence obezity u dívek mohla být nižší než u chlapců, vzhledem k tendenci 18letých dívek mít štíhlou postavu, ale téměř stejný výskyt obezity u obou pohlaví o tom nesvědčí. Nadváhu ve věku 5 let jsme našli pouze v 1,6 %, ale i v tomto věku je již 3,6 % dětí, tj. více než ve věku 18 let, obézních. Obezita je častější u dívek než u chlapců, avšak nadváha je naopak častější u chlapců než u dívek. Největší výskyt nadváhy, a to 2,6 %, jsme prokázali u 13letých dětí. Na rozdíl od věku 5 let byla nadváha častější u dívek než u chlapců, stejně jako obezita, která v celém souboru 13letých dosáhla mezi ostatními věkovými kategoriemi nejvyšší hodnoty – 5,7 %. V rozvojových, ale i v rozvinutých zemích je prevalence nadváhy u dívek větší než u chlapců, zejména mezi dospívajícími [4].

Hodnoty prevalence nadměrné hmotnosti jsou podstatně nižší, než ukazuje průzkum agentury STEM/MARK z roku 2005, zveřejněný v roce 2006 [15]. Při stejných kritériích hodnocení podle 90. až 97. percentilu BMI z V. celostátního antropologického výzkumu dětí a mládeže mělo nadváhu v naší studii pouze 103, tj. 2,1 % z 4803 vyšetřených dětí ve věku 5 a 13 let, na rozdíl od 10 % u 6 až 12letých ze studie STEM/MARK. Obezitu jsme našli v těchto věkových kategoriích u 229, tj. ve 4,8 %, zatímco STEM/MARK v 10 %. Ve vyšší věkové kategorii od 13 do 17 let již STEM/MARK nerozlišuje nadváhu a obezitu. Prevalence BMI nad 90. percentilem dohromady činila 11 %. V naší sestavě 18letých jsme nadváhu a obezitu našli celkem u 108, tj. 4,8 % dětí.

Co může být příčinou tohoto výrazného rozdílu mezi výsledky průzkumu agentury STEM/MARK a našimi, není zcela jasné. Největším problémem při hodnocení normální a zvýšené tělesné hmotnosti u dětí je volba jejich kritérií. Naše kritéria jsou shodná s kritérii agentury STEM/MARK. U obou průzkumů byl kritériem nadváhy 90. až 97. percentil a kritériem obezity 97. percentil a výše. Není jasné, proč u starší věkové skupiny od 13 do 17 let průzkum STEM/MARK nerozlišil děti s nadváhou od dětí s obezitou. U obou souborů byly použity percentily z V. celostátního antropologického výzkumu dětí a mládeže České republiky z roku 1991 [1]. Soubory v obou průzkumech se však liší věkovými kategoriemi, ve kterých byly provedeny. STEM/MARK má dvě skupiny vyšetřených, první 6 až 12 let a druhou 13 až 17 let. V našem souboru máme tři věková období, tj. 5, 13 a 18 let. Výhodou našeho výběru je to, že podchytil prakticky všechny děti v těchto věkových skupinách. Ve výzkumu STEM/MARK se pohybuje počet dětí v každém roce věku a kraji pouze od 3 vyšetření z celkem 21 dětí vyšetřených v Karlovarském kraji do 13 v Moravskoslezském kraji, kde bylo vyšetřeno nejvíce, celkem 92 dětí. Tyto rozdíly mezi oběma průzkumy však nemohou podstatně ovlivnit velké diference mezi nimi nalezené v prevalenci nadváhy a obezity u českých dětí. Úlohu nemůže hrát ani rozdíl v období, kdy byla šetření prováděna, protože se u obou téměř shodují. Bydliště vyšetřených dětí a dospívajících se v obou projektech poněkud liší. V souboru STEM/MARK je zastoupen každý kraj. Není jasné, kromě údaje o 57 dětech vyšetřených v Praze, kolikrát proběhl průzkum ve velkých aglomeracích a kolikrát na vesnici. Je známo, že u dětí z venkova je obezita častější než u dětí z města. V České republice byla v letech 1999 a 2000 nalezena vyšetřením 3362 dětí obezita na vesnici v 6,9 %, na rozdíl od 2,3 % ve městech [9]. Náš průzkum jsme museli podřídit ochotě jednotlivých pediatrů ke spolupráci, a proto není počet dětí rovnoměrně rozložen do všech krajů. Nedomníváme se však, že by tento nedostatek našeho souboru mohl významně ovlivnit značně rozdílný výsledek prevalence nadváhy a obezity v obou průzkumech.

Největší rozdíl mezi studiemi STEM/MARK a naší je v počtu dětí a mladistvých zahrnutých do obou průzkumů. Ve studii STEM/MARK bylo ve skupině dětí mezi 6 až 12 lety vyšetřeno 712 dětí a ve skupině 13 až 17 let 715 dětí, celkem 1427 dětí a mladistvých. Náš soubor je díky úsilí 57 pediatrů se 7427 dětí podstatně, a to více jak pětkrát větší než počet dětí v průzkumu skupiny STEM/MARK. Z těchto důvodů by měly být naše výsledky přesnější a spolehlivější než u průzkumu STEM/MARK. Výhodou naší studie je také skutečnost, že měření byla prováděna v ordinacích pediatrů zkušenými, odborně vzdělanými pracovníky.

V další české studii bylo v letech 1997 až 1999 vyšetřeno 1925 dětí ve věku 6 až 14 let [17]. Kritéria použitá k hodnocení nadváhy a obezity byla opět stejná jako v našem souboru a průzkumu STEM/MARK. Nadváhu nad 90. percentilem BMI mělo 6,9 % chlapců a 8,9 % dívek, to znamená více než v naší studii provedené v roce 2006. Autoři však uzavírají, že nedochází ke zvyšování podílu dětí s nadváhou, tj. dětí, které se pohybují nad 90. percentilem BMI. Při dalším průzkumu provedeném opět skupinou kolem Bláhy a Vignerové v letech 1999 a 2000 bylo zjištěno, že BMI nad 97. percentilem, čili obezitu, má už pouze 6,0 % chlapců a 5,6 % dívek v základní škole [2]. Při průzkumu provedeném na Moravě v roce 2004 pouze u 302 probandů ve věku 11 až 23 let byla nalezena nadváha s BMI větším než 25 v 11,3 % a obezita s BMI větším než 30 u 0,7 % dětí, dospívajících a mladých dospělých [5]. Když jsme srovnali výskyt nadváhy s BMI mezi 90. a 97. percentilem a výskyt obezity s BMI nad 97. percentilem s údaji z Bavorska, zjistili jsme, že bavorské děti měly ve věku 5 nebo 6 let nadváhu mezi dlouho kojenými ve 4,96 % a ve 12,6 % u nekojených. Prevalence obezity u dlouho kojených byla v 5 a 6 letech nalezena u 0,8 % a u nekojených ve 4,5 % [8]. V našem souboru měly 5leté děti nadváhu podle 90 % BMI v 1,6 %, což je podstatně méně než děti z Bavorska. Obezita však byla u českých dětí podstatně vyšší než u dlouho kojených bavorských dětí, ale s výskytem 3,6 % zaostávala za 4,5 % nekojených bavorských dětí.

Jestliže vezmeme za základ průzkumy provedené v České republice, má výskyt nadměrné hmotnosti příznivou klesající tendenci již od konce 90. let. U chlapců je od roku 1991 pokles téměř ve všech věkových kategoriích. U dívek probíhá zeštíhlování postavy od roku 1971, nejvýrazněji ve věku 10 až 18 let. Náš průzkum, provedený v roce 2006, již ukazuje výskyt obezity pouze ve 4,2 %. Ve většině rozvinutých zemí však nadváha a obezita v poslední době nejen u dospělých, ale také u dětí ještě stoupají, v rozvinutých zemích zhruba od roku 1971. Velmi zřetelné je to ve Spojených státech amerických i v Anglii [20]. Ve Spojených státech byla obezita v letech 1963 až 1974 u 6 až 11letých pouze ve 4,2 %, v letech 1988 až 1994 stoupla na 11,3 %. V dalším období pak stále stoupala a dosáhla v letech 2003 a 2004 až 18,8 %. U 12 až 19letých tomu bylo obdobně [13]. Prevalence nadváhy a obezity u anglických a skotských dětí se mezi lety 1984 a 1994 téměř zdvojnásobila. Recentní zpráva o prevalenci nadváhy v Anglii z roku 2005 se týká pouze dětí od 2 do 11 let věku [6]. Nadváhu, včetně obezity, zjistili v roce 2003 celkem ve 27,7 %. Prevalence stoupla od roku 1995 z 22,7 % o 5 %. Prevalence pouze samotné obezity stoupla z 9,9 % v roce 1995 na 13,7 % v roce 2003. Největší vzestup obezity byl u starších dětí mezi 8. a 10. rokem věku, a to z 11,2 % v roce 1995 na 16,5 % v roce 2003. Obezita u dívek se zvýšila z 10,3 % v roce 1995 na 12,5 % v roce 2003, avšak u chlapců z 9,6 % na 14,9 %. Rovněž ve Finsku stoupá výskyt dětí s nadměrnou hmotností od roku 1980 až do posledního průzkumu v roce 2001 [18]. Počet obézních dětí narůstal také v Asii. V Japonsku se mezi lety 1974 až 1993 prevalence dětí s hmotností o 120 % vyšší, než byla průměrná hmotnost, zvýšila z 5 % na 10 %. V Thajsku mezi lety 1991 a 1993 stoupla obezita u 6 až 19letých dětí o 3,5 %.

Při snaze srovnat naše současné výsledky s výsledky jiných autorů narážíme především na problémy plynoucí z použití rozdílných kritérií nadváhy a obezity. The American Obesity Association používá u dětí jako kritérium nadváhy již 85. percentil a pro obezitu 95. percentil. National Center for Health Statistics užívá v roce 2006 pro nadváhu 95. percentil a vyšší hodnotu, ale již 85. percentil má upozornit na dítě, které má tendenci k přetrvávání obezity do dospělosti. The Centres for Disease Control varují před užíváním pojmu „obezita“, protože může nepříznivě působit na dítě i na rodinu. Za rizikovou nadváhu již považuje BMI na 85. percentilu a vyšší, 95. percentil již znamená velké riziko. Průzkum v Anglii z roku 2003 používal pro stanovení nadváhy 85. percentil z norem prezentovaných v Anglii v roce 1990 a pro obezitu 95. percentil BMI [6]. V České republice Krásničanová a Lesný [10] považují za nadváhu hodnoty hmotnosti ve vztahu k výšce již nad 80. percentilem a jako počínající obezitu označují hmotnost nad 85. percentilem. To znamená, že hodnoty prevalence nadváhy musí být v těchto studiích podstatně vyšší než v našem průzkumu, kde byla hranice pro nadváhu mezi 90. a 97. percentilem a pro obezitu 97. percentil a vyšší.

Další komplikací při srovnávání výsledků, kromě nejednotnosti kritérií nadváhy a obezity, je také hodnocení podle percentilů, které vyžaduje vyvíjející se dětský organismus. Rozdíl v hodnotách percentilů BMI se může lišit nejen v každé populaci, ale také v čase, ve kterém jsou antropologické výzkumy prováděny. U nás jsou národní antropologické studie prováděny každých deset let. V současných studiích – naší, ale i dalších, které proběhly v České republice – byly použity jako referenční hodnoty percentilové grafy získané z antropometrických hodnot naměřených v roce 1991 od narození do 18 let. Percentilové grafy tělesné hmotnosti z českého antropologického výzkumu naměřené v roce 2001, které by poskytly přesnější možnosti hodnocení, nebyly dosud publikovány [2]. To znamená, že hodnoty 90. a 97. percentilu mohou být vzhledem k možnému zvýšení hmotnosti celé dětské populace mezi roky 1991 a 2001 již úplně normální a ubude jak dětí s nadváhou, tak s obezitou. Ještě nápadnější by to mohlo být při srovnávání 90. a 97. percentilu z českého a amerického percentilového grafu, v němž se musí projevit celkově vyšší tělesná hmotnost americké mládeže. Koletzko a spolupracovníci uvádějí, že BMI vyšší než 90. a 97. percentil v Bavorsku je podstatně vyšší než tytéž percentily odečtené z percentilových grafů ve Francii, takže děti, které jsou v Bavorsku na 90. percentilu, jsou ve Francii nad 95. percentilem [8].

Ke zjištění obezity by bylo ideální změření veškerého množství tukové tkáně [14]. Dlouho užívanou metodou je vážení pod vodou – hydrodenzitometrie, bioelektrická impedance, která měří složení těla z odporu při průchodu proudu o nízké intenzitě a vysoké frekvenci. MRI, CT vyšetření a radioizotopová technika jsou využívány pouze pro speciální výzkum. Ultrasonografické zjišťování množství podkožního tuku v intraabdominálním prostoru je méně přesné než kaliperové měření kožních řas subskapulárně, nad tricepsem i v jiných oblastech. Hodně užívaným způsobem odhadu množství viscerálního tuku je měření obvodu břicha, které je poměrně dobrým ukazatelem zejména u dospělých. Žádná z uvedených metod však nebyla pro náš rozsáhlý průzkum vhodná. Při posuzování nadváhy a obezity jsme použili, jako ve většině takových průzkumů, výpočet BMI. U dospělých je používání BMI k hodnocení normální, nízké a nadměrné hmotnosti lepší než posuzování pouze podle hmotnosti. U dětí však má použití BMI ke kategorizaci tělesné hmotnosti značné nevýhody. Ve srovnání s dospělými se děti ještě celkově vyvíjejí. BMI také nedovede rozlišit mezi tukovou a svalovou hmotou. Může tak dojít k označení vysokých dětí s dobře vyvinutou muskulaturou za obézní jedince.

Závěr

Náš průzkum potvrdil pozorování pediatrů vyjádřené na 19. celostátním sympoziu o prevenci ischemické choroby srdeční od dětského věku v Poděbradech, že se ve svých ordinacích nesetkávají s tak velkou prevalencí nadváhy a obezity, jakou našla agentura STEM/MARK při nedávném průzkumu. Naše studie na velmi rozsáhlém materiálu z ordinací pediatrů prokázala, že procento výskytu nadváhy je v současné době u dětí v České republice velmi nízké. Závažnější je nález 4,2% prevalence obezity, která je sice stále nižší, než našly starší průzkumy i studie STEM/MARK, ale rozhodně vyžaduje velkou pozornost nejen pediatrů, ale celé veřejnosti.

Poděkování

Průzkum provedlo dobrovolně bez odměny celkem 57 pediatrů, bez nichž by tato práce nemohla vzniknout: Alšová J., Aronová J., Bartošová J., Bělohlávek J., Bučková E., Čejková M., Dostál B., Dostalík O., Duřtová I., Dvořáková D., Dvořáková L., Hájková J., Hanáková J., Hejduková J., Hloušková J., Hradecká H., Hrbáčová A., Hrubá P., Hrubá A., Chalupský V., Jackl J., Kalčíková M., Krejcarová H., Kvíčalová S., Látalová A., Ludvíková J., Lukeš P., Maršálková E., Mátlová E., Martincová V., Mézlová M., Mikulášková J., Minaříková V., Mindžáková J., Nečasová A., Nedal S., Nováková P., Olejničková L., Ráboňová J., Randulová D., Rosembergerová M., Sáblíková M., Siberová M., Slámová B., Spurný J., Suchomelová M., Šerhantová H., Štičková E., Švec L., Tandlerová L., Tomášek J., Valová D., Vejvarová H., Wernerová L., Zemánková H., Ždánská V., Ždánská R.

Došlo: 21. 12. 2006

Přijato: 26. 10. 2007

Prof. MUDr. Milan Šamánek, DrSc., FESC.

Dětské kardiocentrum

Fakultní nemocnice Motol

V Úvalu 84

150 06 Praha 5

e-mail: milan.samanek@lfmotol.cuni.cz