Co jsme psali

Odkud jdeme a kam směřujeme? Cestu pediatrie od minulosti přes přítomnost do budoucnosti naznačí ohlédnutí prostřednictvím vybraných textů, které uveřejnil náš časopis před 75, 50 a 25 lety.

Co psal náš časopis před 75 lety, v roce 1948

Poláček E. Darrowův roztok v rehydrataci toxikos

(…) Při běžných průjmech dochází ke ztrátě nejen Na a Cl, ale též kalia a dusíku. To bylo známo již mnoho let, ba bylo známo také, že ztráta kalia přepočítaná vazebně je mnohem větší než ztráta bílkoviny. Darrow propočítal, že ztráta kalia při těžkém průjmu je větší než příslušná ztráta bílkoviny a tento nepoměr je ještě větší, podává-li se natriumchlorid. Kalium se ztrácí výhradně z intracelulární tekutiny. Tyto ztráty mohou dosáhnouti až 40 %. Darrow dále prokázal, že podáváme-li výhradně natriumchlorid při tomto deficitu kalia v buňkách, přejde natrium do intracelulární tekutiny a nahradí kalium až z jedné poloviny. Podáváme-li při takto těžké dehydrataci jenom natrium, uhradíme tím sice deficit natria v plasmě, ale natrium vstupuje do buněk, kde působí škodlivě. Alespoň Darrow na pokusech prokázal v takovýchto případech nekrosy ve svalu srdečním. Tímto způsobem lze si vysvětliti neúspěchy při těžkých dehydratacích a při recidivách. Je zásluhou Darrowovou, že prokázal, že ztráta kalia je reversibilní a že deficit intracelulárního kalia se dá uhradit tekutinou, která obsahuje větší množství kalia. Propočítáním možného deficitu natria a onoho množství kalia, které se může podati, aniž se překročí toxická hladina kalia v plasmě, došel Darrow ke složení svého roztoku s vysokým obsahem kalia.

Toto intracelulární uhražování kalia uznává Nelson jako pronikavé zlepšení našeho rehydratačního postupu. Pokud je nám známo, zavedl tuto metodu při těžkých dehydratacích i Holt a zavádějí ji i Švýcaři. Buttler, Talbot, Crawford, MacLachlan a Appleton tento roztok jen modifikovali přidáním Na2HPO4. Protože tento roztok obsahuje 10× větší koncentraci kalia, než je v plasmě, je třeba zachovávati při jeho aplikaci určitá pravidla. (…)

Pediatrické listy 1948; 3: 157–163.

Co psal náš časopis před 50 lety, v roce 1973

Michaličková J. Vývoj detskej kliniky v Bratislave

Pred 20 rokmi – v roku 1952, rozhodnutím Povereníctva školstva a kultúry, bol založený na Lekárskej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave nový študijný smer lekárskeho štúdia – smer pediatrický. (...)

Súčasne s uvedeným rozhodnutím Povereníctva školstva a kultúry došlo aj k vytvoreniu 2 detských kliník: I. detskej kliniky LFUK na Úprkovej ul. č. 3 s výučbou vo všeobecnom smere lekárskeho štúdia. II. detskej kliniky LFUK, ktorá zostala v pôvodných priestoroch detskej kliniky na Dukelskej ul. č. 6 a tvorila klinickú bázu pre výučbu základných a špecializovaných pediatrických disciplín pediatrického smeru štúdia Lekárskej fakulty UK v Bratislave. II. detská klinika LFUK priestorovo aj zameraním, ako aj spôsobom výučby a výchovy budúcich detských lekárov stala sa priamou pokračovateľkou prvej detskej kliniky na Slovensku.

Nech je mi dovolené pri tejto slávnostnej príležitosti spomenúť niektoré historické dáta o jej založení a vývoji. Prvá detská nemocnica v Bratislave bola založená dekrétom roku 1853 pri príležitosti nezdareného atentátu na cisára Františka Jozefa. Pomocou dobročinných zbierok žien bolo otvorených v roku 1857 12 lôžok v súkromnom dome na Radlinského ul. č. 9 a v roku 1893 bol zakúpený dom na Lazaretskej ul. č. 6 (terajšej Dukelskej ul.), ktorý bol adaptovaný na detskú nemocnicu. Táto bola slávnostne otvorená ako maďarská detská nemocnica – prvá na Slovensku – v roku 1894 – až 50 rokov po otvorení prvej nemeckej detskej nemocnice v Prahe. V roku 1918 maďarská detská nemocnica v Bratislave bola premenovaná na detskú kliniku a prednostom bol menovaný maďarský profesor Dr. Pavel Heim. Od neho kliniku, ako prvú slovenskú detskú kliniku, preberá v roku 1919 doc. MUDr. Jiří Brdlík, jediný docent Lekárskej fakulty Univerzity Karlovej tohto oboru, ktorý bol v roku 1919 menovaný riadnym profesorom pediatrie. Prof. Dr. Jiří Brdlík budoval a viedol detskú kliniku v Bratislave do roku 1930.

12 rokov v živote kliniky nie je veľa, a predsa sa za túto dobu podarilo prof. Brdlíkovi položiť dobré a trvalé základy nielen pre rozvoj prvej slovenskej detskej kliniky, ale aj celej slovenskej pediatrie. (...)

Aj keď koncepčne boli jeho odborné aj pedagogické snahy veľmi moderné a pokrokové, jeho možnosti v dobe, kedy sa ich snažil uvádzať do života, boli veľmi obmedzené. Našli plné pochopenie a možnosti realizácie ako aj ďalšieho rozvíjania až v rámci socialistického zdravotníctva, v rámci socialistického školstva. Založenie, vývoj a výsledky 20ročného pediatrického smeru Lekárskej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave sú toho konkrétnym dôkazom a dokladom. (...)

Československá pediatrie 1973; 28: 138–140.

Co psal náš časopis před 25 lety, v roce 1998

Dedek V, Novák I, Hrdlička J, Fajt M. Epiglottitis acuta u dětí

Akutní epiglottitida (dále AE) je invazivní onemocnění. Zánět způsobený Haemophilus influenzae typ b (dále Hib) vede k flegmóně epiglottis, což vede během několika hodin od počátku onemocnění k obstrukci vstupu do hrtanu a k dušení. Jde o onemocnění, které se u nevakcinované dětské populace vyskytuje po celém světě s incidencí 525 případů na 100 000 dětí do 5 let věku. Pro relativní vzácnost činí onemocnění obtíže při rozeznání a z toho plyne prodlení a chyby při péči o dítě postižené AE. To má každý rok v České republice, kde je dětská populace nevakcinovaná rutinně proti Hib, pro několik dětí fatální následky (…). V období let 1992–1996 zemřelo 11 dětí do 15 let věku na AE, z nich 7 buď v přednemocniční péči, nebo na dětských odděleních, kde nejsou zkušenosti ani podmínky v zajištění péče o děti s AE. (…)

Naše skupina sestává z 42 dětí s AE přijatých na všeobecně zaměřenou pediatrickou JIP od 1. 1. 1989 do 31. 12. 1996 (…). Chlapců bylo 25 (60 %). Věkové rozpětí se pohybovalo v rozmezí 1 rok a 5 měsíců až 5 let 8 měsíců. Průměrný věk souboru činil 3 roky a 4 měsíce (…).

Stav po přijetí byl v 8 případech označen jako vážný, ve 34 případech jako kritický. Ve 4 případech byla nezbytná po přijetí na JIP neodkladná resuscitace. Vesměs šlo o primární příjmy na JIP (…). U 38 (90 %) nemocných byla nezbytná tracheální intubace (…). Celkem 6 nemocných vyžadovalo v prvních 24 h umělou plicní ventilaci, z toho dva po dobu 48 h, resp. 51 h. U všech nemocných se zdařila extubace (…).

Nejdelší pobyt dítěte z naší skupiny na JIP činil 6 dnů, nejkratší trval 40 hodin. V průměru byly děti léčeny na JIP 3 dny. Žádné dítě nezemřelo, žádné dítě nemělo po roce od propuštění z JIP vážné zdravotní problémy. (…)

Česko-slovenská pediatrie 1998; 53: 208–211.