Jakub Schikaneder: Společnost na terase

GASK – Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora. Foto Oto Palán

Jakub Schikaneder (1855–1924) je zajímavým solitérem v českém výtvarném umění konce 19. a začátku 20. století.

Již v patnácti letech začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze. Po skončení studií zamířil na mnichovskou akademii, která byla studijní zastávkou pro mnoho českých malířů.

V pětadvaceti letech se zúčastnil soutěže na výzdobu Národního divadla; se svým kolegou Emanuelem Krescencem Liškou vytvořili vlysy do královské lóže s náměty doby Přemyslovců, Karla IV. a Rudolfa II. Po požáru Národního divadla byly ale, i když se zachovaly, nahrazeny malbami Václava Brožíka. Dlouhá léta působil Schikaneder na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.

Schikanedera zajímaly tragické osudy lidí vyvržených ze společnosti, hlavně opuštěných nebo osamělých žen, často pocházejících z chudých sociálních vrstev. Samostatnou kapitolu tvoří obrazy utonulých dívek. Přitom výtvarné pojednání bývá někdy až lyrické (např. obraz Utonulá). Jindy jde ale o výpověď dokumentárního charakteru, povýšenou malířem na působivý, symbolický obraz početné části soudobé společnosti. Rozhodujícím z těchto témat je rozměrné plátno Vražda v domě s mrtvou dívkou na dvorku ubohého činžovního domu a jeho přihlížejícími obyvateli. Obraz je pojat zcela realisticky se silným sociálním nádechem.

Schikanederovo dílo doplňují také obrazy z venkova, krajiny nebo interiéry. Vždycky je v nich vyjádřen hluboký citový vztah k tématu, který je v naprostém souladu s malířským podáním. Nejznámější je ovšem Schikaneder jako autor neopakovatelných pražských motivů, většinou jde o nokturna. I když už na obrazech s jinými náměty hraje důležitou roli působení světelných nuancí, právě na svých pragensiích je dovedl k dokonalosti. Tajemná, posmutnělá pražská zákoutí, kterým na smutku dodávají postavy žen, dětí a mužů, zachumlaných do plášťů a přehozů, osamělých a jakoby hledajících útočiště, na tajemnosti pak osvětlení připomínající Rembrandtův šerosvit, zšeřelé večerní a noční ulice s povozy a fiakry v mihotavém světle pouličních lamp, které se vytrácí do prostoru a způsobuje mlžnou atmosféru. Obrazy vyvolávají tesknou, ale zároveň důvěrnou náladu a vždy v nich vnímáme umělcovu upřímnost.

V závěrečném období se Schikaneder inspiroval především přímořskými motivy.

Obraz Společnost na terase (1887) patří do ranějšího období a trochu se vymyká Schikanederově tematice. Pozornost společnosti je soustředěna na hudebníka, který scéně dominuje svým bílým oblekem, na kterém malíř zachytil hru světel a stínů. Světelným pandánem k němu je vysoká lampa. Její světlo se odráží na ubruse a tvářích žen. Jinak je scéna ponořena do večerních stínů. Lehce melancholická atmosféra odpovídá dobové zálibě nejen výtvarného umění, ale i literatury.

Juliana Boublíková Jahnová