Vzpomínka na Zdenku Misařovou a její rodinu

Dne 30. 7. 2023 odešla ve svých 96 letech opomíjená významná osobnost české pediatrie MUDr. Zdenka Misařová, bývalá asistentka Dětské kliniky profesora Švejcara a posléze od roku 1972 členka katedry dětského lékařství ILF.

Zdenka Misařová se narodila 8. 6. 1927. Klidné dětství až do začátku války prožívala v rodinné vile v Hranicích na Moravě. Otec Hubert Pavezka byl majitelem prosperující zámečnické dílny s 50 zaměstnanci, která měla i významné zakázky pro armádní účely. Byl velmi aktivním vlastencem – členem ochotnického divadla, pořadatelem místních kulturních akcí, členem Sokola. Její matka byla v domácnosti, starala se o 4 děti. Před válkou starší sestra Olga odešla studovat do Prahy medicínu a bratr Vladimír pracoval v otcově firmě. Zdenka sama koncem 30. let 20. století studovala se starší sestrou Věrou na gymnáziu. Po vzniku protektorátu se otec aktivně zapojil do odbojové skupiny Obrana národa pod vedením generála Zahálky. Tato skupina po vniknutí do skladů zbraní v kasárnách v Hranicích a Olomouci ukořistila větší množství zbraní a objekty firmy Huberta Pavezky posloužily jako jejich přechodné skladiště. Dne 1. 9. 1939 však byla celá skupina zatčena gestapem po udání českého zaměstnance firmy. Nejprve byli uvězněni na brněnském gestapu a nakonec odesláni do koncentračního tábora v Dachau.

25letý bratr Zdenky Vladimír, který absolvoval několik semestrů Technické univerzity, studia nedokončil a začal pracovat u otce ve firmě. V letech 1936–1938 byl příslušníkem zpravodajské služby československé armády. Při zatýkání otce po obsazení našeho území nacistickou armádou byl včas varován, unikl akci gestapa a uchýlil se do lesního domku, kam mu několik nocí donášela 12letá Zdenka jídlo. Nakonec se po několika dnech ukrývání v lese a následně u příbuzných na Moravě rozhodl uprchnout přes hranice do Slovenského štátu, kde se nějaký čas skrýval u přátel. Odtud se vydal na cestu přes Maďarsko, kde byl při přechodu do okupované Jugoslávie přechodně uvězněn v Budapešti. Z vězení se mu podařilo uniknout a cestou přes Rumunsko se dostal do severní Afriky. Jeho cílem byla však Anglie, kam se nakonec skutečně dostal přes Francii, již okupovanou nacistickými jednotkami. V Anglii vstoupil do jednotky parašutistů. Po intenzivním výcviku se stal členem speciálních jednotek, z nichž byli vybráni i členové určení pro vysazení do protektorátu. Nějaký čas sloužil v osobní ochrance prezidenta Beneše. V roce 1944 byl odeslán cestou přes Írán do Sovětského svazu a odtud vyslán na Slovensko do horského území ovládaného povstalci kolem Banské Bystrice. Za statečnost byl sice po návratu vyznamenán nejvyšším vojenským řádem – Československým válečným křížem a stal se příslušníkem hradní stráže prezidenta Beneše, ovšem v období následných hrozících perzekucí odešel do emigrace podruhé a definitivně. Zbytek života strávil v Kanadě, založil rodinu a zemřel v roce 2001 v Ottawě.

Po dlouhém úsilí se v roce 1942 podařilo dosáhnout propuštění Zdenčina otce Huberta Pavezky. Vrátil se ve fyzicky zuboženém stavu. Po vyhlášení výjimečného stavu po atentátu na Reinharda Heydricha byl opět zatčen gestapem, odvezen do Berlína, odsouzen k trestu smrti a popraven 19. 2. 1943. Zároveň byla zatčena i jeho žena (i z důvodu, že byla matkou vojáka anglické armády) a posléze transportována do Osvětimi, kde zemřela na Štědrý den v roce 1943. Rodinný dům ve kterém zůstaly dvě nezletilé dcery s hospodyní Toninkou, byl konfiskován a přeměněn na ředitelství gestapa, z objektů firmy se staly vězeňské cely. Obě sestry i s hospodyní našly útočiště v malé beskydské vesnici Paseky, kde prožily zbytek války. Na nezletilé potomky z rodiny válečných zločinců se nevztahoval tzv. lístkový systém, základní životní potřeby získávaly výhradně díky solidaritě místních obyvatel.

Po válce Zdenka dokončila středoškolská studia a následně v letech 1946–1952 vystudovala lékařskou fakultu UK. V době studií se provdala za absolventa ekonomické fakulty, který později dosáhl docentury na VŠE a v šedesátých letech patřil do reformní „šikovské skupiny“. Po sovětské okupaci v roce 1968 ho očekával normalizační osud reformistů. Perzekucí se ale vzhledem k svému vážnému zdravotnímu stavu už nedočkal. Trpěl dlouhodobě těžkým astmatem a v roce 1971 zemřel. Jejich dlouholetými blízkými rodinnými přáteli byli nejen nepřehlédnutelný Moravan Vladimir Menšík, ale i herec Lubomír Kostelka a skladatel Pavel Kopta.

MUDr. Zdenka Misařová po absolvování LF nastoupila jako sekundární lékařka na dětské oddělení v Kladně, odkud po dvou letech odešla na Dětskou kliniku na Karlově, kde se pod vedením profesora Švejcara začala v padesátých letech věnovat jako jedna z prvních dětské hematologii – především stovkám dětí s akutními hemo-
blastózami, tehdy nemoci s velmi nepříznivou prognózou. Hematologii zůstala věrná po celou dobu lékařské kariéry. S profesorem Švejcarem odešla z Karlova do Thomayerovy nemocnice, kde vznikla katedra pediatrie v rámci doškolovacího ústavu. Druhou oblastí jejího zájmu se stala imunologie, spoluvytvořila imunologickou laboratoř při dětské klinice v Thomayerově nemocnici. V roce 1965 obhájila kandidátskou disertační práci a získala titul CSc. Její společenské a politické přesvědčení bylo všeobecně známé, proto její habilitační práce a řízení byly v normalizačních letech uloženy k ledu.

Do její pracovní náplně přibylo postgraduální vzdělávaní lékařů a zkoušení atestací I. i II. stupně. Její podpis lze nalézt v atestačním indexu mnoha desítek pediatrů, z nichž mnozí vzpomínají na výjimečné zkouškové setkání s velkou osobností. Byla examinátorkou vlídnou, vzdělanou, náročnou a spravedlivou.

V jejím dlouhém životním příběhu se klíčové události evropských dějin 20. století otiskly mírou vrchovatou. O to více je třeba obdivovat sílu a houževnatost, s jakou se jí dařilo vyrovnávat se s těmito zkouškami a přetavovat je ve vysoce kvalifikovanou a obětavou péči o těžce nemocné dětské pacienty a jejich rodiny i v péči o své nejbližší. Po ovdovění vychovávala sama dvě dcery. U 22 publikovaných prací především v Československé pediatrii je její jméno v pozici autora či spoluautora.

V roce 1992 odešla do důchodu, zůstávala dlouhá léta svěží, zajímala se o dění kolem sebe a po řadu let se věnovala rešerším pro farmaceutický průzkum. Před několika lety obdržela pamětní diplom ČPS za zásluhy o českou pediatrii.

Tento text vznikl na podkladě osobního vyprávění MUDr. Zdenky Misařové, zejména při předávání diplomu výboru ČPS za celoživotní zásluhy. Dále pak prostudováním materiálů z městských archivů ve Slavkově a Hranicích a podle osobních vzpomínek jejího bratra Vladimíra Pavezky.

MUDr. Josef Gut
Dětské oddělení nemocnice Česká Lípa